Ricochet - 8. kapitola

Překlad: Peťa

Po dalších dnech naplněných výukou, terapií a samotou, přišly zimní prázdniny. A každý rok se zimními prázdninami přijdou Daisyiny narozeniny. Naše matka se jí zeptala, jakou párty Sladkých Šestnáct chce a ona si vybrala jet jachtou kolem Acapulca a Puerto Vallarta, Mexika. Samantha Calloway ji při tom nápadu téměř okamžitě dostala nohama na zem. Ne protože je to příliš velkolepé, ale protože má ve středu speciální brunch se svými tenisovými dámami, kde nebude chybět. Daisy žádala o týdenní narozeniny, ne jen o jednu noc.

Náš otec má obchodní setkání, takže by taky nebyl schopný ten výlet zvládnout. Ale vstoupila jsem do toho a řekla jsem matce, že jí budu dělat garde. Od té doby, co volal Lo, se cítím líp a tak nějak se chci otestovat – vidět, jestli se dokážu udržet, abych neudělala něco s obsluhujícím. Vím, že dokážu a jsem připravená prožít to osobní vítězství. Dr. Banning si dokonce myslela, že to bude dobrý nápad.

Matka byla za těchto podmínek víc než šťastná, ale Rose ne. Má celý víkend Academic Bowl (pozn. školní vědomostní soutěž). Stejně tak Connor. Její řešení? Brunet, všechno-vím běžecká hvězda.

Ryke.

Dokonce šel tak daleko, že se Daisy osobně zeptal, jestli by se mohl připojit k její párty, protože budu potřebovat nějakou pomoc. Byla jsem tam, když mu řekla, že pokud dokáže zvládnout loď plnou estrogenu, ona nebude ta, co ho zastaví.

Dusil se suchým smíchem a řekl: „Myslím, že budu okay.“

Blýskla stejně pevným úsměvem. „Jen tě varuju už teď.“

Daisy pozvala dvacet svých nejbližších kamarádek z přípravky, které vypadají, že jsou zvyklé dostat to, co chtějí. Měl by být vyděšený.

Po letu do přístavu čekám u doku, zatímco stevardi sbírají naše zavazadla, aby je přenesli na jachtu. Šestnáctileté holky se sbírají ze dvou limuzín, upravují si své brýle od Chanela a znovu aplikují lesk na rty, aby zápasily se slunečním svitem. V mých džínových šortkách a tílku s odhalenými zády, mám pocit, že jsem své oblečení trochu podcenila. Tyhle holky vypadají, že si udělaly zastávku v L. A. a šly nakupovat: dlouhé vznášející se sukně a těsné vršky (pozn. jako zkrácené tílko) s módními taškami zavěšenými na jejich pažích.

Vracejí mě do mých dní na přípravce. Strávila jsem většinu svého času vyhýbáním se těmto holkám, příliš vyděšená, jakou bych měla nálepku, kdyby se odhalilo moje tajemství. Lo byl můj jediný kamarád a jako výsledek jsem trochu společensky nešikovná, když přijde na holky. Tenhle výlet bude úžasný. Jen si musím připomínat, že jsem o čtyři roky starší. A i když mě nutí cítit se jako malý měkkýš… jsem zářící mořská hvězda. Uh… vážně musím přijít s lepšími povzbuzeními sebedůvěry.

Daisy s pěti stopami jedenácti palci (pozn. asi 180 cm) vyčnívá mezi svými kamarádkami. Když mě zahlédne, mávne a její oči přelítnou k dvaadvacetiletému krasavci vedle mě. Ryke má na sobě černé wayfarers (pozn. sluneční brýle) a opírá se paží o sloupek mola s takovou sebejistou nonšalancí, že se na něj začne dívat zbytek holek, očima přelítávají řezané svaly jeho bicepsu a hřebeny viditelné přes jeho zelené tílko. Jsou jako stádo lvicí pronásledující svou kořist.

Plácnu ho po břiše, moje klouby narazí na tvrdost jeho břišáků.

Jeho obočí sebou škubne, jako bych se zbláznila. „Co kurva?“

Setřesu si ruku. „Přestaň to dělat.“

„Jen tu stojím.“

Tohle bude dlouhý výlet. „Nestůj takhle.“

„Jak? Vážně, jak mám kurva stát?“ Hodí ruce do vzduchu.

„Já nevím,“ vykřiknu a pohlédnu zpátky na holky. „Neopírej se o věci. Vypadá to sexuálně.“

„Ani se nechystám zeptat, jak je to možné. Kromě toho, že podle tebe vypadá sexuálně všechno,“ připomene mi.

„Možná vypadají, že jsou mého věku, ale všechny mají šestnáct.“

Pohlédne zpátky na holky, které ho pořád z dálky hodnotí. „Ani hovno. A nech mě hádat, myslíš si, že se chystám rozdat si to s jednou z nich. Nejsem ty, Lily.“

Okay, to bodlo.

„Většinu kluků by to napadlo,“ bráním se. „Jsou to roztomilé holky a muži obvykle myslí svým spodním mozkem. Jen to říkám tvému ptákovi pro případ, že má jiné plány.“

„Nech mého ptáka na pokoji,“ odsekne. „A když už jsi u toho, nech svůj sexistický přístup na pobřeží.“

Možná jsem generalizovala celou mužskou populaci, že jsou nadržení, ale jsem trochu na hraně. Posledně, když jsem byla na lodi, jsem téměř zničila svoje přátelství s Lo a pak jsem místo toho skončila utvářením skutečného vztahu.

Myslím, že lodě jsou můj nepřítel. Dělají ze mě tak trošku magora.

Otevřu pusu, chystám se mu to říct, ale Ryke mě přeruší: „Vzchop se, Calloway.“

Má pravdu. Zhluboka se nadechnu a připravím se na nejhorší. Dokážu to. Je to jen týden.

Vnitřně se zasměju. Jo. Správně.

* * *

Zatímco je holkám poskytnuta krátká prohlídka po jachtě vedoucím stevardem, Ryke a já si najdeme místo na sezení se zastiňujícím převisem. Zaberu si místo na gauči, zatímco nám obsluhující přinese čerstvý pomerančový džus. Jako součást plánu řekla matka obsluhujícím, aby na palubu nenosili žádný alkohol. Poslední věc, kterou by chtěla, je, aby jedna z holek přepadla přes zábradlí a v opilém oparu se utopila.

„Proč jsi mi neřekl o Lo?“ zeptám se konečně. „Byl jsi s ním v kontaktu. Řekl, že jsi ho opravdu viděl.“ Zatajená pravda nebolí tak moc, jak jsem si myslela. Ryke je vyrovnaný. Lo ho potřebuje. Dokážu to pochopit.

Ryke zvedne nohy na konferenční stolek, zatímco já strčím ty svoje pod nohy venkovního gauče a na klíně držím polštář. „Nechtěl jsem ti to říct, protože bys na mě začala naléhat s otázkami stejně, jako to dělá Lo ohledně tebe. Celý smysl toho, že jste odděleni, je, že se tak můžete soustředit na sebe. Pokud si neustále děláte starosti jeden o druhého, pak se to nestane.“

Celou tu dobu jsem si myslela, že Ryke má na sto procent pravdu. Ale Dr. Banning řekla, že řešením pro mě není celibát ale spíš zaměření se na intimitu. A být intimní s mým partnerem skutečně vyžaduje mého partnera. Kvůli prodloužené vzdálenosti můžu říct, že se bojí, že se vrátím k pornu, masturbaci nebo hůř jiným mužům, kteří zaplní prázdný prostor. Neudělám to. Řekla, že mám dost silnou vůli a snažím se ji vyvinout na nejvyšší míru, zatímco on je pryč. A pokud se ke mně nechce vrátit, no… taky se snažím na to nemyslet.

Zamíchám třešeň v mém džusu. „Nedůvěřuješ mi, že? To je důvod, proč jsi tady.“

Ryke natáhne paže na zadní část gauče, jeho svaly se zostří víc než předtím. Vypadá, jako by tu zatracenou jachtu vlastnil. Jak získám tenhle typ sebedůvěry? Přála bych si, aby se to na mě mohlo přenést. Na druhou stranu… možná ne. To by znamenalo, že bych se k němu musela dostat fyzicky blíž.

„Upřímně se o tebe bojím. Doufám, že pokud budeš mít nějaký záchvat paniky, že tu budu.“

„Protože jsi slíbil Lo, že se o mě budeš starat, zatímco je pryč,“ říkám s přikývnutím. „Je mi líto, pokud tě držím od toho, abys měl lepší zimní prázdniny. Co bys jinak dělal?“

„Dostal jsem pozvání, abych jel s některými přáteli snowbordovat do Aspenu, ale už jsem to odmítl, než mi volala Rose.“

Zamračím se. „Proč?“

„Plánoval jsem lezení po skalách a moji přátelé nelezou, takže…“ Pokrčí rameny, jako by to nebyla žádná velká věc.

Jsem pořád zaseknutá na kousku „lezení po skalách.“ „Lezeš po skalách?“

„Od té doby co mi bylo šest. Miloval jsem na tom všechno a strávil jsem hodiny v tělocvičnách na umělé stěně (pozn. indoor climbing). Vzpomínám si, že jsem hrozně prosil mámu, aby mě nechala jít před školou i přesto, že jsem tam strávil celý den od minuty, kdy zazvonil zvonek, aby propustil třídu. Moje máma to nesnáší, tak mě dala na běhání, aby viděla, jestli přestanu, ale já nepřestal. Jen jsem našel dvě věci, které miluju, místo jedné. Byla nadšená, když jsem jí řekl, že jsem tento týden své plány změnil.“

„Lezeš po skutečných horách?“ přimhouřím oči, snažím se si ho představit v postroji a visícího z desky skály.

„Ano, Lily, lezu po horách.“ Zavrtí hlavou, jako by říkal, že je to tak stupidní otázka.

„A co? Mohl jsi trávit svoje celé dny v tělocvičně.“

„Byl jsem znuděný,“ řekne. „Lezl jsem tak moc, že jsem pořád tlačil sám sebe do něčeho nového a vyzývajícího. To je to, o čem měl být můj výlet. Chystal jsem se na  free solo (pozn. bez jištění) výstup Half Dome v Yosemite. Párkrát předtím jsem free solo vylezl na El Capitan ve stejném národním parku ale nikdy na Half Dome.“

Nemám žádnou představu, co to je za hory nebo jak vypadají, ale pokud leze od té doby, co mu bylo šest a tak mnoho hodin, musí být pěkně dobrý.

„Moje matka kvůli tomu minulý měsíc šílela, ale počasí v Kalifornii stejně dopadlo špatně. Musel bych to přesunout, i kdybych nepřijel sem.“

Kdybych já měla syna, taky bych šílela. „Co je free solo lezení?“ myslím, očividně solo znamená být sám, což zní dost nebezpečně. Kdybych měla odvahu na to natřásat se nahoru po hoře, chtěla bych tam někoho, aby mě chytil, kdybych spadla.

„Žádná lana,“ řekne mi. „Jen já a hora a trochu křídy.“

Moje pusa se pomalu volně svěsí. „C… to znamená… pokud ty… ne.“ Zavrtím hlavou nad představou Rykea, jak ztrácí své sevření a pleskne sebou na tvrdou zem. „Proč bys to chtěl dělat?“ pozastavím se během té myšlenky. „Je to příval adrenalinu?“

Zavrtí hlavou. „Ne, každý se mě na to ptá, ale nezískám ten pocit, který dostanu, když běžím. Pokud máš příval adrenalinu, když lezeš, tak to pravděpodobně znamená, že z hory spadneš. Když cítíš strach, tvůj hrudník se svírá a pravděpodobně uklouzneš a zemřeš.“

Zírám. „To myslíš vážně? Ty nejsi vyděšený? Ani trochu?“ Jak je to možné?

„Nee,“ řekne mi. „Musíš být klidná a já miluju zvedat hranice a snažit se je zdolat. Jak jsem řekl, je to výzva.“

Zírám na něj, jako by byl mimozemšťan, ale hádám, že spousta lidí leze free solo nebo možná ne.

„Umírá hodně lidí, kteří lezou bez lan?“

„Možná trochu méně než polovina lidí, kteří provozují free solo.“ Znovu pokrčí rameny.

„Jsi blázen.“

Usměje se. „To mi říká moje matka.“

Na palubu najednou pronikne banda holek v plavkách různých odstínů a stylů. Většinou jde o bikiny na šňůrky, ale vidím několik vykrojených jednodílných, které vystavují boky a spodní část zad. Polovina holek běží k vycpaným židlím na otevřenou palubu a snaží se bojovat o ty s nejlepším světlem. Několik se jich courá k našemu místu na sezení a plesknou si na místa kolem Rykea a mě.

S většinou holek jsem se setkala už dřív, protože většina vyrůstala s Daisy od školky, ale nedokážu si vybavit jejich jména ani u poloviny. Jahodová blondýna se světlou pletí a vrstvou pih je Daisyina nejlepší kamarádka: Cleo. Pak je tam Harper, rodilá Američanka, která má na sobě černé ozdobené bikiny. Nedokážu zařadit třetí holku, která s námi sedí. Je už tak opálená, že ještě více slunce může její instantní kůži způsobit rakovinu. Taky má na sobě zářivý růžový lesk na rty, který soupeří s jejími neonově modrými bikinami, připravená být vsunuta do videa Katy Perry.

Daisy na gauči sklouzne blíž ke mně. Všimnu si, že má na sobě bikiny s tunou vrstvených střapců, tmavě zelená barva jde k jejím očím. „Potřebujeme si dát nějaké občerstvení. Umírám hlady.“

Na příkaz se obsluhující žena v bílé košili a černých kalhotách odloupne od posuvných skleněných dveří. Podá Daisy menu s tunou položek a řádek na spodu říká: pokud to není na menu, zeptejte se nás a možná budeme schopni to připravit.

„Chci čokoládu,“ říká Cleo obsluhující. „Co takhle… čokoládu pokrytou jahodami?“

Obsluhující přikývne. „Něco dalšího?“

„Nemůžu mít čokoládu… tak…“ Daisy si hučí pro sebe, jak klouže prstem po menu. Její rysy postupně tmavnou, jakoby frustrací nad tím, co může a nemůže jíst.

Prakticky cítím Ryke, jak vedle mě vře. Ale potřebuje zavřít tlamu. Ona nechce čokoládu a neměl by na ni tlačit, aby ji jedla, jako to udělal na Fizzle události.

Opravdu mám nějakou sesterskou moc a vím, že tam jsou některá jídla, která pro ni k jídlu budou dobrá. Nakloním se blíž a ukážu na tuňákový sendvič. „To je zdravé.“

„Máma řekla žádnou majonézu,“ řekne tiše.

„No, máma tu není.“ Ježíši, máma skutečně někde překračuje mez. Jsou to Daisyiny narozeniny. Očekává taky, že nebude jíst dort? To je znesvěcení.

Daisy dlouhou sekundu zírá pryč, bez pochyb přemýšlí o důsledcích podvádění. Už má velikost 2 (pozn. jako velikost XS nebo 32) při výšce 5,11, což je zkurvené šílenství, ale dokud průmysl s vysokou módou nepřestane požadovat tyto typy holek, neuvidím se mou matku změnit.

„Vezmi si ten zkurvený sendvič,“ řekne jí Ryke. „Spálíš to plaváním.“

„Neber si tuňáka,“ říká najednou Cleo. „Bude ti páchnout dech.“

„Jo, nesnáším ten pach,“ souhlasí Harper.

Už je chci uškrtit.

Daisy se nad těmi všemi hlasy napne. Podá menu zpátky obsluhující. „Dám si tuňáka, díky. Moji přátelé se budou muset s pachem vyrovnat.“ Střelí po Cleo pohledem. „Nakonec jsou to moje narozeniny.“

Cleo pokrčí rameny. „Jen se tě snažím varovat. Co když potkáme nějakého žhavého místního kluka? Se špatným dechem ho odstrašíš.“ Bože, už plánují balit kluky. Právě se to obrátilo od trošku zábavného na děsivé. Doufám, že budu vybavená, abych je zvládla. Prosím, ať jsem vybavená.

„Ještě lepší,“ říká Daisy. „Ten kluk poběží k tobě. Vidíš, udělala jsem ti laskavost.“

Cleo našpulí rty a pak se její oči pomalu vlečou ke mně. „Takže Lily…“

Připravím se.

„… Jak jsi tak zeštíhlela? Co jsi, velikost nula?“

Skvělé, položila mi otázku, na kterou si fakt nejsem jistá, jak odpovědět. Pravda – trávím víc času konzumováním sexu, než abych se opravdu starala o sebe. Na mou obranu, jsem malá. Kdyby se Daisy stala velikostí 0, ztrácela by se a musela by být hospitalizovaná.

„Vždycky byla velmi štíhlá,“ odpoví za mě Daisy s lehkostí.

„Víš, nikdy jsem nebyla schopná říct, jestli kluci jsou na velmi štíhlý vzhled s celou velikostí nula,“ řekne Cleo s falešnou zdvořilostí. Stejně tak mohla říct „vychrtlý“ místo velmi štíhlý. Musí vědět, že její slova jsou až za hranicí hrubosti.

Její hezké modré oči blesknou k Rykeovi, který předstírá, že je zaneprázdněný sledováním basketbalu na zavěšené televizi. „Že, Ryke?“

Jeho oči zůstanou přilepené k obrazovce, když potvrdí s jednoduchým „jop.“

Cleo se drží těch slov, jako by to byla návnada. „Jsi na holky s velikostí nula?“

To je tak zkurveně trapné! Nepohodlně se posunu na svém místě a Daisy vypustí dlouhý rozhořčený povzdech. „Cleo“-

„Co?“ říká Cleo s nenuceným pokrčením ramen. „Jen chci mužský pohled na situaci. Mám jen mladší sestry, okay? Jsem zvědavá.“

Ryke se o zlomek otočí, jeho pohled pořád skrytý za wayfarers. „Můj bratr ji miluje, takže očividně někteří kluci jsou na velmi štíhlé holky. Každý má jiná upřednostnění.“

Harper se do toho vloží s trochu přílišnou dychtivostí. „Jaké jsou tvoje?“

Představím si ho, že právě teď protáčí oči. Zatracené brýle, skutečně bych ho ráda viděla, jak se zlomí před několika holkami. Jak se chystá zvládnout všech dvacet dohromady?

Nezaváhá. „Mám rád ženy. Velká prsa, ladné křivky pasu, zadek, který můžu popadnout.“ Zůstává klidný, nekompromisní. Uvnitř jsem ztuhlá a trochu užaslá, že vůbec odpověděl. Daisyiny kamarádky se dívají kolem jedna na druhou, uvědomují si, že všechny mají maličké boky, decentní velikost koz a žádný zadek.

Daisy chvíli zkoumá Ryke a pak řekne: „Jak velké kozy?“ Ohmůjbože.

„Co takhle kdybychom změnili téma?“ říkám.

„Velké,“ řekne jí Ryke.

„Popadl bys rád i tyhle?“ zkouší Daisy. Její kamarádky doslova nahlas zalapají po dechu.

Rykeův ret sebou cukne, ale zadržuje, co si myslím, že je úsměv. Jsem ráda, že to shledává zábavným. Já ne. Vůbec. Tohle je jako… ne. Kdyby tu byl Lo, křičel by na svého bratra za to, že flirtuje zpátky se skoro šestnáctkou. To je to, co Ryke dělá. I kdyby jeho záměry byly začít hádku nebo udělat někoho nesvým, vypadá to jako flirtování. „Jen pokud uslyším ženu sténat, když to udělám.“

„Ryke!“ zakřičím na něj. Pusou naznačím: dost. Moje oči se rozšíří, abych zdůraznila vážnost. Vím, že se záměrně nesnaží oplácet flirtování, ale chystá se překročit hranici. A domnívám se, že ví, že existuje a že jich ve svém životě překročil mnoho. Možná si myslí, že pro něj tradiční pravidla neplatí. Nebo je mu to možná jen jedno.

Daisy otevře pusu, aby řekla něco zpátky, ale přeruší ji. „Tady je váš mužský pohled.“ Otočí se zpátky k televizi, odřízne se od holek.

Ale Cleo neskončila s otravováním mě. „Ohledně Lorena Hale, je na rehabilitaci, že? Moji rodiče to slyšeli od nějakých rodinných přátel.“ Kývne na holku Katy Perry. „Pamatuješ si Gretu? Její rodiče našli deseticent koksu a byla poslána na rehabilitaci. Je to, jako by nechápali, že jsme mladí a chceme se trochu bavit. Oni to dělali předtím.“

„Jo,“ říká Katy. „Je to tak pokrytecké.“

Nenávidím je, že srovnávají Lo s teenagerem, který jen plýtval časem. Takto to začalo, jistě, ale jeho problém překročil malou dávku mladistvé rebelie. Není to hanba, že je na rehabilitaci. Je to to, co řekl můj otec… obdivuhodné.

„Vybral si tam jít,“ bráním svého přítele, v mých očích se sbírá žár. „Chce si sehnat pomoc.“ Což je lepší místo, než kde jsme byli předtím.

Místo ztichne na té trapné rovině a Cleo stiskne rty, vyhýbá se mému zúženému pohledu. Naštěstí na tácku pochoduje občerstvení a zachraňuje mě tak z napjaté situace. Holky začnou znovu klábosit a já se podívám na Ryke. Věnuje mi podpůrné přikývnutí, což pro mě znamená víc, než kdy přiznám. Chci to udělat správně. Chci být silná a bojovat a to, že jsem na této lodi, je velký krok.

Posledně, když jsem tu byla, byla jsem chaos. Tohle je moje předělávka.

Daisy popadne svůj velký sendvič a její dlouhé vlasy se přilepí k tuňákovi, který se vytlačí ze stran. Pleskne sendvičem zpátky na tácek a použije ubrousek, aby si otřela prameny. „Nesnáším svoje vlasy,“ zamumlá potichu.

„Už jsi někdy slyšela o culíku?“ řekne jí Ryke. Jeho protipůsobení nepomáhá. Po Novém roce jsem si uvědomila, že její „charakteristický rys“ přináší nejistotu.

„Jo,“ odsekne Daisy zpátky, „chceš, abych ti dala vlasy do jednoho?“

Cleo zavrtí hlavou. „Na to nemá dost vlasů.“ Kousne si do jahody.

„Pořád bys mu mohla udělat opravdu maličké přes celou hlavu,“ vloží se do toho Harper.

Ryke drží svůj upřený pohled namířený na Daisy. „Neměla bys držkovat nad něčím, co můžeš změnit.“

Daisyiny rty se zformují do pevného našpulení. Stáhne si gumičku ze zápěstí do vlasů a sesbírá své dlouhé lokny do tří sekcí a snadno je splétá. „Šťastný?“ vyštěkne zpátky.

„Jen pokud jsi ty,“ řekne. „Nejsou to moje vlasy.“ Vrátí se k basketbalu, kde by právem měl zůstat. Způsobuje, že jsem paranoidní. Nechci, aby moje sestra dospěla, zatímco k němu bude lnout nebo si myslet, že jí věnuje pozornost ze špatných důvodů.

Cleo si překříží kotníky, sedí na otomanu tváří k nám. Její dětsky modré bikiny smývají její světlou pleť. „Nepůjdeš plavat?“ zeptá se mě. „Kde máš plavky?“

„Půjdu si je obléknout později.“ Ačkoli se netěším na plavání s Daisyinými kamarádkami. Cleiny upřené pohledy mi poskytly popáleniny třetího stupně. Nemá mě ráda. Její zášť by mohla pramenit z čehokoli – jako třeba z faktu, že jsem jediná, kdo vzal na výlet kluka nebo že jsem o čtyři roky starší – takže se snažím nemrhat svým časem tím, že bych se na to ptala.

„Co ty?“ zeptá se Katy, maže na gauči blíž k Rykeovi. „Zaplaveš si s námi?“ Její dlouhé řasy poletují přes zakřivení jeho těla, úhly jeho svalů, které se tak vrcholně prořezávají. Samozřejmě, leze po skalách. Jeho svaly křičí: „Vyšplhám po horách!“ Ne jen: „Uběhnu toho tunu!“ Měla jsem to vědět. Já hloupá.

„Dokoukám se nejdřív na hru.“ Jeho hlas se napne a sedí ztuhleji než předtím.

Chci se zasmát, ale nemůžu, protože koutkem oka na dalším otomanu vidím Harper, jak vytáhne flaštičku vodky cestovní velikosti a zbavuje se obsahu do svého panenského daiquiri.

„Co to děláš?“ Moje obočí se stlačí. Myslí to vážně? Sedím přímo tady. Nejsem tak hrozivá? Matka speciálně řekla žádný alkohol. Všechny slyšely její varování, než je poslala do limuzíny.

„Tvůj přítel možná je alkoholik, ale já nejsem,“ řekne mi Harper se suchým úsměvem.

„Harper, to je tak zasraně hrubé,“ řekne Cleo tím snobským tónem, který způsobuje, že se to zdá… no, ne tak zasraně hrubé.

Už to nemůžu vydržet. „Půjdu si obléct svoje plavky.“ Vystřelím ze sedadla a Ryke mě překvapivě následuje.

Daisy pusou naznačí omluvu, když jdeme dovnitř. Pokrčím rameny, snažím se jí říct, že je to okay, ale moje nervy pořád vibrují ne jen frustrací ale vážnou úzkostí. Ryke za námi zavře posuvné skleněné dveře.

„Bojíš se s nimi být sám?“ zeptám se.

„Víc se bojím, že ty budeš sama se sebou,“ řekne mi.

Oh. Má ve mně nulovou důvěru. „Budu v pořádku. Měli bychom si na sebe vzít plavky.“

„Jistě.“

Zamíříme do našich ložnic a já zvládnu udržet bezpečnou vzdálenost od všech mužských obsluhujících. Pokud je Lo štvaný protože je na rehabilitaci kvůli alkoholismu, jak by lidé reagovali na rehabilitaci kvůli závislosti na sexu? Nedokážu si to ani představit. Možná je to dobrá věc, že léčba v zařízení pro mě stejně skončila krachem. Nechtěla bych těmi novinkami zostudit svou rodinu – že jejich dcera nebo sestra je nějaký exot.

Zavřu dveře do mé ložnice, jedné z těch větších s nóbl zlatým přehozem, kožešinovým přehozem a na vršku žulou pokrytým prádelníkem. Proti pravé zdi leží viktoriánské krémové lehátko, na knoflíkových polštářích načančané zlatě stehované polštářky.

Vklouznu do svých jednoduchých černých bikin a prsty si pročešu krátké vlasy, než ne sebe rychle mrknu do zrcadla. Když se zhluboka nadechnu, moje žebra se vystrčí. Cítím se slabá, a abych bojovala s touto skličující emocí, normálně bych vyskočila na postel a našla si k sledování porno. Masturbovala bych, dokud by se všechno nezaplavilo blažeností.

Věci se musí změnit, připomenu si. Tak odstoupím od postele a přestanu si hrát s prsty. 

Na mých dveřích se ozve zaklepání. „Jsi nahá?“ zeptá se Ryke.

„Ne.“

Vejde dovnitř. „Jsi v pořádku?“

Spolknu hroudu ve svém hrdle. Přála bych si, aby tu byl Lo. Přiměl by mě cítit se líp. Možná ani ne sexem. Jen by se usmál, řekl by mi, že jsem krásná a řekl by: „Do prdele s nima.“ Protože na konci dne jsme byli jedinou věcí, na které nám vzájemně záleželo. Všechno, co jsem potřebovala, byl on.

„Nenávidím lidi,“ vyhrknu. Lo a já jsme byli zvyklí vyhýbat se celému světu, protože jsme se báli výsměchu. Z toho jak by nás lidé vnímali. Vytvořili jsme si kolem nás bublinu a plnili ji lží a trápením, dokud nakonec nepraskla.

„Takže teď generalizuješ celý svět kvůli třem zlomyslným holkám?“ Na prádelníku zvedne dekoraci v podobě plachetnice a převrací ji, když mluví. „Čtyřem holkám, pokud chceš zahrnout svou provokující sestru.“

„Hodně přeháním,“ řeknu mu. „A pokud někdo provokuje, jsi to ty.“

Ryke vydá dlouhý suchý smích. „To je vtipné, když uvážím, že tvůj kluk je se svými slovy desetkrát horší. Pokud někdo dokáže rýpnout do něčí duše, je to on… a pravděpodobně můj otec, ale to je jiný příběh, že?“ Jeho rty zformují bolestný úsměv.

„Takže ty nezraňuješ lidi svými slovy?“ zeptám se se zvednutým obočím.

„Chceš znát rozdíl mezi mnou a Lo?“ zeptá se Ryke a opře se loktem o můj prádelník, nenucený a kreténský všechno na jeden zátah.

„Jistě.“

„Vzpomínáš si na Halloweenskou párty? Lo ukradl tvrdý alkohol z domu a sotva přiznal, že ho vzal. Než jsi vyšla, strávil asi pět minut tím, že jim říkal všechny směry, ve kterých jsou kompletně zkurvenými kretény. Ani zdaleka to nebylo zábavné, zvlášť ne když řekl Mattovi, že kluci jako on nemají v životě žádnou cenu. Že dostávaj hovno a žerou ho, dokud zkurveně nezemřou. Bylo to chladné a kruté.“

Bolí mě hrudník, protože věřím každému slovu, které mi Ryke říká. Slyšela jsem Lo rozervat lidi na přípravce, dokud nebrečeli, ne protože ho to přimělo cítit se líp, ale protože oni mu ublížili jako první a to byla jeho nejlepší zbraň na obranu.

„Někdy odejde pryč,“ říkám tichým hlasem. „Vždycky není takový.“ Bráním ho, protože tu není, aby mluvil sám. A to, co jsem řekla, je taky částečně pravda. Lo ví, kdy odejít. Jako poprvé, když jsme byli v The Blue Room. Pokud na něj někdo bude zpátky dorážet, nebude tam stát a snášet to dlouho. Je příliš zvyklý na slovní urážky a myslím, že by jimi radši nebyl oslaben a zbaven síly. Radši by jen vypadl ze zkurvené cesty.

„Okay,“ řekne Ryke, „ale v kontextu Halloweenské párty, neodešel.“

„A co bys udělal ty, Ryke? Neukradl ten likér? Nezačal rvačku? Gratuluji.“ Omílání minulosti mi vnáší hořkou chuť do úst. Nemůžeme tu událost změnit. To, že o ní mluvíme, mi rozdírá kůži do syrova.

„Praštil bych ho,“ řekne Ryke lehce. „Praštil bych to malé hovno do obličeje (pozn. deck – dát někomu fakt tvrdou ránu, že spadne na zem). To je ten zkurvený rozdíl.“ Narovná se a moje čelist pomalu vysadí z pantů, protože to neočekávám.

„Nezdáš se jako rváč.“

„Ne?“ řekne Ryke, jeho oči pulsují něčím divokým. „Pokud mi někdo dává zabrat, nebudu tam stát a snášet to. Možná že Lo byl celý svůj život bezbranný, ale já ne.“

„A pak co? Na té párty by to bylo čtyři na jednoho. Podali by si tvůj zadek.“

„Nikdy jsem neřekl, že by to byla správná věc.“ Pokrčí rameny. „Je to jen jiný druh zla.“

Jeho zlo. A Loovo zlo. Ani jedno není lepší nebo horší, uvědomím si. Jejich odlišná výchova je nutí reagovat na situace opačnými způsoby. To je to, co mi říká.

To mě taky neuvěřitelně rozesmutňuje. Protože v podstatě přiznal, že je tak poškozený jako jeho bratr. Představím si jeho pěst, jak letí do Mattovy tváře, než jsou vychrlena příšerná slova, impulzivní a nepromyšlené.

Jen tohle je jiný druh poškozeného.

Přesně jak řekl.

* * *

Jsem nadnášená žlutou duší v křišťálově modrém oceánu. Holky, Daisy a dokonce Ryke odpočívají na svých vlastních zářivě zbarvených duších, všechna kulatá plovoucí zařízení svázaná dohromady lanem, takže nejsme unášeni od lodi nebo jeden od druhého. Nachytám Harper, jak si loká z další miniflaštičky tvrdého alkoholu, kterou propašovala na loď.

Drahý Bože, nedovol, aby se jedna z kamarádek mojí sestřičky utopila na dně oceánu kvůli tomu, že jsou tak zasraně opilé. Díky.

Prvních pět minut bylo fakt zábava. Schrupla jsem si a poslouchala hudbu, která hrála z reproduktorů lodi, a moje nohy klouzaly po klidné vodě.

Ale o pět minut později a holky se stávají tak zatraceně neposednými, že jejich výkřiky a vysoké hlásky mi trvale poznamenávají bubínky a budí mě.

„Oh můj Bože! Něco se mě dotklo. Byl to žralok?!“ křičí hrůzou Katy. Nalepí se na Rykeovu duši a on se skoro převrhne do vody. Položí dlaň na jeho nahé břišáky, aby se zachytila, ale její chňapající ruce jasně nejsou náhoda. Dívá se na jeho vyrýsované svaly od té doby, co si vykračoval po palubě, jako by ji postavil holýma zatracenýma rukama. Je to trošku nesnesitelné… a taky děsivě přesné.

„Uklidni se,“ řekne jí Daisy. „Pravděpodobně to byla jenom ryba.“

Ryke se od ní pokusí vyprostit, ale teď sevře jeho biceps, její zděšené oči těkají od něj k vodě, dvě sekundy od výkřiku: „Zachraň mě!“

Opatrně odpáčí její prsty ze své paže. „Myslím, že přežiješ.“

„Oh… jo. Správně.“ Zvedne bradu a přemístí se zpátky na svou růžovou duši.

Ryke odhákne svou zelenou duši z komplexu a pádluje jednou rukou k mému osamělému lanu na konci. Připne ji a dá si wayfarers zpátky na oči.

„Hladké,“ pošeptám mu.

„Přesně tak to šlo,“ souhlasí.

Protočím oči a ponořím se zpátky do své duše, můj zadek klouže po vodě pod ní. Připravená na schrupnutí číslo dvě. Schrupnutí jsou skvělá. Když spím, sotva mám nutkání vyskočit z vody, jít do svého pokoje a provádět nějaké akce sebelásky.

„Vážně, je tohle vůbec možné?“ slyším holku, jak se zvědavě ptá. Teď jsem zvědavá.

Pozorně poslouchám.

„Přísahám na svůj život, byly to čtyři prsty,“ říká Katy. „Byla jsem potom fakt rozbolavělá.“ Cooo?

Rychle pohlédnu na Ryke, ale s jeho slunečními brýlemi, nedokážu říct, jestli slyší to, co já. Prsty. Rozbolavělá. Tohle je sexuální. Vím, že to není jen moje perverzní mysl.

„Ale jak by to mohl udělat? Myslím, jak by se tam vešly?“

„Nevešly,“ dodá jiná holka. „Rozhodně ti nevěřím.“

Daisy zůstává uprostřed bandy potichu a nohou kope do klidného oceánu.

„Zeptejme se Lily,“ nabídne Cleo. „Je starší a má přítele. Jsem si jistá, že by to věděla. Lily!“

Holka, která je nejblíže, mi šplíchne na hruď vodu a já váhám, než se posadím, abych čelila řadě holek. Opravdu, opravdu nechci mluvit o sexu s kamarádkami Daisy. Tenhle celý výlet byl o mně, jak nemyslím na sex, a zatím mě pořád obklopuje, i když ho já sama nevyvolávám.

Harper, která je ke mně nejblíže, vysvětluje jejich debatu. „Katy říká, že její „přítel.“ Použije ve vzduchu uvozovky. „Dal do ní čtyři prsty. Je to možné?“

Trochu se vrtím, můj plovák ťukne do nevzrušeného Ryke, který zírá nahoru na nebe a během tohoto debaklu se opaluje. Zatímco já jsem tady, dvě sekundy od odepnutí mé duše a od plavání oceánem tak daleko od této lodi a konverzace, jak je možné.

„Ummm…“ Moje ruce se změní na obrovskou rudou podlitinu. „Každý má jiné tělo.“

„Nazvala jsi právě moji vaginu uvolněnou?“ vyštěkne na mě Katy. Co?!

„Ne!“ řeknu. „Samozřejmě že ne. Jeho prsty mohly být malé.“ Cuknu sebou. To nebylo lepší. OhmůjBože. Pokud se potopím ze své duše a právě teď půjdu pod vodu – bude to fakt divné?

„No kolik prstů Lo obvykle používá?“ zeptá se Cleo. Musím se změnit v tmavší odstín červené, protože Cleo dodá: „Nebuď v rozpacích, Lily. Je to jen sex. Jak jinak máme zjistit všechny tyhle věci, pokud spolu navzájem nebudeme mluvit?“

Daisy se narovná ve své duši, spustí nohy doprostřed a bradou se opře o modrozelenou umělou hmotu. „Jak ses dozvěděla o sexu? Mluvily s tebou o něm Poppy a Rose?“ Zní trochu zklamaně, jako by prošvihla nějakou monumentální sestry svazující zkušenost tím, že je nejmladší.

Mýlí se. Poppy se mnou nikdy nemluvila, protože byla o tolik starší a trávila spíš čas s kluky sama, než aby nás o nich poučila. A Rose – vždycky jsem věřila, že by mě odsoudila za spaní s kdekým. To, že jsem s ní nemluvila, je možná to, čeho lituju nejvíc.

Dozvídala jsem se o tom z internetu, porna a drbajících časopisů jako je Cosmo. Wikipedia taky pomohla. Přemýšlím, jestli by to byl rozdíl, kdyby si se mnou promluvily Poppy nebo Rose. Možná bych nebyla tak ostýchavá, ale zase možná by se nezměnilo nic. To se nikdy nedozvím. Tak moc jak nesnáším na to jen pomyslet, Cleo má pravdu. Holky by neměly být v rozpacích kvůli mluvení o sexu.

„Kdo se stará, od koho se o něm dozvěděla,“ odsekne Katy, než můžu pro Daisy najít vhodnou odpověď. „Chci vědět víc o Lo. Dělali jste to psím stylem? Slyšela jsem, že je to lepší.“

„Ew, není to, jako do zadku?“ cukne sebou jedna holka. „To prý bolí.“

„Psí styl může být i do vaginy,“ pípne jiná holka. „Duh.“

Tajně věnuju Rykeově duši malé pošťouchnutí. Zhoupne se a popadne tu mou, aby se ustálil. Otočím se k němu čelem a syknu: „Zachraň mě.“

Opře se hlavou zpátky o duši a ignoruje mě.

Cítím se, jako by mě nechal na holičkách. „Utopím. Tě,“ zašeptám.

Najednou se posadí. „Půjdu si sehnat nějaké jídlo.“

„Přidám se.“ Potlačím úsměv a po krátkém pádlování, skončíme zpátky na jachtě. Roztáhnu ručník přes jedno z lehátek na otevřené palubě a lehnu si na záda, abych se vysušila.

Ryke si tře ručníkem vlasy a pak ho hodí na sousední polohovací křeslo. „Určitě víš, jak se vyhnout lidem. To ti musím přiznat.“

„Snažím se v tom zlepšit, ale některé věci pořád způsobují, že se cítím nesvá.“ Zvláště od té doby, co tu není Lo, aby mi pomohl se v tomto novém děsivém společenském světě uvolnit. Mít ho po svém boku by pracovalo pro hladší změnu. Necítila bych se tak… silně rozrušená lidmi. „A jak můžeš nebýt nesvůj s tímhle?“

„Je toho potřeba hodně, aby mě to vynervovalo. Nechystal jsem se od nich odplavat.“

„Právě jsi to udělal.“

„Protože ty jsi mě o to požádala.“ Položí si nohy na palubu, posadí se a obrátí se ke mně čelem, zatímco já relaxuju na délku na lehátku.

„Takže bys tam fakt zůstal, zatímco bych popisovala sex s Lo?“ zeptám se nevěřícně.

„Zapomínáš, že jsem ho v podstatě sledoval, když tě osahával,“ připomene mi Ryke. Jo, teď si vzpomínám. Když se Ryke poprvé setkal s Lo, bylo to za zvláštních okolností. „Mám novinářský obor. V mé profesi nemůžu být odrazený divnými nebo nepohodlnými situacemi. Musím se s tím, kurva, prostě vyrovnat. A tohle je něco, v čem jsem byl po většinu svého života pěkně dobrý.“

Myslela jsem si, že tenhle výlet udělá hodně věcí. Donutí mě čelit mé nejistotě a ke konci pozvedne mou sebedůvěru do budoucna. Nikdy jsem si nemyslela, že mi to pomůže pochopit tajemnou záhadnou postavu, kterou je Ryke Meadows.

„Ahoj,“ na palubu vyleze Daisy s ručníkem ovinutým kolem pasu. Posadí se na lehátko naproti mému a na hrudi si drží dekorativní polštář, zakrývá se, zatímco Ryke zůstává usazený mezi námi.

Můj žaludek sebou trhne. „Tvoje kamarádky jdou taky nahoru?“ Bojím se, že uvidím dav holek, jak se hrnou na palubní prostor a vybízejí mě k většímu množství detailů o mém sexuálním životě.

„Ne, říkaly, že chtějí tam venku zůstat o chvíli déle.“ Chvíli zírá na svoje prsty na nohách, její nehty nalakované tyrkysově modře. „Omlouvám se za ně. Nevěděla jsem, že tě budou otravovat. Stejně je to stupidní.“

„Co?“ zeptám se.

„Sex. Koho zajímá, kolik prstů dal chlap do Katy?“

Opravdu, opravdu nechci o tomhle mluvit před Rykeem a můžu říct, že se kouše do jazyka. Chce něco říct, očividně, ale musí to dvě sekundy udržet uvnitř. Prosím. Je to vůbec možné?

Rozvede to, než můžu odpovědět. „Můžu jmenovat asi tři věci, které jsou lepší než sex. Lidé způsobují, že se zdá, jako by to byla nějaká úžasná zkušenost a na konci je to jen super chabé.“

Ryke si zvědavě tře rty. Nechytej se její návnady, nabádám ho s širokýma očima, ale nedívá se na mě. „Jaké tři věci?“

Daisy si překříží ruce, buduje si obranu pro tu chvíli, až on zaútočí zpět. Vždycky zaútočí. Měla bych to ukončit, než to začne, ale vidím, jak jejich bitva začíná a opravdu nechci být zasažena v křížové palbě. „Kyslík, čokoláda a volný pád. Tady to máš.“

„Sex je rozhodně lepší než čokoláda a Lily by tvořila silný případ toho, že to víc než stačí kyslíku. A kdy jsi podnikla volný pád?“

„Minulý rok, poprvé jsem skočila volným pádem.“

Přikývne. „Okay, no, nesnáším, že ti to ničím, ale sex je desetkrát lepší než seskoky volným pádem (pozn. skydiving).“

„Ne, není,“ vyvrátí to.

Ryke se na své židli nakloní trochu dopředu. „Pak kdokoli tě píchal, nedělal to správně, zlato.“

Tváře jí hoří, červeně zrudnou, ale ani zdaleka do stejné spálené barvy, jako bývají ty moje. Díky Bohu, nikomu bych to nepřála. „Není žádný špatný způsob, jak mít sex,“ odsekne ona.

Ryke se podívá na mě pro pomoc s touto námitkou, jako bych byla sexuální guru. Hádám… tak trochu jsem. Protočím oči a těžce si povzdechnu. „Sex může být špatný,“ řeknu jí. „Je možné, že on nebyl moc dobrý.“

„Jsem si pěkně jistá, že byl stejně dobrý jako kterýkoli jiný kluk.“

Ryke poznamená: „A máš jinou zkušenost, abys to srovnala, nebo jedeš na jednoho kluka a jedenkrát?“

Daisy na něj tvrdýma očima neochvějně zírá. „Jedenkrát, ale stejně, nedokážu si představit, že by to bylo nějak lepší než to.“

„Nech mě se tě teda zeptat,“ pokračuje Ryke v rýpání. Chci ho zastavit, ale pokaždé, když otevřu pusu, abych zasáhla, promluví a přeruší mě. „Mělas vůbec orgasmus?“

Daisyino obočí se stáhne, jak se snaží vzpomenout si. „Já… Nevím.“

„Pak neměla,“ říká Ryke.

Vytáhne si wayfarers nahoru, takže může vidět jeho hluboké hnědé oči a v nich plovoucí medové flíčky. Skutečně vypadá, jako by přišel v míru. Což je pěkné. Ale stejně by s nikým neměl mít tuto konverzaci. Co mi řekl, než se dostala sem nahoru – oh jo, že velmi málo toho způsobuje, že se cítí nepohodlně. Možná že to je ten problém!

Přerušit je a ukončit toto silně trapné povídání mi vyfičí z hlavy. Hlavně proto, že se nezdá, že si moje sestra myslí, že je to tak trapné a poslední věc, kterou chci, je, uvést ji do rozpaků nebo zacházet s ní jako s dítětem. Jsem si jistá, že naše matka to dělá dost.

„Ale byla jsem…“ její hlas se v zamyšlení vytratí.

„Vlhká?“

„Jo…“ řekne tiše. „… počkej, ne, nebyla.“

Rykeovy oči se zúží, z ničeho nic nasraný. „To bylo tvoje poprvé?“

Přikývne a pak pokrčí rameny. „Žádná velká věc.“

„Jo, to je kurevsky velká věc,“ řekne jí. „Co za kreténa vstoupí do holky při jejím poprvé, aniž by ji nejdřív vzrušil? Pravděpodobně to bolí jako peklo.“

„Ne doopravdy.“

„Nevěřím ti.“ Ukáže na ni. „Ve skutečnosti bys měla zůstat daleko od kteréhokoli chlapa, který tě nepřiměje se udělat aspoň dvakrát, než tě opíchá. Měj to na paměti.“

Zavrtí hlavou. „Nechystám se znovu mít sex. Mám důležitější věci na práci. Jako umýt si vlasy.“ Bleskne po něm suchým úsměvem.

„To je teda škoda,“ řekne jí. „Pravděpodobně by sis to se správným klukem užila – možná si dokonce uvědomila, že je to lepší než zkurvená čokoláda.“ Trochu se usměje. „Je to roztomilé, víš, měla bys to říct příštímu klukovi, kterého potkáš.“

„Jistě,“ řekne, její tón pořád skeptický, pravděpodobně ví, že s ní Ryke teď neflirtuje. „Možná mu dokonce řeknu, aby vyzkoušel čtyři prsty.“ Sdílí na krátký moment jeho úsměv.

„Tohle bych neradil,“ prohlásí Ryke, opře se na svém křesle dozadu. „Ale taky nejsem holka. Lily?“

Řada na mě, abych něco poznamenala? Oh bezva. „Jo, ne,“ řeknu jí. „Taky bych to neradila.“

„Poznamenáno.“ Vstane a poděkuje, než jde dovnitř použít koupelnu.

Okamžitě se otočím a konfrontuju Ryke. „Ne-vhodné,“ pro zdůraznění rozdělím slova (pozn. angl. In-appropriate).

Posune si svoje wayfarers přes oči, opře se dozadu a zapře si ruce pod hlavu. „Vzdělával jsem ji.“

„Uváděl jsi mě do rozpaků.“

„To zní jako osobní problém.“ Jeho rty se zkroutí do úsměvu. „Mimochodem jsem lepší než Connor Cobalt. Představ si ho, jak tady pro ni nákresem znázorňuje reprodukční systém. Byla bys radši, kdyby se stalo tohle?“

„Ne, ne, byla bych radši, kdyby všechny penisy zůstaly tisíc stop od mé sestřičky, to bych ráda.“

„To se nestane, Lily. Je jí téměř šestnáct. Už měla sex. A je zkurvená supermodelka.“

„Vysoká móda.“

Potichu se zasměje. „Cokoli. Je krásná, vypadá starší než ty a spousta kluků to uvidí, pokud už se to nestalo. Neměla by být nesvá při mluvení o sexu, jen protože jsi ty.“

Ouch. Nechám to být protože… má pravdu. Cuknu sebou, když na to pomyslím. „Neříkej mi, že se ti líbí.“

„Zmínil jsem, že jí je šestnáct?“ odsekne.

„Jen se ujišťuju.“ Trochu se uvolním.

Možná jdu na všechno špatným způsobem. Je okay mluvit o sexu. Sex není něco, čeho se bát nebo co odmítat. Jen potřebuju najít zdravý způsob k tomu, abych to udělala. S Lo, samozřejmě.

A pak bude všechno okay.

* * *

   Obvykle do sebe hodím prášek na spaní, aby bojoval s mými soupeřícími myšlenkami, ale dělám to, co mi doporučila Dr. Banning a od předpisů na léky se držím dál. Místo tmy a ticha se začínají otevírat dveře k mým potlačovaným emocím. Schoulím se na své posteli – vlny oceánu nehoupou dost na to, aby mě uspaly. Skončím zíráním na prázdné místo vedle sebe, toužím po teple jiného těla.

Být tři měsíce daleko od Lo je extrémně těžké, ale časem se to stává zvládnutelným. Z té části, kde se vrátí, šílím nejvíc. Skrz mě proudí všechna ta očekávání a představuju si chvíli, kde bude stát v mých dveřích a jemně mi řekne, že se musíme nadobro rozejít. Že se posunul dál, dosáhl zdravého stavu rovnováhy a uvědomil si, že jsem v jeho životě obří rakovina.

Přitisknu si čelo do polštáře. Nebreč. Nutím se, ale horké slzy proniknou do záhybů mých očí. Dvakrát se cvičně nadechnu způsobem, který mi ukázala Rose.

Lo mě přiměl slíbit, že na něj počkám. Možná jsem já měla přimět jeho, aby slíbil, že se ke mně vrátí. Aspoň že mi dá šanci bojovat.

O deset minut později zaplaví mou mysl jako neochabující nepřítel sex. Tyto pocity odplují s lepší výšinou a moje otravné myšlenky se svalí a spadnou. Vítám to nutkání, příliš emocionálně vyčerpaná, abych se starala o cokoli jiného než, abych byla z tohoto stavu unášena pryč. Odplazím se z postele a rozepnu svůj kufr, prohrabuju se na dně, než najdu svou černou cestovní tašku hraček. Všechny jsou stejné značky z luxusní řady a tak nějak mi to připomene Loovo upřednostnění drahých likérů. Skvělé…

Rychle vezmu malý růžový vibrátor (pozn. bullet vibrator – takový menší na dálkové ovládání) a hopsnu zpátky na postel. Vrcením si sundám černé bavlněné kalhotky ke kotníkům a pak si zasunu nástroj dovnitř. Uvažuju, jestli se soustředit na Lo. Na jednu stranu je ten nejvíc sexy chlap v mém spank banku. Na druhou stranu se mi tvoří slzy, kdykoli si představím jeho jantarově zbarvené oči, jak na mě zírají, s jeho tělem, jak přede nahoře na mém. Prostě skončím tím, že mi chybí a přeju si, aby tu byl. Z masa a kostí. Držel mě.

Rozhodnu se kliknout na dálkové ovládání a vyčistím svou mysl od všeho. Masíruju si prsa pod šedým tílkem. Přejíždím prsty přes bradavku, pulzuju boky rytmicky proti přístroji. Přes mé paže a nohy se sbírá žár a moje tělo tepe pro silné uvolnění. Sklouznu si rukou po břiše, kolem pupíku a k mému nateklému citlivému místečku, které bolestně touží po doteku. Moje prsty se třou o klitoris, způsobují, že se moje boky pozvedávají a dech se zadrhne. Ano.

Prosím přinuť mě se udělat. Prosím přinuť mě se udělat. Pokřikuju znovu a znovu ve své hlavě.

Prosím. Střídám pomalé a rychlé tření a dálkovým ovládáním zrychlím vibrace vibrátoru.

Otočím hlavu a vykřiknu do polštáře. Prosím. Naléhavě prosím svou mysl. Lo… Příliš daleko v tomto hladu, abych myslela na smutek, který doprovází jeho jméno.

Prosím. A pak se moje vnitřnosti zmítají, prsty na nohou se kroutí a moje hlava pluje, balón připravený být unášen pryč a prasknout. Těžce oddechuju a chviličku zůstávám nehybná. Výšina začíná odcházet a já ji zoufale chci zachytit – přivést ji zpátky, znovu ji prožít zase od začátku.

Bylo to příliš rychlé, příliš letmé, příliš bezvýznamné, aby to nahradilo díru v mém srdci.

Tak začnu znovu.

O hodinu později a promočená v potu, nejsem v žádném spěchu, abych přestala. Pokaždé, když klesnu z orgasmu, čekám pár minut a toužím po dalším, než začnu znovu. Jsem celá promáčená a mokrá a rozbolavělá a žádná z těchto věcí mě nepřiměje, abych skončila. Jen se chci tak nějak vyčerpat natolik, že odpadnu.

Na dveřích zazní naléhavé klepání a srdce mi poklesne. Šmátrám po dálkovém ovládání, snažím se vypnout vibrátor, ale vyklouzne mi z prstů na podlahu. Nakloním se, abych ho popadla, aniž bych odkryla mou spodní polovinu s plyšovou dekou, ale jak se natáhnu, moje prsty se otřou o ovládání a srazí ho pod postel. OhmůjBože.

„Lily!“ Řekne Ryke hlasitě. „Jdu dovnitř. Radši bys kurva měla být oblečená.“

Já nejsem oblečená. Nejsem ani ze tří čtvrtin oblečená. Jsem polo-zatraceně-kurva oblečená.

„Počkej!“ zakřičím zpátky. Nemám žádný čas, abych to promyslela. Urovnám si tílko, zakryju tak vystavená prsa, která nějak vyskočila. Oh do prdele. Dveře se otevřou, než můžu dokonce pohledat spodní prádlo pod hlubinami obrovské zlaté deky. Držím si ji u hrudi a naprázdno polknu, když Ryke vejde.

Snažím se mu věnovat zlostný pohled, ale moje paranoia zničí jeho plnou sílu. Proč jsem si nezamkla dveře?!

Vibrátor tiše bzučí uvnitř mě a moje rozpaky dosáhnou nového vrcholu. Nikdy jsem si nepomyslela, že je to možné. Zachytím zdeptaný výraz na jeho tváři, když si přejíždí oběma nervózníma rukama přes hnědé vlasy, trochu hustší než jsou Loovy. Zamračím se nad jeho nezvyklým výrazem. Něco ho rozrušilo.

„Co se děje?“ zeptám se. Jde o Lo? Co když se na rehabilitaci něco stalo? Co když je zraněný? Narovnám se, můj puls buší.

Založí si ruce na holé hrudi a opře se páteří proti mému prádelníku, trochu se sesune dopředu a ztmavnou mu oči. „Jedna z holek mi právě vlezla do postele.“

Nejde o Lo, ale tohle je pořád pěkně znepokojivé. „Jak to myslíš?“

„Probudil jsem se,“ řekne Ryke naštvaně, „se šestnáctkou, která mě osahávala.“ Prsty si znovu projede hnědé chaotické vlasy. „Nemůžu se s takovou sračkou vyrovnat. Důvěřuju si, že bych se středoškolačkou nic neudělal, ale nedůvěřuju jim. Skoro mě znásilnila, Lily.“

Nemůžu si pomoct, ale odfrknu si.

„To není sranda,“ řekne nekompromisně.

„Já vím. Promiň.“ Ale tohle… bylo trošku nečekané.

Jde k viktoriánskému lehátku a v rukách zmáčkne polštář, všechny hodí na podlahu.

„Co to děláš?“ vypísknu. Nemůže tu zůstat. Potřebuju si vytáhnout vibrátor. Potřebuju soukromí.

Drží jeden z nejměkčích polštářů z hlavy lehátka. „Nevrátím se tam.“ Lehne si na záda, na sobě nemá nic víc než kalhoty na šňůrku, které jsou v rozkroku trošku moc definované. Vážně, proč Lo a jeho bratr nosí do postele tyhle věci? Jsou tak… sexy… nechávají mou představivost toulat se k špatným, špatným místům.

Trochu se zavrtí, bouchne do polštáře, aby byl pohodlnější. Tohle se nemůže dít.

Vibrace mě nutí ztrácet soustředění. Prostě nemůžu spát celou noc tady s tímto v sobě. Musím to působení odebrat. I když to bude nejtrapnější (možná nejnepříjemnější) moment v celém mém životě.

Zvládnu sáhnout pod deky a zaháknout prst za šňůrku vibrátoru, vytáhnu ho ven a vezmu ho do dlaně. Nemůžu ho nechat na posteli, ne když dělá zvuky a v tichu noci jsem příliš vyděšená, že by to Ryke mohl slyšet a myslet si, že jsem se úmyslně snažila uniknout s ním v pokoji.

Tak teď přichází ta těžká část, snažím se šmátrat kolem sebe po mých kalhotkách, aniž bych byla příliš jasná. Když se dotknu látky, natáhnu si je nahoru kolem stehen a snažím se příliš se nevrtět. Když je mám na sobě, zamumlám: „Musím čurat.“

Popadnu plyšovou deku, která váží zatracenou tunu a ovinu si ji kolem těla tak, jak jsem to viděla ve všech filmech. Jen když se plazím z postele, těžká deka vezme prostěradlo a deku pod ním navíc. V podstatě jsem právě svlékla svou postel. Dobrá práce, Lily.

Nejednám vůbec hladce. Musím vypadat jako sněžný muž ovinutý v kokonu. Aspoň to zakrývá mou napůl kolébavou chůzi a vibrátor v levé ruce. Ryke na moje divné chování neříká nic. Možná usnul ze své traumatické události nebo jsem nenápadnější, než si myslím.

Pak… hodím držku.

„Jsi v pohodě?“ podívá se na mě Ryke.

Tváře mi hoří a převalím se jako připálený hotdog, přičemž pořád v dlani svírám vibrátor a cpu ruku do deky. Koutkem oka vidím Ryke, jak se posadí a zírá na mě jako by říkal: co to sakra.

Zlostně teď hledím a pro oporu se na podlaze podepřu o loket. „Jsem závislá na sexu,“ řeknu mu. Říct to je dobrý pocit. „Možná bys tu neměl spát.“

Dramaticky protočí oči a pleskne sebou zpátky na lehátko. „Dokážu tě zvládnout. Mimo tento pokoj mám větší šanci, že mě znásilní.“

„Ty upřímně věříš, že tě znásilní?“ Je směšný.

„V podstatě mě už sexuálně obtěžovala a i chlapi můžou být znásilnění, Lily,“ řekne. „Myslel jsem, že musíš čurat.“

Nemusím, ale zoufale se potřebuju dostat do útočiště koupelny. Postavit se je fuška, takže skončím lezením po rukách s dekou kolem sebe. Poté, co vklouznu do vykachlíčkované místnosti, kopnutím zavřu dveře a stojím na kolenou, abych zamkla. Pak se zhroutím na svou deku a zírám na strop. Upustím vibrátor na podlahu a on se na mramorových kachličkách trochu posune. Měla bych ho zarolovat do ručníku a nacpat do zásuvky, umýt si ruce a jít zpátky do postele.

Vím to.

Ale neudělám to.

Mám pocit, že nemůžu.

V rychlém pohybu popadnu nástroj a dám ho zpátky dovnitř. Pulsování nakopne moje touhy, nutí moje nervy kvůli krátkému momentu stát bez hnutí. Chci víc. Moje prsty kloužou dolů po mém břiše a pomalu klesnou přes můj pulzující klitoris a já začnu zase od začátku. Cyklus, který zdá se, nemůžu ukončit. Zavřu oči a moje dýchání se zrychlí. Zablokuju všechno z dnešní noci a ztratím se v rozkoši místo starostí a místo času a i tohoto místa. Jsem nikde ale tady.

Moje tělo se chvěje a třu tvrději s ovládající naléhavostí. Chcichcichcichcichci. Ne. Potřebujupotřebujupotřebujupotřebujupotřebuju. PROSÍM!

Mé rty opustí zasténání a moje oči poletují dozadu. Náhlé rychlé uvolnění zelektrizuje moje vnitřnosti.

A frnkne pryč během několika sekund. Vytáhnu vibrátor a bez hnutí ležím na podlaze. Do očí mě bodají slzy, jak na povrch vyplavou moje činy a infiltrují rozumnou část mého mozku.

Co jsem to kurva právě udělala?

Dr. Banning mi bez obalu řekla, že uzdravení se ze závislosti na sexu neznamená vyřadit všechen sex. Jen ty nezdravé druhy. Věci, které se prosakují do mého každodenního života, přerušují moje rutiny a mění mě v kompulsivní zvíře. Někteří závislí dokážou zvládnout sebelásku. Najednou si uvědomuju, že já ne.

Bolí mě hrudník, jak se po mých tvářích hrnou slzy. Nechápu, proč nedokážu masturbovat jako normální člověk. Proč musím všechno dovést do extrémů? Přitisknu si dlaně na oči a brečím silněji. Ta situace je pro mě příliš. Všechno se zdá daleko mimo mou kontrolu.

Nepodvedla jsem Lo. Abstinuju od skutečného sexu, ale záleží na tom ještě vůbec? Jsem závislá na masturbování. Kdy dostanu přestávku? Znám odpověď. A slzy se teď lijí plnou silou, z nosu mi teče, očí mě pálí. Tahle bitva je druh věci, která je navždy.

Na rukou a na kolenou dám deku pryč a lezu do vany, trochu se chvěju, když mě vzduch štípe na nahých nohách a rukách. Na sobě nic až na bavlněné kalhotky a upnuté tílko. Padnu na porcelán a přitisknu paže k hrudi, schoulím se do klubíčka. Fyzicky se snažím udržet pohromadě. Ale pořád se cítím, jako bych se lámala na kusy. Tříštila. Na malé bezvýznamné kousky.

Žádné porno. Žádný sex. Žádná sebeláska. Co jiného zbylo?

Možná by mě lidi shledávali dramatickou a stupidní za to, že se bez těch tří věcí cítím tak prázdná. Možná by se smáli nebo na mě plivali opovržením. Ale nezbyla mi žádná energie na to, abych vysvětlila, jak sex zaplňuje hlubokou díru v mé hrudi. Jak se na jediný okamžik zdá, že to všechno špatné odnáší pryč.

Dýchání bolí. Každý nádech je jako nůž bodající mě do žeber. Zachvěju se proti studené vaně a zlehka se pusou dotýkám kolen, pevně zavřu oči. Ztrácím z dosahu všechno, co mě kdy nutilo cítit se v pořádku. Sex a Lo – vytratili se a nechali mě tak moc samu.

Moje hlava visí na stranu, unášená. Moje tělo je těžké a slzy se mění na tiché, ale bolest v mé hrudi se stupňuje. Nejsem si ani jistá, co mě přiměje cítit se líp. Sex ne. Lo ne. Nic mě nedokáže udělat znovu úplnou. Ta myšlenka mi ukradne dech.

„Lily!“ na dveře zabouchá Ryke. „Pojď ven. Byla jsi tam dost dlouho.“

Nemůžu se pohnout. Nemůžu mluvit. Moje rty zamrzly spolu s mou nadějí. Proč by se Lo vůbec chtěl vrátit domů ke mně? Právě unikl peklu, kdo by chtěl vstoupit do dalšího?

„Lily! Nešaškuju. Otevři ty zkurvené dveře.“

Otevřu pusu, abych odpověděla, ale slova mi uvíznou vzadu v hrdle, příliš namáhavá, aby byla vytvořena.

Mluvení bere sílu, která se odrovnala spolu s mou sebedůvěrou. Moje do lahve uzavřené nejistoty mě napadly jako parazit bez přemýšlení, ale aby ničily, dokud nebudu oslabená, scvrklá a mrtvá.

O chvíle později slyším, jak se odemknou dveře. Předpokládám, že odněkud sehnal klíč. Možná od stevarda.

„Ježíši Kriste,“ zakleje a klekne si vedle vany. Pomalu mrkám, pořád unášená. Moje tvář se přitiskne k okraji vany, ale moje paže se pořád obtáčejí kolem hrudi. Moje poslední bezpečnostní deka jsem já sama. Právě teď to není moc uklidňující.

Poslouchám Rykeův hlas, jak vytáčí číslo na svém mobilu. „Dr. Banning?“ Co? Rose mu musela dát číslo mojí terapeutky. „Jsem kamarád Lily Calloway… Našel jsem ji ve vaně. Nereaguje a …“ Jeho obvyklý stoický hlas se právě trochu zadrhne. To by mě mělo vytáhnout z mého omámení, ale jsem tak tak velmi ztracená. Jen se potřebuju nějak vrátit domů. Potřebuju najít důvod, abych vstala. „… bojím se o ni. Můžete si s ní promluvit za mě?“ Odmlčí se. „Nechci se jí dotknout, ale nevidím krev. Nemyslím si, že se zranila.“

Nezranila bych se. Ne? Ne…

Ucítím studený telefon, jak je přitisknutý k mému uchu.

„Lily?“ Hlavu mi plní klidný hlas Dr. Banning. „Slyšíš mě? Co se děje?“

Všechno. Tohle. Modlím se za sílu, ale ta nepřijde. Chci vstát, ale moje nohy se nepohnou. Potřebuju důvod, abych pokračovala… „Omlouvám se, že jsem vás probudila,“ sotva zašeptám. Slova mi spalují hrdlo a zavřu oči, když unikne pár slz.

„Neomlouvej se, Lily. To je důvod pro mou pohotovostní linku, dobře? Můžeš se mnou mluvit? Jak se cítíš?“

„Rozpačitě.“ Dvěma prsty si stisknu oči. Tak se stydím kvůli tomu, jaká jsem a co dělám. Jak dokážu vůbec někdy přestat? Zdá se to… jako hora, na kterou nejsem pověřena nebo vybavena vylézt.

„Co dál?“

„Unavená. Zahanbená. Rozrušená.“

„Právě teď si toho procházíš hodně, Lily,“ řekne mi. „Je normální cítit tyhle věci, ale musíš zůstat silná. Než se budeš cítit mimo kontrolu, musíš si s někým promluvit a říct mu, co tě trápí. Nemusím to být já, ale vždycky tu jsem. Jak to začalo? Je to kvůli Lorenovi?“

„Ano. Ne… Já nevím,“ zamumlám. Odmlčím se a trochu se otevřu, přičemž zapomenu, že Ryke dřepí u vany jen stopu ode mě. Když mluvím, tíha se pomalu (velmi pomalu) začíná z mé hrudi zvedat. Pořád je tam, ale jen trochu se zmírní. „Budu muset přestat masturbovat, že?“ Olíznu si své popraskané rty a cuknu sebou nad svými vlastními slovy.

„Myslíš si, že je to nezdravé nebo brána k dalším nutkáním?“ zeptá se, její tón vážný.

„Dělám to,“ říkám přiškrceným hlasem, „a vždycky chci víc. Nikdy to není dost.“

„Přestat s něčím není to stejné jako ztratit kontrolu. Je to opak, Lily. Získáváš kontrolu zpátky.“

Snažím se jejím prohlášením uklidnit. Zatímco mocná, plná síla toho vane skrz mě a pak je unášena pryč. Představím si Rose, jak říká něco podobného. Slyším je. Vidím sílu v těch slovech. Cítím to, ale nedokážu se toho přidržet a věřit tomu tak, jak dokážou oni. Nevím, proč to tak je.

„Všechno bude v pořádku,“ zdůrazní. „Já vím, že se to možná právě teď tak nezdá, ale časem bude všechno v pořádku. Musíš začít tím, že budeš věřit, že se tam dokážeš dostat.“

„Já vím.“

„V pořádku, dobře. Můžeš dát telefon zpátky svému kamarádovi?“

Ryke odloupne telefon od mého ucha a přitiskne ho ke svému vlastnímu. Sleduju jeho tvář, když poslouchá Dr. Banning. Teď se dokážu posadit. I když mě pořád všechno bolí, snažím se otupit bolest jejím povzbuzením. Buď silná, Lil, řekl by mi Lo. Až se vrátím, budu silný s tebou. Setřu zbytek svých slz a představuju si tato poslední slova. Modlím se, aby to byla jeho odpověď, a ne příšerné tvoje problémy jsou na mě momentálně příliš. Bože, prosím, ať se ke mně vrátí.

„Jo, můžu to udělat,“ přikývne Ryke a jeho oči spadnou k vykachlíčkované podlaze. „Zvedne to. Díky moc. Opravdu si toho vážím. Nemáte představu.“ Zavěsí telefon.

„Omlouvám se,“ řeknu tichým unaveným hlasem.

Ryke zvedne ruku. „Chystám se zavolat Lo. Nesmíš začít brečet a zhroutit se přes telefon. Nemůže udělat nic, aby ti právě teď pomohl, a víš, jak moc ho to bude zabíjet.“

Divoce přikývnu, moje srdce se pozvedá nad samotnou představou, že s ním budu mluvit. „Slibuju.“

Zaváhá, než vytočí.

Opřu ruce o okraj vany, skoro přepadnu, abych byla k sluchátku blíž – abych slyšela jeho hlas.

Po pár zazvoněních Ryke říká: „Ahoj, vzbudil jsem tě?“ Protočí oči. „Ty jsi takový zkurvený chytrák… jo, no, mám tu někoho, kdo s tebou chce mluvit.“ Odmlčí se a pak zlostně hledí na strop. „Ne, je v pohodě. Právě domluvila se svou terapeutkou.“ Tře si čelist a pak si sám pro sebe přikývne, než mi podá telefon.

Rychle ho popadnu, ale jakmile ho mám u ucha, moje myšlenky se začnou nořit někam do neznáma. Zapomněla jsem, co jsem plánovala říct. Možná jsem neměla nic, co bych mu řekla. Možná jsem jen chtěla slyšet jeho hlas. Zašeptám: „Ahoj.“

„Ahoj,“ odpoví Lo zpátky. Koutkem oka vidím Ryke, jak kope mou deku zpátky do obýváku. Vyhne se vibrátoru a nepokládá ohledně něj otázky, ale moje tváře zrudnou, stejně jsem zahanbená. Klesnu ve vaně níž.

„Jsou Daisyiny narozeniny,“ řeknu mu. „Jsem v Mexiku.“

„Ryke už mi to řekl.“

Oh.

Ryke zapře otevřené dveře o zeď a kývne na mě. „Nezavírej je.“ Zamíří ke svému lehátku a s vyčerpaným povzdechem si pleskne dolů.

Přes telefon se dává dohromady dlouhé tiché napětí a já ztratím ponětí o tom, co bych měla říct. Radši bych nenadhazovala fakt, že sedím v prázdné vaně po emocionálním zhroucení. Nechci mu dát další důvod, aby se mi vyhýbal, až se vrátí domů. Protože kdo se zdravým rozumem by se chtěl starat o tohle?

Chystám se poznamenat, jak všichni zítra na Daisyinu žádost půjdeme na zip line (pozn. takový ten sjezd, kde jste zavěšení na laně), ale předběhne mě.

„Tak co se dnes v noci stalo?“

Do prdele.

„Nic opravdu a nemyslím si, že bychom o tom měli mluvit. Jsi celou tu dálku tam.“ Kdekoli tam je. Nikdo mi neřekne jeho přesné umístění. Mohl by být v Kanadě, co já vím.

„Pokud ti Ryke podal ten zkurvený telefon – někdo, kdo rozhodně neschvaluje náš vztah – pak vím, že to muselo být špatné. Chci to vědět, Lil.“ Tohle není to, jak jsem si představovala náš rozhovor. Myslela jsem si, že se vyhneme tématu, jako jsme to v minulosti vždycky dělali. Krátce zmíní alkohol. Já řeknu trochu o sexu, ale když se věci stanou zapeklitými a opravdu zaměřenými na naše závislosti, ukončíme to.

„To nebylo špatné,“ zamumlám potichu. „Ryke mi řekl, abych to nenadhazovala. Myslím, že bychom měli mluvit o něčem jiném. Potřebuješ se soustředit na své uzdravení, ne strachovat se o mě.“ Zaváhám nad tím, že bych zašla dál. Moji hlavu zaplaví Dr. Banning a téměř ji můžu slyšet, jak říká, že se Ryke mýlí. Že oddělení se od Lo není odpověď. Nalezení zdravého způsobu, jak být spolu, je.

Ale chce mě pořád? Nejsem si tak jistá. Otřu si oči.

Vydá krátký hořký smích. „Pokud mi to neřekneš, budu si kvůli tomu dělat starosti celý zkurvený měsíc, Lil. A Ryke úplně nepochopil fakt, že nakonec přijedu domů. A až to udělám, znovu budu s tebou. Budeme muset začít mluvit a změnit vztah k lepšímu. Pokud nedokážu zvládnout tuhle sračku přes telefon, když jsem střízlivý na rehabilitaci, pak bych se neměl vracet domů nijak brzo.“

Všechno, co slyším, je: Znovu budu s tebou. Přenesu sluchátko od mé pusy a setřu si nekontrolovatelné tiché slzy, které v lavině tečou dolů. Z mé hrudi se zvedne obrovská tíha. Cítím se, jako bych znovu mohla dýchat.

„Lily?“ řekne zoufalým hlasem. „Lily, jsi tam? Lily, zatraceně…“

Dám sluchátko zpátky. „Jsem tady.“

Slyším ho vydechnout a těžce dýchat. „Tohle mi nedělej. A nenuť mě zkurveně hádat, co se stalo.“

Opřu se zády o vanu. „Je to trapné,“ přiznám.

„Takže?“

„Takže tohle fakt chceš? Mluvit a ty věci…“

„Pokud chceme zůstat spolu, jako opravdu zůstat spolu a nevracet se k vzájemnému umožňování špatných návyků (pozn. enable – umožnit/podpořit ale může být ve vztahu ke špatným věcem), pak ano, budeme muset mluvit. Musím vědět, kdy ztrácíš hlavu a ty musíš vědět, kdy já, abychom dokázali jeden druhého zastavit, aby neudělal stupidní sračku.“

„Jako opak toho, co jsme dělali.“ Tolik řekla Dr. Banning.

„V podstatě. Podívej, vynaložili jsme tak moc energie na skrývání našich závislostí před našimi rodinami. Pokud ji vložíme do toho, abychom si vzájemně pomáhali, jen možná to budeme schopní zvládnout.“

Líbí se mi plán hry. Začíná to vyjasňovat ten opar, který tak dlouho zakaloval mou budoucnost. Představa se začíná formovat z nás, až se vrátí. A jsem ještě víc uchvácená faktem, že to po tříměsíčním oddělení budeme my.

Dotknu se lemu trička. „Rozvedli jsme se,“ zamumlám. „Myslela jsem si, že mě nebudeš chtít zpátky.“

Jeho hlas se ztiší do bolestného šepotu. „Proč by sis to myslela?“

Znovu si olíznu suché popraskané rty. „Páry, které se rozvedou, se obvykle znovu nevezmou.“ Samozřejmě, nejsme opravdu svoji. Ale bude té metafoře rozumět. Používal ji dřív, když jsme byli teenageři. Hráli jsme to divadlo většinu našich životů. Je to tak nějak podělané, ale hádám, že to jsme prostě my.

„Vezmu si tě znovu, Lil.  Kurva, vzal bych si tě znovu stokrát, dokud by se to na tom nezaseklo.“

Znovu si stisknu oči. „Jo?“

„Jo.“

„I když tě nutím cítit se mizerně?“

Je dlouhá pauza, než zamumlá: „Nenutíš mě cítit se mizerně. Nutíš mě chtít žít. A chci žít s tebou.“

Moje hrdlo se uzavře pro slova. Popotáhnu a otřu si nos a setřu zbytek mých slz.

„V pořádku?“ vydechne. „Takže ohledně dnešní noci, musíš mi říct, co se stalo.“

Přikývnu si pro sebe. Správně. „Těchto posledních pár měsíců jsem toho namasturbovala tunu. A tenhle výlet na lodi měl být lepší než posledně. Neměla jsem se změnit na tohle kompulzivní monstrum.“ Podělala jsem to. Ale říct mu to je lehčí, než jsem si myslela. Pravděpodobně proto, že jsme byli vždycky nejlepší přátelé, než jsme se vůbec stali skutečným a pravým párem.

„Kompulzivní jak?“

„Nemohla jsem přestat. Používala jsem svůj vibrátor a pak se Ryke natlačil do mého pokoje, protože byl vyděšený, že se ho chystala znásilnit šestnáctiletá holka.“

„Vážně?“ řekne nevěřícně. Nejsem si jistá, čeho se to týká a tak se tlačí moje nervy.

„Co? Která část?“ Poškrábu si ruku.

„Ta část, kde je Ryke vyděšený ze středoškolačky. Jaká kundička,“ říká se smíchem.

Uvolním se. „To je zlé říct to o svém bratrovi.“

„Nevlastním bratrovi,“ odsekne Lo zpátky. Okaaay. Zřejmě tam jde o nějaký problém, kterého si nejsem vědomá.

„Myslela jsem, že jste vy chlapi v pohodě.“

„Oh jo,“ řekne Lo sarkasticky. „Prostě miluju, že jsem bastard.“

Hádám, že předtím než se ukázal Ryke, Lo si myslel, že je dítě chycené v nepříjemném rozvodu mezi rodiči. Dospěl k zjištění, že je důvodem jejich oddělení: produkt nevěry.

Těžce si povzdechne. „Podívej, dokážu mu odpustit za to, že mi lhal, protože podporoval moje uzdravení a kromě tebe je jediná osoba, která ví, jaké to je být kolem mého otce. Ale dokáže být tak kurevsky jedovatý.“

Usměju se, ráda, že se na něčem shodneme. „Já vím. Štve mě celou dobu, ale tak nějak se s ním musím vyrovnat.“ Protože to myslí dobře. A je jedním z důvodů, proč jsme se dostali na tohle místo. Kdyby se Ryke nevnesl do našich životů, bojím se, že bychom pokračovali ve vzájemném špatném podporování.

„Ohledně toho…“ Loův hlas se vytratí, snaží se pečlivě volit slova. „Nemám ho nijak zvlášť rád, když jsem zaseklý tady a on je tam…“ Vyhne se dodání s tebou, ale stejně to slyším. „Není to právě ideální situace.“

„Stejně bys tu nechtěl být,“ řeknu mu. „Daisyiny kamarádky bez ustání mluví. Začaly by ti krvácet uši.“

„Ale pořád bych byl s tebou,“ řekne a pak vydá frustrované zasténání. „Jen tě právě teď chci držet. Zabíjí mě to.“

„Ne tak moc jako mě,“ vydechnu.

Lo se odmlčí. „Co se stalo potom, co k tobě vešel Ryke? Neviděl tě nahou, že ne?“

Zrudnu. „Ne, ne…“ Rychle vysvětluju můj dekový chaos a kolébání se do koupelny. „Měla jsem přestat, víš. To byl bod, kde jsem měla svou sebelásku pro dnešní noc ukončit.“

„Ale neudělala jsi to.“

Kousnu se do nehtu až k lůžku. „Potom jsem začala být smutná. Zhroutila jsem se. Ryke vešel a zavolal mé terapeutce. Promluvila jsem si s ní a zvládla jsem přestat brečet. To je vše. To byla moje úžasná noc.“

„Myslel jsem, že ses všech svých hraček zbavila,“ řekne zmateně. Představím si, jak se jeho obočí krčí a jeho čelo vrásní v trošce nesouhlasu.

Do prdele. Řekla jsem mu to přece, když jsme spolu mluvili poprvé. Spolu s vyhozením porna (což byla pravda) jsem lhala o tom, že jsem se zbavila mých sexuálních hraček.

„Lhala jsem,“ vyhrknu pravdu. „Ale opravdu jsem vyhodila svoje porno.“

„Žádné další lhaní,“ řekne Lo drsně. „Ne jeden druhému a ne našim přátelům. Musíme to dělat líp.“

„Jo, já vím. Budu. To bylo… to bylo všechno předtím, než jsem se setkala se svou terapeutkou.“

Slyším ho, jak se trochu posune, židle zaskřípe.

„Jsi na té ošklivé oranžové židli?“ zeptám se.

„Ne, jsem ve svém pokoji u stolu.“

„Oh…“ snažím se představit si jeho pokoj a právě když se chystám zeptat, ostře se do toho vloží.

„Co dnes v noci říkala tvoje terapeutka?“

Cuknu sebou. „Žádná další sebeláska pro mě,“ přitisknu čelo ke kolenům. „Ačkoli si myslím, že to bude nemožné, dokud se nevrátíš. Je to tak dlouho; nedokážu si to ani představit…“ Nedotýkat se sama sebe? Ani jednou nedosáhnout té výšiny… zdá se to neproveditelné.

„Kolik ti bylo, když ses začala sama sebe dotýkat?“

Zlehka přitisknu rty k čéškám, dobře si ten první moment uvědomuju, protože Dr. Banning mě přiměla prohrabat se vzpomínkami a poskytnout jí to. „Devět, ale u porna jsem to začala dělat v jedenácti poté, co jsem našla časopis v domě tvého táty.“

„Okay, to je nechutné,“ odsekne. „Prosím nikdy znovu nezmiňuj, jak jsi masturbovala nad pornem mého otce.“

„To bylo tvoje, ty osle,“ říkám lehce, ne tak pohoršená, jak si myslím, že bych měla být.

„Jak to víš?“

„Bylo to v tvé krabici od bot na porno na tvé polici a ve tvém šatníku.“

„Oh. Pak to nevadí.“

Usměju se. Chybí mi povídání si s ním, i když naše rozhovory nejsou podle jakýchkoli standardů normální. Nemyslím si, že jsme někdy byli normální. Možná to je důvod, proč to funguje.

„Dobře, to zní jako solidní plán,“ říkám. „Pokusím se to teď snížit na minimum, ale úplně eliminuju sebelásku, až se vrátíš domů.“

„To je nejvíc na hovno plán, jaký jsem kdy slyšel.“

„Co?“ zamračím se. Tohle není normální. Obvykle se mnou souhlasí.

„Nezáleží na tom, jestli tam jsem nebo ne. Pokud si tvoje terapeutka nemyslí, že je to dobrý nápad, pak pravděpodobně není.“

„Ale to znamená… Nebudu moci mít jakýkoli sex, dokud nepřijedeš domů…“ Můj puls se zrychlí náhlým strachem. Vím, že Lo kompletně odřízl alkohol ze svého života, ale moje terapeutka říkala, že uzdravující se závislí na sexu by neměli usilovat o celibát navždy. To je na udržení nemožný standard. Sex je část lidské přirozenosti.

„Pokud to není se mnou,“ dodá Lo.

Teď jsem opravdu zmatená. „Nechápu. Nejsi tady. Pokud mi nepošleš svého ptáka v umělé podobě,“ říkám s nadějí.

„Uh, ne. Nenechám nikoho formovat mého ptáka pro tvé potěšení. Na konci března můžeš mít skutečného.“

„Pak jak mám mít sex?“

„Co takhle sex po telefonu?“ Ohhhh. Počkat…

„Není to to samé, jako kdybych masturbovala?“

„Ne pokud to děláš u mého hlasu a jen u mého hlasu. Takto víš, kdy přestat a to pro tebe nastaví systém. Nejtěžší část ohledně uzdravení se ze sexuální závislosti – myslím, pro tebe – bude zavedení hranic, že?“

Zní to jako fakt dobrý nápad a jsem tak trochu překvapená, že s tím přišel sám. „Jo, jak to že toho o tom víš tolik?“

„Mluvil jsem s některými poradci, kteří vědí hodně o závislostech, někteří dřív pracovali se závislými na sexu. Dali mi nějaké rady.“

Usměju se. „Takže můžeme teď mít sex po telefonu?“

„Ne.“

„Co? Ale právě jsi řekl“-

„Musíš si to zasloužit.“

Huh… „To je trochu zlé.“

„Nikdy jsem neřekl, že budu hodný. Skončil jsem s umožňováním ti špatných věcí, což znamená, že nebudeme mít sex, kdykoli chceš. Budeš muset najít sílu vydržet, dokud nebude správný čas.“

„A ty dostaneš na výběr, kdy je správný čas. Jak je to fér?“

„Já nejsem závislý na sexu.“

Zásah. „Ježíši. Myslela jsem si, že střízlivý Lo bude hodnější.“

„Jsem hodný, když se to počítá,“ říká. „Stejně mě miluješ.“

„Miluju,“ souhlasím. „Ale jestli budeš čekat další měsíc, než budeme mít sex po telefonu, možná tě budu nenávidět.“

„Budu to mít na paměti.“

Ryke zaklepe na zárubeň dveří a já vyskočím nad jeho náhlou přítomností. Úplně jsem zapomněla, že tu pořád je. „Jsi hotová? Zabíjíš mou baterku.“

Nesnáší to, že mluvím s Lo, ale skutečně se cítím tisíckrát lépe. Dr. Banning musela vědět, že bude jediný, kdo řekne správné věci a správným způsobem, aby mě přiměl těm slovům uvěřit. Znovu mi dal naději. Že nakopu této závislosti. A nebudu muset být sama, až to budu dělat.

„Lo, tvůj bratr chce svůj telefon zpátky,“ řeknu mu.

„Nevlastní bratr.“

Usměju se a vylezu z vany.

Tohle jsem potřebovala.

„Zavolám ti později. Miluju tě.“

„Taky tě miluju.“ S přidaným zlostným pohledem podám telefon Rykeovi.

Dotkne se své hrudi. „Hej, kvůli tobě jsem mu zavolal.“ Sebere telefon. „Neměla by ses na mě mračit. Ve skutečnosti bys mi měla líbat nohy.“

„S tímhle,“ řeknu a protlačím se kolem něj do pokoje. Moje deka leží v kouli ve spodní části mé postele. Trhnu zamotanou dekou a zabalím se do ní, přičemž hopsnu na matraci. Zavřu oči, ale zdá se, že nedokážu z tváře setřít bláznivý úsměv.

Žádná další sebeláska, jasně. Zítra pravděpodobně budu ve světě bolesti, ale pro teď se cítím, jako bych byla v oblacích.