Mr.P - 6. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

6/ Druhý den

Charlotte

Pořád myslím na včerejší večer, když mířím do kanceláře Women of the World. Pracuju se svou matkou už od svých osmnácti let, kdy jsem tu docházela pracovat i během školy. Pomáhám s chodem organizace a většina mých dnů zahrnuje kombinaci hledání práce, charity a rozhovory s ženami, které si vezmeme pod naše křídla. Zrovna dotelefonuju, když  na dveře od mé pracovny zaklepe muž s našedlými vlasy.

„Zdravím, Charlotte. Dobré ráno.“ Promluví, jako bychom se už dávno znali.

Poznám jeho obličej, ale nevím, kam ho zařadit.

„Benton Carlisle…“ Natáhne ruku, kterou mu okamžitě potřesu. „Bohužel jsem včera neměl příležitost se představit. Jsem manažer kampaně Matta Hamiltona.“

Srdce mi poskočí, i když nechci. „Ach, samozřejmě. Pan Carlisle, omlouvám se. Ještě jsem si dnes nevypila svou kávu. Prosím, posaďte se.“

„Nezůstanu dlouho. Jsem tu na přání Matta.“

„Matta?“ zeptám se.

„Ano. Chce Vás oficiálně přizvat ke své kampani.“ Jestli nebyl dostatečný šok vidět manažera Mattovi kampaně ve své kanceláři, tak tohle rozhodně je.

„Já…“

„Řekl mi, že jste byla první, která mu chtěla pomoct a nerad by odmítl prvního člověka, který mu to nabídl.“

Oči se mi rozšíří. „Pane Carlisle-“

Rozesměje se. „Přiznávám, že mě to zaskočilo. Většina našich lidí má zkušenosti, něco, co vy nemáte. A stejně tu stojím, abych splnil svůj hlavní úkol dne.“ Podívá se na mě, jako by přemýšlel, čím jsem si tohle zasloužila a mně se nelíbí, co by si mohl myslet.

„Přiznávám, že nemám žádné zkušenosti. Cením si té nabídky, ale budu muset odmítnout.“

„To zní fér.“

„Ale prosím, vyřiďte panu Hamiltonovi hodně štěstí.“

„Vyřídím.“ Na stůl mi položí svou vizitku. „Pro případ, že bych pro Vás mohl někdy něco udělat.“

Potřeseme si rukama a já sleduju, jak ten muž odchází stejně elegantně a tiše jako přišel. Když mi zmizí z očí, padnu překvapeně do židle.

Po zbytek dne se soustředím na práci, ale když dorazím do svého bytu, posadím se na pohovku, moje kočka Doodles mi skočí do klína a já začnu přemýšlet, proč jsem tu nabídku odmítla. Chtěla jsem dělat něco důležitého, něco mimo stín mých rodičů. Pracovat na kampani, nebylo by to vzrušující? Strhující? Proč jsem ji nepřijala? Přemýšlím, jestli můj strach má co dělat s důvody, díky kterým by ta práce byla vzrušující. Protože by zahrnovala Matthewa Hamiltona, který mě inspiruje, ale zároveň mě nutí si držet odstup.

Ten večer se dívám na televizi, kde jeden z kandidátů vášnivě diskutuje o chudých imigrantech, uprchlících a jak zvedne daně, abychom mohli znovu vytvořit nejlepší armádu na světě.

Zní, jako by odmítnutí pomoci těm lidem, kteří trpí, bylo jedinou cestou, jak se vrátit k našim zlatým časům.

Stisknu rty k sobě a vypnu televizi.

Možná můžu pomoct. Věřím mu. Věřím, že je lepší než jakákoliv možnost, kterou ukazují v televizi.

Vytáhnu Carlislovu vizitku a zavolám mu. „Pane Carlisle, tady je Charlotte Wellsová. Přemýšlela jsem o Vaší nabídce… a ano. Chci pomoct. Jsem odhodlaná pracovat ze všech sil a můžu začít hned v pondělí.“

Nastane ticho a pak jen, „Matt bude potěšen.“

Pošle mi adresu, kam se mám v pondělí hlásit a pak zavěsí. Zírám na svůj telefon v ruce. Kruci! Zrovna jsem se upsala k práci na kampani Matthewa Hamiltona.