MrP - 34. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

34/ Večírek

Charlotte

Dnešní večírek se zdá být tím největším a nejplnějším večírkem, který jsme zatím pořádali. Jsme v hlavní síni Jeffersonova hotelu.

Bílý dům je tak blízko, že prakticky cítíte, jak vás jeho moc obklopuje. Pohlédnu na jeho bílé sloupky, když dorazíme, a přemýšlím, jaký život tam Matt měl. Jestli zažil normalitu.

Místo plesu dnes večer září, všichni, co se ukázali - od velkých průmyslníků k známým umělcům, muzikantům, doktorům a učitelům - a já se přesto soustředím jen na jednoho člověka. Toho jednoho.

Mám na sobě bílé šaty a očima se vpíjím do luxusních dekorací kolem mě, když hledám člověka, kterého chci vidět ze všeho nejvíc.

Postavu muže, kvůli kterému mi takhle šíleně buší srdce.

"Charlotte!" Přiběhne ke mně Alison a obejme mě. "V bílém - to schvaluju!" řekne zvesela, pak se odtáhne a zvedne foťák. Cvak.

"Alison, no tak!" zasténám, ale ona mě vtáhne do davu, kde pozdravím mé další kolegy. Nikdo nenadnese, že by věděli, že jsem odešla, a já jsem si jistá, že je to tím, jak Carlisle umí zametat chyby.

Pořád hledám Matta přes celou místnost s bušením srdce a nervózně staženým žaludkem. Mám pocit, jako by to byla věčnost, než moje oči padnou na vysokou postavu muže - a zůstanou tam, vstřebávají Matta Hamiltona.

Má na sobě skvěle padnoucí černý oblek a černou kravatu, jeho ruce - s dlouhými, opálenými prsty - si třesou s lidmi, kteří k němu přijdou, aby ho pozdravili. Látka na ramenou se mu napíná. Tyčí se nad všemi kolem, je krásný, jeho obličej je živý, když k lidem mluví o něčem, co ho evidentně zajímá.

Naše země, určitě...

A pak zvedne oči a uvidí mě přes moře rukou. Usmívá se a naše oči se setkají.

Intenzita jeho pohledu do mě silně narazí, celá se otřesu. Čím víc se snažím skrýt to, jak se kvůli němu cítím, tím horší to je. Podívám se jinam, kamkoliv.

Pak moje oči padnou na pár, který právě vstoupí do místnosti. Moji rodiče.

Překvapeně rozšířím oči.

Máma si mě všimne a lehce mávne mým směrem. Táta se dívá na něco - někoho - jiného.

Jsem překvapená, že táta přišel a musím několikrát zamrkat, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Jako demokratický senátor vyjadřuje svou účastí Mattovi podporu. Obrovsky.

Když k nim jdu, abych je přivítala, uvidím Matta udělat to samé. Jeho chůze je sebevědomá a energická. "Senátore Wellsi," řekne, když přivítá mého otce. Jeho potřesení rukou je pevné, plné elegance a síly.

Bože, jeho hlas. Jak někomu může vůbec chybět něčí hlas?

Břicho mi zalije horko, když v očích obou mužů uvidím vzájemný respekt.

Myslela jsem, že možná tátova účast znamená, že podporuje můj vstup do světa politiky, kde mě rodiče vždycky chtěli. Ale jak je sleduju, vím, že táta nejen podporuje mě - chce, aby Matt vyhrál.

Uvědomění, že můj táta konečně podporuje Matta - vědět, že Matt, jeho kampaň, jeho souznění s lidmi, které si získal několik let předtím jeho otec - ve mně vzbuzuje ještě větší obdiv.

Umírám touhou si s ním promluvit, ale je nemožné být s ním uprostřed centra pozornosti. Centra všeho. Přistoupím k rodičům, abych je také pozdravila, a cítím na sobě Mattovy oči, když tak udělám.

Z nějakého důvodu se postaví blíž ke mně, když pozdraví starostu D.C. a jeho ženu a instinktivně zůstanu tam, kde jsem a nechám, aby mě taky představil.

Konverzace kolem nás proudí a celou tu dobu si uvědomuju tiché, tupé pulzování. Matt stojí vedle mě jako nic, ale z jeho těla cítím napětí.

Využije výhody chvíle, kdy si ho nikdo nevšímá a podívá se na mě.

"To jsou ale šaty."

Místnost kolem se rozmaže a já se ztratím v jeho očích barvy espressa.

Chci se postavit na špičky a políbit ho, udělat to, co by udělala jakákoliv dívka muži, kterého miluje, říct mu, že mi chyběl, že ho chci, že jsem na něj myslela. Chci, aby se jeho ruce dotýkaly mého těla. To všechno chci. Jen jeho ruku na mém těle, i kdyby šlo jen o lehký dotek.

Natáhne se a položí mi prsty na spodní část zad a odtáhne mě z cesty všech, kteří kolem nás procházejí. Ten pohyb nám umožní výhled na skupinu mužů a jeden z nich zvesela zakřičí, "Matte!" a okamžitě zamíří k nám.

"Ach, ano, kongresman Sanders." Pozdraví muže, který k nám přijde a potřese si s ním rukou. Začnou si povídat a během jejich rozhovoru se na mě na tři vteřiny podívá. Setkám se s jeho pohledem a pocítím vzrušující nervozitu.

Stoupnu si na špičky a řeknu, "Chci svou sponu zpátky," než kolem něj projdu pozdravit někoho jiného. Když se na něj o minutu později podívám, usmívá se nad něčím, co někdo řekl, když se naše oči setkají. Jeho úsměv na chvíli zeslábne, když mu do očí vstoupí žár, ale zvládne se ovládat, když se na mě dívá.

Ten pohled v jeho očích mi řekne přesně, co se mnou chce dělat, jak mě chce. Každá moje ženská část to cítí. Ví to.

Matt mě dnes v noci usouloží do bezvědomí.