Mr.P - 28. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

28/ Déšť nebo slunce

Charlotte

Zdá se, že jsem dobrá v organizování pomocných týmů stejně jako Mattových schůzek, ale evidentně jsem hodně špatná ve věcech, ve kterých jsou normální lidé dobří.

Nemůžu spát.

Sotva jím.

Vznáším se z něj, jeho pohledů, ukradených doteků, tajné touhy, ze sledování jednoho proslovu za druhým, kdy mluví pevně a od srdce, a lidé křičí jeho jméno.

Už je to osm dní, co jsme byli v domku jeho otce na pláži a pořád se unáším nad tou intimitou, kterou jsme spolu sdíleli.

Jsem do něj zamilovaná; není o tom pochyb. Není to jen sex, pobláznění. Vyjasnilo se to během času stráveného společně. Když jsem s ním byla na tajném místě, které je pro něj výjimečné - tak výjimečné jako noc, kdy Matt přišel se svým otcem k nám na večeři. Cítím se špatně za to, že prohlubuju svou touhu po něm a potenciálně tím ohrožuju jeho kandidaturu, když vím, jak dobrý by tenhle muž pro tuhle zemi byl. Ale toužím po víc času s ním.

Jako pokus o oddálení jsem řekla Carlisleovi, že do New Yorku pojedu autobusem se zbytkem týmu, ale Matt jednoduše poslal Wilsona do mého hotelového pokoje, aby mi řekl, že mě očekává na letišti.

Nastoupila jsem do letadla spolu s Hesslerem, Carlislem, známým politickým stratégem Lanem Idrisem, Mattem a Jackem. Byla jsem vděčná za to, že Mattův děda měl plno práce se svým obchodem s nemovitostmi ve Virginii a nemohl s námi tak letět.

Poslouchám chlapy, jak mluví o politice, a prohlížím si Matta, přemýšlím o jejich návrzích. Když se jejich hovor stočí k jinému tématu, Matt se ke mně otočí a podívá se na knížku v mém klíně.

Čtu Demokracii v Americe od Alexis de Tocqueville.

Miluju ji, protože není o tom, jak je demokracie dokonalá, ale spíš jak nedokonalá je. Jako všechno v životě, i demokracie musí být vyvážená.

Je divné přemýšlet o vyrovnanosti, když jsem se v životě necítila víc nevyrovnaná.

Krátký let strávíme probíráním politiky a demokracie.

Zjistím, že Mattova oblíbená knížka je Morálka lidské mysli (The Righteous Mind), která pojednává o tom, proč konzervativci, liberálové a libertariánové mají různé pohledy na to, co je dobré a co špatné, založené hlavně na jejich vnitřních pocitech. Tvrdí, že ta kniha otevírá oči a říká, že dobrý kandidát musí být schopen lidi spojit.

Když dorazíme do New Yorku, podaří se mi chovat normálně a vyrovnaně, dokud mi Matt neřekne, že jde s Hesslerem ven na večeři a zeptá se, jestli se nechci přidat.

"Jistě," řeknu tak klidně, jak jen zvládnu.

Ale když se zastavíme jako první v místní budově kampaně, zajdu na dámské záchody a vytáhnu si make-up taštičku, ujistím se, že vypadám krásně. Jen proto, že s ním nikdy nepůjdu doopravdy na rande a tohle je to nejbližší rande, co spolu můžeme mít.

Matt požádá svého řidiče, aby nám zastavil u Nolity, tak abychom se mohli trochu projít, než dojdeme do restaurace v Chinatownu. Následují nás čtyři bodyguardi, když Hessler, Matt a já jdeme po Mott Street k Peking Duck House, do restaurace, kam chodil se svými rodiči při speciálních příležitostech.

Na New Yorských ulicích je něco živého. A Matt se do nich dokonale hodí. V jiných městech, která jsme navštívili, přitahoval hodně pozornosti, ale New York je na celebrity zvyklý. Uprostřed toho života si každý hledí svého - a Matt Hamilton dnes není Mattem Hamiltonem. Je jen sexy chlapem oblečeným do džínů a trička s výstřihem do V jdoucí vedle holky, která má problém chovat se v jeho blízkosti normálně. Je příjemné moct jít vedle něj, aniž bychom přitahovali pozornost lidí procházejících kolem.

"Tohle je neskutečné," řeknu s úsměvem, když se dívám kolem.

Hessler kouří po mé levici; Matt má ruce v kapsách a vypadá zamyšleně, ale zároveň potěšeně, když se dívá na můj profil.

"Máš hlad?" zeptá se.

Zasténám a chytím se za břicho. "Hrozný. Ty?"

"Rozhodně bych si dal něco šťavnatého," řekne a mrkne. Nahne se ke mně a zašeptá, "Vypadáš skvěle, jako vždycky."

Cítím, jak mi zahoří tváře z jeho hlasu. Podívám se dolů na mou krajkovou košili, krátkou černou sukni a černé boty na podpatku.

Usměje se na mě pobavený tím, jak se červenám, natáhne se nad mou hlavu a podrží mi dveře, které Hessler akorát otevřel. Při tom pohybu mě zasáhne nádherná vůně jeho kolínské Bond No. 9.

Když Hessler zamíří k našemu stolu, Matt se jemně dotkne prsty mých zad těsně pod mými vlasy. To gesto je jednoduché, vhodné a tak nečekané, že mnou okamžitě prostoupí vlna tepla.

Nemůžu uvěřit, jak moc jsem vzrušená v momentě, kdy se posadíme. Jsem vlhčí pokaždé, kdy Matt pohne rukou na mé noze pod stolem, prsty mi přejíždí po vnitřním stehně těsně pod lemem sukně.

Občas ruku odtáhne, ale ne na dlouho.

Vidím, jak se rozhlíží po restauraci, aby se ujistil, že jsou jeho doteky soukromé - jen pro nás.

Máme ten nejchutnější oběd a já si užívám poslouchání Matta a Hesslera, jak se baví o svých zájmech mimo politiku. Hessler je nadšený golfista. Matt hrál jako malý baseball a pořád se zajímá o Mets, jeho oblíbený tým.

Hesller odejde dříve, aby si mohl zakouřit předtím, než zamíříme do Washington Square parku na další proslov. Matt zaplatí, zatímco Wilson a další tři bodyguardi na nás čekají venku.

Sleduju, jak kapky deště stékají po oknech, když čekáme, až mu vrátí kreditní kartu. V době, kdy se dostaneme ven, už prší. Matt řekne Wilsonovi a dalším, aby zůstali šest metrů za námi. Můj tep se zrychlí.

Usměju se na ochranku, když projdeme kolem, a vytáhnu deštník z kabelky. Matt ho drží nad našimi hlavami a já se natisknu k jeho boku, když se rozejdeme ulicí.

Prší tak silně, že deštník nám poskytuje jen málo ochrany. Začnu se smát a ukážu k opuštěnému stánku s ovocem. "Měli bychom se schovat pod tu markýzu."

"Hezký trik." Mrkne na mě - jako kdybych se ho úmyslně snažila dostat stranou.

Otevřu pusu, abych uvedla věci na pravou míru, ale než dostanu šanci, Matt mě něžně přitáhne k sobě a přitiskne rty na moje. Rukou mi sjede dolů k pasu, na zadek a pevně mě k sobě přitiskne.

Trochu skloní deštník, aby nás chránil před nechtěnými diváky. Stiskne sevření a hladově mě líbá.

Ten moment je elektrizující, ohromující - jeho ústa jsou mokrá jako kapky deště na mých vlasech, sladké, mentolové a hladové. Svalnatou hruď mu obepíná promáčené tričko.

Hraje si s mým jazykem. Zhluboka se nadechnu jeho kolínské.

Nádherná. Omamná.

Pak, jako bych se probudila z nádherného snu, přijdu zpátky k sobě.

"Zbláznil ses?" Zašeptám a odtáhnu se, hlas mám sotva slyšitelný přes kapky dopadající na deštník.

Usměje se, v očích mu tančí. "Ano."

Rozesměju se a on se usmívá, ale úsměv mu dlouho nevydrží.

Přitáhne si mě zpátky k sobě a opře se čelem o mé, očima si mě prohlíží. "Řekni mi, jak mám uspokojit zemi, když mám pocit, že mi něco chybí? Pověz mi." Stiskne mě, tiše mě žádá o odpověď.

Vím, co tím myslí.

Myslí tím to, že má mě, ale ne otevřeně, a já mám jeho, ale ne na dlouho. Co máme, uspokojuje naši fyzickou touhu, ale oba chceme víc.

Matt mi nadzvedne bradu a skloní se, palcem mi přejede přes spodní ret. Lehce na něj zatlačí, aby mi otevřel ústa. Přivřu oči a v hlavě mám prázdno, když přitiskne své rty na mou tvář. Nadechnu se, stejně jako on.

"Jak to, že ti to nedělá starosti? Tisk, který tě pronásleduje na každém kroku? Tohle je poprvé, co jsme na veřejnosti bez toho, aby za námi někdo šel," řeknu.

"Vyrostl jsem obklopený těmito lidmi - vždycky byl někdo poblíž. Naučil jsem se ty oči navíc ignorovat a většinu dní mi nevadí, že mě sledují." Podívá se na moje rty a pak zpátky do očí, tiše dodá, "Ale někdy jsou tak blízko, že mám pocit, že nemám prostor se nadechnout." Usměje se na mě a zvedne deštník. "Pojďme - čeká nás proslov."

"Washington Sqaure Park. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsme ho zajistili - ačkoliv za to nejspíš může fakt, že tvá rodina vlastní většinu New Yorku."

Mrkne na mě. "Nebo je to možná tím, že jsem šarmantní."

"Oh, na to bych nevsázela," řeknu.

Během proslovu nepřestalo pršet - ale to dav lidí neodradilo. Naopak. Zaplnili park a dokonce i okolní ulice byli plné.

Na shromáždění ve Washington Square Park to Matt zabije.

Po strhujícím skandování "HAMILTON! HAMILTON! HAMILTON!" zamíříme v několika autech zpátky do hotelu. Jedu s ním a Carlislem. Město je živé, plné světel a nočních zvuků, když dorazíme k hotelu.

Jsem ticho a ohromená. Jsem v New Yorku s tím nejvíc sexy mužem, kterého jsem kdy viděla, jedu s ním vzadu v luxusním autě, srdce mi bije vzrušením a cítím teplo mezi nohama kvůli jeho blízkosti a proto, že jeho ruka odpočívá přímo tam, kde mi může přejíždět palcem přes stehno - jako by tam patřila.

Myslím, že bych se měla odtáhnout, ale na to se mi to až moc líbí.

Vzrušuje mě to, ano. Ale také uklidňuje. Užívám si to celou cestu přes Village, Midtown a pak Fifth Avenue a celou východní stranu Central Parku.

"Máme slušné záběry do médií," řekne Carlisle.

"To je dobře," řekne Matt.

Usměju se. Jsem na něj dnes tak pyšná.

Déšť nebo slunce, Hamiltonův tým stále dělá na kampani.

Tu noc čekám na zprávu od něj na zabezpečeném telefonu, že je vzduch čistý, a když mi napíše, že se staví, otevřu dveře a vtáhnu ho do pokoje.

Když vejdu druhý den do kanceláře v New Yorku, pořád jsem rozbolavělá ze sexu ze včerejší noci - několika, popravdě. Byly tři - jeden pomalý a něžný, jeden rychlý a hladový a jeden velmi mokrý a vášnivý ve sprše. Carlisle a Hessller nás všechny svolají jako to vždycky dělají. Máme všichni poradu ve velké místnosti. Matt stojí v rohu, opírá se o zeď se založenýma rukama na hrudi, zatímco jeho manažeři mluví.

Naše pohledy se setkají. Jde jen o krátký okamžik. To je všechno, co si dopřejeme. Ale stačí to k tomu, aby se můj žaludek zbláznil.

"Projdeme si, co se zrovna děje," začne Carlisle.

Otočím se zpátky k němu a soustředím se na to, co říká.

Začíná to být skutečné a budeme potřebovat přijít s těžkými zbraněmi na každou událost a taky dávat pozor na to, že naši protivníci budou sledovat každý náš krok.

Prezident Jacobs, šedesát devět, konzervativní, mírový vyjednavač, bezpáteřní.

Gordon Thompson, padesát devět, radikál, milující válku.

Carlisle se na nás všechny zoufale podívá a pak na mě trochu déle. "Jen abychom si to ujasnili, pracujeme s nejlepším nezávislým kandidátem, kterého kdy USA viděla. Žádný kandidát třetí strany nevyhrál. Tohle bude nečekané. Matt Hamilton se pro tohle narodil; všichni to víme. Ne vždycky ti oblíbení se v politice prosadí. On je ten, kdo dostal ve své kampani nejvíc podpory. Takže je na nás, abychom jeho podporovatele znásobily, stejně jako to Ježíš udělal s chlebem. Rozumíme?"

Všichni přikývnou.

"Tak pojďme dostat našeho kandidáta do Bílého domu, kam patří." Naposledy k nám kývne a všichni se rozejdeme. Zamířím ke dveřím Mattovi kanceláře s jeho rozvrhem v ruce.

"Dobré ráno, Charlote," řekne, když vejdu.

"Dobré ráno, Matte."

Ve chvíli, kdy zavřu dveře, mě Matt zvedne na stůl a já zalapám překvapením po dechu, chytím se ho za ramena. Možnost, že nás někdo nachytá, mě donutí se rozhlédnout po místnosti - pak si uvědomím, že nejsme v hlavní budově, že tahle kancelář nemá okna. Zdi pro nás znamenají soukromí a já se v jeho náruči uvolním, vlhká a okamžitě připravená.

Natáhne se pod moje šaty a stáhne mi kalhotky. Jeho oči se setkají s mými, vpíjím se do něj. Začne mě líbat a prsty mi masíruje kundičku. Zalapám po dechu a on to ztiší svými rty. Chytím ho kolem krku a jeho rty a zkušené prsty mi dají, co potřebuju.

"Matte."

Drží mě na stole a pomůže mi roztáhnout nohy, abych pro něj udělala místo. Hoří touhou, když do mě konečně začne vstupovat.

Zastaví se. "Bože, nemám kondom."

Chytím ho za bradu. "Jsem na práškách. A zdravá."

"Taky jsem zdravý. Nikdy jsem..." Nedořekne, když se na mě podívá a chytí jedno moje prso do dlaně, hněte ho, líbá mě a pak se odtáhne, aby mě mohl líbat dolů po krku, na prsou. Nasaje bradavku přes látku šatů a já se prohnu v zádech.

Matt mi pomůže se postavit, pak mě otočí a nadzvedne mi sukni nad zadek, odtáhne mi nohy od sebe.

Potlačím zasténání, když ho ucítím, jak do mě zajede. Nahne se přese mě, líbá mě zezadu na krku. "Bože, jsi jak nebe," řekne. Drží mě za boky, když do mě přiráží zezadu. Tentokrát zasténám; natáhne se a zakryje mi pusu. Olíznu mu dlaň a on do mě znovu přirazí.

Znovu mu zasténám do dlaně. Buší do mě tak silně, jak potřebuje. Tak silně, jak po tom toužím. Tiší moje výkřiky rozkoše svou dlaní a jeho do mé kůže.

Nemluvíme o tom, co jsme zrovna udělali. Jen se nervózně zasměju a on se usměje, pohladí mě po zádech, narovná se a upraví.

"Charlotte," řekne, než odejdu.

"Ano?"

"Jestli vyhraju, chci tě v Bílém domě. Abys tam pracovala." Posadí se do židle. "Jsem nejlepší, když jsi kolem - nechme to tak i nadále."

"Vydíráš mě? Emočně?"

"Žádám tě."

"Žádáš mě s tím svým odhodlaným pohledem, který znamená, že to vyžaduješ."

"Pak to vyžaduju-lomeno-žádám-tě."

Zamračím se.

Dívá se na mě. Opře se lokty o stůl. "Jestli mě zvolí, mám v plánu splnit všechno, co jsem těm lidem venku slíbil, že udělám. Potřebuju ten nejlepší tým; prezident dokáže jen tolik, co jeho podpůrný tým dovolí. Chci tě v Bílém domě."

"Nikdy jsem neměla ambice pracovat v Bílém domě," řeknu. "Není to místo, kde chci kariéru. Je to spíš to místo, které mi přijde vzrušující navštívit a uctívat z dálky."

A nemyslím, že bych zvládla tě každý den vídat a vzpomínat...

Jeho pohled je frustrující. Trochu se bojím, že bude tlačit - a to nechci. Až moc mě uvádí v pokušení. Být s ním je nakažlivé. Chci být v tomhle dospělá a realistická. O nás.

Takže než na tom může Matt trvat, odejdu a vrátím se k práci, soustředím se na náš poslední úkol: dát naší zemi šanci přivést silného a charismatického vůdce, na kterého čeká.