Mr.P - 19. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

19/ Cestování

Charlotte

Cestujeme dvoumotorovým letadlem kampaně. Naší první zastávkou je Dallas a jsem jediná žena ve společnosti skupinky čtyř mužů a jednoho psa. Mattův zástupce manažera kampaně Hessler, jeho zastrašující dědeček Patrick, Carlisle, Jack a jeho sexy majitel Matt.

Který božsky líbá.

Hamilton.

Jsem nervózní ze zpráv. Ty naše polibky byly nebezpečné. Do té noci jsem netušila, že jsem tak bezstarostná a impulzivní.

Matt se na mě směle usměje, když mě přivítá – a já přísahám, že všichni motýlci v mém břiše vzlétnou, protože vypadá opravdu šťastně, že mě vidí. Jako by litoval toho, že nás nachytali, ale nelitoval ani jediného polibku.

Bože. Jeho polibky.

Snažím se nevzpomínat na teplo, které ve mně vzbudil, když se pozdravím s ostatními muži na schodech do letadla. Carlisle, soudě podle napětí v jeho ramenou, když se na mě podívá, vypadá z těch zpráv ne zrovna nadšeně.

A první nápověda, která mi řekne, že bych neměla s Mattem cestovat, přijde od jeho dědečka. Podívá se na mě a zeptá se, „Kdo to je?“

„Moje plánovačka. Dcera senátora Wellse a stará rodinná přítelkyně.“ Představí nás Matt. „Charlotte, Patrick Hamilton, můj dědeček.“

„Vím, kdo to je – proč tu ale je?“ vydechne jeho děda, otočí se a nastoupí do letadla.

Páni.

Ten chlap mě nenávidí.

Matt se na mě podívá pohledem, kterým mi naznačí, abych si ho nevšímala, a ochranářsky mi položí ruku zezadu na krk, aby mě popohnal po schodech nahoru do letadla. Naskočí mi husí kůže, a i když jeho dotyk trval jen vteřinu, pocit jeho ruky na mé kůži trvá mnohem déle.

Matt se posadí do křesla směrem ke kokpitu. Já se posadím za něj.

Ještě nikdy předtím jsem nebyla tak vděčná, že s sebou vzal i Jacka. Po vzletu ho pustí z klece a Jack okamžitě zamíří ke mně, aby mě očichal a olíznul mi ruku. Dívám se na Matta, zatímco si strčím do uší sluchátka, abych mužům dala soukromí, když si povídají.

Přesto je ale slyším diskutovat o různých tématech – stabilizace ekonomiky, Mattova kandidatura jako Nezávislého.

„Promoval jsi na Harvardu, jako tvůj otec… žil jsi v zahraničí; víš jaké to tam je,“ říká vášnivě jeho dědeček. „Tvůj otec byl moc mladý, když chtěl kandidovat poprvé. Řeklo se mu, aby počkal a to on udělal. Spěcháš na to, Matte, opravdu spěcháš.“

„Lidi jsou mu oddaní, Patricku,“ řekne Carlisle. „Nikdo Lawrence po jeho smrti nekritizoval. Bylo tu jen několik neoprávněných úniků informací ohledně jeho prezidentství. Lidé jsou Hamiltonům neskutečně oddaní.“

„Ale také jsou oddaní svým stranám,“ opáčí Patrick a hodí po Carlisleovi přísný pohled.

„Čím chceš, abych byl, senátorem?“ zeptá se Matt ledovým hlasem, který všechny umlčí.

Dokonce i jeho děda nic neřekne.

Jsem si vědoma toho, že se jeho dědeček neustále dívá mým směrem během letu. Ani se nesnaží snížit hlas, když řekne, „Drž od ní ruce dál. Teď patříš zemi.“

Nastane mrtvolné ticho.

Jack nastraží uši, jako by něco vycítil. A ačkoliv je ve vzduchu cítit napětí, Matt se opře do křesla a podívá se na svého dědu. „Jo, dědečku. Cením si toho, že tu jsi… ale vím, co dělám.“

Jack vstane z místa vedle mě, proběhne uličkou a sedne si k Mattovým nohám a zaboří mu čumák mezi nohy.

Matt se přísně dívá na svého dědečka, zatímco hladí psa po hlavě, a pak se podívá na mě. Rukávy od košile si vyhrnul k loktům, na rukou má vystouplé žíly.

Vzpomenu si na svůj rozhovor a matčina slova, ne úplně jiná od jeho dědečka, a rychle se otočím – příliš jsem se ponořila do jeho pohledu – a zaneprázdním se tím, že si znovu projdu jména pomocníků, se kterými budeme dneska pracovat v hlavní budově kampaně Dallasu.

Ubytujeme se v hotelu a zamíříme do naší místní kanceláře. Příští týden začne maraton po Jižních státech.

Kdekoliv přistaneme, vždycky nás uvítají lidé s transparenty, kteří nás povzbuzují.

„HAMILTON PRO ZEMI.“

„ZROZEN PRO TOHLE!“

Jsem tak pyšná na Matta, jaký má vliv na lidi. Jeho jednoduché charisma si jednoduše všechny přitáhne na jeho stranu. Roky si střežil své soukromí, zatímco si užíval života s neomezenými penězi a neuhasitelným apetitem. Vypadá jako záporák politiky, ale zároveň jako muž, kterému byste svěřili svoje děti. Už si získal mezinárodní respekt. Jeho otec toho ve svém jméně tolik dosáhl, stejně jako plno dalších ex-prezidentů. Vypadá to, že média čekala několik let, aby se mohla znovu sehnout před mocným Hamiltonem.

On ví, jak přivítat reportéry. Dokonce zná i jména většiny z nich.

Objeví se přímé světlo, když přistaneme v Miami a vystoupíme z letadla, zamíříme ke stříbrnému SUV.

„Jak jsi to udělal?“ podívám se na Matta, který má na sobě džíny a bílou košili, a vyzařuje víc tepla než slunce nad námi.

Tázavě se na mě ze strany podívá. „Cože?“ zeptá se s úsměvem, vítr si hraje s jeho vlasy. Zatracený vítr. Moje prsty mu závidí.

„Jak víš, jak se k nim chovat,“ dodám.

Pokrčí rameny, jako by pro něj bylo mluvit s tiskem druhá přirozenost.

"S tiskem jde o to," řekne, "že jim musíš pořád dávat najíst, aby se ti nevloupali do domu a nevzali si k jídlu něco na tvůj účet. Dávat jim přesně tolik informací, aby neměli hlad a nevybílili ti pak celou kuchyni."

Usměju se. "Jsi mazaný."

"Prozíravý," opraví mě.

"Vypočítavý."

Dál se usmívá, tiše, pak se na chvíli zahledí na moje rty - dost dlouho na to, aby se mi stáhl žaludek chtíčem - a tiše přizná, "Ne, soutěživý."

Zasměju se a snažím se setřást efekt, který na mě má, zatímco nastoupím do SUV.

Jsem nervózní.

Mám stažený žaludek a v břiše mi létají motýlci.

Ne kvůli cestování. Ale znáte to třepotání tam, i když máte hlavu někde jinde? Tak ty mám. Mám je celý týden. Nemůžu se jich zbavit.

Zadrhne se mi dech, když se můj pohled setká s Mattovým. Pořád cítím teplo v rozkroku, když se mi podívá na rty nebo se mě na něco zeptá, a zdá se, že schválně přejíždí svými prsty přes mé, když mu něco podávám.

Teď jsme v autě.

Jsem nasáčkovaná mezi ním a jeho dědou, a i přesto je v tom autě jen Matt. Jeho vůně, prostor, který jeho tělo zabírá.

Tohle je první muž, o kterém jsem kdy snila a jeho mladší verze byla jen náznakem toho, jakým mužem je teď.

Celou cestu do našeho hotelu si jsem vědoma tichého, tlumeného bzučení v mém břiše a věcí, které dělá rukama, když si vytáhne telefon a volá s někým jménem Beckett, o kterém jsem zjistila, že je jedním z jeho přátel z Harvardu a který se s námi nejspíš setká později.

V tichosti se dívám ven z okna na přírodu kolem a pak si projedu týdenní rozvrh. Když Matt dotelefonuje, nahne se mi přes rameno. Bradu má jen centimetr od toho, aby se dotkl mého ramene.

Je divné, že mi hoří rameno jen z jeho prosté blízkosti?

Žaludek se mi stáhne víc než předtím, nadzvednu rozvrh, aby se na něj mohl Matt podívat.

Jeho krásné rty se pohnou a zavrtí hlavou s rozkošným úsměvem na rtech. "Neukazuj mi to. Problém s malými písmenky. Pamatuješ?" Řekne, ale pak se natáhne pro brýle na čtení, nasadí si je, vezme si rozvrh ode mě - a během toho přejede palcem přes můj - a začne si ho pročítat.

Mám pocit, že se z mých plic staly kameny. Ani nemůžu říct, že dýchám.

Ale nechci tady omdlít, tady před ním a jeho dědou!

Prohlížím si tvrdé rysy jeho obličeje, zatímco si čte, které se zjemní, když mu do čela spadnou vlasy. Zavře složku a sundá si brýle. "Budu mít napilno," řekne.

"Vím, že máš rád, když toho máš hodně. A v tuhle chvíli nemáš vlastně ani jinou možnost."

Zamračí se, jako bych ho jen tímhle urazila. "Jinou ani nechci." Pak se mu v očích objeví náznak obdivu. Ztiší hlas tak, abych ho slyšela jen já. "Vedeš si dobře, Charlotte. Jsi ten nejpracovitější člověk, kterého jsem kdy potkal. Můžu říct, že opravdu věříš v to, co děláš."

Slyšet jeho hlas tak blízko vyšle milion a jednu jiskru do celého mého těla. Držím jeho pohled.

Také ztiším hlas. "Narodila jsem se tady. A zemřu zde. A chci, aby tu žili mé děti. A má vnoučata. A chci, aby to tu pro ně bylo stejně úžasné, jako pro mě - nebo lepší."

Upřeně se mi dívá do očí a na kratičký okamžik se mu na rtech objeví úsměv. "No, neplánuju děti ani vnoučata, ale rád se ujistím, že pro ty tvé to tu bude tak úžasné, jak chceš ty."

To jsem nečekala.

Slyšet Matta - mladého, energického, sen každé ženy - tohle říct, mě zmate.

"Proč?"

Nastane ticho.

"Proč neplánuješ děti?" zeptám se, tentokrát víc specificky. Hlas mám pořád tichý.

Zním šokovaně a možná trochu lítostivě, ale to proto, že si myslím, že by z Matta byl skvělý otec.

Matt Hamilton by byl ten nejvíc sexy otec na tomhle kontinentu.

Na tomhle světě.

Nadzvedne jeden koutek úst a v očích se mu objeví pobavení. "Nerad dělám věci jen na půl."

Když mi dojde, co řekne, podívám se dolů do klína. Koutkem oka zaregistruju, že se na mě jeho děda zamračeně dívá.

A pak mi to dojde. Jeho plán stát se prezidentem má přednost před vším ostatním, i jeho osobními plány.

Nevím, co na to říct.

Bolí tohle vědět, ale na druhé straně...

Jen jsem si nemyslela, že bych ho mohla obdivovat víc, než už obdivuju.

"Charlotte!" řekne Alison vedle mě, když se prodíráme davem. Její kamera je vždycky připravená cokoliv vyfotit. Jsme na benefiční akci skládající se většinou z byznysmenů a žen, a pokoj je narvaný k prasknutí. Na téhle exklusivní akci je skoro tisíc lidí, všichni se touží setkat s jejich kandidátem.

"Obě dvě vypadáte dnes večer krásně," řekne Mark, když se k nám prodere.

Jsme v Miami, a protože připadla tahle akce na víkend, Mark nás překvapil tím, že se nečekaně objevil.

"Nemohl sis nechat ujíst tu zábavu, Marku?" škádlí ho Alison.

Nastane ticho a Alison se zasměje a já každou chvíli pokukuju po Mattovi. V jednu chvíli zahlédnu jeho oči v davu, jak se dívají mým směrem, jako by měl nějaký speciální smysl. Otočím se a zasměju se spolu s Markem.

"Uh, co je tak vtipného?"

"Omlouvám se, já..." zavrtím hlavou a usměju se.

Zatímco jde Alison vyfotit Matta, Mark a já si porovnáváme historky ze života. Moje jsou o něco méně zajímavé, řekla bych, když se dozvím, že si vzal svou lásku z dětství a už ve třiceti se rozvedl.

"To zní drsně," řeknu mu.

"To je. Dospělácká láska je jiná, je v ní víc... obětí, než jsme mysleli. Tak nějak ti to otevře oči. Odcizili jsme se. Ale dost s těmi smutnými příběhy. Chci vědět něco o tobě."

"Marku."

Otočí se k jednomu z jeho spolupracovníků, k muži středního věku, který má na starosti reklamu na webu. "Až se vrátím," řekne. Mrkne na mě, než odejde zrovna ve chvíli, kdy se Alison vrátí.

"Je milý a líbíš se mu, pro tvou informaci," řekne.

"Je milý a nelíbím."

Sleduju, jak odchází a hledám malý náznak nějaké jiskry a ne, žádnou nenajdu. Alison začne obcházet místnost, fotit další důležité osoby, které se večera účastní. Podívám se směrem, kde stál Matt a pocítím zklamání, když už tam není.

"Měl žízeň."

Otočím se, když uslyším jeho hlas za sebou a ukáže mi sklenici vína.

Zamračím se. "Hledala jsem Marka," zalžu.

"Hmm." V očích se mu zableskne a napije se. Stojíme vedle sebe, jeho rameno se dotýká mého.

Podívám se přes místnost na Carlisle, jehož výraz je víc než nadšený - evidentně se téhle akci daří a tahle otočka se vyvíjí lépe, než jsme čekali. "Zdá se, že máš schopnost přitáhnout dav," složím mu poklonu.

Matt se rozhlédne po místnosti a pak na mě. S tímhle přísným výrazem by se během jednání ostatní prezidentové zapotili.

"Nic nepiješ," řekne nakonec.

"Jsem až moc líná na to jít k baru a jsem radši, když se číšníci postarají o hosty, ale Mark se nabídl."

"Mark je s Carlislem." Mávne na jednoho číšníka, který okamžitě přijde. "Dáma by si dala... co bys ráda, Charlotte?"

"Bílé víno bude stačit." Ucítím motýlky, když vezme z tácu sklenici s vínem a podá mi ji.

Podívá se na mě, sleduje, jak se napiju, když v tom k nám přijde skupina nově příchozích a já se neochotně stáhnu a zamíchám se do davu.

"Charlotte, ach, ano."

Překvapeně se při tom hlasu otočím a uvidím mladého, vysokého Afro-američana. Jeho obličej je mi povědomý, ale nemůžu ho zařadit. "Známe se?"

Přikývne a podívá se směrem k našemu kandidátovi. "Jsem Hamiltonův kamarád."

"Ach."

"Z vysoké," vysvětlí.

"Aaach!" Ukážu na něj drze. "Vsadím se, že o něm pár věcí víš." Mrknu po Mattovi, ale je v tak velké skupině, že ho nezahlédnu.

Zvedne prst a naznačí zamknutou pusu. "Které rozhodně neřeknu."

"Ale no tak." Teď si uvědomím, proč mi přišel povědomý. V džínech a slušném svetru mi dojde, že je to Mattův nejlepší kamarád Beckett. Má oholenou hlavu, dokonalou pokožku, vřelé oči, plné rty a zářivě bílé zuby.

Usměje se a ukáže, abychom se posadili k nejbližšímu stolu. "Snažili jsme se setřást ochranku - šli všude, kam on. Matta to štvalo. Snažil se jich za každou cenu zbavit. A podívej na něj teď."

Zasměju se. Nějak můžu říct, že Matta chrání.

Pak mluvíme o Mattově tátovi a jeho zlaté éře, a co ho zabilo.

Ztichneme, když uvidíme, že k nám Matt míří.

"Beckett mi vyprávěl nějaké historky..." řeknu mu.

Nejistě se podívá na svého kamaráda, jako by mu najednou nevěřil.

"Říkal, že jsi udělal cokoliv, aby ses zbavil ochranky. Že ses naučil létat s Marine One, jako tvůj dárek k osmnáctinám od tvého otce a že se tvůj první pes v Bílém domě jmenoval Štístko, ale tvá matka mu říkala Trhač, protože rád okusoval nohy od židlí."

"To všechno ti řekl?" Nadzvedne jedno obočí a Beckett se rozesměje.

"Nemohl jsem odolat."

Poplácá ho po zádech, a když se Beckett postaví, aby uvolnil židli vedle mě, přísahám, že zaslechnu, jak říká, 'Nedivím se ti.'

V břiše se mi znovu objeví motýlci, rychle a divoce. Nejsou to jen slova, ale něžný tón v jeho hlase, který mě překvapí. Odtrhnu od něj oči a dívám se na sklenici, kterou držím v ruce, najednou mám napilno zjistit, kolik vína v ní ještě mám a jak vypadá.

Matt řekne Beckettovi něco, co nezaslechnu, rukou se opírá o opěradlo židle, z které jeho přítel odešel.

Sedím tady a bojuju se všemi mými pocity.

"Jestli tohle je dav, který k sobě přitáhneš jako kandidát, nechci ani vědět, jakou budeš mít moc, až se z tebe stane prezident," řeknu, když se rozhlédnu kolem.

Matt si mě celou dobu prohlíží. Jeho oči barvy espressa se přimhouří. "Co dalšího ti Beckett řekl?" zeptá se podezřívavě.

Záhadně pokrčím rameny a jeho rty se nadzvednou nad mou tvrdohlavostí, když k nám Carlisle přijde a požádá Matta, aby pronesl proslov.

Když Matt vstane a přejde místnost, dav začne tleskat a mě zasáhne moment TOHLE JSI TY. TOHLE TY DĚLÁŠ.

Nemůžu se přestat usmívat.

Je zticha, když jde nahoru na malé podium. Matt Hamilton. Chci teplo světla, které Matt Hamilton reprezentuje.

Matt počká, než se všichni posadí a pak všichni v tichosti čekají, všechny oči jsou zaměřené na něj.

"Rád bych vám všem poděkoval za to, že jste dnes večer přišli - rád vidím tolik známých tváří a stejně tak tolik nových." Kývne na všechny. "Jsem si jistý, že jste si všimli, že dnešní dekorace postrádá slogany... Rád bych poděkoval mému týmu, za jejich námahu - ale pravda je, že nikdo si už sloganů nevšímá."

"Potřebují vědět, co s sebou přineseš!" zakřičí jeden muž.

"Přinesu sebe."

Ticho.

Roztáhne ruce a nahne se dopředu. "Roky věřila veřejnost, že každý slib, který každý kandidát řekl, byla lež. Nikdo už jim nevěří. Politiky zkazila propaganda. Chci, aby bylo jasné, že mám jednoduchou kampaň. Sloužím své zemi. Jestli se ptáte, jak plánuju sloužit, můj tým," podívá se na mě, "a já jsme přišli s tímhle." Kývne směrem za něj, kde zapne Carlisle projektor. "Říkáme tomu abecední kampaň. Napravíme, přepracujeme a zlepšíme všechno od A po Z v téhle zemi. Je to velký cíl, na kterém budu neúnavně pracovat, abych ho dosáhl. V téhle zemi je plno věcí dobrých a stejně tak tolik, které se mohou zlepšit. Chceme se vrátit zpátky do časů - a snad i předčit časy - které byly skvělé." Začne je vyjmenovávat. "Umění. Byrokracie. Kultura. Dluh. Vzdělání. Zahraniční politika..."

Místností se rozlehne nervózní nadšení.

Stojím tam v úžasu stejně jako zbytek místnosti, pocítím spojení s ním.

Takové spojení, které jsem nikdy v životě necítila.