Mr.P - 15. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

15/ Dostat se sám na vrchol

Matt

To bylo moje hloupé a pošetilé já.

Myslel jsem na rudé vlasy, modré oči, jemné rty a jak moc jsem ji chtěl ochutnat. Chtěl jsem jí otevřít pusu a políbit ji, pomalu a vychutnávat si ji, pak rychle a divoce. V ten moment by mě uspokojilo jen obojí.

Myslel jsem, že poslechnout to nutkání po nemocnici bude stačit k tomu, aby uhasilo to nutkání, které mě spalovalo…

Nestačí.

Měl jsem jí plnou hlavu posledních osmnáct hodin.

Nespím. Potřebuju si dobře zacvičit nebo se nebudu pořádně soustředit, ale v mém rozvrhu na to dnes není místo. Můj dědeček letěl po naší zatím dvouměsíční úspěšné kampani až z Virginie a má matka – která tiše ignoruje, že kandiduju – neměla na výběr a pozvala nás dnes ráno na snídani.

Uvědomuju si brzkých problémů v kampani. Mezi nimi je můj dědeček.

Můj dědeček byl neúnavný politický motor, který přivedl mého otce do armády, do Senátu a později i do Bílého domu. Tahal za nitky napravo i nalevo a dostal otce na bílého koně George Washingtona, ale byl to můj táta, kdo toho koně řídil, jako by ho vlastnil. Ten, kdo byl znovu zvolen na svůj post s největším rozdílem hlasů v historii a během jehož volebního období bylo v průzkumu spokojených sedmdesát procent obyvatel. Můj děda ho tam dostal, ale to můj táta se tam udržel.

Nechci dědův politický motor – vyžadovalo by to obětovat prospěch za laskavosti. To je určitě způsob, jak udržet zemi od růstu a záře. A také je to to, co nás nezvratně drželo od toho, abychom byli nejmocnější na světě.

Je třeba odsunout zvyky na stranu, vytáhnout nové nápady a přivést čerstvou krev s jiným pohledem na to, jak vést Ameriku.

Svět se mění a potřebujeme být na začátku té změny.

Můj děda se netají tím, že chce, abych byl na tom začátku… ale jako člen nějaké strany. Kdo si rád drží status quo.

Jsem poslední, kdo dorazí do matčina domu.

Máma sedí ve vysokém křesle s perlami kolem krku a bílé sukni a saku. Je moderní Jackie Kennedyová, milá a vyrovnaná, morálně silná jako titan. Mezi našimi rodinami, Kennedyovými a Hamiltonovými, jsou silné podobnosti. Například jak média spekulovala o otcově vraždě, jestli Hamiltonovi mají na svých hlavách kletbu, která je nenechá nést jejich zářivé osudy.

Matka sedí tak daleko od mého dědy jak jen to jde, její vlasy mají pořád stejnou černou barvu jako moje, její vyrovnanost je pozoruhodná.

Vztah Patricka Hamiltona s mým otcem byl těžký. Dokud můj otec nezemřel, tak mě děda zatahoval a trval na tom, abych šel do politiky. Ale to byla poslední věc, kterou matka chtěla vidět.

„Měj život, Matte. Jdi a studuj cokoliv, co chceš, buď kýmkoliv chceš.“

Kromě politika. Neřekla to, ale ani nemusela. V její hlavě by nebyla vdovou, ale šťastnou manželkou, kdyby se můj otec nestal prezidentem.

Místo toho dělala jiné povinnosti a dělala je ohromně, ale ani makeup nebo hezký účes nezakryjí stíny pod jejíma očima.

Políbím ji na čelo. „Omlouvám se, že si s tím musíš dělat starosti. Nevstávej,“ přikážu.

Lehce se na mě usměje a poplácá mě po bradě. „Matte.“

Jedno jediné slovo, ale v kombinaci s pohledem v jejích očích, mi okamžitě připomene, že byl můj otec jeden z pěti prezidentů, kteří byli zabiti – všichni ze zbraně.

Lincoln, Garfield, McKinley, JFK a Hamilton.

Sednu si do obývacího pokoje a matka ukáže na Mariu, její kuchařku, aby nám přinesla kávu.

„Obědval jsem s Demokraty,“ řekne děda, když si usrkne kávy. „Chtějí, aby ses k nim přidal; jsou si jistí, že vyhraješ.“

„Už jsem jim řekl, že kandiduju jako Nezávislí.“

„Matte, tvůj otec-“

„Nejsem můj otec. Ačkoliv mám v plánu pokračovat v jeho odkazu.“ Podívám se na matku, která vypadá, že bojuje se směsicí pýchy a obav.

„Proč Demokraty aspoň nezvážíš?“ naléhá děda.

„Protože“-nahnu se dopředu a podívám se mu do očí-„ho nedokázali ochránit. Pokud jde o mě, myslím, že mi je lépe samotnému.“ Zírám na něj. Není to snadný chlap. Ale já můžu být stejně tvrdý, jako on. „Můj otec mi řekl, ať nikdy nevěřím ani vlastnímu stínu. Držel jsem si lidi od těla a teď si sám rozhoduju, koho si k sobě pustím. A koho ne. Nepustím si k sobě konkurenci, naopak rád přivítám svou zemi. Zaslouží si něco lepšího, než co v poslední době mají. Budu dláždit cestu k lepšímu.“

„Kurva, Matte, ale vážně!“ zakřičí děda.

Jeho výbušnost nahání hrůzu a má matka rychle vstoupí se svým obvyklým uklidňujícím šarmem.

„Patricku, oceňuju, že jsi Mattovi řekl svůj názor, ale mně se vůbec nelíbí, že kandiduje. Matte“-otočí se a naléhavě se na mě podívá-„dali jsme téhle zemi vše, co jsme měli; dali jsme jí tvého otce. Už nikomu nic nedlužíme.“

„Ne všechno, co jsme měli. Pořád je tu Matt,“ řekne děda. „Tohle by Lawrence chtěl.“

Soustředím se na matku. Vím, že tohle je její nejhorší noční můra. Nechce, abych kandidoval. „Dokončím, co můj otec začal – tohle je náš odkaz. Ano?“ Jemně přikývnu, tiše žádám o pochopení.

Ještě se nedostala přes to, co se mému otci stalo.

Zavrtí hlavou se svou typickou tvrdohlavostí. „Jsi pořád tak mladý, Matte – je ti jen třicet pět.“

„Jo, no, cítím se dvakrát tak starý.“ Usměju se na ni a opřu se o opěradlo, otočím se k dědovi. „Byl jsem po boku mého otce víc než jeho viceprezident po jedno a půl období. Udělám to a až se dostanu na vrchol, můj kabinet se bude soustředit na přínosy a ne politické laskavosti, které dlužíme.“

„Sakra, kluku, můžeš mít vlastní vůli, ale musíš se taky dívat na celý obrázek. Nemůžeš zavrhovat prostředky jiných stran.“

„Nezavrhuju je. Jednoduše jen věřím, že mám vlastní prostředky, kterými je můžu porazit.“

Děda si povzdechne. Vstane a zapne si sako, pak políbí mou matku na tvář. „Děkuju, Eleanor.“ Podívá se na mě, když se taky postavím do plné výšky. „Děláš si mocné nepřátele, Matte.“

„Já budu ještě mocnější.“

Zasměje se a nevěřícně zavrtí hlavou, pak mě poplácá po zádech a řekne, „Pak tě podpořím.“ Neochotně a nabručeně odejde a má matka si povzdechne. Dívám se za ním. Jeho slova se trefila do černého, i když ne tam, kam můj děda mířil.

Ze všeho tohoto úsilí, ten sen, o který se snažím… Byl jsem odhodlaný to udělat sám.

Viděl jsem, co otcovo zanedbávání udělalo mé matce. Z první ruky jsem si zažil, co to udělalo mně. Nechtěl bych, aby se to stalo někomu, na kom mi záleží.

Ale rudovlasá, modrooká plánovačka s něžným srdcem a láskou ke své zemi se mi pořád honí hlavou. Poprvé přemýšlím nad tím, jaké by bylo dosáhnout vrcholu, o který se snažím, s někým po boku.

„Matte.“ Matka stiskne rty k sobě, zatímco v sobě svádí vnitřní boj. Boj matky o to, jestli má svého syna podpořit nebo ochránit. „Chceš změnit svět z Bílého domu a já tě podporuju.“ Přejde ke mně, přitáhne si mě k sobě a zašeptá mi do ucha. „Ale změní tě dřív, než něco změníš ty,“ pronese tiše a políbí mě na tvář.

Frustrovaně si přejedu rukou po tváři, když ji sleduju, jak vychází po schodišti nahoru. Je to silná žena, ale i síla se dá zlomit. Když můj otec vyhrál, stala se ze soukromé osoby veřejnou a zvládla to s grácií a stylem.

Země ji nikdy neviděla, jak v tichosti trpí, když pomalu ztrácela svého manžela kvůli práci – a pak kvůli dvěma kulkám, jednou do břicha a druhou do srdce.

Jo, Bílý dům nás všechny změnil.

Ale co se stane v Bílém domě se odráží celým národem a já jsem odhodlaný změnit věci v lepší.

Pořád mám před sebou narvaný den, když vyjdu ven a sednu si do černého Lincolnu, který Wilson zaparkoval u předních dveří.

Tiše jedu směrem k prvnímu proslovu, který ten den mám. Ale v mé hlavě vidím, jak Charlotte lapá po dechu, když se jí rty dotknu tváře a pak rtů. Zadržuje dech, když se jí lehce dotknu, ochutnávám ji a skoro ztratím kontrolu, když si uvědomím, že to chce taky.

Chce to stejně, jako to chci já.

Odsunu tu myšlenku stranou, když se auto zastaví a já vyjdu ven do davu.

„Matte!“ Obklopí mě křik mého jména a já si začnu potřásat rukou s co nejvíce lidmi, kteří stojí po celé cestě do hlavní budovy a děkují mi za to, že jsem přišel.