Mr.P - 12. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

12/ Zjistili jsme, že běháme stejnou trasu

Charlotte

Opravdu jsem si neuvědomila, že se dostanu do tak stresové práce, když jsem souhlasila. Chcete pomáhat lidem, máte omezený čas a tak nemůžete pomoct všem tak, jak byste si přáli. A to ve vás vzbuzuje potlačovanou frustraci, kterou mám problém vyventilovat.

Zamířím do parku na rychlý ranní běh a je tady. Matt Hamilton je ten nejklidnější chlap, kterého znám, takový, který si zachová chladnou hlavu i během neštěstí. Zatímco svět se zajímá o nejnovější zprávy a televize neustále opakuje jeho oznámení na kandidaturu, si protahuje nohy.

Moje rudé vlasy mi zakrývá kšiltovka, pod kterou jsem je zastrčila. Nějak mě ještě pořád nepoznal, obočí se mu nadzvedne jen o kousek, když se naše oči střetnou. On kšiltovku nemá, jeho vlasy mu poletují ve vzduchu a tričko, které má na sobě, mu opět obepíná svalnatý hrudník.

Nejenže kandiduje na prezidenta, dokonce poběží TCS maraton v New Yorku. I když je maraton docela dlouhá trasa, tak jakmile se to provalilo, přihlásilo se neskutečné množství dalších lidí. „Je to nebezpečné, Matte,“ varoval ho tenhle týden Carlisle.

Matt se rozesmál. „Nevedu kampaň ze strachu – strach tu nemá co dělat, pokud chceš vést zemi.“

„Jsi lehkovážný!“ trval na svém Carlisle.

Matt se zpoza svého stolu postavil a poplácal manažera kampaně po zádech, zavrtěl hlavou a zamračil se. „Uklidni se. Je to jen maraton. Navíc, běhání mi pomáhá si udržet jasnou hlavu.“

Skrčím se, když kolem něj proběhnu s lehkým přikývnutím na pozdrav.

Uslyším jeho lehké, hbité běžecké kroky za sebou, když mě doběhne a ještě víc se zadýchám, když ho uvidím periferním viděním.

„Dobré ráno, Charlotte.“

„Dobré,“ řeknu zadýchaně, dál se snažím udržet své tempo.

Běžíme v tichosti další celou hodinu.

Tohle se děje každý den už skoro čtyři týdny. Vypadá to, že… spolu běháme. Ne schválně. Oba jen evidentně chceme běhat v tuhle dobu, v tomhle parku, každý den.

„Máš trochu volna dnes ráno v kampani?“ zeptá se.

„Mám docela nacpaný rozvrh.“

„Pro mě nikdy.“

Usměju se na něj.

On se na mě usměje také. „Máme něco, co s tebou musíme probrat.“

„O co jde?“ zeptám se podezíravě. „O tebe nebo o mě?“

„Není to to samé?“

Zastavím se. Jsem zvědavá – víc než naše kočky, jak říká moje matka. „O co jde?“

Zasměje se. „Trpělivost, kobylko. Carlisle si o tom s tebou promluví.“

Ohlédnu se po jeho velkém černém psovi, který si okamžitě ochranářsky sedne vedle jeho nohy. Usměju se.

„Líbí se mu obojek?“

Podívá se na psa, jako by si až právě teď uvědomil, že se mu asi líbí. Usměje se a pak prostrčí prst obojkem. „Pojď, Jacku.“ Zamíří k autu. „Chceš svést?“

„Jsem v pohodě, díky.“

Vypadá zklamaně, když otevře dveře, nastoupí a odjede.

Zůstanu ještě chvíli, abych se trochu protáhla a nemůžu si pomoct od toho, abych si přestala přehrávat naši konverzaci a neusmívala se přitom. Proč běhám v tomhle parku? Proč on běhá v tomhle parku? Proč je pro mě najednou důležité to vědět?

Věděla jsem, že to bude v mnoha směrech výzva, když jsem tuhle práci vzala, ale nikdy jsem si nepředstavovala, že mě bude zajímat nejen samotný aspekt kampaně, ale kandidát sám. Je to muž, který by za rok nebo méně, mohl být naším prezidentem. Je na něm vidět, kolik toho o téhle zemi ví a jak funguje.

Jsem zvědavá na další jeho názory, ale nejvíc zvědavá jsem na Matta samotného.

O polední pauze zaslechnu, že Matt požádal Rhondu, aby do jeho rozvrhu vmáčkla můj požadavek. Vypadá to ale, že se to ostatním asistentkám nelíbí.

„Víš, nikdy nevěnoval nám ostatním moc pozornosti.“ Hodí si Martha naštvaně vlasy přes rameno.

„Mattova a Charlottina rodina se znají,“ řekne Alison, když vejdu.

„Uhm?“ Otočí se.

„Trochu,“ vyhnu se.

„Ach, tak proto.“ Vypadá, že se jí ulevilo.

Energie v místnosti se změní a můj pohled přeletí na druhou stranu dveří.

Podívám se krátce na Matta, když se zastaví v malé kuchyňce a vytahuje láhev s vodou. Otevře ji, pozorně si prohlédne skupinku žen a pak zvedne hlavu a uvidí mě.

Usměju se a projdu dveřmi. A když se moje rameno otře o jeho, ucítím teplo.

Mimovolně si přejedu po rameni pak rukou, zatímco se vracím ke svému stolu.

Zrovna procházím hromadu dopisů, když se u mého stolu zastaví Carlisle.

„Matt chce, aby ses mu teď nově starala o jeho rozvrh,“ řekne.

Překvapeně se zeptám, „Já?“

„Musíš být ochotná cestovat; navštívíme všech padesát států. Je dobré, když je jen jeden člověk, co se stará o rozvrh, takže se nic nemůže překrývat. Věř mi – není žádná sranda mít něco v New Hampshiru hodinu předtím, co máš být v San Franciscu.“

Zírám na něj s otevřenou pusou.

„Projdeme si, co se od tebe následující měsíc čeká,“ začne Carlisle.

V malé místnosti mě poučí o mých povinnostech, jako člověka přes rozvrh.

„Jako náš a jediný plánovač budeš dohlížet na Mattovi aktivity po celou dobu kampaně. Budeš mít asistenty a tým, který budeš muset vést, budeš mu zamlouvat trenéry ve fitku,  ujišťovat se, že v letadlech a autobusech je dostatek zásob, organizovat různá shromáždění a jeho všechny sociální a osobní schůzky po celý rok. Potřebujeme, aby všechny jeho povinnosti byly v souladu. Myslíš, že to zvládneš?“

Hlava se mi točí, ale donutím se odpovědět. „Já… jestli si Matt myslí, že ano, pak zvládnu,“ řeknu odvážně.

Hodí po mně pohledem. „Jen aby bylo jasno, jedna chyba v rozvrhu nás může stát celou kampaň. Každá minuta a vteřina musí být zapsána. Plánovač jeho otce s ním sice necestoval, ale Matt tě chce mít po ruce.“

Vypadá, že není přesvědčen o tom, že bych tuhle práci zvládla, tak přikývnu víc, než je třeba.

„Rhonda bude dohlížet na koordinaci médií, ale může ti pomoct, když se někde zasekneš. Zodpoví všechny otázky, které budeš mít.“

Matt vejde dovnitř, když hledá Carlislea. Otřu se o něj ramenem, když kolem něj ve dveřích procházím.

Jdu ke svému stolu, když ke mně přijde Carlisleova asistentka.

„Charlotte-“ ukáže směrem, kde má Matt kancelář. „Teď budeš mít stůl támhle, přes Mattovou kanceláří.“

Polknu a začnu sbírat svoje věci, ještě víc odhodlaná něco změnit, něž jsem kdy byla, a dokázat si, že na to mám.