KOWS - 5. kapitola

Překlad: Tanulka

Harper

Max. Zkurvený. King.

Předtím jsem si myslela, že jsem ho nenáviděla, ale nenávist k němu dosáhla zcela nových výšin. Vstoupila jsem do mojí ložnice, odhodila víko mého koše na prádlo a začala vytahovat věci, abych je vyprala. Potřebovala jsem svou energii nasměrovat k něčemu produktivnímu.

Dobře, musela jsem převzít odpovědnost. Jinak bych ho šla ošukat. Chtěla bych ho šukat. A bylo by to skvělé – uvolňující. Bylo to úžasné, jako kdyby věděl dřív, co jsem potřebovala, než jsem to zjistila já. Měl to správné vybavení a věděl, jak ho používat. Ale od té doby před dvěma dny se mnou nemluvil. Dokonce se na mě ani nepodíval. Shodli jsme se na Vegas. Navrhla jsem to já. Ale on neudělal nic, aby mě ignoroval.

Arogantní muži by měli být nezákonní. Nebo je vyslat na ostrov, kde by nebyla žádná žena, aby umřeli na sexuální frustraci.

Když jsem přišla do fitka, doufala jsem, že tam nebude ten kretén, na kterého jsem myslela. Vidět ho bez trička a vidět ho na mě vrčet, jako nějaké zvíře? No, nevím, co mě to popadlo, ale všechna vůle, kterou jsem měla, mě náhle opustila a nemohl jsem ho ani vidět.

Ale na co jsem to myslela? Šukání mého šéfa byl z mnoha důvodů špatný nápad. Zoufale jsem chtěla, aby si myslel, že jsem v práci dobrá, ne aby znal jen moje depilační návyky. Pro tuhle pozici jsem tvrdě pracovala a nechtěla jsem, aby viděl jen můj zadek. Určitě jsem nechtěla, aby si o nás začali klebetit lidi, že jsem si vyšukala svojí cestu na vrchol nebo lepší podmínky.

Díky bohu byl pátek a nemusela jsem ho vidět celé dva dny. Ne, že bych si o tom dělala starosti – zrušil se mnou setkání, aby se mi vyhnul. Jaké chování patnáctiletého kluka.

Nebylo to, jako bych čekala na prsten nebo na večeři. Ale, sakra: „Ahoj, jak se máš, díky za dobrý sex“ by bylo určitě zdvořilé.

Popadla jsem svoje věci, strčila je do obrovského vaku z Ikei a odhodila je za dveře, připravený do prádelny. Musela jsem ještě najít tu podprsenku, kterou jsem měla začátkem týdne. Když jsem vešla do obýváku, můj lustr se začal chvět. Ježíši, byly to jen dva dny, co bylo Maxovo péro ve mně a teď buší do nějaké jiné dívky. Snažila jsem si představit nějakou jinou dívku šukající s Maxem Kingem. Což mě vlastně zahrnovalo.

Vykřikla jsem a přikryla si rychle ústa. Slyšel to? Nechtěla jsem, aby si myslel, že se nějak starám o to, že má v bytě jinou dívku.

Nestarala jsem se.

Ale poslední věc, kterou jsem chtěla udělat, bylo tady sedět a poslouchat svého šéfa, jak šuká někoho jiného. Možná to nebyla další žena. Možná se Max jen převlékal. Nic z toho by mě vlastně nepřekvapilo víc. Usmála jsem se, spokojená s touto konkrétní koncipovanou realitou.

Něco jsem ucítila pod polštářem na gauči, uchopila jsem ramínko podprsenky, vytáhla ji a odhodila, aby se připojila ke zbytku prádla. Vzala jsem si klíče z vedlejšího stolku, zprávu z práce a prací prostředky, které jsem si koupila cestou z kanceláře. Měla jsem alespoň tři pračky a tak tam zůstanu a mám šanci, že se vyhnu sex - eskapádám Maxe Kinga. Když jsem zamířila k výtahu, táhla jsem tašku s věcmi za sebou a zdálo se mi, že mi něco vyklouzlo z dveří.

Příjezd výtahu netrval tak dlouho, jako obvykle a uvědomila jsem si, že přijel přímo z penthousu. Když se dveře otevřely, stála jsem tváří tvář zjištění, že Max si po sexu servítky nebere. Nade mnou byl jen jediný byt, takže ta žena stojící právě přede mnou se právě před chvílí rozloučila s Maxem Kingem.

Chtěla jsem mít takovou moc zastavit čas a přeskupit věci. Pak bych se mohla schovat a ujistit se, že když se výtah zastaví na mém podlaží, kráska přede mnou by se divila, proč se vůbec zastavila. Na místo toho jsem musela vstoupit do výtahu v mém zpoceném, nuceně vyhlížejícím úsměvu, když ta nádherná žena řekla: „Dobrý večer.“

„Ahoj,“ odpověděla jsem, když jsem ji diskrétně zkoumala. Vždycky jsem chtěla být blondýna. Jednou jsem se snažila si vlasy obarvit, ale vylezla mi z toho spíše oranžová. Byla o nejméně tři centimetry vyšší než já, cítila jsem se jako hobit stojící vedle Arwena. V tuto chvíli si musí myslet: „Jsi tak maličká.“

Max King mohl být hajzl, ale na ženy měl skvělý vkus, i když to spadalo i na mě. Nebylo to, jako bych něco od Maxe čekala, ale trochu mě zabolelo, že od naší minulé noci má už nejnovější úlovek. Nedal mi ani den. Hajzl.

„Další pěkná páteční noc v New Yorku?“ Zeptala se úsměvem, když ukázala na můj pytel s prádlem. To je, ale mrcha. Nevěděla, že později nepůjdu ven s nějakým žhavým chlápkem nebo žhavou holkou.

„Něco takového,“ odpověděla jsem. „Ale je to lepší, než abych mrhala časem s muži, kteří si to nezaslouží.“

Usmála se. „Ano, čas strávený praním prádla je většinou mnohem lépe strávený, než s většinou mužů, s kterými jsem chodila.“

Dobře, možná byla víc legrační než mrcha. Věděla, že je Max takový hajzl?

Měla bych ji varovat?

„Doufejme, že to nebude případ mého dnešního rande,“ řekla. „Zdál se mi fajn a každý by měl dostat šanci, ne?“

Nemohla jsem odpovědět, tak jsem se jen usmála. Myslela si, že je Max milý? Oh ne, pěkný druh hajzla.

Dveře výtahu se otevřely a vykročila ven.

„Užijte si večer,“ řekla mi mile.

Max King si osobně střežil svůj soukromý život. Články, které jsem o něm četla, se o jeho soukromém životě nikdy nezmiňovaly. Vedlo to ke spekulacím, že je gay. Kdyby byl, určitě by to udělalo skvělý dojem. Nic mi nesliboval, protože jsme byli ve Vegas, nic to neznamenalo, nechtěla jsem si s nikým nic tak brzo začít. Když výtah dojel do sklepa, vystoupila jsem a svůj vak táhla za sebou. Možná bych měla přemýšlet o tom, že se pokusím podmanit si své místo a dostat se do Brooklynu. Hodila jsem svou Ikea tašku na podlahu v prádelně a mumlala jsem si, ale v tom jsem si uvědomila, že v prádelně nejsem sama. Dospívající dívka sedící za dlouhým stolem proti pračkám a sušičkám mě koutkem oka zachytila. Vzhlédla jsem.

„Ahoj,“ řekla jsem.

„Ahoj,“ odpověděla s úsměvem. Podle papíru, který měla na klíně, to vypadalo, že dělá domácí úkoly.

„Skrýváš se?“ Zeptala jsem se. V jejím věku jsem ráda unikala ze skutečného života. V domě, kde jsem vyrůstala, nikdy nebyl klid a já jsem po tichu toužila.

Zvedla obočí, když přemýšlela nad mou otázkou. „Spíš ne. Jen dělám prádlo a domácí úkoly ve stejnou chvíli.“

„Pereš si svoje prádlo?“ Otevřela jsem pračku a začala jsem ji plnit svou plnou taškou.

Pokrčila rameny. „Pouze párkrát za měsíc. Když jsem u mého táty, tak jsou nějaké věci…“

„Chápu to. Chlapi to mají snadné, co?“

Protočila oči a mě se chtělo smát. Byla to hezká holka s olivovou pletí a dlouhými tmavými vlasy, které jí spadaly na rameny.

„Tak jednoduché. Myslím tím, žádná perioda? Jak si Bůh mohl jen myslet, že je to spravedlivé?“

Zavřela jsem první pračku a otevřela druhou. „Dobře, musíš předpokládat, že Bůh je muž, ne?“ Vytáhla jsem barevné kousky oblečení a plnila jimi druhou pračku. „A myslím si, že jsem pochopila, že muži jsou jako děti, které se nadají zvládnout.“

„Děti mají pravdu. Kvílejí, když něco nedostanou, stejně jako děti.“

Smála jsem se. „Máš naprostou pravdu.“

„A vždycky si myslí, že mají ve všem pravdu. Můj táta včera naprosto vyšilovat, protože jsem si vybrala šaty na ples a jemu se nelíbily.“ Naklonila se dopředu a naznačila rukou ve vzduchu kruhy. „Řekla jsem mu, že rostu a nošení šatů bez ramínek ze mě nedělá děvku.“

„Ne, to ne. Ale odhaduji, že otec na to měl jiný názor. Bohužel s tím, jak reagují otcové, nemám zkušenost, vyrůstala jsem bez otce.“ Vždycky jsem chtěla otce, co je příliš ochranitelský. Někdo, kdo by řekl mým klukům, aby na mě dávali pozor a drželi ruce stranou. Můj otec ani nevěděl, že jsem nějaký ples měla, natož aby se mnou vybíral šaty.

„Neměla jsi ho? Zemřel?“ Zeptala se, zdánlivě netušíc, jak osobní její otázka byla.

Usmála jsem se. „Ne. Jen se o mě nezajímal.“

Dívka se odmlčela a pak řekla. „No, můj táta se o mě zajímá až moc. Myslela jsem si, že máma byla ta přísná.“

„Co na šaty říká tvoje matka?“

Pokrčila rameny. „Táta má poslední slovo. Protože ona už do toho nemůže mluvit.“

Zatřásla hlavou. „Stále mu říkám, že potřebuje přítelkyni. Potřebuje někoho dospělého, kdo by mu řekl, že mám někdy pravdu.“

„Chceš, aby tvůj táta měl přítelkyni?“ Copak děti rozvedených rodičů nechtěli, aby se rodiče zase k sobě vrátili?

„Jasně. Už je sám tak dlouho a chci, aby byl šťastný. Nepamatuji si, že by někdy nějakou přítelkyni měl a máma má Jasona. Oni jsou manželé. Nechci, aby byl táta sám.“

Možná byl její otec ještě zamilovaný do její matky? „Zná se tvůj otec s tvým nevlastním otcem?“

„Jo. Každý týden spolu hráli basketbal.“

Možná její otec nemyslel na její matce. „Wow, to zní jako přátelský rozvod,“ řekla jsem.

Zamračila se. „Moje máma a táta se nikdy nevzali.“

Znělo to dobře. Chudák holka. Otec lůzr, co nechtěl převzít zodpovědnost – jednoho takového jsem znala. Zůstala jsem ticho, nechtěla jsem, aby se cítila špatně.

„Táta tvrdě pracuje a my se bavíme, ale myslím si, že potřebuje nějakou zábavu s přítelkyní, víš. Navíc bych chtěla mít někoho, s kým si můžu popovídat a s kým chodit na nákupy. Ale hlavně bych chtěla mít sestřičku. Vždycky jsem byla v rodině jediné dítě, mezi spoustou dospělých. Vždycky jsem byla nejmladší a to mě štve.“

Smála jsem se. „Snažíš se ho natlačit do dalšího dítěte? Musíš na něho jít opatrně.“ Začala jsem plnit svou třetí pračku s mým spodním prádlem. „Pravděpodobně by byl stejný, i kdyby byl ženatý. Zní to, jako by mu na tobě hodně záleželo. A protože je to muž, tak tvůj otec ví, co se děje v hlavách kluků.“

Myslí na hodně sexu. Vlastně jsem jejímu otci rozuměla. Byla sladká a krásná.

„Máte nějakého přítele?“ Zeptala se.

Zavrtěla jsem hlavou. „Ani náhodou. Soustředím se teď na svou práci.“ Což byla pravda. Neměla jsem zájem o rozptylování, které by nový člověk v mém životě přinesl. Max King to byl jen sex, což bylo přesně to, co jsem chtěla. Potřebovala jsem si najít někoho na šukání, kdo by nebyl můj šéf a nebyl kretén.

„To je klasická odpověď mého otce.“

„Nejsem dobrá v hledání kluků.“ Nebyla jsem si jistá, jestli jsem nebyla dobrá v tom, když jsem si je vybírala, nebo jsem se jen nedívala na správnou věc. Věděla jsem, co jsem nechtěla. Věděla jsem, že někdo, kdo dal rodinu na první místo, by byl pro mě důležitý a většina mužů, na které jsem narazila, byli ambiciózní střelci. Nechtěla jsem muže, který nerozuměl prioritám. Nechtěla jsem muže, jako byl můj otec.

„Myslím si, že budu tvrdě pracovat, vydělám si peníze, budu se bavit a uvidím, jestli se neočekávaně neobjeví Princ Charming (tzn. princ od Sněhurky).“ Zdálo se to nepravděpodobné, ale úplně jsem to nevzdávala. „S chlapi je problém ten, že si o nich něco myslíš a oni se nakonec ukáží být úplně jiní.“ Max King byl toho dokonalým příkladem. Pořád jsem nevěděla, kdo to je. Byl to kretén? Někdo, kdo se staral o obchody města? Nebo jen chlap, který uměl šukat? Možná od všeho něco.

„Opravdu?“ Zeptala se s vyvalenýma očima.

„Určitě. Buď opatrná. Vyhni se klukům, kteří ti říkají, jak jsou skvělí. Hledej kluka, který ti ukáže, jak skvělý je.“ Tím, že mě Max perfektně ignoruje, mi říká, jaký je kretén. „Suď lidi podle jejich činů, ne řečí.“

„Všichni mi říkají, že mě má Callum Ryder rád, ale on mě o doprovod na ples nepožádal.“

„Je to v osmičce normální? Děje se něco takového jako pár kluk – holka?“

Dala si vlasy za ucho. „Nechodíte spolu. Myslím si, že to prostě jen znamená, že tancuješ s těma, kdo tam jsou.“

To byl další nesmysl. „Dobře. A chceš, aby se tě Callum Ryder zeptal?“

„No, jestli se mu líbím, tak si myslím, že jo.“

„Ale líbí se tobě? Nebuď spokojená s klukem jen proto, že se mu líbíš.“ Nalila jsem prací prášek do praček.

„Je oblíbený, a dobrý sportovec.“

„Máš v břiše motýli, když ho vidíš?“ Zeptala jsem se. Možná ho nemám ráda, ale Max byl tak žhavý. A excelentní milenec. A musela jsem připustit pár drobných motýlů, kdykoli se naše oči setkali.

„Nejsem si jistá. Nemyslím si,“ odpověděla.

„Jestli ti nezpůsobuje motýly, nestojí za hádku s tátou, který je jen ochranářský.“

Dokončila jsem přípravu pračky a stiskla start na všech přístrojích.

„Nechápej mě špatně, miluji svého otce. S ženskými to ale neumí.“

Smála jsem se. „Žádný chlap to neumí. Je to pro tebe dobrá lekce do života.“

„A chce, abych zůstala dítětem. Nechci, na můj ples jít oblečená v šatech pro tříleté dítě.“

„Máš fotku těch šatů bez ramínek?“

Vytáhla telefon, procházela si fotografie a ukázala mi je. Šaty byly trochu odhalující. „Jsou hezké, ale myslím si, že by bylo lepší dát tomu trochu tajuplna,“ odpověděla jsem. „Jak?“ Natáhla jsem ruku pro její telefon.

Sedla jsem si vedle ní a začala procházet webové stránky. „Přemýšlela jsi o šatech s dlouhou sukní překrývající krátkou? To by se mu mohlo líbit.“

Usmála se na mě. „Jak se jmenuješ?“ Zeptala se.

„Harper. Hledačka šatů pro osmačku.“

„Jsem Amanda. Ta, co potřebuje šaty pro osmačku.“

„To je osud,“ řekla jsem a poklepala na telefon.

„Myslíš si, že bych mohla být bez ramínek, pokud budou šaty dlouhé?“

„Nemyslím si, že šaty bez ramínek jsou nějak lichotivé. Myslím, že tu není žádný kousek kůže pro odhalování,“ řekla jsem a naznačila jí podříznutý krk: „aniž bys rozrušila svého otce. Musíme najít něco s ramínky. Vhodné pro všechny ženy, mladé i staré.“

Amanda se na mě zašklebila. „Zní to, jakože by to mohlo fungovat.“

„A možná něco dlouhého, ale s rozparkem na noze?“ Vzhlédla jsem od telefonu a uviděla, jak se Amanda vzrušeně zamračila.

Strávili jsme další hodinu hledáním něčeho, co by ji potěšilo, ale nenaštvalo jejího otce. Když měla prádlo vyprané, řekla: „Raději se vrátím. Už bude zpátky z práce a bude přemýšlet, kde jsem. Nechala jsem mu vzkaz, ale ten si určitě nepřečte.“ Protočila oči. Její telefon začal vibrovat a na displeji se rozsvítil nápis Táta. „My o ďáblu…“

„Ahoj tati.“ Protočila oči. „Ano, už jdu.“

„Dělá večeři,“ řekla. „Radši jdu.“

Páni. Chlap, co je oddaný své dceři, nerandí a navíc vaří. Zní to jako sen. „Nikdy neříkej ne chlapovi, co vaří. A pamatuj si, buď na něho milá. To je způsob, jak dostaneš, co chceš. Muži se nechají snadno obalamutit několika komplimenty.“ Zamrkala jsem na ni.

„Moc ti děkuji.“ Objala mě a já jsem zamrzla, jak mě její gesto překvapilo.

„Příští týden půjdu znovu nakupovat,“ řekla, když jsem ji stiskla. „Včerejšek byl propadák, ale alespoň už nebudu zkoušet stejné věci a nebudu používat stejné argumenty.“

„Přesně. Muži si musí myslet, že vyhráli. Nikdy to tak není a bude to tvoje vítězství.“

Amanda se zasmála. „Potřebuji od tebe lekce o klucích.“

„Svobodná holka,“ řekla jsem a ukázala na sebe. „nic neví.“

„To není pravda. Od tohoto okamžiku nebudu poslouchat, co kluci říkají. Chci vidět, co dělají.“

„Dojdeš daleko, pokud si to zapamatuješ. Ráda jsem tě poznala, Amando. Užij si svůj ples.“

Vzala si hromadu čistého, složeného prádla a nechala mě samotnou s mými třemi pračkami, mými zprávami a myšlenkami na mého otce. Bylo to proto, že Amandin otec byl mladší generace, že se víc zapojuje do jejího dospívání? Když jsem byla mladší, můj táta se do mého života snažil zapojit. Dokonce si vzpomínám, že přišel na několik dětských představení. Ale nikdy se nezdržel a pak jsme se měsíce neviděli. Zmizel, když jsem ho na něco potřebovala. Nakonec jsem z jakéhokoliv čekání vyrostla.

Nebo možná ne. Stále jsem chtěla, aby mě požádal, abych pro něho pracovala, dokonce i když jsem celou dobu věděla, že o mě nestojí. Myslím si, že stále mu chci dokázat svou prací, že mě miluje. Bylo by to, jako by se objevil na všechny moje narozeniny a školní vystoupení. Matka mi vždycky říkala, že mě miluje, ale nikdy jsem neviděla žádný důkaz. Takže, když jsem promovala a nenabídl mi práci, přestala jsem odpovídat na jeho občasné zavolání. A teď jediná komunikace s ním je přes jeho právníka.

***

„Je to penis?“ Zeptala jsem se Grace jako by nic, když jsem stála před plátnem na výstavě v New Jersey, k jejíž účasti mě přesvědčila. Prostorem nebyla hezká, lesklá galerie v Chelsea, ale obrovský sklad ve středu průmyslové oblasti. Byla jsem si jistá, že když se budeme dívat pozorně, tak objevíme mrtvé tělo.

„Ne, to není penis. Proč by můj přítel maloval obrovský penis?“

„Muži jsou divní. A posedlý penisem,“ odpověděla jsem. Myslela jsem si, že je to zřejmé. Vždycky jsem byla překvapená, když mužští umělci nemalovali jejich přirození. Byla jsem si jistá, že Van Gogh měl v jeho podkroví ukryto spoustu maleb jeho penisu.

„Mnoho skvělých umělců namalovalo krásné ženy,“ řekla Grace.

„Přesně. Protože byli posedlí svým penisem. Případ uzavřen.“

„Jak jsi na tom s tvým šéfem?“ Zeptala se Grace, když jsme se vydali k podstavci s prázdným plexisklem.

Neřekla jsem Grace, že jsem s Maxem skončila nahá. Jak bych jí to jen mohla vysvětlit, když jsem to nechápala sama? Myslela by si, že jsem se úplně zbláznila. „Stále stejný kretén.“ Což byla pravda, platící teď o to víc, co mě po naší noci ignoroval.

„Co budeš dělat?“ Zeptala se.

Pokrčila jsem rameny a nalila si bílé víno. „Co můžu dělat? Nechám si narůst hroší kůži a obrním se.“ A zkusím ho znovu nekouřit. A definitivně s ním znovu nešukat – podtrženo a zapsáno. Nezmínila jsem se Grace ani o tom, že bydlí ve stejné budově. Nebyl žádný důvod, proč tuhle informaci schovávat, ale z nějakého důvodu jsem neměla pocit to s ní sdílet.

„Skvělé. Takže tě budu muset poslouchat, jak se s ním hádáš další dva roky?“

„Ty jsi s tím začala a každopádně já se zase zabývám tvými věcmi.“ Pohrozila jsem prstem ve vzduchu a pak se podívala blíž do boxu před námi. Vypadalo to, jako by někdo ukradl umělecké dílo a my všichni se měli na to podívat. „Zapomněli sem něco dát?“ Zeptala jsem se.

„Ne, má to znázorňovat nějaký komentář k realitě televize a jak veřejnost sleduje vše, co síť dovolí.“ Grace nakrčí obočí. „Myslím, že je to tak. Nebo sem něco zapomněli dát.“

Chichotali jsme se, než k nám přistoupil Gracein nový přítel, Damien a jeho velmi vysoký kamarád.

Grace se zaleskly oči, když řekla: „Harper, tohle je George.“

George měl jednu z těch tváří, co lidé popisují jako přátelskou. Vysoký, hnědé krátké vlasy, modrá košile a džíny. Byl docela atraktivní. Nebylo na něm nic, z čeho by bylo potřeba stisknout nouzový knoflík a běžet ven ze dveří, což se mi stávalo často a dřív, než mě Grace stačila mužům představit.

„Georgi, tohle je Harper, moje nejlepší kamarádka na světě. Zabavíš ji? Damien mi chce ukázat jeho výtvor.“ Grace uchopila Damiena za paži a opouštěla mě a George. Slova se mihotala kolem nás.

Nemohli jsme tu jen stát a mluvit?

„Omluv Grace. Hodně se uhodila do hlavy,“ řekla jsem.

„Jako dítě?“ Zeptal se George.

Zatřásla jsem hlavou. „Ne, jen při mně, pokaždé se mě snaží s někým seznámit.“

Zasmál se. „Jo, tak to je síla přírody.“ Po druhé vteřině nepohodlného ticha, George řekl: „Máš ráda umění?“

„Upřímně, ne. Nechápu to.“ Zachvěla jsem se, když jsem se mu podívala do očí.

„Díky Bohu, nejsem jediný,“ odpověděl a usmál se na mě. „Neříkej Damienovi, že jsem to řekl, ale co, tohle všechno k čertu má být? Byla jsi v tom černém pokoji?“ Ukázal prstem přes část skladu. „Je plný žen, které si drží hlavy a křičí.“

„Opravdu?“ Zeptala jsem se zaujatě. „Ženy nemocné ze špatného rande? Omlouvám se, samozřejmě s výjimkou tvé společnosti.“

Znovu se zasmál. „Může být. Nikoho jsem nepoznal, takže doufám, že tam není žádná z mých ex.“ Mrknul a poprvé v mém životě, namísto toho, abych měla nutkání dát mu na to oko lžíci, pomyslela jsem si, že je to roztomilé. „Další drink?“

„Navrhuji bar.“ Šli jsme směrem k největšímu davu lidí, kteří vypadali, že mají k umění stejnou chuť – ten druh, který chutnal jako víno. „Tak mi řekni něco o sobě. Tvoje matka byla fanoušek Wham!?“

„Ne, jmenuji se po dědečkovi, ne po George Michael. Ačkoliv já jeho fanoušek jsem, zvláště jeho období denního svitu.“

Nebylo mnoho mužů, kteří mě rozesmáli. Možná nebude nejhorší na světě. Dostali jsme své nápoje a našli si volné místo, daleko od davu a umění.

„Jsem architekt, jsem z Ohia a nemám rád kočky. Ty?“

„Jsem ze Sacramenta,“ odpověděla jsem. „Taky nemám ráda kočky a pracuji v konzultační firmě.“

„Grace říkala, že jsi ve městě nová. Přestěhovala ses za prací?“

„Částečně.“ Moje stěhování bylo absolutně kvůli King  & Partneři. Přestěhovala bych se kamkoliv, abych pracovala s Maxem Kingem. „A život v New Yorku.“

„A teď, když tam pracuješ, je to to, co si myslíš, že chceš dělat?“

„Nevzdávám to s mým šéfem.“

„Ach,“ řekl a přikývl. „A někdo jo? Chci říct, není to jako pravidlo, že nenávidíš svého šéfa? Není to vždycky on, kdo stojí mezi tebou se surfováním na internetu?“

Naklonila jsem hlavu. „Necítím k němu odpor, protože mě ruší při nakupování online. Mám ráda svoji práci. Můj šéf je jen hrubý.“ A nádherný. „A arogantní.“ A skvělý v posteli. „A nevděčný.“

A líbe jako by to byl jeho hlavní předmět ve škole. Max King je muž, který má právo být posedlý svým penisem.

George měl na levé tváři důlek, když se smál. „Mám vlastní firmu. Zajímalo by mě, jestli alespoň jeden z chlapů, co pro mě pracují, vedou stejný rozhovor někde na večírku o mě.“

Rozzářila jsem se. „Bože, omlouvám se. Jsem si jistá, že to se neděje…“

„Neomlouvej se. Jak jsem říkal, myslím si, že to je součástí práce – někteří lidé se ti prostě nikdy nebudou líbit.“

„A ty jsi s tím v pohodě?“ Zeptala jsem se, opravdu zaujatě.

„Nejsem si jistý, ještě jsem o tom nepřemýšlel. Ať jsem s tím v pohodě, nebo ne, stejně se to stane, ne?“

Usmála jsem se. „Hele, znáš mě jen pár minut a už si myslíš, že mě lidé musí nenávidět?“

„Není to osobní. A když někomu podepisuji výplatu, tak to narůstá. Obvykle, pokud se mi někdo nelíbí, necítím u něho chemii, tak se mu raději vyhnu. Ale v práci jsi nucena s ním strávit nějaký čas, takže poznáš, že tu osobu nemáš rád.“

Obecně to dávalo smysl, ale nesetkala jsem se doposud s takovým kreténem, jako byl Max King.

„Odhaduji.“

„Co kdybych tě tenhle týden někdy odpoledne vyzvedl, vzal tě na večeři a ukázal ti, že ne všichni šéfové jsou ďáblové?“

Kousla jsem do okraje mého plastového kelímku. „Tento týden?“ Zeptala jsem se.

„Jo, pokud už nejsi rezervovaná.“

„Ne. Nejsem rezervovaná.“ Chtělo se mi jít na večeři s Georgem? Hlavou mi prolétla vzpomínka na Maxovi boky, které mě přirazily ke zdi jeho bytu. Dotkla jsem se svého krku, jako bych stále cítila jeho dech šeptající na mé kůži. „Večeře zní dobře.“

Potřebovala jsem nové vzpomínky, které by nahradily ty s Maxem Kingem.

***

V pondělí v King & Partneři jsem byla zaměstnaná víc, než jsem očekávala. Dostala jsem nový, vysoce profilový výzkumný projekt o luxusním zboží v Číně. Byla jsem tak vzrušená, že jsem téměř zapomněla na to, že můj šéf je Max King. Poprvé jsem svou práci opouštěla s úsměvem na tváři a to i přesto, že už bylo osm.

„Ahoj, Barry.“ Zamávala jsem na vrátného, když jsem procházela kolem jeho stolu a stiskla si tlačítko výtahu. Chtěla jsem si dát teplou vanu, svou postel a možná díl seriálu Hra o trůny.

Když se dveře výtahu otevřely, stál přede mnou Max ve sportovním. Vysoký, pohledný a díval se na svůj telefon.

Bože, zatraceně, lykra.

Zamrzla jsem a nevěděla jsem, co mám dělat. Vyjít z budovy pryč nebo jít do sklepa? V tu chvíli vzhlédl a poprvé od chvíle, kdy mi přivodil několikanásobný orgasmus, se mi podíval do očí.

„Harper,“ řekl překvapeným hlasem.

Myslel si, že už mě nikdy neuvidí? Pracovala jsem pro něho, žila jsem ve stejném domě, Bože můj.

Možná nebyl tak chytrý, jak o něm lidi říkali.

„Jedeš nahoru?“ Zeptala jsem se.

„Ne, ano.“ Zněl zmateně. „Nastup. Chtěl jsem s tebou mluvit.“

„Dobře, víš, kde bydlím, a víš, kde pracuji, takže si nejsem jistá, že sis nedal nemožný úkol.“ Poklepala jsem si na čelo. „Musel sis na to vzpomenout.“

Chytil mě za loket svou velkou rukou a mé tělo okamžitě zaplavilo teplo. Vtáhl mě do výtahu, stejně jako když jsem se objevila u jeho dveří bytu, abych si stěžovala na hluk. Obklopila mě jeho vůně, blízkost dechu, jazyk a jeho penis.