KOWS - 4. kapitola

Překlad: Tanulka

Max

Šílím z toho být blízko ní. Protože se mi hlavou honí špatné věci. Vždycky jsem snil o tom, že se s jejím tělem seznámím trochu víc. A teď jsem ji držel a nevěděl jsem, co dělat. Jen jsem věděl, že ji nechci nechat odejít.

„Co tady děláš?“ Snažila se zvednout nějaké papíry, ale držel jsem jí ruce pevně po stranách a tlačil ji ke zdi. „Můj strop už je vyčerpaný z toho věčného bouchání.“

Můj mozek nebyl schopen fungovat. Proč byla v mém bytě? Proč křičela?

Když jsem viděl šéfa mafie čumilů v tělocvičně, jak dělá do Harper, měl jsem šok. Uvědomil jsem si, že je obyvatelkou mého domu. Chtěl jsem ho zvednout a nakopat ho do zadku. Pak, když jsem odcházel, všiml jsem si, že její oblečení na cvičení obepíná její tělo tak těsně, že mohla být klidně nahá. Vyběhl jsem z fitka a utíkal jsem od toho, jak mě svrběla kůže, která mi říkala, že musím odejít dřív, než utrápím sám sebe.

A teď stála proti zdi v mém bytě. Rozzuřená. A jen částečně oblečená. Neměl jsem slov.

V práci byla vždycky tak pohodová a pod kontrolou. Bylo divné, že jsem ji viděl…rozrušenou.

Jasně, neznal jsem ji dobře, pravděpodobně proto, že jsem ji sotva během dne dal šanci, zoufale se snažíc udržet mezi námi odstup. Nerad bych, aby uhodla, co se v mém zvráceném mozku děje, aby mohla vědět všechno, co jsem si s ní představoval.

„A hudba. Kdekdo si musí myslet, že tu máš celou New Yorkskou filharmonii. Co se to tu k čertu děje?“

Moje ruce hořely, abych ji neobejmul kolem paží. Uvolnil jsem své sevření, ale nemohl jsem ji nechat zcela odejít.

„Odpověz mi!“ Vykřikla. „Musím tvé ignorování snášet v práci, ale tady si svou výplatní pásku nepodepisuji. Porušuješ nájemní smlouvu.“

Měl jsem tušení, že pod jejím profesionálním exteriérem bylo víc, než jsem obvykle vídal. Několikrát naznačila, že si myslí, že jsem blázen. Byla to úleva, protože kdyby mě nenáviděla, ulehčilo by to věci. Udělalo by to vzdálenost mezi námi širší.

Ale teď už nic nebylo snadné, ne, s ní přímo tady, skoro nahou přede mnou. Její hladká kůže, horká pod prsty mi nepomáhala. Vůně pižma a sexu se linula mým tělem přímo k mému ptákovi. Způsob, jakým se krčily její bradavky pod hedvábným županem. Nic z toho mi nepomáhalo. Zavřel jsem oči a snažil se vrátit se pod kontrolu nad tím, co jsem cítil.

„Posloucháš mě?“

Neposlouchal. Slyšel jsem, že je rozrušená, ale nemohl jsem zpracovat to, co říkala. Moje smysly byly příliš přetížené.

Zaklonila hlavu a odhalila dlouhý krémový krk, povzdechla si rozčíleně. Než jsem mohl sám sebe zastavit, uvolnil jsem ruku a pohladil ukazováčkem její čelist až ke krku. Těžce dýchala, ale já nemohl zastavit. Sjížděl jsem palcem dolů, do záhybu jejích zad s hrdlem. Byla jako droga. Každý dotek, který jsem si z ní vzal, mě přiměl chtít víc: Toužil jsem po víc – víc jí.

„Co to děláš, ty kreténe?“

Její slova mě vrátila na zem. Kreténe? Zamrzl jsem a vzhlédl. Sakra, dělal jsem jí ty věci v mojí představivosti ne reálně.

„Já…omlouvám se.“ Pustil jsem ji a odstoupil, tlačíc své ruce do svých vlasů. Na co jsem to myslel? Byl jsem otec. Podnikatel. Na ničem jiném nezáleželo.

Odmlčela se a zamračila se na mě. „Jsi na mě hnusný v kanceláři,“ řekla a hlas ztichl pochybnostmi.

Přikývl jsem. „Já vím.“ Bylo to záměrné.

Upřel jsem svou pozornost na její plné, úchvatné rty. Všechno, co jsem si s těmi rty představoval…byla to právě ona. Byl jsem kretén.

„A ty si myslíš, že jsem pitomá,“ řekla.

„Pitomá?“ Kdyby to byla pravda, nebyla by tak laskavá. Ano, stále byla krásná, ale na planetě byla spousta krásných žen. „Nemyslím si, že jsi pitomá.“

„Tak proč se mnou zacházíš jako s kusem hovna?“ Ukázala na mě. Její hlas zesílil. „Nebo děláš, že neexistuju.“ Natáhla prst k mé hrudi. Bylo to, jako by stlačila startovací knoflík se slovem „pták“. Moje péro pulsovalo v reakci na každý její dotek.

Zachytil jsem její prst, abych ji přinutil přestat tlačit na mou pokožku. Zamrzla, aniž by mě chtěla pustit a odtáhnout ruku pryč. Místo toho jsme se na sebe podívali a nevěděli, co se stalo později, potřebujíc odpovědi jeden od druhého. Co ječela? Mohl bych držet její ruku ještě o vteřinu déle?

K mému překvapení, posbírala její papíry, udělala krok vpřed, objala její volnou rukou můj krk a položila její rty na mé. Mým tělem se proplétalo osvobození a namísto toho, abych ji odstrčil, jsem do jejích úst vrazil můj chamtivý jazyk. Zasténala a ten zvuk se rozlinul celým mým tělem.

Dotkla se mě, jako by to bylo rozmyšlené, jako by o tom přemýšlela stejně, jako já. Na okamžik jsem se odtáhl a podíval se na její tvář. Bylo v ní povzbuzení, které jsem potřeboval. Přitiskl jsem ji ke zdi a přiložil své rty na její klíční kost.

„Nenávidím tě,“ zašeptala.

Nechovala se tak, že by mě nenáviděla, nesnažila se utéct. Špatně jsem jí odhadl? Podíval jsem se na ni a ona se zamračila.

„Nepřestávej,“ řekla.

Usmál jsem se a sklonil hlavu. Chtěla to. „Nepřestávej?“ zeptal jsem se jejího krku. V jedné ruce svírala mé vlasy a druhou svírala mé rameno. To mě přimělo ke sténání. Jediný její dotek a všechny mé nejhorší obavy byly potvrzeny – chtěl jsem tuto ženu.

Ne, bylo to víc, než to. Dříve jsem měl atraktivní ženy, ale nikdy jsem neměl ohromující přání být stále blízko ní, po celou dobu. Ne, když jsem se sotva znal. Nikdy jsem nemyslel na žádnou ženu, když jsem se měl soustředit na konferenční hovor nebo prezentaci.  Nikdy jsem nechtěl, aby se usmála a zjistila všechna má tajemství. Odkopl jsem jí nohy od sebe a ona sevřela mou nohu svými boky.

Ta dívka by mě mohla dostat na kolena.

Předpokládal jsem to v okamžiku, kdy jsem ji uviděl. Věděl jsem to v okamžiku, kdy jsem viděl její práci.

Talentovaná. Krásná. Drsná. Sexy.

Všechno jsem to chtěl.

Existovalo tolik důvodů, proč se to nemělo stát. Pracovala pro mě. Se ženami jsem měl jen sex, nedělal jsem si vztahy. Řekl jsem si to tiše a znovu.

Odtáhl jsem se a ona se na mě podívala, ústa otevřená. Položil jsem ruce na zeď po stranách její hlavy.

„Co?“ zeptala se.

„Jsem tvůj šéf.“

„Neboj se. Cokoliv se stane, nepodám na tebe ráno žádost o sexuální obtěžování.“

Sáhla na moje kalhoty a chytila do ruky mého ptáka. „Mohl bys udělat totéž.“

Ušklíbl jsem se. Dostala se mi až do prstů na nohou.

Když jsem rozuzloval její pásek u županu, hedvábí jí sklouzlo z ramen. Sjížděl jsem rukama po její kůži, schválně se vyhýbajíc prsům, pak jsem sjel až k jejímu podbřišku a úhledně oholené kundičce. Zastavil jsem se.

Propnula se v zádech, tlačila své tělo ke mně a chtěla víc.

„Ale nenávidíš mě,“ ušklíbl jsem se.

„Je tu něco, co můžeš udělat, abych změnila názor.“ Přitiskla její ruku na mojí a zatlačila moje prsty k její vlhkosti.

Neměla ani tušení, co jsem s ní plánoval a jak dlouho.

Touto myšlenkou sklouzly mé rty na její. A při myšlence na mé fantazie jsem našel sám sebe, jak padám na kolena. Potřeboval jsem vědět, že ji dokážu způsobit takové šílenství, jako ona mě. Snažil jsem se, zvednout její nohu na mé rameno, ale ona odolávala a naznačila mi, abych se postavil.

„Zapomněla jsi, kdo je šéf?“ zeptal jsem se.

„Možná v kanceláři.“

Nuceně jsem ji zatlačil ke zdi a zvedl její nohu. Věděl jsem, že se přestane zlobit, jen co ucítí můj jazyk. A měl jsem pravdu. Vždycky jsem ji měl. Vrhla se boky dopředu a hýbala se tam a zpátky po mém jazyku, který přejížděl po jejím klitorisu. Jestliže si myslela, že v ložnici nejsem šéf, tak se šeredně mýlila.

Natáhl jsem ruku na jeden její bok a druhou jsem položil na její podbřišek, aby si užívala sladkou chuť toho, jak lížu její klitoris až ke zdroji vlhkosti. Bylo jí tam hodně. Jako by byla mokrá od chvíle, kdy jsme se poprvé setkali. Její nehty se mi zaryly do hlavy, když její kundička pulzovala proti mně. Nedokázal jsem si vzpomenout, kdy jsem si naposledy vzal ženu dole a právě v tomto okamžiku jsem si nemohl vzpomenout, že by kdy nějaká chutnala tak teple a mokře. I přesto, že jsem ji držel, zdálo, že má problém stát rovně.

„Nemůžu,“ vykřikla.

Cílil jsem, že se Harper neudělá, když na to myslí, ale nezlobil jsem se na ni. Vstal jsem a ona se na mě podívala, napůl zarmouceně, napůl zklamaně. Než měla šanci znovu říct, jak mě nenávidí, hodil jsem si ji přes rameno a odnesl si ji do ložnice.

Hodil jsem ji na postel a její kaštanové vlasy se kolem jí rozložily. Chytil jsem ji za nohy a roztáhl jí je. Zatlačil do ní prsty, zatímco jsem jí jazykem kroužil kolem klitorisu.

Vykřikla a zvedla boky z postele. Popadl jsem její pas a přitáhl ji ke mně. Nikoho nenechám odejít bez orgazmu, aby na mě takhle vzpomínal. Ježíši, před několika minutami jsem přišel se strategií, jak s ní strávit méně času a teď je nahá v mé posteli, držíc mojí hlavu a jazyk v její vlhkosti.

Vyšlo z ní kvílení a nesouvislý zvuk, který byl hlukem pro sousedy a lustry. Nemohl jsem dělat to, co říkala. Všechno, na čem mi záleželo, byla její sladká, horká kundička kolem mého jazyka.

Dech jí zesílil a celé tělo se začalo otřásat divokými pohyby.

Když vykřikla: „Maxi!“ slyšel jsem své jméno na jejích rtech, zatímco vyvrcholila, a ten zvuk pronikal dírou do mého brnění, které jsem si uvědomil, že jsem nosil a najednou jsem se nestaral, že jsem její šéf a že mou prioritou bylo chránit rodinu, na kterou jsem se soustředil. Byl jsem k ní ohromně přitahován a právě to byla jediná věc, na které záleželo. Skoro jsem se s ní udělal.

Její dýchání zpomalilo a položila se. Měl bych ji požádat, aby odešla, zastavit to dřív, než bude pozdě, ale místo toho jsem ji vzal za ruku a vyšplhal se vedle ní.

Přitiskl jsem se k jejím zádům, abych se soustředil na něco jiného, než na křivky jejích pevných prsou, na její tělo rozvalující se v mých peřinách, na mé posteli, v mém bytě.

Byla tady. Přesně tam, kde by neměla být.

„Ach můj Bože.“ Její ruka se dotkla mé hrudi. „Forbes měl pravdu, když říkali, že jsi talentovaný.“

Nemohl jsem se přestat smát, když se mi uvolnilo hrdlo. Otočil jsem se a uviděl ji, jak se otáčí na bok, očividně neviděla, jak bizarní je tento scénář. Políbila mě na čelist a já se snažil se na ni nepodívat. Bál jsem se, že se už nedokážu odvrátit.

Její prsty obepínaly mého stále jako kámen tvrdého ptáka. Ježíši. Všechno mi říkalo, aby odešla. Sjížděla rukou přes žalud. Byla malá naděje, že se mě zbaví, ale ne, když mě tak odborně stlačuje a tahá. Podíval jsem se na ni, abych uviděl, že si mě prohlíží, jako by se snažila vymyslet křížovku.

„Máš kondom?“

To byl špatný nápad. „Ano,“ řekl jsem, když jsem ho vytahoval z nočního stolku.

Sedla si na mě obkročmo a vzala si ode mě kondom. „Tohle je Vegas, dobře?“ Zeptala se.

„Vegas?“ Zeptal jsem se, když na mého ptáka natahovala kondom a pevně ho stiskla, když se dostala ke koulím.

„Tato místnost. Je to Vegas. Co se tu stane, zůstane tady.“ Postavila můj penis před její kundičku.

„Souhlasíš? Možná, když to udělám, mohu tě přestat nenávidět. Můžeš být můj šéf.“

V tu chvíli bych souhlasil i s tím, aby mi odřízla obě nohy tupým nožem, ale líbilo se mi, co říkala. Že po tom, co to uděláme, se všechno vrátí do normálu nebo to možná bude ještě lepší – jak jen věci mohou být.

„Vegas,“ odpověděl jsem a ona klesala na mého ptáka kousek po kousku. Zatnul jsem ruce do pěstí, abych ji nechytil za boky a nepřevzal rychlost. Moje čelist se zatnula, když Harper hodila hlavou dozadu a usadila se. Položila si ruce na mou hruď a ponořila se ještě víc.

„Skvělé,“ zašeptala. „Tak, tak hluboko.“

Ježíši, jak tu mám jen tak ležet a nevzít si to? Bylo toho příliš mnoho. Musel jsem být ten, kdo nastaví tempo, nebo se udělám dřív, jak za deset vteřin.

Vlasy jí padaly na ramena, chytil jsem jí je a zatáhl dozadu. Nechtěl jsem přerušit můj pohled na její pevná prsa nebo její růžové, zduřelé bradavky vyčnívající ven, prosící o pozornost. Přitáhl jsem se k nim, vzal si jednu z nich a ona se roztřásla, než se na mě zhroutila, když se udělala. Byla dokonalá, daleko lepší, než jsem si představoval a přemýšlel jsem o její smyslnosti. Přemýšlel jsem nad tím, jak vypadá nade mnou, nahá, rozevřené nohy a oči zamlžené touhou. Byla kolem mě tak těsná, že mě ovládl instinkt a předtím, než jsem jí dal příležitost, aby na mě jezdila, jsem ji otočil na záda a přirazil do ní.

„Nikdy víc,“ řekl jsem. „Měl jsem už dost tvého každodenního škádlení.“

Nevěděl jsem, jestli chtěla být provokativní. Rozhodně ne klasickým způsobem, jako většina žen. Její oblečení nebylo oslňující nebo obzvláště těsné. Neflirtovala, ani se se mnou nepokoušela mluvit. Vytáhl jsem se a začal ji šukat, když už se pode mně konečně dostala nahá. Pokaždé, když jsem si myslel, že se z ní vytáhnu a ona už nebude tak těsná a lahodná, pokaždé jsem se mýlil. Překonala všechny moje fantazie, které jsem o ní měl.

Obalila ruce kolem mých paží, prsty mající tak maličké, že byly fascinující. Chtěl jsem se na okamžik zastavit, abych se ujistil, že je to skutečné, ale bušení čela mé postele mě přivedlo zpátky k mému záměru ji přivést na vrchol. Vypadala tak dokonalá, úplně krásná a i kdybych ji měl mít jen dnešní noc, jsem za to rád.

Chtěl jsem jít dál, hlouběji, rychleji.

Potřeboval jsem si ji označit, vlastnit ji, vstoupit do ní.

Bylo to, jako by se objevil nežádoucí obraz, který jsem měl pohřbený hluboko v mém mozku, který uprchl a ožil.

Zvedl jsem jednu její nohu nahoru, konec se zoufale blížil. Mohl jsem to říct podle toho, jak mírně otevřela ústa, když změna úhlu zvětšila potěšení pro nás pro oba.

 Sklonil jsem hlavu, políbil ji a ona si lačně vzala můj jazyk. Navzdory tomu, že mi nedala žádné znamení v kanceláři, dotýkal jsem se jí v jejích fantaziích, stejně jako ona v těch mých. Věděli jsme, že to jeden o druhém víme, což bylo znervózňující, ale zároveň jsem si to chtěl vychutnat.

Sáhla mezi nás a zmačkla mi kořen penisu. Skoro jsem explodoval. Musel jsem se zastavit.

„Ty jsi takový kretén.“ Usmála se a otřela mi svými prsty pot z čela.

„Zdá se, že sis tento koncept oblíbila. Možná bychom mohli zkusit tvé kreténství a uvidíme, jestli ti to bude vyhovovat.“

„To by ses neodvážil.“ Přitlačila boky, aby se setkali s mými a nadzvedla obočí.

„Ne?“ Zeptal jsem se. „Tohle je Vegas. O nic nejde.“

„Zmlkni a soustřeď se na to, abys mě ošukal.“

Miloval jsem ta ústa, která říkala mé jméno, která uměla říkat mé jméno.

Potřeboval jsem jí dát lekci.

„Mám na mysli něco jiného.“ Zasunul jsem se do ní a její oči se zavřely. Začal jsem tlačit hlouběji a přitiskl ji k matraci, chtěl jsem to udělat dobře, potřeboval jsem ji cítit kolem sebe.

Sedl jsem si na kolena, přitáhl si ji na stehna, čímž jsem využil příležitosti a sledoval, jak se jí prsa odrážejí s každým pohybem.

„Myslíš si i teď, že tě nenávidím?“ Zeptal jsem se. Necítila tu chemii mezi námi a nerozuměla tomu, proč jsem mezi námi muset držet vzdálenost, jinak by se stalo něco takového?

„Je mi to jedno. Jsem příliš…“

Odtáhla mě a pak sevřela pevněji. Vytvořila mezi námi tření, z kterého se mi vařila krev v žilách. Jemně se na mě usmála a já ji chtěl ještě blíž. Zvedl jsem ji a přitáhl si ji tváří tvář, nohy kolem pasu a posadil si ji na ptáka. Objala mi rukama krk a přitiskla svoje rty na moje. Bylo to tak intimní gesto, tak normální, tak správné, jako kdybychom byli milenci už nějakou dobu, jako kdybychom se znali už několik let.

Harper zvýšila rychlost, její boky se mi snadno zvedali v ruce a narážely na můj penis.

„Opatrně,“ varoval jsem ji. Nevydržel bych tak dlouho.

„Nemůžu přestat,“ zašeptala a prsty mi přejížděla přes ramena. „Nemůžu přestat, nechci přestat.“ Její pohyby ještě narůstaly, divoce a tak jsem náš rytmus udržoval stabilní tím, že jsem jí držel boky. Její kundička mě pohlcovala. Nehty mi zarývala do ramen, když se odtáhla a podívala se na mě.

Vykřikla: „Maxi. Ano, Maxi.“ Její pulzující svaly se okolo mě stáhly a dvěma silnými přírazy jsem do ní vrazil a pozoroval jí, jak jí zaplňuje orgasmus, než pohltil i mě.

***

Probudil jsem se hlukem provozu a slunce zaplňovalo okna. Byla sobota? Ne, čtvrtek.

Kurva. Harper.

Musel jsem ztratit vědomí.

Pomalu jsem se zvedl, ale byl jsem sám. Snil jsem o tom, co se včera v noci stalo? Bolest v mých svalech, prostěradlo pomačkané v dolní části postele, tlak v mém žaludku – ne, stalo se to.

„Harper,“ zavolal jsem. Byla pryč. Pak jsem si rukama prohrábl obličej a podíval se na hodiny. Kurva.

Bylo osm třicet. V tuto dobu jsem už byl v kanceláři zabrán do papírů.

Vstal jsem z postele do sprchy.

Do kanceláře to bylo jen pár minut chůze, takže jsem vstupními dveřmi do budovy King & Partneři vstupoval dvě minuty před devátou. Moje vlasy byly ze sprchy ještě mokré.

Neměl jsem tušení, jak dnes s Harper v kanceláři mluvit. Měl jsem asi sto a jednu věc na práci a žádný prostor v mozku. Ale shromažďující temnota v mé hlavě říkala, že včerejší noc nebyl dobrý nápad – nejhorší nápad. Nemohl jsem si dovolit příležitostný sex se zaměstnanci. Smazalo to příliš mnoho řádků. Mít sex se ženami, které jsem si z venku vodil do ložnice, z toho nic nehrozilo. V mém životě bylo hodně žen. A Amanda si zasloužila plnou pozornost, když jsem nebyl v kanceláři – to byla dohoda, kterou jsem se sebou uzavřel, jakmile se narodila. Jen proto, že jsem byl mladý otec, neznamenalo, že budu špatný otec. Bude pro mě vždy prioritou.

Ačkoliv jsem si noc a to všechno s Harper představoval, o čem jsem fantazíroval, byl to hloupý nápad.

Držel jsem hlavu dole, když jsem šel do mé kanceláře, ale nedokázal jsem odolat pohledu na Harper za jejím stolem.

Byla tu včas. Její vlasy byly vyčesané nahoru a odhalovaly tak její dlouhý krk.

„Tady jsi,“ zavolala Donna. „Snažila jsem se ti dovolat.“

Harper se ke mně obrátila, právě když jsem se podíval na Donnu. Harper dnes ráno nenechala žádný vzkaz. Zůstala v noci? Litovala toho, co se stalo?

„Přijel jsi z Connecticutu?“ Zeptala se Donna, když mě následovala do mé kanceláře.

„Ne, prostě jsem měl pár věcí, co jsem potřeboval zařídit.“ Jako by mi šlo z mého tělo vymýt vůně sexu a Harper.

Potřeboval jsem si vymýt hlavu.

„Dobře, dobře, volala Amanda. A nezapomeň na oběd.“ Přikývl jsem a Donna odešla.

Dal jsem telefon na reproduktor a vytočil domov, zatímco jsem si sundal sako a pověsil ho zezadu na dveře.

„Ahoj, buráčku. Donna říkala, že jsi mi volala. Nemáš dneska gymnastiku?“ Sedl jsem si za stůl a zapnul můj laptop.

„Ehm, ne. Byla zrušená.“

Zvláštní. Byl jsem si jistý, že by mi to Marion řekla. „Vážně?“ Zeptal jsem se, když jsem si procházel svoje maily.

„Jo, tak jsem si myslela, že bych mohla za tebou přijet do města a mohli bychom zajít zítra na nákupy?“ Její tón byl jasný a odhodlaný. Věděla, že jí neumím říct ne, že jsem takový pod-vládou-své-dcery. „Myslela jsem si, že mi pomůžeš nakupovat?“

„Marin říkala, že tě vezme vlakem?“ Doufal jsem, že si nemyslí, že přijede sama.

„Teta Scarlett říkala, že mě přiveze a zítra se s tebou vrátím.“

„Scarlett říkala, že zůstane?“ Poslední věc, kterou jsem chtěl, byla moje sestra motající se v mém bytě.

„Ne, má rande.“

Chodí s někým? Nic mi neříkala. Myslel jsem si, že po rozvodu stále nechce muže vidět.

„Měl bys jít jejím příkladem, tati.“

Napříč mým mozkem proběhl spokojený úsměv Harper. Možná by ji randění dostalo z mého systému.

„Ty mě zaměstnáváš dost,“ odpověděl jsem. „Kdy hodláš dneska večer se Scarlett dorazit?“

„Můžu přijet?“

Slyšel jsem, jak se Amanda usmívá a musel jsem se smát taky. Její úsměv mě vždy rozesmál.

„Nemůžu dovolit, aby moje holčička nakupovala sama na její ples v osmičce, no ne?“

Vykřikla a já jsem musel snížit hlasitost na mém telefonu, aby se mi nezřítil. „Máš klíč, tak si udělejte pohodlí, než přijdu.“

„Můžeme si něco objednat?“

Protočil jsem oči. „Možná.“

„A sledovat nějaký film, jako naposledy?“

Smál jsem se. Protože Amanda neměla moc co v mém bytě dělat, když mě navštívila, takže to většinou skončilo tím, že jsme si objednali jídlo a sledovali nějaký film. Miloval jsem to.

„Žádné sliby. Chci, abys přísahala předtím, než odjedeš, že půjdeš na hodinu klavíru. Jestliže neuděláš zkoušku, tak tě matka přestěhuje do Curychu.“

„To je dohoda.“ Klavír začal v dáli znít. „Slyšíš to? Už jsem začala.“

Zatřásl jsem hlavou. „Uvidíme se později, buráčku.“

„Miluju tě, tati.“

Tři nejlepší slova na planetě.

„Miluju tě, Amando.“

Když jsem zavěsil, vstoupila Donna.

„Pokud zítra odejdeš brzo na nákupy, ujisti se, že jsi udělal rychlou kontrolu svého diáře pro dnešek a zítřek.“

Opřel jsem se na židli. „Vidím, že ženy v mém životě vědí, co dělám předtím, než to udělám.“

„Měl jsi někdy pochybnosti?“

Vzdychl jsem. „Myslím, že ne.“ Byly dny, kdy jsem se cítil, jako by mi život nepatřil.

Moje práce byla těžká a brala mi téměř celou mou energii, ale obvykle mi odměna za práci vyvážila nevýhody. Dnes se měřítko sklánělo špatným směrem. I když jsem netušil, co bych měl říct.

Omluvit se, možná.

„Potřebujeme něco zrušit?“ Zeptal jsem se.

„Ne, ale schůzka s Andrewem a jeho kontaktem na JD Stanley je v deset a tuším, že si to nebudeš chtít nechat ujít?“

Měla pravdu. Nechtěl jsem si to nechat ujít. Doufal jsem, že se něco o JD Stanley dozvím. Byla to jediná investiční banka, která s King & Partneři nepracovala.

„Ne, Amanda může zítra v bytě zůstat do oběda. Máme něco dopoledne?“

„Setkání s Harper ve tři, ale mohu to přesunout na příští týden.“ Když Donna řekla její jméno, moje tvář zčervenala a krev v mých žilách se rozproudila.

Přejel jsem si prstem po límci. Jak se k ní můžu přiblížit? Mám říct, že mě to mrzí? Stál jsem si za tím, co jsem s ní dělal, ale byl jsem její šéf. Nechtěl jsem, aby si myslela, že se to může stát znovu.

Možná bych s ní mě předtím mluvit, říct jí, že je skvělá, ale byla to jednorázová dohoda. Nebo bych měl předstírat, že se to nestalo? Neměl jsem tušení.

„Jo, to je v pořádku.“ Byl jsem poslední osoba, kterou pravděpodobně chtěla vidět.

Koneckonců, myslela si, že jsem kretén.

***

Byl jsem přilepený k mému iPhonu, měl jsem mobilní kancelář, zatímco Amanda byla ve zkušební kabince malého butiku v Midtownu. Moje prsty se vznášely nad mými emaily. Měl bych zrušit schůzku s Harper a napsat jí vzkaz? Ale neměl jsem tušení, co by řekla. To je důvod, proč by měla být stanovena pravidla příležitostného sexu, než se někdo svlékne. Ale ona byla ta, co mluvila o Vegas. Možná jsme nemuseli mít nešťastný následný rozhovor pro obnovení toho, co již bylo řečeno. Strčil jsem si telefon zpátky do kapsy saka a snažil se vyhnout očnímu kontaktu s prodavačkou.

„Co myslíš?“ Zeptala se Amanda a vyšla z kabinky.

„Děláš si ze mě srandu?“ zeptal jsem se šokovaně. Nakupování nebylo mou oblíbenou činností – obvykle oblečení Amandě kupovala Pandora – ale od teď do věčnosti se budu muset účastnit každé návštěvy nákupního centra, jestli si myslí, že tohle bude nosit.

Amanda protočila oči. „Tati, přísahal jsi.“

Přísahal? Měla štěstí, že jsem nikoho nezabil. Někoho jako návrháře, který navrhl tyhle šaty. „Svlíkni si to, hned. Je ti čtrnáct, nikoli pětadvacet.“ Bylo vidět až moc holé kůže, zdálo se, že šaty nic nedrží a navíc byly moc krátké. Bylo to, jako kdyby měla na sobě ručník.

„Nejsem dítě.“

Nepotřeboval jsem připomínku toho, že rostla moc rychle. „Ano jsi. Je ti čtrnáct. A dítě nemůže nosit šaty, které nemají zbraně.“

„Říká se tomu ramínka.“

„Nezajímá mě, jak se tomu říká – sotva pokrývají záda. Nebudeš to nosit.“ Bylo to sotva včera, kdy přestala nosit baletní sukýnku. Tahle zvláštní posedlost jí trvala tři měsíce. Nosila ji i na spaní. Rozesmál jsem se, když mě Pandora požádala, abych jí to rozmluvil. Miloval jsem to. Vypadala v tom rozkošně a dělalo jí to šťastnou – co víc bych si mohl přát? Teď by byla baletní sukýnka v pořádku. Amanda se na mě podívala. „Myslím tím, běž se převléknout.“

„Nepracuji pro tebe. Nemůžeš mi jen tak rozkazovat.“

Podíval jsem se zpátky a zvedl obočí. Neexistoval žádný způsob, jak bych to mohl vrátit. „Jestli chceš jít tancovat, tak se tam vrátíš a převlékneš se.“ Pokývl jsem k závěsu za ní.

„Budu tady venku a budu se snažit najít něco, co bys mohla a chtěla nosit.“

„Díky, Coco Chanel.“

Chtělo se mi smát, ale potřebovala pochopit, že za žádných okolností nebude mít na sobě nic, co by nosila pětadvacetiletá holka, která se pokoušela někoho sbalit. Kromě čehokoliv jiného, Pandora by mi uřízla koule. Budu muset být proaktivní.

„Promiňte,“ řekl jsem prodavačce. „Můžete mi ukázat nějaké šaty vhodné pro čtrnáctiletou dívku?“ Nechal jsem Amandu, aby si oblečení vybrala sama. To byla chyba. Mohl jsem se tomuto problému vyhnout dřív, než se stal.

„Jistě, pane,“ řekla vysoká blondýnka. „Je tak hezké vidět, když otec bere svou dceru nakupovat.“ Usmála se, jako by chtěla, abych jí odpověděl, ale nebyl jsem v náladě na flirtování. Chtěl jsem najít šaty pro Amandu a vzít ji do Serendipity, kde bychom si dali zmrzlinu a zapomněli, že vyrostla.

„Co tohle?“ Prodavačka zvedla velmi krátké modré šaty.

„Něco delšího,“ řekl jsem.

„Tati,“ zavolala Amanda. Otočil jsem se, abych ji viděl v koženém oblečení, které vypadalo jako by to byly horizontálně spojené pásy.

Vykročil jsem k ní. „Svlíknout. Okamžitě.“

„Má to rukávy,“ řekla a sáhla si na ruce.

To je pravda, ale nezůstávalo nic pro představivost, vše přiléhalo k jejímu dospívajícímu tělu a stěží zakrývalo zadek. Neexistoval způsob, jak by v tom mohla na veřejnost.

„Vypadni,“ vyštěkl jsem.

Frustrovaně vykřikla a vrátila se do kabinky.

„Tohle,“ řekla prodavačka a zvedla růžové krajkové šaty. „tuto sezónu jsou to velice populární šaty.“

Vypadalo to, jako by něco spadlo na podlahu, když se Amanda převlékala v kabince, takže to bylo plus. Také to mělo dlouhé rukávy. Přistoupil jsem blíž. „Je to průhledné?“ Zeptal jsem se a podíval se na šaty. Na chvilku jsem si v těch šatech představoval Harper. Barva by jí seděla.

„Je to průhledné, ale krajka pokrývá všechny důležité části, takže vypadají více odhalující, než jsou,“ řekla prodavačka a rozpustila mi myšlenky na Harper.

Co to s těmi lidmi je? „Mé dceři je čtrnáct. Nebude mít ani falešné odhalení.“ Obrátil jsem se ke kabince. „Amando,“ vykřikl jsem. „Oblékni se a jdeme jinam.“ Je zřejmé, že tento obchod nebyl připravený oblékat čtrnáctileté dívky, takže jsem tu nic nenašel.

Amanda nepromluvila, vyšla z kabinky a šla přímo za mnou ven do toho horka. Následoval jsem ji, když mířila na východ.

„Kam chceš jít?“ Zeptal jsem se.

„Domů.“

„Myslel jsem si, že chceš šaty?“

„Ne, když vrčíš na prodavačky a řekneš mi, že ve všem vypadám hrozně.“

Vzdychl jsem si. „Nevrčím.“

Zvedla na mě obočí.

„A nikdy bys nemohla vypadat hrozně.“

Zavrtěla hlavou. „Rostu tati. Musíš si to dostat do hlavy.“

Upřednostňoval jsem to, když Amanda křičela, než když byla rezignovaná a zklamaná.

Všechno, co jsem chtěl, bylo, aby byla šťastná. Oblečená v burce, ale šťastná.

„Víš, že tě miluju, ne?“ Zeptal jsem se. „A chci jen to, co je pro tebe nejlepší.“

Pokrčila rameny. „Bereš to za úplně opačný konec. Víš, že se mnou můžeš mluvit? Využij spíš logiku, než jen útok.“

Snažil jsem se srovnat své kroky s jejími. „Jo, máš pravdu. Mohl jsem na to jít jiným způsobem.“ Byl jsem ohromený, ale nechtěl jsem přijít o náš vztah, až půjde na vysokou. „Prostě tě nechci, abys vyrostla příliš rychle, to je všechno.“

„Já vím, tati. Ale to se děje.“

Co se to dělo s mou malou holčičkou. „Dobře, dobře, buď se mnou trpělivá a já se budu snažit nevyšilovat. Co takhle stanovit podmínky mírové smlouvy?“

„Můžeme to zkusit,“ řekla a pokrčila rameny.

Zastavili jsme se na rohu páté a šesté. „Serendipity?“ Zeptal jsem se.

Přikývla. Alespoň tohle byla jediná věc, z které nevyrůstala. Doposud.

„Chceš mi dát cihly na hlavu?“ Zeptala se.

Dráždil jsem jí tím, když byla mladší a rychle vyrostla. V té době se zdálo, že jí noha rostla každý měsíc. Ten čas mi běžel přímo před očima.

„Kdybys měl přítelkyni, bylo by to jednodušší.“

Smál jsem se a snažil se ignorovat záblesky Harpeřina úsměvu, když Amanda řekla slovo přítelkyně.

„Jak to s tím souvisí?“ Zeptal jsem se, když Amanda spojila její ruku s mojí.

„Řekla by ti, že mi ty šaty sluší,“ řekla, když jsme se vydali přes ulici a snažili se vyhnout směsici kancelářských pracovníků a turistů, kteří k nám přicházeli v opačném směru.

„Amando, vypadala jsi docela hezky. To nebyl ten důvod. Přítelkyně by mi nezměnila názor na to, že nebudeš nosit šaty, kterou jsou vhodné pro starší.“ Líbila se mi, když byla jako teď, v džínách a tričku.

„Ale jiná dospělá dívka by tě možná dokázala přesvědčit.“

„Upřímně řečeno, nikdo by mi nedokázal na tohle změnit názor, ani tvoje tety, babička Kingová a druhá babička. A tvoje matka. Jsou to holky.“

„Máma se nepočítá, protože tady není. A tvoje sestry jsi zatím neposlechl v ničem, co ti říkají.“

„Poslouchám Violetu.“ Nedokázal jsem přesně určit, kdy naposledy jsem si její radu vzal k srdci, ale byl jsem si jistý, že by se něco našlo. „A nemám čas na přítelkyni.“ Neměl jsem šanci mluvit s Harper nebo myslet na to, co jí řeknu, až spolu budeme mluvit.

„Dědeček vždycky říkal, že si vždycky najdeš čas udělat to, co udělat chceš.“

Můj táta byl velmi moudrý člověk, avšak v tomto případě jsem jeho radu nedokázal ocenit. Možná proto, že to řezalo až moc blízko kosti.

„Mohl bys souhlasit s tím, že půjdeš na večeři se Scarlettinou kamarádkou.“

„Jakou kamarádkou?“ Zeptal jsem se, když mi v kapse zavibroval telefon.

„Vždyť víš, Scarlett se ti o ní zmiňovala?“

Když mluvila moje sestra, byl jsem naladěný na jinou vlnu. Nepamatuji si, že se o někom zmiňovala.

„Já si nepamatuji.“

„Pamatuješ. Její kamarádka z koleje, která žila v L.A.“ Přitáhla si mě za sako. „Prosím, tati?“

„Proč je to pro tebe, tak důležité?“ Nechápal jsem, proč se tak zajímala o moje randění. Snažila se mě snad rozptýlit a doufala, že když budu s někým chodit, najednou změním názor na barvení vlasů a vhodné oblečení?

Pokrčila rameny. „Je to jen jedna noc tvého života.“

Bože, zní jako moje matka.

„A dám si hodinu klavíru za týden, aniž by ses musel ptát. Přemýšlej o tom, jako o odstavci naší smlouvy.“

Možná s večeří s nějakou ženou bych dostal Harper ze svých myšlenek. Koneckonců nebyla přece jediná inteligentní, krásná žena v New Yorku. „Nemusel bych tě nutit do klavíru.“¨

„Je to na tobě,“ pokrčila rameny. „Vypadá to jako sladká dohoda.“

„Měsíc. A musíš vypustit kňučení o barvení vlasů.“

Usmála se na mě. „Obchod.“

Cokoli, co udělá mou dceru šťastnou – dobře, cokoli, ale ne krátké, těsné nebo málo látkové šaty pro ples v osmičce.