KOWS - 2. kapitola

Překlad: Tanulka

Max

Harper Jayne mě opravdu vytáčí.

Dráždí mě od té chvíle, kdy tu začala před dvěma měsíci pracovat. Až do teď se mi dařilo držet si odstup.

Byla chytrá. To nebyl ten problém.

Se svými kolegy vycházela velice dobře. Nemohl jsem si stěžovat.

Nezdálo se, že by potřebovala od Donny kdy pomoci. Vlastně tu nebylo nic, na co bych si mohl stěžovat.

Byla ochotná se učit. A to byla první věc, co mě vytáčela. Byla příliš dychtivá.

Způsob, jakým se na mě dívala těma velkýma hnědýma očima, jako by byla ochotná udělat cokoliv. A já se rozhodl být nesnesitelný. Pokaždé, když jsem se na ni podíval, i když to byl jen letmý pohled na ni v kuchyňce, nebo když jsem procházel kolem ní do kanceláře, představoval jsem si ji, jak klečí u mě v kanceláři a její otevřená červená, vlhká ústa prosí o můj penis.

A to byl ten problém.

Vždycky jsem si uměl oddělit svůj pracovní život od svého soukromého života a nikdy nedělal výjimku. Byl jsem šéf mající svá tajemství. Nechtěl jsem, aby můj osobní život byl někdy zajímavější než můj život pracovní.

Poklepal jsem perem o svůj stůl. Potřeboval jsem to vyřešit. Buď z ní vybuchnu, nebo na ni zapomenu. Ale potřeboval jsem něco udělat. Zjistil jsem, že trávím stále více času ve své kanceláři za zavřenými dveřmi ve snaze, že tak vytvořím určitou vzdálenost mezi mnou a Harper. Normálně bych trávil čas venku, bavil se s lidmi o běžných věcech. Ale cítil jsem, že otevřený prostor nějak kontaminoval zem. Když jsem s ní musel mluvit, oslovoval jsem ji paní Jayne. Byl to způsob, jak si ji udržet od sebe na délku paží. Nebylo to pracovní. Vsunul jsem si ruce do vlasů. Potřeboval jsem plán. Nemohl jsem jen tak vyměnit juniorského výzkumného pracovníka, protože takhle King & Partneři obchod nedělali. Dávali jsme šanci těm nejlepším, byli jsme nejlepší a celá Wall Street to věděla.

Rozptýlení bylo to poslední, co jsem teď potřeboval. Mým cílem bylo nechat to tak, jak to bylo doposud. Žití s Amandou na plný úvazek bylo náročnější, než jsem očekával a to znamenalo trávit více času mimo kancelář a být v Connecticutu.

Také jsem se snažit přinést pro King & Partneři nový druh investování, do kterého se zatím nepustili, a domlouval jsem klíčovou schůzku, na které všechny zasvětím.

„Dále,“ zavolal jsem, když se ozvalo zaklepání na moje dveře a doufal jsem, že to nebyla Harper se svou opravenou zprávou.

„Dobré ráno, Maxi,“ řekla Donna, když vešla do mé kanceláře a zavřela za sebou dveře.

„Díky.“ Vzal jsem si od ní velký šálek kávy, který mi nabídla. „Jak se máš?“

„V pohodě. Máme toho hodně na práci.“ Každý první den v týdnu jsme měli dopolední schůzku.

Urovnal jsem si límeček. „Zdá se mi to, nebo je tu tepleji než normálně?“

Donna zavrtěla hlavou. „Ne, nikdo s nastavením nehýbal. Je tu spíše zima.“

Povzdechl jsem si. Nemá cenu se s Donnou hádat. Kvůli ničemu. To jsem se od svých žen v životě naučil – vybírat si v čem má cenu bojovat.

„Takže,“ řekla Donna a vklouzla na židli v přední části mého stolu. Na stejné židli seděla v pátek Harper. Harper seděla se zkříženýma nohama a s rukama pevně svírala opěrky židle, skoro jakoby byla připravená na kostrbaté přistání. Ale to mi poskytovalo dokonalý výhled na její pevná prsa a na její dlouhé hnědé vlasy ležící jí na ramenou.

„Co se děje?“ Zeptala se mě Donna.

„Co?“ Udiveně jsem se jí zeptal a podíval se na ní.

„Jsi v pořádku? Vypadáš roztržitě.“

Zavrtěl jsem hlavou a opřel se do svého křesla. Potřeboval jsem se soustředit. „Jsem v pořádku. Mám jen v hlavě asi milión věcí. Bude to rušný týden.“

„Dobrá tedy, začneme. Zítra máš oběd s Wilsonem z D&G Consulting. Je udělaná rezervace v Tribeca Gril na dvanáctou.“

„Asi už to nemůžeme zrušit?“ Wilson byl závodník a takový egomaniak, že odmítnutí by byl problém. A protože si nemohl pomoct a byl takový chvastoun, tak jsem během našich obědů z něho dostal spoustu užitečných informací.

„Ano, je už příliš pozdě. Zrušili jsme to už třikrát.“

„A nemůžeme jít k Joeyovi?“

Donna jen pozvedla obočí. Povzdechl jsem si, když jsem si představil další bitvu, která nestojí za to, abych jí bojoval.

„Harper žádá o pár minut odpoledne, protože zrevidovala svou zprávu.“

Začal jsem klikat do svého kalendáře. Viděl jsem Harper v pátek. Potřeboval jsem ji vidět spíše méně, než více.

„Co to děláš? Mám tvůj kalendář tady.“ Ukázala na svůj tablet. „Máš čas dnes odpoledne ve čtyři hodiny.“

„Nemyslím si, že potřebujeme schůzku. Může mi to u tebe nechat a já se na to podívám, až budu moci.“ Podíval jsem se do svých poznámek a poznamenal si oběd s Wilsonem.

„Obvykle máš raději schůzky.“

„Mám toho na práci hodně a nemám čas se zabývat prací, která stejně není dost dobrá.“ To bylo nespravedlivé. Harpeřina práce nebyla špatná. Měla sice nějaké chyby, ale nic, co by se nedalo očekávat od někoho, kdo se mnou předtím nepracoval – kvalita, na kterou jsem byl zvyklý od jiných juniorských konzultantů, byla daleko nedbalejší. Byl jsem náročný a věděl jsem to. Nepodaří se jí, ale řídit Donnu, na to jsem moc velký zkurvysyn. Mluvit s ní, ptát se jí na cokoliv, bylo téměř nemožný úkol. Ukázalo se, že byla ve své práci dobrá, dokonce měla opravdu kreativní postřehy, takže se zatím nestalo, aby mi dala nějaký důvod, aby byl oheň na střeše.

Což by mohl být problém.

„Byla ta zpráva opravdu tak špatná?“ Zeptala se Donna.

„Ne, ale nepotřebuji, aby seděla u toho, až to budu číst.“ Nenajdu místo ani na chvilku, abych byl do pátku rozptylován. Sotva se dokážu soustředit, protože cítím její vůni – jakousi pižmovou, sexy vůni. Způsob, jakým sevřela a poté zase pustila opěrky židle – zjistil jsem, že tvrdnu z pomyšlení na ty ruce sjíždějící po mé hrudi a obtáčející se kolem mého penisu.

Kurva, ona byla problém.

„Zvlášť, když mi domlouváš oběd s Wilsonem,“ dodal jsem, když jsem se na Donnu podíval, dívala se na mě s přimhouřenýma očima. Nechtěl jsem slyšet její otázky ohledně Harper, i když byla její práce kvalitní.

Zhluboka se nadechla. „Podívej se, nechci nikoho ochraňovat…“

„Tak to ne,“ odsekl jsem.  Co mi jen řekne? Slyšela, že vnímám Harper jinak? Že mě přitahuje?

Přitahuje. Hovno. Potřeboval jsem se stáhnout. Byla to jen hezká tvářička s fantastickýma prsama a velkým zadkem. Neznal jsem mnoho žen, jako byla ona. Můj telefon měl uložených spoustu čísel na ženy, které byli pro rychlovku. Jedna z nich by mohla přijít a pomoci mi dostat Harper alespoň na dnešní noc z hlavy, ale nemyslím si, že by to pomohlo. Byla něco speciálního.

„Jsi k ní docela krutý a nemyslím si, že se to týká jen výkonu v kanceláři.“

Projelo mnou mravenčení, jako bych rukou sáhl do sklenice. Ztuhl jsem, snažíc se nereagovat takovým způsobem, který by potvrdil její podezření.

„Má to co dočinění s Amandou?“ Zeptala se, hlavu nakloněnou k jedné straně. Ramena mi klesla. Nemohla poznat, co se se mnou děje vůči Harper.

„Musí to být pro Vás oba změna.“ Zvedl jsem jedno obočí. Amandina matka, Pandora, a její manžel, Jason, odletěli do Curychu, protože tam měl Jason práci. „Vždycky jsem byl součástí jejího života. Neuvědomil jsem si, jak moc se všechno změní.“ Vždycky jsem se na výchově své čtrnáctileté dcery podílel, ale znamenalo to pro mě víkendy a svátky. Rychle jsem si uvědomil, že za posledních čtrnáct let jsem sdílel s Amandou tu snadnější část. Nemusel jsem se potýkat s domácími úkoly, barvením vlasů nebo make – upem.

„Musíme si na sebe navzájem zvyknout. A dojíždění je výzva.“

Byl jsem zvyklý zůstávat v Connecticutu pouze o víkendy, ale Pandora a já jsme souhlasili, že by Amanda měla zůstat ve své současné škole. Takže jsem byl teď na Manhattanu pouze dva dny v týdnu, kdy Amanda zůstávala u prarodičů. Pracoval jsem i potom, co šla Amanda do postele, ale to nebylo to, o co bych se staral. Byl to Amandin přístup. „Chce si obarvit vlasy. Už miliónkrát jsem jí řekl, aby na to zapomněla.“ Povzdechl jsem si. Nebyl jsem zvyklý něco opakovat. „Přísahám, že jednoho dne přijdu domů a uvidím, že to stejně udělala.“

Donna se zasmála. „Dospívající dívky jsou výzvou. Jsem ráda, že mám k tomu ještě pár let. Vím, co se mi ve čtrnácti honilo hlavou. Není to nic pěkného.“

Neměl jsem ponětí, co se v Amandině hlavě honí většinu času. „Nejsem si jistý, že to chci vědět,“ odpověděl jsem jí, drhnouc si dlaní obličej.

Donna se zasmála. „Věř mi, lepší nevědět. Zkus někdy říci ano, všechno nemusí být boj. Co na to říká Pandora?“

„Uřízla by mi koule, kdybych to Amandě dovolil.“

„No aspoň, že jste na stejné straně.“

Pandora a já jsme se sebou souhlasili ve většině věcí, co se týkalo naší dcery. Když Pandora otěhotněla, byli jsme oba velice mladí, mající celý život před sebou. Mezi námi nebylo žádné pouto, žádné ošklivé zážitky, pocity. Oba jsme udělali to, co bylo pro oba nejlepší. Krátce jsme koketovali s myšlenkou zkusit, aby to mezi námi fungovalo, ale ani jeden z nás se moc nesnažil. Byl to pro nás jen flirt na vysoké, nic víc.

Nebyl jsem si jistý, zda to bylo vědomé rozhodnutí, ale od chvíle, kdy se Amanda narodila, se můj život točil kolem ní. Ano, práce byla důležitá, ale potřeboval jsem podporovat Amandu, nechtěl jsem něco zmeškat. Byl jsem rozhodnutý, že i když jsme Pandora a já udělali chybu s otěhotněním, má dcera to nikdy nepocítí. Byla to jediná důležitá věc v mém životě a důvod, proč v něm nikdy nebyl prostor pro nikoho jiného.

Podpora od našich rodičů měla podmínku, že oba musíme dokončit školu. Pandora se v druháku seznámila s Jasonem a krátce po dokončení studia se vzali. Byl jsem jejím svědkem a při obřadu mi Amanda seděla na klíně. Bylo to divně nastavené, ale roky to fungovalo. Ale při pohledu zpět je jasné, že to Pandora vše řídila. Krok za krokem vedla Amandu životem. Nyní jsem její obušek převzal já.

„To jo. Je to spíš o změně, kterou jsem čekal. Předtím by se ohledně barvení vlasů zeptala jen své matky. Ta by jí řekla, že ne a bylo by hotovo. Teď je to všechno na mě.“

„Nezapomeň, že pravděpodobně Amandě její matka chybí.“

„Byl to její nápad, aby jeli bez ní. Jason byl připravený tu práci v Curychu odmítnout.“

„Já vím, ale je ve věku, kdy občas vidí svět pohledem dospělého a přesto je to ještě dítě.“

Přikývl jsem a srdce mi škubalo takovým způsobem, který dokázala vyvolat jen Amanda. Bylo jí teprve čtrnáct. Kriste, nemohli byste mi zaplatit dost, abych se do toho věku vrátil. Všechno bylo tak trapné. „Většinu času jsme na Skypu. Myslím si, že jsem teď s Pandorou v kontaktu víc, než kdy před tím. Doslova jsem na skypu každou den od večeře do pozdě do noci.“ Zasmál jsem se. „Bylo to opravdu pěkné. Myslím tím, že Pandora udělala správnou věc, že ji nechala se mnou.“

„Jsem si jistá, že to bude v pořádku. Jen si na sebe budete muset zvyknout.“

Přikývl jsem. „Ano, doufám, že ona…“  Uvědomil jsem si čas. „To je ona.“ Zvedl jsem telefon.

„Ahoj, Donna je tady, tak jí pozdrav.“

„Ahoj Donno,“ odpověděla má dcera.

„Dobrý den, Amando. Vypadáš tak krásně.“

„Ale vypadala bych líp s blond vlasy, ne?“

Donna se zasmála a vstala. „Tak do toho se nebudu plést. Dám vám pár minut.“

„Ahoj buráčku. Co se děje?“ Zeptal jsem se, jakmile za sebou Donna zavřela dveře.

„Jen by mě zajímalo, kdy přijdeš domů.“

Podíval jsem se na hodiny na notebooku. Bylo jen poledne. „Pravděpodobně, ne do osmi. Je tam Marion, že?“

Moje hospodyně znala Amandu už od té doby, co byla dítě, takže to byla perfektní odpolední a prázdninová chůva. Tento týden měla Amanda volno.

„Jo, je tady. Jen jsem si myslela, že se dnes vrátíš brzy.“

Srdce se mi sevřelo.

Řídila devadesát procent mého času, ale byly i okamžiky, kdy jsem žil jinak. Mohlo jí být čtrnáct, ale občas ještě potřebovala svého otce.

„Jaké jsi měla dnes ráno?“

„Fuj. Nechci o tom mluvit.“

„Stále bojuješ se Samanthou? Víš, že se budeš cítit lépe, když to hodíš za hlavu. Problémy jsou na hov…“

„Taaati.“

Zasmál jsem se. Nelíbila se jí jakákoliv diskuse, která zahrnovala střeva či prdění, ale rád jsem ji škádlil kdykoliv, kdy jsem měl příležitost.

„Samantha už byla pozvána na ples,“ zamumlala.

Což upoutalo mou pozornost. „Co tím myslíš, že byla požádána? Jako, že se jí nějaký kluk zeptal? Na rande?“ Jako by mě někdo škrtil a já se rozkašlal. „Jsi na střední škole, prokristapána – nemůžeš randit.“

Ples Amandiny třídy zabíral mé dceři spoustu místa v hlavě. Uvítal bych, kdyby se spíše zaměřila na matematiku nebo zeměpis.

„Je mi čtrnáct, ne dvanáct.“

Byl v tom nějaký rozdíl?

„Ale jdeš s Patti a se všemi kamarádkami, ne?“ Snažil jsem se udržet rostoucí paniku, kterou jsem v tónu mého hlasu cítil.

„Jistě, ale..“

„Chceš, aby se tě nějaký kluk zeptal a on to neudělal?“ Zoufale jsem chtěl, aby řekla ne, popřela mou nejhorší noční můru, ale ona mi to nehodlala splnit.

„Ne. Ještě ne. Děkuji za připomenutí. Jdu zavolat mámě. Promluvíme si později.“

„Amando, nechoď. Co..“

Zavěsila. Ježíši, co jsem to teď udělal? Nic jsem teď nedělal dobře. Věci byly mnohem jednodušší, když žila s matkou. Až na odstěhování jsem neudělal nic špatně. Vše, co stačilo udělat, bylo ji lechtat, vtipkovat, číst jí pohádky na dobrou noc a myslet si, že je úžasná. Nyní vše, co jsem udělal, vyvolalo protočení očí a Taaati.

Kurva. Potřebuji zavolat Pandoře. Možná bych mohl poslat Amandu do Curychu namísto tancování? Tam by nebyli žádní kluci, randění a nemusel bych jít do vězení za vraždu. Moje dcera měla čtrnáct – nebyla připravená na realitu mužského druhu.

„Dále,“ vyštěkl jsem na hlasité zaklepání na dveře. Do místnosti vstoupila Harper. Zasténal jsem. Být s ní ve stejné místnosti byla ta poslední věc, kterou jsem potřeboval.

„Co?“ Zeptal jsem se, když ke mně kráčela.

„Zrevidovala jsem zprávu Bangladéš.“ Zvedla nějaké papíry.

„Mohla jste to nechat u Donny.“

Položila zprávu na můj stůl s bouchnutím. „Jsem si jistá, že pokud bych zprávu nechala u Donny, řekl byste mi, že jsem ji měla dát přímo Vám.“

Ach jo. Drzoun. To jsem nečekal. Musel jsem se kousnout, abych se nesmál. Měla pravdu. Dával jsem jí zabrat. Ale nebylo to osobní. Dobře, tak to bylo osobní. Dráždila mě. Pyšnil jsem se tím, že v práci nemám emoce. Vždycky jsem byl schopný oddělit různé oblasti mého života, uzavřít jeden svět, když jsem byl v tom druhém. Harper ty hranice mazala. Při našem setkání jsem byl fixovaný na křivku jejího krku nebo na splynutí jejího svetru přes prsa. Propadal jsem pokušení přijít na její vůni, nebo si představit, jak je její kůže cítit pod prsty. Snažil jsem se uzavřít část mých představ. Znovu a znovu.

Díval jsem se na obrazovku svého notebooku. „Dobře teď jste tady, nechte mi to na stole a já si to později zkusím projít.“

„Váš sendvič jsem nechala u Donny,“ řekla a otočila se na podpatku. Měla na sobě nové šaty? Vypadaly na ní dobře, předváděly její zadek a houpání boků, přitom byly až ke krku a dost rezervované.

Neměl jsem čas na odpověď, zamířila ven a zabouchla za sebou dveře.

Ježíši, všude kam jsem se dneska podíval, jsem dostával na frak. Byl snad úplněk? Zvedl jsem svůj telefon a vytočil Amandu. Žádná odpověď.

Měl jsem hodně papíru na prozkoumání, ale chtěl jsem se dostat až na dno situace s Amandou. Jestliže doufá, že její ples bude s randem, měli jsme hodně o čem mluvit. Stáhl jsem všechny svoje věci dohromady. Budu pracovat ve vlaku. Opuštění kanceláře bude takový dvojitý bonus – mohu být se svou dcerou a udělat si nějakou vzdálenost mezi mnou a Harper. Ale nebylo to dlouhodobé řešení. Nemohl jsem přestat chodit do kanceláře, abych se tak vyhýbal Harper. Potřeboval jsem plán, jak ji od sebe udržet. Byl jsem si jistý, že se mnou nechtěla mít nic společného.

***

Jak se odvíjela moje cesta do Connecticutu, byl jsem na tom čím dál tím lépe se soustředit na každý kousek vzdálenosti mezi mnou a Harper.

„Palačinky?“ Zeptala se Amanda, když nakoukla do kuchyně. Francouzské dveře byly otevřené a kolem nás kroužil slabý vítr. Navzdory tomu, že jsme něco víc, než jen tradiční rodina, byl jsem vždycky rád, že tento dům měl tradiční rodinnou atmosféru. Neměl žádnou elegantní linii a lesk mého domu v New Yorku, ale měl jsem je rád oba, cítil jsem se doma, i když jsem byl pořád na cestách.

Přikývl jsem, dávajíc vejce do mísy. Od té doby, co přešla na pevnou stravu, měli jsme Amanda a já v neděli ráno společné palačinky a povídali jsme si. Palačinky byly náš zvyk.

„Jsi doma brzy,“ řekla. Naznačovala, že mi sice volala, že mě chce mít doma, ale neočekávala to. Bylo příjemné být schopen ji překvapit. Chápala, že je moje práce důležitá, ale že ona je vždy na prvním místě. V mnoha ohledech byla zralá, ale tu a tam jsem si musel připomenout, že je jí jen čtrnáct.

Znovu jsem přikývl.

„O půl dne dřív,“ dodala.

„Myslel jsem, že strávím nějaký čas se svou oblíbenou paní. Poslal jsem domů Marion, takže budeme mít palačinky.“ Marion vaří pro nás oba během večerů, kdy jsem byl doma. Dvě noci v týdnu bojovali s Amandou její prarodiče. Vzhledem k tomu, že s ní strávili hodně času už od mala, bylo to skoro, jako kdyby měla troje rodiče. Za předpokladu, že moje dvě sestry budou stále její tety. Amanda vyskočila na jednu barovou stoličku ke snídaňovému pultu a sledovala, jak připravuji těsto.

„Mluvila jsi dneska s mámou?“ Zeptal jsem se. Naučil jsem se, že nemůžu přijít dovnitř a zeptat se jí na koho myslela a doufala, že jí požádá o tanec a na jakém základě. Ne, musel jsem jen čekat a mluvit s ní. Naštěstí pro mě, byla Amanda řečník.

„Ani náhodou. Ještě ne.“

Mlčel jsem, snažíc se jí tak povzbudit k mluvení.

„Bobby Clapham pozval na ples Samanthu.“

Držel jsem metlu pevněji, ale stále měl pusu zavřenou. Musel jsem ji vyslechnout.

„A já si myslela, že Callum Ryder pozve mě, ale nic neřekl.“

Čtrnáct. Nikdo mi neřekl, že začne randit takhle brzy. Mohl bych zavolat Pandoře a žádat její souhlas s tím, že Amandu zamkneme v jejím pokoji, dokud jí nebude jednadvacet? Mohl bych se vzdát práce a po dobu několika let by mohla mít domácí školu, pak by mohla dělat vysokou jako korespondenční kurz. Byla to možnost.

„Callum Ryder, že je ve tvojí třídě?“ Nikdy jsem ji o něm neslyšel mluvit. Nebo jsem si toho nevšímal. Vzhledem k tomu, že Amanda mluvila ráda, byl jsem naladěný na to, vnímat jen větší ryby, o kterých mluvila. Bylo toho prostě příliš, abych si zapamatoval všechny její kamarády, se kterými se hádala, ohledně kterých měla obavy během posledních pěti minut. Nedokázal jsem s ní držet krok. Rychle jsem si prolustroval mozek a nenašel jsem nic o jejich přátelství ve škole. Začínal jsem přistupovat i na to, že je to chyba.

„Ó můj bože. Neposlouchal jsi, co jsem říkala?“ fňukala. „Minulý semestr k nám Callum přestoupil ze San Francisca. Nepamatuješ si, že jsem ti to říkala?“

„Jo, jasně.“ Přikývl jsem a snažil se zakrýt skutečnost, že jsem neměl tušení, o čem to mluví. Proč jsme ji jen nedali do dívčí školy? „A ty chceš, aby tě požádal?“

Obličejem se jí prohnala červeň a mou hrudí projela bolest. Byla na to všechno příliš mladá.

„Možná,“ řekla. „Ale jen proto, že je zábavný a viděla jsem ho během oběda tančit a zdálo se, že má pro hudbu a rytmus cit.“

„Takže všichni budou v párech?“ Snažil jsem se nechvět, když jsem mluvil. Moje holčička.

„Co tím myslíš?“ Zeptala se a oškubávala hrozen vína z mísy s ovocem na pultě.

„Jestliže tě Callum požádá, abys s ním šla, tak tě taky vyzvedne a ….“

„Ne, pojedeme se Samanthou spolu. Říkal jsi, že nás tam odvezeš. Ty si to nepamatuješ?“ Zeptala se s roztaženýma rukama nad hlavou, jako bych byl ten nejhloupější člověk, co kdy žil.

„Jo, vzpomínám si,“ lhal jsem. „Ale myslel jsem si, že už dlouho nejste spolu kamarádky?“

„Minulý týden, tati. Drž krok.“

„Dobře, vysvětli mi to, protože nevím, jak tyhle věci fungují. Takže tam Calluma uvidíš?“

Pokrčila rameny. „Tipuju to.“

Puls se mi začínal zpomalovat. Možná, že jsem všechno ohledně randění zbytečně zdramatizoval. Nalil jsem těsto na pánev, jak jsem se snažil zakrýt úlevu. „Takže zatím na ples nemáš kostým?“ zeptal jsem se.

„Kostým? Myslíš šaty? To není maškarní.“

Povzdechl jsem si. „Dej mi pokoj. Máš šaty?“

Usmála se. „Napadlo mě, jestli bys tento týden nechtěl ve městě mít nějakou společnost? Víš, mohli bychom jít třeba nakupovat?“

„Na Manhattanu?“ Nebyl jsem si jistý, že jsem způsobilý absolvovat nákup jejích šatů.

Neměl jsem ponětí, co by bylo vhodné. Nelíbilo se mi mít Amandu ve městě a snažil jsem se jí od pokusů mě navštívit odradit. New York není místo pro děti. Bylo tam příliš mnoho špatných vlivů.

„Ano,“ odpověděla.

„Nechceš nakupovat někde tady?“

„Chci něco, co nebude mít nikdo jiný.“ Něco v mém projevu musely zachytit její oči.

„Jen proto, že je mi čtrnáct neznamená, že není důležité, jaké budu mít šaty. Jestli myslíš právě na tohle. Možná, kdybys někdy randil, tak bys to chápal.“

A je to tady. Jedna krizová situace je okamžitě nahrazena jinou. Amanda na mě vždycky dotírala, abych si našel přítelkyni. Nebo ženu. Ženy byli vyčerpávající. Práce byla jednodušší. Nebo alespoň předtím, než jsem poznal Harper.

„Chci, abys vypadala pěkně. Samozřejmě, že to chápu. Mám ve svém životě spoustu žen.“ Dvě sestry, dceru a Pandoru, v mém životě nebyl nedostatek estrogenu.

„Vždycky jsi o tom přemýšlel, takovým sobeckým způsobem.“ Povzdechla si Amanda a sklouzla ze stoličky. Začala sbírat talíře a příbory. Pomáhala mi v kuchyni, aniž by se zeptala – co je nového. Začínal jsem mít neustálé připomínky k tomu, jak vyrůstala a i když jsem byl hrdý, cítil jsem se, jako bychom se řítili z kopce bez brzd. Chtěl jsem se na chvilku zastavit, tady a teď, aspoň na pár let.

„Jsem sobecký tím, že nerandím?“ Zeptal jsem se obracejíc palačinky.

„Naprosto. Víš, že jsem vždycky chtěla sestru. Máma je vdaná s Jasonem asi už navždycky a ti mě ignorují, takže je to na tobě. Nechápu, na co čekáš. Nechceš se oženit?“

„Hej, počkat. Před minutou jsi mluvila o randění a teď už nemám jen randit, ale oženit se s nějakou ženou a udělat jí dítě?“ Musela mluvit s mými sestrami. To ony mě s tímhle vždycky otravovali a snažili se mě dát dohromady se svými kamarádkami. Ve skutečnosti jsem nepotřeboval pomáhat dostat nějakou ženu. Ale ani Amanda ani moje sestry nemusely o mém sexuálním životě slyšet. Ona se smála. „Nikdy jsi na to nemyslel? Jsme tu ve velkém domě, jen my dva a já brzy odejdu na vysokou.“

„Snažíš se mě dneska zabít? Máš do odchodu na vysokou ještě několik let.“ Měla pravdu, vysoká byla opravdu za rohem. Samozřejmě, že jsem chtěl, aby tam šla, ale možná, že jsem chtěl, aby ještě žila doma. Nebyl jsem připravený vzdát se jí úplně.

„Myslím, že bylo hezké, abys někoho měl. A kdybych k tomu dostala sestřičku? Tak to by bylo ještě lepší.“ Položila talíře na barový pult a připravila příbory na stranu.

„Co to způsobilo? Neměl jsem tuhle přednášku už hodně dlouho, buráčku.“ To je vliv mých sester, nebo že by jí chyběla Pandora? Sundal jsem palačinky a vypnul sporák. Nebyl jsem pro ni dost?

Pokrčila rameny. „Nevím. Samanthyna matka se ptala, zda randíš, a tak mě to zajímalo.“

Samanthyna máma? Proč jsem si myslel, že za otázkou Samathyny nedávno rozvedené mámy není jen sousedský zájem? Vzhledem k tomu, že Amanda se mnou žila, řada maminek od jejích kamarádek si hledala záminku, jak přijít. Nikdy jsem žádné z nich nedal záminku si myslet, že jsem dostupný.

„Myslím si, že by bylo hezké, kdyby sis někoho našel, to je všechno. A chci sestřičku.“

Randím – a myslím tím, že mám sex, spoustu sexu. Ale vždycky v New Yorku. Nikdy jsem si nepřivedl nikoho domů do Connecticutu. Držel jsem si dva oddělené světy. Nikdy nic víc. Měl jsem to nejlepší z obou světů – moje rodina v Connecticutu a King & Partneři a moje kariéra na Wall Street.

Nikdy jsem nic víc nepotřeboval. Nebyly v tom žádné pochybnosti, tak dlouho, dokud mi to bude vyhovovat. Podle všeho Amanda s tím nesouhlasila.

„Chceš přijít o naše společné chvíle otce a dcery? Jezení palačinek, hraní her?“

„Proč bychom s tím měli přestat, ne? Můžeme to dělat společně všichni tři, a když bude Chelsea dost stará, bude jíst palačinky s námi.“

„Chelsea?“ Byl jsem zmatený.

„Moje malá sestra. Nebo možná Amy, to by bylo lepší. Líbí se mi, že bychom obě měli jméno na A.“

Samozřejmě. Zasmál jsem se tomu, jak se na mě Amanda usmála. „Jsi blázen, ale já tě miluju.“

„Mohla bych ti najít rande, když budeš chtít.“

„Nech toho a jez už palačinky.“

„Když budeš souhlasit, že půjdeš na rande, neřeknu mámě, že jsi mě krmil palačinkami v pondělí večer. Víš, jak by šílela.“ Wow, možná že mé vyjednávací schopnosti prošly genetickou linií.

„Řekni mi, že se mě nesnažíš vydírat?“ Prohrábl jsem si vlasy, když jsem si sedal vedle ní na bar. „To budu raději čelit tvojí matce. Ví, že je cukr někdy řešením.“

„S tebou není žádná legrace.“

„Prosím, jen přemýšlej nad tím, že vezmeš nějakou ženu na večeři. Tinder je místo, kde bys mohl někoho najít.“

Tinder? „Řekni mi, že nechodíš na Tinder, nebo zvednu telefon a už se tam nedostaneš do té doby, než ti bude třicet pět.“

„Tati, samozřejmě že nechodím na Tinder. Zbláznil ses? Je mi čtrnáct.“ Konečně začíná mluvit rozumně.

„Tinder je pro staré lidi. Jako jsi ty.“ Amanda drží sirup vysoko nad talířem a jantarový sirup vytéká ven.

Byla Harper na Tinderu? Možná bych se to měl pokusit zjistit. Kurva, ne. Proč na to vůbec myslím?

„Zkus to, tati. Slib mi to.“

„Nic ti slibovat nebudu,“ odpověděl jsem jí, ale nebyl jsem si jistý, jak přesvědčivě to znělo.