Ember - 36. kapitola

Překlad: Mili

Romantika, ROMANTIKAAAA ♥

Rovnováha se přeceňuje

Phoenix

Opravdu bylo těžké udržet své tělo pod kontrolou; je to, jako by každá dílčí emoce, týkající se Bee, najednou vyplavala na povrch a bylo pro mě nemožné držet se dál.

Opravdu chutná po vanilce.

Moje nová oblíbená příchuť.

A problém s ochutnáváním něčeho takhle sladkého vás nutí se zamyslet, a já se hodně zamýšlel. Chutná takhle i ten zbytek? A kdybych měl šanci ho ochutnat, udělal bych to? Nebo bych utekl a skryl se jako zbabělec?

Bojuju s předem prohranou bitvou.

A vím, že ji chci prohrát, jenže za jakou cenu?

Pokaždé, když jsem si řekl, ať přestanu, vydala ze sebe vzadu v hrdle takový malý zvuk a já zase podlehl jejímu vábení... ještě jedno ochutnání, jedno kousnutí. Nelíbal jsem žádnou dívku, myslím tím opravdu nelíbal...

Celé roky.

Přestal jsem je líbat úplně.

Protože to bylo až příliš osobní.

Bylo to sladké, ale to, co jsem dělal, byl hřích.

Takže líbat Bee?

Bylo to, jako bych se ocitl v nebi a vůbec si to nespojuju se svou minulostí, ale vím, že jestli to zajde dál, můžu uklouznout - poznám to ze způsobu, jakým nad ní moje tělo chtělo dominovat. Chtěl jsem ji povalit na postel - násilím.

Agrese vždycky znamenala něco, z čeho jsem se nemohl vrátit zpět, tak jak si to můžu spojovat s láskou?

Nemůžu.

Nejsem si ani jistý, jestli nějaký způsob existuje.

Bee pomalu přemístila své ruce pod mou košili. Ochraptěle jsem zasténal, když se dotýkala mého břicha a potom mi košili přetáhla přes hlavu.

Číst. Měli bychom si číst.

A potom zmizelo i její tílko.

A já zíral na ty nejvíc nejdokonalejší prsa, jaké jsem kdy v životě viděl, sotva je zakrývala černá krajková podprsenka.

„Do háje,“ zamumlal jsem, odtáhl se a rukou si promnul obličej, ale Bee se po mně znovu natáhla. Naše těla se dotkla, kůže na kůži. Bylo to spalující - bolestivé.

Tam, kde já byl tvrdý, ona byla heboučká.

Otřela se svým břichem o mé a vnořila si prsty pod mé džíny. Měl bych ji zastavit.

Ale nechtěl jsem.

Jsem sobecký a věřím v naději, že to může fungovat, to, že mi řekla, že mě miluje, i to, abych byl schopný užít si tuhle chvíli.

Když se prsty snažila rozepnout knoflík mých džínů, sevřel jsem jí ruku. „Ne, Bee.“

„Nebuď panovačný,“ zamumlala mi na krk.

„Vždycky to bylo...“ Jemně jsem ji odsunul od sebe. „Byly panny... jako ty.“

„Tak jo.“ A sahala na mě znovu.

„Ne, Bee, nerozumíš tomu. Snažím se ti něco říct. Snažím se tě vyděsit a jestli mi budeš dál sahat na kalhoty, Bee, to je to, o čem mluvím, jsou to jediné, co tě chrání před tím, abych si tě vzal - abych si vzal všechno - a přijmul všechny důsledky a následky.“

Její naběhlé rty se usmály. „Chápu to. Vždycky jsi nad nimi měl kontrolu. Dává to smysl... ale já nejsem ony, Phoenixi. Já jsem já.“

Vydechl jsem. „To já vím.“

„Opravdu to víš?“ Sáhla znovu po mých džínech a přitáhla si mě k sobě.

Nedá se skrýt důkaz mého vzrušení, je to nemožné. Jsem překvapený, že jsem ještě spontánně nevybuchl a neztrapnil se.

„Protože si myslím, že by ses podivoval, když necháš někoho jiného převzít kontrolu.“

„Nebo bych tě mohl zabít,“ pronesl jsem skrz zatnuté zuby. Je to poslední výmluva, která mi zbyla.

Potichu se usmála. „Tímto způsobem mi říkáš, že nemáš svou zbraň zabezpečenou?“ Přejela prsty po přední části mých kalhot.

Do hajzlu.

Padl jsem na ni, zatlačil ji na postel a prsty jsem vpletl do jejích vlasů, navinul jsem si je a zatahal, svými rty jsem si bral každý centimetr její kůže podél krku a toužil jsem dostat víc a víc.

Přetočila mě dolů a sedla si na mě obkročmo.

Ocitl jsem se v pozici, ve které jsem nikdy předtím nebyl. Nikdy.

Nelíbí se mi to.

Cítím se slabý.

Bezmocný.

A potom si sundala podprsenku.

A já jsem pocítil - všechno.

Jak se mi otevřel celý svět, přitažlivost a nehynoucí láska k ženě, která byla ochotná riskovat úplně všechno - pro mě - pro někoho, jako jsem já.

Předklonila se a vlasy jí padaly přes obličej. „Jestli se nudíš, vždycky můžeme začít číst.“

„Kašlat na čtení.“ Vzal jsem do rukou její obličej a líbal ji jako o život, rukama jsem hladil její dokonalé tělo a zapomínal na všechen horor, které provedly, na všechny věci, které zažily.

Vtipné, vždycky jsem si myslel, že mě sex jednoho dne zničí.

Ale teď... s Bee... s tou, kterou miluju?

Cítím se všelijak, jen ne zničený.

Každý polibek je, jako by se rozbité střípky zase našly a spojily dohromady; každý dotek je, jako bych se znovu narodil.

„Bee...“ Vydechl jsem jí na krk a ochladil jí pokožku svým polibkem. „... Miluju tě.“

„Oh, tak teď to přiznáváš, když jsi nažhavený a když se cítíš obtěžovaný.“

Zasmál jsem se a stáhl jí kraťasy. „Hm, jsem nažhavený...“ Vzal jsem do dlaní její zadeček a trhl s ní k sobě. „... ale cítím se obtěžovaný? Aspoň nepatrně?“

„Používat slovo nepatrně ti neprokazuje zrovna dobrou službu, Phoenixi De Lange.“

Zasténal jsem, když se o mě otřela.

„A teď...“ Odtáhla se. „... sundáš si džíny? Chci vidět zbraň.“

„Klasika.“

„Není čas na klasiku. Vysvléct.“

„Bee - “

„Phoenixi, máš štěstí, že vím, že mě miluješ. Jinak bych už byla fakt otrávená tím věčným odmítáním.“

„Není to tebou. To já,“ odpověděl jsem chabě a zapřel se o lokty.

Rozpustile se zakřenila a rozepnula knoflík... potom zip a ten zvuk zněl tak zatraceně eroticky, že jsem zaklel.

„Máš pravdu.“ Stáhla ze mě kalhoty. Nemám na sobě boxerky.

Další z důvodů, proč jsem tak tvrdě bojoval, abych ji od sebe držel dál.

„Jsi to ty...“ Olízla si rty. „Celý ty.“

Sevřel jsem ji za zápěstí, abych ji zabránil se mě dotknout. „Bee, přemýšlej o tom. Je to to, co opravdu chceš?“

Naklonila hlavu na stranu. „Chtěla jsem tě od prvního dne, kdy jsem tě uviděla. Chtěla jsem tě, i když jsem věděla, že je to špatný nápad. Chtěla jsem tě i tehdy, když jsem slyšela všechny ty výkřiky, a chci tě i teď. Nějaké další otázky?“

Hruď mi ztěžkla po náporem citů.

„Žádná slova? Ani pták? Pamatujte si své záchranné slovo, pane De Lange, v případě, že by to pro vás byl příliš nesnesitelné.“

„Věci pro mě zrovna teď jsou už daleko za hranicí snesitelnosti,“ zavrčel jsem.

„Dobře.“ Mrkla. „Víš, že jestli to zjistí můj bratr, zabije tě.“

Zkameněl jsem. „Dal do tvého pokoje kamery?“

„No, protože dveře touhle chvíli ještě pořád nejsou vylomené, řekla bych, že ne.“

„Díky bohu.“

„Ou, najednou si vážíš svého života.“

Posunul jsem si ji na sebe, přesně tam, kde jsem ji chtěl mít.

Bee zaklonila hlavu dozadu.

„Mám na sobě nejvíc sexy ženu na světě a nahou. Samozřejmě, že si vážím svého života... protože s tebou... stojí za to žít.“

Oči se jí zalily slzami. „Nikdy bych si nepomyslela, že se dočkám dne, kdy na mě nebudeš křičet a vyslovíš něco takhle romantického.“

Něžně jsem jí vsunul vlasy za ucho. „Je to den všeho poprvé.“

Ztuhla.

S úsměvem jsem jí zlehka položil dolů, a pak jsem znovu ochutnal její rty. Zachvěla se. Zkopl jsem ze sebe zbytek džínů a soustředil se na její tělo, na fakt, že jsem s ženou, kterou miluju a že jsem schopný udělat nemožné.

Milovat se s ní.

Vjel jsem prsty do jejích vlasů a neviděl žádné vidiny nenávisti, ani brutality.

Líbal jsem její rty a přejížděl po nich s rozkoší a ne s bolestí.

Vydechl jsem jí do pusy a přitáhl si ji k sobě, nechal jsem se svou láskou přenést přes minulost.

„Bee...“ Zeptal jsem se ještě jednou. Musel jsem. „... jsi si jistá?“

„Ano.“ Odpověděla tiše, ale s jistotou. „Ano, Phoenixi, s tebou bude má odpověď vždycky ano.“

Vytáhl jsem si ji do klína a posadil se s ní tak, aby měla nohy omotané kolem mého pasu. Prsty jsem opatrně putoval po jejích stehnech. Nechtěl jsem ji vyděsit, tak jsem ji pomalu hladil po jemné pokožce a bříška mých prstů si ten pocit užívala stejně tak, jako zbytek mého těla.

„Phoenixi...“ Bee se odtáhla. „... přestaň váhat.“

„Vlastně...“ Potlačil jsem smích. „... jsem jen otálel a ne váhal. Chceš znát rozdíl mezi tím?“

Olízla si rty.

„Váhání...“ Lízal jsem cestičku od jejího krku až ke rtům. „... znamená, že mám pochyby o tom, co chci dělat.“ Prsty jsem se putoval blíž k jejímu pohlaví. „Otálení znamená, že přemýšlím nad tím, co mám udělat jako první.“

„Jsem zmatená.“ Zavrtěla se blíž k mým prstům, který se k ní dostávaly blíž.

S jedním škubnutím jsem si ji posadil do pozice, ve které jsem ji potřeboval mít. „Tak mě nech ti to vysvětlit.“

„Co - “ Hlava jí padla dozadu, když jsem si připravoval její tělo. „To je tak dobré, Phoenixi, ne - “

Sundal jsem z ní ruce. „Chtěla jsi použít moje záchranné slovo, Bee?“

„Zmlkni.“ Zamrkala a sápala se po mně.

„Ne.“ Nadzvedl jsem jí boky, pomalu pouštěl její tělo dolů a opatrně ji začal narážet na sebe. „Použilas špatné slovo.“

Kouskem jsem do ní vnikl.

Snažila se se mnou bojovat.

„Bee, snažím se na tebe jít pomalu.“

Se zamrkáním otevřela oči a potom se se zasténáním osmělila dokončit zbytek. „Šel jsi na to až moc pomalu.“

Políbil jsem ji na rty a začal se pohybovat. „Jsi extrémně panovačná, víš to?“

„Jsem holka.“ Vydechla a dotkla opřela se čelem o to mé. „Cítím se s tebou tak dobře.“

Tohle mi předtím nikdo neřekl.

Bylo to doslova, jako bych měl sex poprvé.

Skutečný sex.

Bez vedlejších úmyslů.

Bez násilí.

Pohnul jsem s ní proti sobě a cítil jsem, jak mě obklopuje každá její část. Pasujeme k sobě - dokonale.

„Phoenixi - “ Zakřičela moje jméno - byl to krásný výkřik.

Svět kolem nás se zatočil a potom se rozplynul, jediné, co jsem viděl, byly její oči a její rty. Jediné, co jsem cítil, bylo její tělo.

Nebe, po celé věčnosti, kdy jsem se snažil vylézt z pekla.

„Udělej se, Bee,“ dožadoval jsem se.

„Ty první,“ řekla přes zaťaté zuby a domáhala se mých rtů.

Líbat ji, když jsou naše těla spojená, neexistuje větší důvěra, žádný lepší pocit.

Ve chvíli, kdy se kolem mě zatnuly její svaly a zatnula prsty do mých zad, jsem dočista ztratil kontrolu.

A se zasténáním... jsem se udělal taky. Zmizelo všechno, co se mě pokusilo stáhnout dolů - a v rukou mám jedinou věc, která mě drží nad vodou.

Bee Campisi.