Ember - 21. kapitola

Překlad: Mili

Tak, holky, ještě poslední kapitola dneska a jsem ráda, že jsem zrovna tuhle ještě stihla ;)

Úplně mimo - ale úplně.

Phoenix

Jestli mám naději na to, abych získal nějaké užitečné informace, budu muset nechat Bee, aby s ním šla ven a doufejme, že se jí podaří vyštrachat nějaké informace, aniž by o tom tušila. Jako plán to stojí za houby, ale je to všechno, co mám. Kromě toho si myslím, že je to jediný způsob, jak něco zjistit bez toho, abych tomu klukovi vyrval nehty z prstů, jeden po druhém, dokud by si nenasral do gatí a nevykecal mi všechna svá špinavá tajemství.

Vytáhl jsem mobil a vytočil Nixonovo číslo.

„Marnotratníku, jak to jde?“

„Ha!“ Zasmál jsem se. „Přestaň trávit čas s Chasem, má na tebe špatný vliv.“

„Velice pravdivé.“

„Jsem na ústupu. Jenom jsem se chtěl ujistit, že jsem na správné frekvenci pro odposlech.“

Prošli jsme si několik kroků, včetně nastavení kamery v pokoji Bee tak, aby ji nenašla, ani kdyby pátrala po něčem podezřelém.

Když jsem skončil s Nixonem, zavolal jsem Texovi, abych se ohlásil, ne protože bych musel, ale protože jsem si jistý, že kdybych to neudělal, dojel by sem a všechno by zničil. Každým dnem je k Bee víc a víc ochranitelský. Druhý školní den jsem ji musel vyfotit u jídla, aby se ujistil, že má dost proteinu. Bylo to už směšné.

Už jsem opouštěl její pokoj, když zpoza rohu vyšla Andi a málem do mě narazila. Její ruce se střetly s mým hrudníkem. Zavrávorala a zasmála se.

Něco mi na ní připadá známé, ale nemůžu to přesně zařadit, jako by to byla vzpomínka, kterou jsem schválně zapomněl.

„Promiň.“ Pokrčila rameny. „Nedívala jsem se, kam jdu.“

„Jak jsi říkala, že se jmenuješ?“ Znám její jméno; jenom chci vidět, jak moc je v pohodě s tím, že ho používá. Jestli zaváhá nebo se bude snažit o radostný tón, budu vědět, že lže - alespoň, co se identity týče. Smith, no ty bláho.

„Andi,“ odpověděla pomalu s přimhouřenýma očima. „Myslíš si, že je to blbé jméno, že? To je v pohodě. Vymyslel ho můj táta. Měl slabost pro jméno Andrew a překvapení! Ven vyšla holka.“

Začervenala se.

Tohle můžu přijmout.

Ne, že bych chtěl, ale fakt nemám jinou možnost. Se svůdným úsměvem jsem pomalu natáhl ruku a vzal do dlaně její tvář. „Líbí se mi to. Pasuje to k tobě.“

„Dí-díky.“ Červenání se prohloubilo.

„Co dělá tvůj táta?“

„Eh?“ Její oči se zamlžily.

„Tvůj otec?“

„Oh.“ Nakrčila ramena. „Umřel, když jsem byla malá.“

„To je mi líto.“ Mentálně jsem si tuto pikantní novinku poznamenal a naléhal víc, přičemž jsem se ujistil, že je tělem natlačená ke zdi, zatímco jsem se skoro natlačil až úplně na ni. „To pro tebe muselo být těžké.“

Moje tělo reagovalo, jako by se napilo jedu. Nesnáším tyhle hrátky, to je důvod, proč od sebe držím Bee dál. Protože ženy mě nutí nenávidět; nutí mě ubližovat. Můžu to předstírat s těmi nejlepšími, ale být téhle takhle blízko, z toho mám chuť udělat něco, jako se pozvracet nebo utéct opačným směrem - a pozvracet se potom.

„Jo, to bylo.“ Ramena jí lehce poklesla. „Ale, víš, co se říká. Život pokračuje dál.“ Olízla si rty; bylo to nervózní gesto. Zablesklo se jí v očích a potom byl ten nevinný pohled zase zpátky. Někdo není tím, kým říká, že je.

„To ano.“

Polkla a pohledem sjela na mé rty.

„Andi? Phoenixi?“ Do prdele, znám ten hlas. Je to Bee a naše situace vypadá, jako bych se chystal vyjet po její nové kamarádce - její jediné kamarádce.

„Těšilo mě, Andi.“ Ukročil jsem dozadu a zamrkal na Bee, doufal jsem, že ji to uklidní.

Místo toho celý její výraz zvadl; podívala se dolů na zem a uhnula na stranu, zatímco jsem kolem ní prošel.

To je poprvé, co se mě nesnažila dotknout.

A já to nenáviděl.

Následující hodina přešla jako v mlze. Prakticky jsem posedával v koutě a pil kafe, zatímco prváci hráli hry, večeřeli a smáli se - až moc nahlas. Byl jsem někdy takhle pitomý? Jsou tak lehkomyslní, tak... nezkušení. V tomto věku už jsem xkrát zabil.

Život fakt není fér, že?

Nikdy jsem neměl příležitost zažít takovou svobodu, jakou měli a oni ji dostali zadarmo.

Je to k politování.

A taky si kvůli tomu přeju, aby to kafe byla whiskey. S trhnutím jsem si ze sedu klekl na kolena a rozhlédl se po místnosti, jestli nezahlédnu Bee.

Nebyla nikde k vidění.

No do háje, až sem mě dohnalo denní snění.

V rychlosti jsem ještě jednou očima prolustroval místnost. Když jsem ji nenašel, vydal jsem se do pokoje. Prázdný.

„Do prdele!“ Praštil jsem rukou do zdi a vyběhl ven. Bylo tam tolik cestiček, tolik možností, že by mi zabralo celou věčnost ji najít. Rychle jsem zapnul aplikaci, abych ji mohl vysledovat a našel blikající červenou tečku asi půl kilometru za chatou.

Běžel jsem jako o život.

V dálce svítil táborák. Vím, že tam asi bude, pravděpodobně v bezpečí a zřejmě se bude chovat tak, jak se chová teenager v prvním ročníku na univerzitě, ale musím to vědět na sto procent.

Když jsem přišel blíž, schoval jsem se za stromy a vyčkával.

První věc, kterou jsem viděl...

Pivo.

Druhá věc...

Pike, jak drží Bee za ruku.

Třetí věc? Absolutní rudá.

Doběhl jsem doprostřed, rozhlédl se kolem a bylo mi to jasné. Polovina z nich byla opilá; ta druhá půlka na nejlepší cestě k tomu. A podle toho, jak vypadá Bee, tak ta byla hotová.

„Bee,“ vyštěkl jsem a stál jsem o pár kroků dál. „Čas jít do postele.“

„Ooo, slyšeli jste to?“ Položila si ruku k uchu. „On mě chce vzít do postele.“

Pár dívek poblíž se rozesmálo.

„Bee,“ zavrčel jsem a mám podezření, že jsem zněl, jako vzteklé zvíře. „Vstaň.“

Pike natáhl ruku s pivem. „Hej, sedni si. Pobuď tu chvilku. Večírek se zrovna rozjel.“

„Končí. Teď.“ Odpověděl jsem hlasem, který nepoznávám. „Bee, řekni svým novým přátelům dobrou noc.“

„Sakra, ten je panovačný,“ nechala se slyšet holka po mé pravé straně a sjížděla mě od hlavy k patě. „Panovačnost se mi líbí.“

„On není tvůj!“ Zařvala Bee strašlivě nahlas. Do háje, ona žárlí?

Nikde nevidím Andi, což mě nepřekvapuje, protože nevypadá jako večírkový typ a vím, že Pikeův jediný zájem je o Bee.

„Kde máš spolubydlící?“ Zeptal jsem se.

„To bys rád věděl!“ Zakřičela Bee ostře. „Co, chceš ji znovu políbit? Mít s ní sex pod hvězdami nebo co!“ Hodila rukama do vzduchu a málem se složila Pikeovi do klína.

„To by stačilo.“ Nabral jsem ji do náruče a hodil si ji přes rameno.

„Dej mě dolů!“ Bouchala mě malými pěstmi do zad a potom i do ramen, ale sotva jsem to cítil.

Zakoulel jsem očima a pokračoval v chůzi.

„Řekla jsem, ať mě dáš dolů,“ vřískala.

„Jako bys dokázala chodit.“

„Dokážu chodit!“

„Fajn.“ Pustil jsem ji na nohy a čekal, zatímco nabírala rovnováhu. „Tak jdi.“

„Ugh.“ Zatlačila do mě, ale celkem zvládla chodit rovně směrem k chatě. „Ty jsi tak blbej! A já jsem taky blbá!“

„Proč urážíš vlastní inteligenci?“

„Velké slovo, inteligence.“

„Pamatuješ si ten slib ohledně drog? Kdybych byl ty, tak to použiju i pro pivo, jenom pro jistotu.“

„Ugh! To jsi celý ty!“ Hodila rukama do vzduchu, zastavila se a otočila. „Jsi tak panovačný! Tak sexy a chladný! Jednu chvíli jsi tak milý, až se mi chce brečet a další sekundu jsi tak protivný... no... myslím, že to taky způsobuje slzy.“

„Takže tě doháním k slzám, ať už dělám cokoliv?“ Moje trpělivost byla u konce, absolutně u konce. Komáři mě kousali do prdele, nejkrásnější holka na světě je mimo můj limit a doháním ji k slzám - tím, že dýchám!

„Jo! A líbí se ti moje spolubydlící!“

„Cože?“

„Je pěkná.“ Zamračila se Bee a kopala botou do hlíny. „Hezčí než já, co? Protože je blondýnka.“

„Dal jsem ti důvod věřit, že bych měl rád blondýny?“

„Málem jsi ji políbil.“

„Jsi opilá.“

„Mám oči, Phoenixi!“ Bee klopýtla do mé náruče a začala mě bušit do hrudníku. „Vím, že jsi to chtěl, prostě to řekni!“

Bouchání do hrudníku pokračovalo.

Povzdechl jsem si a postavil ji na nohy, chtěl jsem, aby se uklidnila. Nakonec se mi vrhla na hrudník a zašeptala. „Proč nepolíbíš mě?“

Ach, do prdele.

„Bee, musíme do tebe dostat trochu vody, možná taky nějaký chleba.“

„Nechci chleba. Jsem bezlepková.“

Kousl jsem se do rtu, abych se nerozesmál.

„A nesnáším vodu.“

„Nenesnášíš vodu.“

„Nesnáším a abych to dokázala, odmítám se celý rok sprchovat! Máš moje sovo!“

„Sovo?“

„Slovo.“ Svraštila obočí. „Phoenixi?“

„Jo, holčičko?“

„Jsem hezká?“

Povzdechl jsem si a opřel se čelem o její, jenom tento kontakt jsem si dovolil. „Jsi krásná, Bee. Absolutně dechberoucí.“

Zakývala hlavou.

Myslel jsem, že tímto je rozhovor u konce.

Myslel jsem špatně.

Ve všech scénářích, o kterých jsem kdy přemýšlel, mi tento ani do hlavy nevstoupil, protože nebylo možné vydedukovat, čeho všeho je Bee schopná.

Se šílenou vervou mě objala pažemi kolem krku a políbila mě.

Naplno na ústa.

Byl jsem příliš v šoku, abych udělal cokoliv.

Tolik pocitů začalo burácet na povrch mých myšlenek, až jsem myslel, že ztratím vědomí. Ten polibek mi toho tolik připomněl, všechno to, na čem jsem se podílel, zlobu, nenávist, zneužívání, nedůvěru.

Ale její vzdychání.

Ten zvuk nevinnosti mě přivedl zpět do reality a ta realita je... Bee. Nevinná Bee mě líbá. Líbá vraha.

A nepláče.

Vydechl jsem úlevou, že mě neláká jí ublížit a potom jsem se snažil ji od sebe jemně odtrhnout. Ten jeden pohyb byla chyba, protože se vyzdvihla do mé náruče a omotala si nohy okolo mého pasu.

A. Já. Byl. Ztracený.

S nárůstem touhy jsem ji přitlačil ke stromu a otevřel pusu, ochutnával ji, jenom ji. Do všech údů mi pryštil chtíč, proudil mi žilami, až se mi z toho motala hlava. Má tak jemná ústa, tak dokonalá, tak lákavá.

Přemístil jsem ruce na její boky, hladil jsem je nahoru a dolů, potom jsem ztuhl.

Nemůžu.

Je opilá.

Je to takhle špatně.

Všechno je to špatně.

Před očima mi vysvítaly obrázky.

V absolutní hrůze jsem ji pustil.

Koukala na mě, s plnými rty lákavými víc, než cokoliv jiného, co jsem kdy v životě viděl. „Líbilo se mi to.“

„Zítra si to nebudeš pamatovat.“ Díky bohu za to.

„Budu se modlit, aby jo.“ Naklonila se ke mně. Ustoupil jsem dozadu a vzal ji za ruku.

„Je čas jít spát, holčičko.“

„Řekl jsi, že jsem hezká.“

„Řekl jsem, že jsi krásná.“

„Políbil jsi mě.“

„Ty jsi políbila mě a já se skoro udusil k smrti. Neupni se na to moc, Bee, akorát budeš raněná.“

Zasmála se a opřela si hlavu o mé rameno. „Moc se mi to líbilo.“

„Jo, no, všem se nám líbí hrát si s bombou - dokud nevybuchne.“

„Jsi bomba?“

„Co myslíš?“

„Myslím si...“ Pohled v jejích očích byl jasnější, než za bílého dne, když jsme šli k chatě. „... že jsi plný sraček.“

„Ha, tohle si doufám budeš zítra pamatovat.“

„Budu!“ Zvolala triumfálně a málem nabourala do zdi, když se snažila vejít do svého pokoje.

„Říkalas něco?“

„Polib si. Jsem unavená.“ Zazívala a zabouchla za sebou dveře, zatímco jsem tam stál, celý zděšený.

Vytáhl jsem mobil, abych zavolal Texovi.

Ale místo toho jsem vytočil Chase.

„Problém.“ Oznámil jsem prázdným hlasem. „Velký problém.“

„Ach, do prdele,“ zamumlal Chase. „Zabil jsi někoho?“

„Ne.“

„Jsou tam federálové?“

„Ne.“

„Kámo, žádnej problém teda nevidím.“

„Bee se opila.“

Chase hvízdnul.

„A zaútočila na mě svou pusou.“

Vydal ze sebe několik nadávek a potom se hystericky rozchechtal. „A ty sis o tom chtěl poklábosit nebo co?“

„Debile. Mám zavolat Texovi?“

„To záleží. Chceš, aby ti uřízl prsty na nohou a nechal ti jen jeden, nalakoval ti je a potom ti je poslal poštou, abys mohl vidět, jak vypadají bez tvý nohy?“

Zasténal jsem. „Ona se opila a já se snažil zajistit, že se bezpečně dostane do svého pokoje. Nic to nebylo. Vždyť víš...“ Hlas mi vypověděl službu. „... víš, že nemůžu... od té doby.“

Chase zabrblal něco sprostého. „Já vím, kámo. Já vím. Teda jako, nevím, jaký hovna se ti honí hlavou, ale dokážu si představit, že to není nic hezkého a taky si dokážu představit, že dotýkat se nějaké holky poté, co... no, po těch sračkách, není zrovna nejlehčí věc... jsi... v pohodě?“

Z nějakého důvodu mi připadlo, že nemůžu dýchat. Proč jsem pro krista volal zrovna Chasovi? „Ne. Nemyslím si.“

„Pořád máš stavy úzkosti?“

„Denně.“

„Okej, tak dneska večer to může být horší než normálně. Vezmi si něco na spaní, já budu hlídat kamery a sledovat Bee, jak spí. Což, mimochodem, zní jako nejhorší nápad vůbec, pač mi moje žena zrovna věnovala postelové oči, ale udělám to. Prostě jdi spát a možná si dej panáka whiskey.“

„Žádnou whiskey, ale spánek zní dobře.“

„Jasný.“

Ten zatracený knedlík v krku se znovu objevil. „Díky, Chasi.“

„Nezmiňuj se o tom.“

Zasmál jsem se.

„Ne, vážně, nezmiňuj. Někdy mě Tex kurva děsí, a jestli padneš, tak padneš sám.“

„Rozumím.“

„Dobrou.“

„Dobrou noc.“ Zastrčil jsem mobil do kapy a zamířil do pokoje, ve kterém jsem byl ubytovaný - sám.

Vzal jsem si prášek na spaní a zavřel oči.

Jak jsem očekával, vizí mi začaly proudit obrázky holek, které jsem znásilnil, i obrázky Trace, až jsem nakonec strávil půlku noci zvracením v koupelně.

Směšné, jedna moje část doufala, že mě její polibek zachrání.

Místo toho mi jen připomněl mou minulost i mou budoucnost - jestli vůbec nějakou mít budu.