Ember - 13. kapitola

Překlad: Mili

Život se skládá z mizerných dnů, ze kterých se stávají další mizerné dny a možná někde mezi je jeden den dobrý. Pokud jste Phoenix De Lange; tak žádné dobré dny nemáte. Jenom ty špatné.

Phoenix

Zajel jsem do garáže a vypnul motor. Chuť rozběhnout se za Bee byla tak obrovská, až mě bolelo celé tělo. Všechno mi říká, ať se od ní držím dál, ale její oči... jsou jako chleba a voda, moje pravděpodobné přežití. Mé tělo po ní touží a já se za to nenávidím.

Což je docela působivé, když uvážím, jak moc se mi hnusí moje existence.

Ona všechno jenom zhoršuje.

A jsme... co vlastně? Oficiálně máme první den a už jsem na dobré cestě něco podělat. K čertu, svrbí mě prsty, abych udělal něco, co se nedá zvrátit, něco, díky čemuž se dostanu do sporu se svou novou rodinou i s tou starou.

S nadávkou jsem vystoupil z auta a vykročil k domu.

Z kuchyně se ozvaly výkřiky.

Byl to Sergio a něco, co znělo jako Nixon.

Wow, jak tak tenhle den pokračuje, určitě nebude patřit mezi moje oblíbené. Vyšel jsem zpoza rohu a ztuhl.

„Sergio?“ Zamrkal jsem dvakrát. „Co jsi to se sebou sakra udělal?“

„Změna image,“ odpověděla Bee z rožku, zvedla ke rtům plechovku coly a zaujatě pozorovala. „Ostříhal si vlasy.“

„Proč?“ Zakroutil jsem hlavou. „Myslel jsem, že se ti líbila image okouzlujícího prince.“

„Jo.“ Nixon strčil do Sergia a potom položil zbraň na stůl a roztočil ji dokola. Ha! Hezké, jako hra na flašku, akorát, že tady to skončí tím, že bude někdo postřelený. „Opravdu bychom to všichni chtěli vědět, Sergio. Proč ta náhlá změna vzhledu? Přemýšlíš o tom, že se stáhneš?“

Sergio zakoulel očima a krátce pohlédl na mě, potom na Nixona. „Je to komplikované.“

„Odkomplikuj to...“ Vřelo v Nixonovi. „... než tě zastřelím.“

Znovu roztočil zbraň. Nixonův prst se usadil na spoušti. Do prdele. Kdokoliv prohlásil, že manželství chlapa zkrotí, ten se asi pomátl na rozumu.

Sergio s nadávkou vydechl, načež se kousl do spodního rtu, až mu z něho málem začala téct krev. „Chystám se na tajnou operaci.“

„Proč?“ Nixon se předklonil a natočil zbraň Sergiovi přímo na srdce. „Proč teď? Nebyl jsi šťastnější, když sis mohl drnkat na ty svoje počítače?“

„Hackovat,“ ozval jsem se nápomocně a natáhl se po láhvi s vodou, co stála na pultu.

„No...“ Sergio zavřel oči. „... měl jsem dneska vtipný hovor s Phoenixem. Vypadá to, že nám federálové nasadili očko na Elite.“

„To teda nenasadili!“ Odplivl Nixon.

„Vlastně...“ Polkl jsem. „Nasadili, ale tohle není správné místo pro tento druh diskuze.“ Pohledem jsem zavadil o Bee.

Křenila se od ucha k uchu; potom si přejela prstem po svých plných rtech, jako by si je zipovala. „No tak, hoši. Jsem neoblomná jako sejf.“

„Zaručuju ti, že bych do tebe vniknul během tří sekund jedním prstem.“ Zabručel jsem.

Tváře jí zrůžověly.

Sergio i Nixon děsivě zmlkli.

Do pekelné prdele. Tak jsem to nemyslel.

„Ne takhle, chlapi.“ Obrátil jsem oči v sloup, jako by si moje mysl vůbec nepohrávala s obrázky, když jde o slovo vniknout a představu mít pod sebou její tělo. Ty obrázky vždycky končily hrůzostrašně, takže jsem je odsunul někam pryč - hodně, hodně pryč - a křupl si klouby na prstech. „Promluvíme si dneska večer na schůzi.“ Pokrčil jsem rameny.

Nixon pomalu zakýval hlavou. „Fajn, ale jestli se tenhle idiot bude snažit zdekovat...“ Ukázal na Sergia. „Zastřel ho.“

Ah, hezký.

„Prosím.“ Sergio se trpce pousmál. „Phoenixe přímo láká mě zastřelit, ještě ho k tomu pobízej.“

Nixon nakrčil ramena. „To není můj problém.“ Zvedl zbraň. „Uvidíme se večer, kluci...“ Odmlčel se a napůl se usmál. „Bee, jak bylo ve škole?“

„Úžasně!“ Podívala se na mě a mrkla. „Phoenix mě dokonce celou cestu do třídy držel za ruku.“

„Nedržel,“ odpověděl jsem až moc defenzivním tónem.

„Ale chtěl.“ Kývla hlavou a přes celý obličej se jí roztáhl samolibý úsměv. „Soudě podle toho, jak se mi díval na prsa a olizoval si u toho rty.“

„Dobrý bože, vím, že si zasloužím všechno, čeho se mi dostává, ale k čertu, mohla bys prostě aspoň na minutu zmlknout?“

Zakřenila se. „Ne. Ráda tě přivádím k šílenství. A tobě se líbí, že to mám ráda. Přiznej to a přestanu.“

„Nikdy.“

„Děcka...“ Nixon zvedl ruce. „... Dohadujte se později. A Phoenixi, na slovíčko?“

Hodil jsem pohledem po Bee a následoval Nixona ven z domu. Jaktože jsem si nevšiml, že měl vpředu zaparkované auto, bylo jen dalším vodítkem k tomu, proč se musím soustředit na svou práci a ne na Bee. Nevšímám si detailů, když se soustředím na ni, a takovéto detaily si nemůžu dovolit vypustit.

„Jak to doopravdy šlo?“ Nasadil si sluneční brýle a strčil ruce do kapes.

„Nojo, však víš.“ Zkřížil jsem si paže na prsou, když se mi vítr dostal pod svetr. „Jak se dalo očekávat. Nenávidím to místo, Nixone, víš to. Už jen to, že tam jsem...“

To byl největší moment upřímnosti, jaký jsem před kýmkoliv z kluků pronesl.

Nixon je jediný, se kterým se cítím, jako bych svou rolí bodyguarda zklamal. Nikdy by mi to nevyčetl, jenom by kývl a plácl mě do zad.

Je jako skála. Kterou jsem si nezasloužil.

„Přemýšlel jsi nad tím, že by sis o tom s někým promluvil?“

„Ha!“ Úsměvem jsem zesměšňoval jeho citlivý postoj. „A co bych měl říct? Vsadím se, že jakýkoliv psychiatr by mě nahlásil, kdybych mu v kanceláři vypustil svého démona.“

„Máš mě.“

„Nemám nikoho,“ odsekl jsem a okamžitě litoval toho, že se chovám jako idiot. „Hele, Nixone, vím, že se snažíš pomoct a vím, že si to nezasloužím. Nechej mě prostě, ať se s tím vypořádám sám. Přísahám, že to bude lepší. Jenom potřebuju čas. Všechno se zahojí... ok?“

Svěsil hlavu. „Kéž bych tomu věřil.“

„Jo. I já.“

„Uvidíme se večer.“

„Nemůžu se dočkat,“ odpověděl jsem sarkasticky. „Však víš, být boss zrovna neznamená křepčit celou noc na párty s nekonečným množstvím chlastu a holek.“

Nixon se nahlas zasmál a odemknul svůj Range Rover. „Nekecej.“

***

Setkali jsme se v osm hodin večer. K mému vlastnímu zděšení mi Bee nedovolila nechat ji doma; říkala, že se bojí tmy a upřímně jsem byl až moc unavený na to, abych se s ní hádal, takže jsem dokázal jenom něco zabručet a ujistit se, že si zapne bezpečnostní pás.

Jsem vyčerpaný.

Noční můry dokážou člověku krást spánek a zároveň systematicky užírat duši.

Jakmile jsme dorazili k Nixonovu domu, Bee otevřela dveře a proběhla kolem kluků přímo do obývacího pokoje, kde jsem jí řekl, že budou posedávat holky a sledovat filmy.

„Měl jsem někdy tolik energie?“ Zeptal se Tex, jakmile jsem se k nim přidal u jídelního stolu.

„Tvoje sestra jede na drogách.“ Naklonil Chase hlavu. „Buď to, nebo má fakt ráda filmy.“

„Jo, obojí,“ zamumlal jsem a natáhl se pro sklenku s vodou.

Je to naše druhá schůze. Účastní se všichni šéfové a protože já jsem nový, mám ten nešťastný úděl si na každé schůzi dělat poznámky, abych se ujistil, že neudělám něco špatně.

Daleko horší je, že Luca byl šílenec, pokud jde o koncepci jeho systému.

Všechny vraždy byly čisté.

Všechny transakce čisté tak, že jsem se ptal sám sebe, jestli ten chlap byl vůbec v mafii.

Všechny konexe? Čisté.

Byl relativním pojmem boha a já musím následovat jeho šlépěje. Samozřejmě, byznys musel převzít ten nejšpinavější z nejšpinavějších. Většinu nocí trávím mezi pověřováním společníků různými úkoly a obavou, co budu dělat, kdyby se některý z nich rozhodl proti mně povstát.

Věrnost se nedědí.

Ta se musí získat.

A já na to mám stěží dva týdny.

„Tak jak bylo ve škole?“ Zeptal se Chase s prašivým úsměvem přes celý obličej.

Mám sto chutí praštit toho idiota do zubů. „Hodně jsem se toho naučil.“ Zamračil jsem se. „Jaký byl babysitting?“

Polohlasně si zanadával. „Nebyl to babysitting.“

„Ale byl,“ pronesl Tex. „V podstatě celodenní.“

„Babysitting by znamenal, že jsem hlídal mimino. Ale já dohlížel na idiotského společníka, co vykonával svůj první čin.“

„Sledovals ho na záchodě?“ Zavtipkoval Nixon.

Chase mu ukázal prostředníček zrovna, když si Mil, moje nevlastní sestra, sedla a podrážděně odfoukla. „Jak dlouho to ještě bude? Musím si vyčistit zbraň.“

„Sexy.“ Mrkl Tex.

Chase zavrčel.

Otevřely se dveře a dovnitř vešel Sergio společně s Axem.

Celá místnost upadla do ticha, jak všechny oči pozorovaly Sergia, který si sedl ke stolu. Ax zvedl ruce. „Než se začnete přeřvávat, ano, ostříhal si vlasy. Ano, pomáhal jsem mu. O nic nejde.“

Tex vstal. „Nikdo si v tomto byznysu nezmění vlásek na hlavě bez nějakýho zatraceně dobrýho důvodu.“

„Sedni si!“ Vyštěkl Nixon.

Tex přivřel oči, ale sedl si, což byl malý zázrak, protože Nixona v každém směru převyšoval.

„Začneme od začátku.“ Nixon položil ruku na stůl.

„Jakože...“ Poškleboval se Tex. „... proč se Sergio rozhodl přestat vypadat jako holčička a ostříhat si vlasy jako velký kluk? Jestli zdrhneš, najdu si tě.“

„Nikam nezdrhám.“ Sergio mluvil nevrle a jeho přízvuk byl tak víc zřejmý. „Mám od vašeho hošánka zjištěno, že na Elite je Petrov.“

Pohledy všech přistály na mně. „Jo,“ odvětil jsem chraptivě. „A Texi, přestaň na mě takhle civět, Bee je v pohodě. Pohrozil jsem tomu klukovi vším, co jsem měl. Ale je to Pike. Jediný důvod, proč by byl na Elite, by byl ten, že je tam nasazený... V žádném případě bychom tam toho hajzla normálně nepustili. Kdo má vlastně na starosti nábor?“

Každý se podíval na Chase.

Ten s nadávkou zakroutil hlavou. „Hele, kdybych viděl Petrova, střelil bych ho do prdele, než abych ho nechal vejít na akademickou půdu. A pro vaši informaci, vůbec jsme neměli napilno starat se o to, aby nás Tex všechny nepozabíjel.“

„Dobrá pointa,“ zamumlal Sergio.

„Hej, vyliž si!“ Tex si znovu stoupl.

„Texi.“ V Nixonovi to vřelo. „Sedni.“

„Jako hodný kluk.“ Zasmál se Sergio.

Tex vytasil zbraň. „Řekni to ještě jednou. Fakt. Zabít tě chci už celý týdny.“

„Stiskni to,“ zašeptal si pro sebe Chase.

Hlasitě jsem si odkašlal. „Petrov je ve škole. Jako první věc jsem zavolal Sergiovi, aby to potvrdil. Zbytek vám řekne on.“

Sergio si promnul rukou své krátké tmavé vlasy. Trochu se mu teď vlnily, když nebyly tak dlouhé, ne, že bych takovým věcem normálně věnoval pozornost, ale jestli byl prvotní úmysl vypadat mladší než na dvacet osm, tak to funguje. „Půjdu učit.“

„Jak se dá hacknout amazon?“ Přišlo od Texe.

„Jak ukrást tajný sociální čísla.“ Kýval Chase. „Skvělý.“

„Historii.“ Promluvil Ax a oči mu svítily humorem.

A ticho. Znovu.

Následované prudkým smíchem.

Jediní, kdo se nesmál, jsme byli já a Sergio. Na druhou stranu, já se nesmál nikdy.

Sergio se zamračil. „Budu tak aspoň blízko. Můžu získat informace a pomáhat Phoenixovi, když už je to jediná odvážná duše, která je ochotná pobývat na Elite.“

„Já jsem absolvoval!“ Zaburácel Chase a jako by byl strnulý hrůzou, že ho Nixon pošle zpátky do pekla.

Tex souhlasně zakýval hlavou. „To my oba.“

A já ne - malé nevyřčené rýpnutí.

Sergio obrátil oči v sloup. „Cokoliv. Já mám dva doktoráty.“

„Takže k tomu učení.“ Zatleskal před ním Nixon rukama. „Fajn, nahromaď si, jaké informace chceš. Je možné, že Petrov tam je jenom kvůli tomu, aby se ujistil, že neděláme nic... nelegálního.“

„Jasně, protože jsme známí pro to, že posloucháme nařízení vlády.“ Zaklel jsem.

Nixon pokrčil rameny. „Přežili jsme Komisi. Můžeme přežít cokoliv. A teď ke zbytku byznysu. Phoenixi...“

Proč jsem sakra v horkém křesle zrovna já?

„Jak to jde?“

„Skvěle. Někdo mi včera poslal květiny s velkou děkovnou kartičkou. Jak si asi myslíš, že to jde?“ Přestal jsem se na ně dívat a pohlédl ven z okna. „Moje stará rodina mnou opovrhuje a nová rodina by mě radši viděla utopeného, než abych převzal impérium Nicolasi. Takže mezi hlídáním kápovy sestry a ujišťováním se, že bude stále dál chodit a nedostane kulku - jo, a řízením společnosti v hodnotě miliónů dolarů, si jsem docela jistý, že už se nikdy pořádně nevyspím, ne že bych se kdy vůbec vyspal, ale víš jak.“

Chase mě poplácal po zádech. Jo, poslední věc, kterou chci, je pohodlí. „Dej tomu čas.“

Jestli tohle uslyším ještě jednou. Budu křičet. Krátce jsem pohlédl na Nixona.

Ten si odkašlal a začal se Chase vyptávat na toho nového společníka.

Jsem oficiálně venku z přímé palby.

Zbytek rozhovoru mi vyplul ušima ven, jakmile jsem uslyšel smích z obývacího pokoje.

Její smích.

Bee.

„Phoenixi?“ Vyštěkl Nixon.

„Hmm?“

„Zní to v pohodě?“

„Jistě,“ zalhal jsem. O čem to k čertu mluví?

„Fakt?“ Tex semknul obočí k sobě. „No, hádám, že když je s tím v pohodě on, tak musím být taky. Nikdo jiný ji stejně neochrání.“ Vstal, což prakticky znamenalo, že je schůze u konce, zatímco já zůstal přilepený k židli a přemýšlel jsem o tom, s čím jsem to vlastně souhlasil.

Chase stál vedle mě. „Uvědomuješ si, co jsi zrovna odkýval?“

„Sebevraždu?“

„Tak nějak.“ Zasmál se. „Hele, pořád jsem ti neodpustil. Pořád si nemyslím, že jsi čistej, takže víš, že to musí být špatný, když je mi tě líto.“

„Cože? Proč?“

„Třídní výlet prvního ročníku.“ Kývnul hlavou a široce se rozesmál. „Souhlasils, že pojedeš.“

„Třídní výlet?“

„Víkend plný zábavy v horách... horké prameny... bikiny, Texova sestra...“ Zapískal. „Jo, užij si to, mnichu.“

Odfrkl jsem. „Umím se ovládat.“

„Jasně.“ Chase se překlonil a zašeptal. „A oba dva víme, že je jenom otázka času, až se závit strhne a kdo myslíš, že to způsobí?“

Jako kdyby věděla, o čem je řeč, vešla Bee do místnosti a podívala se na mě bezmocným pohledem. „Úkol z matiky? Myslím, že jsem v troskách a holky mi nedokážou pomoct.“

To nedává smysl. Nedokážou pomoct? Nemají problém s matematikou - a dodávám - hlavně, když vezmou útokem obchody při těch jejich meganákupních výletech. Zíral jsem na Bee. Ptala se jich vůbec?

„Jo, zlom vaz.“ Chase mě bouchl do zad. „Dost pochybuju, že by ti Tex dal jakýkoliv požehnání za myšlenky, co se ti honí v hlavě.“

„Takhle já nepřemýšlím - už ne.“

Bee si dala ruce v bok a naklonila hlavu mým směrem. Stiskla k sobě podrážděně rty, zatímco já se cítil úplně opačně.

„To jsi uvnitř fakt mrtvý. Protože ta holka se na tebe dívá, jako bys jí slíbil koupit Měsíc - a ty se na ni díváš, jako bys udělal něco víc, než jí to jen slíbil.“

Vydal se pryč.

Bee pohodila učebnici na stůl. „Co to mělo být?“

„Astronomie,“ stačil zavolat Chase. „Bavte se, děcka!“

Otřel jsem si tvář do dlaní, ona si sedla vedle mě a přistrčila židli tak blízko, jak jen to bylo v lidských silách možné. Její vanilková vůně mě málem udusila k smrti.

„Cítím se hloupě.“ Sehnula ramena. „Je to základní matematika 101 a už jsem zmatená.“

Matematiku zvládnu. Jenom se soustřeit na čísla.

S hlubokým nádechem jsem otevřel její sešit a popadl pero. „Dobře, takže začneme od začátku.“