BTV - kapitola 3,4

Překlad: Verča

3. KAPITOLA

MARY-JANE

Dívám se na ty dva kovboje, kteří mě sledují, jako kdyby nikdy předtím neviděli ženu. Jeden z nich se začne usmívat, natahuje jeho ruku, aby si potřásl s mou, a hned vím, že to není Ty. I když si jsou dost podobní. Ty je ten s tvrdým výrazem ve tváři, který odpovídá všem fotkám, které jsem viděla. Většinou jsem viděla jen část jeho obličeje, ale teď můžu vidět každý palec jeho tváře. Kovbojský klobouk ho v tomto úhlu přede mnou nemůže zakrýt.

Než si mohu potřást rukou s tím druhým mužem, popadne mou ruku Ty. Podívá se na muže vedle něj, sestřelí ho pohledem a pak mi pustí ruku. Určitě jsou příbuzní. Úsměv druhého muže se jen zvětší a zvedne ruce do vzduchu.

Ty se opět otočí ke mně. Jeho tmavé oči se setkají s mými. Jsou tmavě hnědé a na okrajích vypadají téměř černé. „Ty nejsi muž,“ řekne skrz zaťaté zuby. Ani jsem nevěděla, že takto někdo může mluvit. Zúží na mě oči, jako by něco studoval. Možná, že čeká na to, že se proměním v muže.

„Ah. Ne,“ řeknu prostě, protože nevím, jak reagovat.

„Zkurvená sračka.“ Otočí se zády ke mně a já se podívám na toho druhého.

„Omlouvám se, je to debil. Jsem jeho bratr, Blake.“ Mrkne na mě. „Ten hezčí. A ty jsi?“ Na tváři se mu formuje dolíček, a zajímalo by mě, jestli ho má Ty taky. A jestli ano jak roztomilý by byl můj chlapeček se stejným dolíčkem? To mi připomíná důvod, proč jsem tady.

Tito muži jsou rodina mého malého chlapečka a nevypadá to jako dobrý začátek. Je tu naprosto jasný problém, že nejsem muž, a to rozhodně není něco, co můžu změnit.

„Mary-Jane,“ řeknu a snažím se být zdvořilá. „Nebo MJ.“

„Nemáš někde zasraně bejt?“ Vyštěkne Ty, otočí se, z čehož nadskočím. Ztrácím půdu pod nohama, ale on mě chytne těsně předtím, než mohu spadnout, a přitáhne si mě k němu.

„Neděs tu maličkou,“ zavtipkuje Blake, v jeho hlase je jasně rozpoznatelný smích.

Chystám se odtáhnout z Tyova sevření, ale on mě jen pevněji uchopí a začne vypouštět řetězec nadávek, které jsem nikdy neslyšela, z jeho úst. Pak ode mě prakticky odskočí, jako bych hořela. „Musíš si dělat zasranou srandu,“ vyštěkne znovu. Zajímalo by mě, jestli dokáže říct větu bez té Z-bomby.

„Ne!“ Řekne Blake, směje se tak silně, že se sehne a plácne do jeho stehen, když se láme smíchy.

Ty se jen otočí, vyjde k domu a nechá mě tam stát s otevřenými ústy.

„Já…“ Podívám se na přední dveře, které nechal otevřené. Měla bych jít za ním? „Možná bych měla jít a vrátit se,“ navrhnu. „Myslím, že zůstanu v domě pro zaměstnance, nebo tak.“ Možná, že by mě tam mohl odvézt. Opravdu nechci jet zpět do města. Nohy mě začínají bolet z té cesty autem a letnímu vedru. Opravdu se chci posadit a dát si nohy nahoru.

Blake jen zavrtí hlavou, zatímco se snaží dostat smích pod kontrolu. Koule nervů v mém břiše roste, což není dobré, protože zvracení ke mně v těchto dnech přichází velmi snadno.

Vypadá to, že články, které nazývají Tye debilem jsou dost možná pravdivé. Realita mě zasáhne mnohem tvrději, než bych si myslela.

„Nemyslím si, že můžeš zůstat v domě pro zaměstnance.“

„Nezůstane v zasraným domě pro zaměstnance,“ vyštěkne Ty, a opět mi způsobí, že nadskočím.

„Mohl bys přestat!“ Vykřiknu. Moje ruka jde k mé hrudi, když se snažím dostat mé srdce pod kontrolu. Jak může někdo tak velký udělat krok, aniž bych ho slyšela?

Ignoruje mě. „Kde máš tvé sračky?“

Mám nutkání říct mu, že si je může strčit tam, kam slunce nesvítí, ale neřeknu to. Není to jen o tobě, Mary-Jane.

Jen ukážu k mému SUV. Nevěřím svému hlasu, protože mi narostla boule v krku.

„Jdi pryč,“ řekne Ty, ukazujíc na Blake, než zamíří k mému SUV.

„Nekouše,“ řekne Blake, jak kolem mě projde k černému autu. Nejsem si jistá, zda mu mám věřit.

Několikrát se nadechnu a pokusím se stlačit bouli v krku dolů.

„Proč nemůžu jít do domu pro zaměstnance?“ Vypadne ze mě, když Ty začne vyndávat má dvě zavazadla z SUV.

Jen zavrčí a jde ke dveřím domu. Jdu za ním, protože opravdu nemám na výběr.

Když vstoupím do domu, zastavím se. Nic tu není. Ani jediný obraz na zdi, žádné cetky. Jen základní věci. Dvě pohovky, TV připevněná na zdi a středně velký jídelní stůl.

Nejsem si jistá, jak může být něco cítit tak chladně v těchto letních vedrech.

„Tudy,“ řekne a podívá se na mě přes rameno. Jdu za ním chodbou. Kývne na zavřené dveře. „Kancelář.“

Páni. Řekl něco bez nadávky a nevyštěknul. Zastaví se u dveří a otevře je. Pokoj vypadá stejně jako zbytek domu.

Je holý, bez ničeho ale jednoduchý, manželská postel s nočním stolkem a komoda. Je vymalován bíle, takže mě napadne, že možná patřil ženě. Je to jediná něžná věc v tomto domě. Jdu za ním do pokoje, položí mé klíče a peněženku na komodu.

„Koupelna je na chodbě a jídlo je v lednici.“

Otočím se na něj, ale vypadá, že kouká kamkoliv jinam než na mě. Chci mu srazit ten stupidní kovbojský klobouk z hlavy. Z této vzdálenosti se na něj nemůžu moc dobře podívat. Ne tak jako když jsem venku stála přímo před ním.

„Kde bych měla začít?“ Zeptám se a cítím se trochu ztraceně a ještě víc o samotě.

„V kanceláři. Zítra.“ Obrátí se k odchodu.

„Mám ti udělat večeři?“ Zeptám se.

„Ne, jdu ven.“ Popadne mé klíče z prádelníku, když odchází z mého pokoje. Stojím tam ohromená, pak uslyším bouchnout dveře.

Lehnu si na postel a ruce si dám pod mou hlavu. Dokonce ani doma jsem se necítila tak sama, a to jsem tam byla sama. Chlad domu mě vrací zpět do prázdného dětství, o kterém opravdu nechci přemýšlet.

Natáhnu se k nohám, sundám mé sandály a hodím je na podlahu. Pak si opět lehnu a položím si ruce na mé břicho.

Přemýšlím o odchodu, ale vzpomenu si, že mi vzal z nějakého podivného důvodu klíčky. Možná, že potřeboval přeparkovat mé SUV nebo tak něco. Bezmyšlenkovitě si třu mé břicho. Vím, že mu musím dát šanci bez ohledu na to, jak moc chci utéct.

Modlím se, aby měl Ty jen špatný den, ale mám pocit, že se mýlím. Opravdu bude kretén. Malá naděje, kterou jsem měla, se vytratí.

4. KAPITOLA

TY

Vyjdu ven z domu, vezmu si jednoho z mých koní a osedlám ho. Musel jsem se odtamtud dostat dřív, než bych se zbláznil. Zastrčím si její klíče do zadní kapsy mých kalhot a zamířím na pastviny. Využívám svůj ranč většinou na dobytek a výcvik koní. Když jsem najal někoho nového, neočekával jsem ženu a jsem si zatraceně jistý, že jsem neočekával tak maličkou věc, jakou je ona. Jak jedu kolem lesa a podél okraje potoka, přemýšlím o tom, co se stalo, když jsem se jí dotkl.

Když jsem se dotkl její ruky, cítil jsem to až v kostech a i v mém ptákovi. Škubnul sebou, ne tak moc jako před všemi měsíci, a když jsem se jí dotkl podruhé, chtěl se dostat ven. Doktoři mi říkali, že by se funkčnost jednoho dne mohla vrátit, ale nebyly žádné záruky. Jeden malý dotek a zdá se, že jsem vyléčen. Byl jsem naštvaný, že tam stál i Blake a viděl to. A na sebe jsem měl ještě větší zlost, protože jsem s tím nemohl nic dělat. Nechci tu ženu na mém pozemku, ale ani jí nechci nechat jít. Nejen, že jsem po dlouhé době cítil mého ptáka, ale něco se stáhlo v mé hrudi, když jsem se na ni podíval. Něco, co jsem nikdy necítil a to mě přivádělo k šílenství.

„Slyšel jsem, že tvůj pták funguje.“

Zakroutím očima při zaslechnutí hlasu mého dalšího bratra Trace. Ohlédnu se a vidím ho na jeho koni, jak přechází přes potok, který rozděluje naše pozemky.

„Mohlo mě napadnout, že si Blake otevře pusu.“ Nohou trochu kopnu do koně a ten vyjde vpřed. Trace přijede ke mně a udržuje krok.

„Ach, ve vteřině, co vyskočil z jeho auta. Myslel jsem si, že tě najdu tady.“

„Yeah, no, myslím, že by ses měl starat o svoje zasraný věci.“

Nastane mezi námi ticho. Obvykle jsme si celkem blízcí, ale tahle situace je poněkud trapná a skutečnost, že o tom mí bratři mluví je ještě horší. Okamžitě mám špatný pocit, tak se na něj podívám a omluvím se.

„Promiň. Byl to zvláštní den.“

„Nedělej si s tím starosti. Blake prostě miluje, když tě může nasrat.“ Podívá se dopředu, přemýšlí, a pak se na mě podívá. „Myslíš, že zůstane?“

Váha jeho slov mě zasáhne. Přemýšlel jsem, že ji propustím, ale co když chce jít? Nic o ní nevím, takže co když odešla? Jak bych jí mohl najít? Jak bych ji mohl přesvědčit, aby se vrátila? Proč by se chtěla vracet k někomu jako já? Vím, že jsem mrzutý a většinu času sprostý. Ale pokud je tato žena lék na to, co se mi stalo, a někdo, koho chci kolem, pak musím provést nějaké změny.

„Musí,“ řeknu a otočím mého koně a zamířím zpět domů.

„Dobrej hovor, Tyi.“

Slyším Traceův sarkastický hlas přes klapot kopyt mého koně, a ignoruju ho. Potřebuju napravit nějaké sračky, pokud chci udělat tohle místo takovým, ve kterém by chtěla být.

V době, kdy se vším skončím, je pozdě, když se dostanu domů. Viděl jsem, jak se dívala kolem, když sem přijela, takže jsem zajel do obchodu ve městě a koupil nějaké věci, aby bylo tohle místo útulnějším. Tiše vytáhnu všechny sračky, které mám a začnu pracovat. Půlka mého auta je zaplněná čerstvými květinami. Nemám vázy, takže jsem koupil spoustu zavařovacích sklenic a rozmístím je po celém domě. Položím několik koberečků a nějaké deky, o kterých mi prodavačka řekla, že každý prostor díky nim bude vypadat „zabydleně.“ Řekl jsem jí, že zabydleně by pro mě byl další pár bot, ale to ona nejspíš nepochopila.

Pohybuju se všude možně, rozmísťuju namátkově svíčky a věci, které se snad Mary-Jane budou líbit. Když konečně skončím a uklidím, neslyším ani pípnutí z jejího pokoje. Než jdu do postele, rozhodnu se, že ji zkontroluji, jen abych se ujistil, že je v pořádku.

Jdu chodbou a zastavím se před jejími dveřmi, pak k nim přitisknu ucho. Můžu jí slyšet dýchat a rozhodnu se riskovat. Otočím klikou, nahlédnu dovnitř a vidím, že spí na boku. Můj pták sebou trochu škubne. Chvíli se na ni dívám v měsíčním světle.

Její tmavé, kudrnaté vlasy jsou rozprostřené na polštáři, a přísahám, že světlo způsobuje, že její pleť září. V této pozici plně vystavuje křivku jejího boku. Mám silné nutkání jít si k ní lehnout a přitáhnout si jí zády k mé hrudi. Nedělal bych nic víc, jen ji držel v náručí. Mé srdce trochu zanaříká a přestanu se na ni dívat.

Poté, co zavřu dveře, tiše vejdu do mého pokoje a připravím se ke spánku. Vysvléknu se, lehnu si na postel a přemýšlím o ní. Sáhnu si mezi nohy, a cítím, jak se můj pták trochu probudí. Nemůžu si pomoct, ale usměju se. Není to úplně takové, jako když jsem se jí dotkl, ale něco tu je.

Když zavřu mé oči a přetočím se na můj bok, představím si jí vedle sebe. A když sním, vidím krásku s tmavými vlasy, která se usmívá jako anděl.