BTV - kapitola 10,11

Překlad: Verča

10. KAPITOLA

TY

Podívám se jí do očí a vidím, že tam něco je. Je to něco jako náznak viny, předpokládám, že je to proto, že si to držela pro sebe. Není nic, co by mohla říct, abych jí přestal chtít, a dítě tomu také nezabrání. Vždycky jsem chtěl rodinu. Myslel jsem si, že se to v určitém okamžiku prostě stane, a pak už ne, a to kvůli nehodě s býkem. Byl jsem tvrdohlavý, nastavil jsem si mé cesty. Věděl jsem, že tenhle druh života není pro každého. Ale to, co Mary-Jane a já sdílíme, je v pořádku. Vím z hloubi mé duše, že ona je ta pravá a že tu prostě měla být. Ona mě přivedla zpět k životu, mluvím spíš o sobě než o mém ptákovi. Nutí mě být pro ni měkčí.

„Nech mě tě trochu pomilovat, miláčku.“

Sundám jí kalhotky a přesunu se mezi její nohy. Chci políbit každou píď jejího těla, a chci začít právě tady.

„Tyi. Je tu ehm…“ Mary-Jane se zakoktá, když se předkloním a dlouze jí olíznu. „Měli bychom si promluvit.“ Její slova zakončí zasténáním, jak jí začnu sát kundičku.

Její chuť naplňuje má ústa a jsem vyřízený. Vsunu do ní dva prsty a kloužu s nimi sem a tam. Je tak zatraceně těsná, nevím, jak do ní dostanu mého ptáka, ale dostanu. Nezáleží, jak dlouho to bude trvat, chci se sladce milovat s touhle maličkou věcí.

„Jsem čistý, bejby. Před několika lety jsem měl nehodu a absolvoval jsem všechny testy pod sluncem. Vezmu tě na projížďku.“ Málem zasténám nad vlastními slovy, jak přemýšlím o tom, že mezi námi nic nebude. Něco takového by mě předtím vyděsilo. Bylo by to příliš intimní. Ale ne sní.

Prsty se pohybuju dovnitř a ven, snažím se jí každým tahem trochu roztáhnout. Položím svou pusu zpět na její klitoris a pokusím se jí dát potěšení. Naříká a chvěje se pode mnou, cítím jak mi její šťávy máčí prsty. Je tak blízko, mám pocit, že sám taky vybuchnu. Můj pták pulzuje potřebou, jako nikdy. Už je to několik let, co jsem měl orgasmus, a jsem trochu vyděšený z množství semene, až se udělám. Řekl bych, že kdyby nebyla těhotná, bylo by dost pravděpodobné, že po našem poprvé ano.

Její ruce sevřou mé krátké vlasy a drží mě na místě. Ty zatracené zvuky, které vydává mě dohánějí k šílenství, potřebuju se nadechnout. Cítím, jak se jí třesou nohy po obou stranách mé hlavy. Jednou rukou šplhám nahoru k jejím prsům a štípnu ji do bradavky. Extra pocit stačí k tomu, aby se raketovým tempem přehoupla přes okraj s výkřikem radosti.

Jím její orgasmus, zatímco se mi dělá na ústa. Sakra, chutná sladce. Jsem na ní závislý.

„Víc, miláčku. Chci víc.“

A ona mi to dá. Prohne se a znovu se udělá, jak na ní pracuju mým jazykem a prsty. Její tělo se chvěje a třese. Lehce z ní vytáhnu prsty a olíznu je. Nechci, aby její chuť přišla nazmar.

Když se posadím a podívám se na ni, je krásný nepořádek. Její tělo pokrývá pot. Její noční košile je nahoře a je téměř celá odhalená.

Nikdy jsem neviděl nic krásnějšího, a nemám v úmyslu přestat jí dávat rozkoš.

Sáhne po mně a já se nad ní pohnu. Cítím, jak její ruce sahají po mém oblečení, a já jí pomůžu s její košilí. Jsme kůži na kůži, zatímco vychází slunce. Jsem tvrdý a tuhý a ona je teplá a měkká. Posunu se mezi její stehna a přitisknu hlavu mého rozzlobeného červeného ptáka k jejímu vchodu.

„Jdi na to pomalu, Tyi. Nikdy jsem to nedělala.“

Podívám se dolů na její těhotenské bříško a myslím, že myslela, že neměla sex od doby, co je těhotná. Nechci znát podrobnosti, jak přišla do jiného stavu, ale jsem rád, že ke mně přiběhla. Protože jsem ji chytil, nikam nepůjde. Přivážu ten její malý zadeček k mé posteli.

„Pomalu, miláčku. Velmi pomalu.“

Když se líbáme, stále mohu cítit sladkost její kundičky a to mě zasraně popohání. Nevím, jak sakra zvládnu mít něco tak perfektního a krásného pod sebou.

Pomalu se tlačím, snažím kontrolovat šelmu na mých zádech, která mi říká, abych ji ošukal. Mary-Jane je speciální a sladká a chci, aby to s ní bylo jemné. Zasunuji se do ní kousek po kousku, ale napíná se. Nelíbí se mi myšlenka na to, že byla s někým jiným, ale musel mít malýho ptáka, protože je stále úzká jako panna. Myšlenka, že jí někdo nechal v jejím stanu, mě vytáčí, ale jsem také nadšený, protože jí udělám svou. Za žádných okolností jí nenechám odejít, a její dítě je nyní moje dítě. A budeme mít zatracenou rodinu. Navždy.

Konečně, když jsem v ní, pozastavím se, abych ji nechal přizpůsobit se. Líbáme se a cítím každý kus její jemné pokožky a křivky. Když konečně začne hýbat jejími boky, vím, že je připravena na to, abych se s ní miloval. Jsem opatrný, nadzvedávám se, abych netlačil na její těhotenské břicho.

Sehnu se, abych mohl vsát její bradavky. Málem vyskočí z postele. Jsou tak citlivé a přemýšlím, jak budou chutnat s mlékem uvnitř. Ta myšlenka udělá mýho ptáka tvrdýho-jak-ocel. Nemůžu uvěřit, že jsem dostal, vše co jsem kdy chtěl. Možná se neznáme dlouho, ale vím, že je to ta nejlaskavější osoba, kterou jsem potkal a udělám všechno, abych se o ni postaral.

Dostanu se mezi nás a třu jí klitoris mým palcem. Cítím, jak se kolem mě utáhne.

„Nemůžu…“ Mary-Jane začne napadat další orgasmus.

„Můžeš, miláčku. A uděláš se.“ Nakloním se dolů a vsaju ji bradavku, křičí radostí. Nechám ji vyskočit z úst a olíznu jí mezi prsy. „Dej mi to, co chci, Mary-Jane. Nezastavím se dokud mi to nedáš.“

Vzhlédnu a vidím, jak v měkkém ranním světle vrcholí. Ten pohled mi stačí k tomu, abych se přehoupl přes okraj, tvrdě do ní přirazím a vyprázdním se do ní. Orgasmus prochází každou částí mého těla. Je to intenzivní a můžu cítit, jak mezi nás vytéká mé semeno, protože je ho příliš.

Nadechnu se, vzhlédnu a usměju se na ní. Ona mi úsměv oplatí. Chci se na ní zhroutit, ale nejde to, takže se vytáhnu, lehnu si vedle ní, obejmu její břicho a zabořím se jí do krku. Chtěl jsem to vzít pomalu. Vím, že jsem na ní šel příliš rychle a mohlo jí to vyděsit. Když něco chci, tak si to prostě vezmu, ale tohle mění věci. Neexistuje tu žádné brát pomalu. Musím si ji nárokovat.

11. KAPITOLA

MARY-JANE

Ležím tam, a nevím co říct. Tolik věcí běží mou myslí. Bylo to neuvěřitelné a lepší než, jak jsem si představovala svoje poprvé. Zavřu oči a užívám si pocit Tyovo ruky na mém břiše. Poprvé v životě se cítím celá. Něco mě potkalo, a nevěděla jsem, že to tak moc potřebuju. Nemůžu to ztratit.

Nemůžu uvěřit tomu, jak zareagoval. Nezdál se nějak šílený. Pokud něco, zdá se, že je ke mně víc majetnický. Ale co si pomyslí, až zjistí, že to dítě uvnitř mě je jeho? Jak zareaguje na skutečnost, že nedostal volbu mít dítě?

Otevřu ústa, abych něco řekla, ale nevím, jak mu to říct. Pak vstane z postele a natáhne si boxerky. Sednu si a divám se na něj, popadnu prostěradlo, zakryju se, protože jsem stále trochu v rozpacích. Nikdy předtím jsem před mužem nebyla nahá. Je to něco, na co si budu časem muset zvyknout.

Ty zvedne mé věci, hází je do mého zavazadla, které stálo v rohu místnosti. Vyndala jsem si všechny mé věci, a vidět ho jak mi je hází dovnitř, způsobí, že moje krev mrzne v mých žilách. Že bych si to špatně vyložila? Nebo ho možná zasáhla realita, a chtíč vyprchal.

Když jsou všechny věci v zavazadle, odejde z mého pokoje.

„Tyi!“ Křičím a běžím za ním, ale nesměřuje k přední části domu. Místo toho jde do jeho ložnice. Jdu za ním, držím si u těla přikrývku a dívám se, jak začíná dávat mé věci do jeho pokoje.

„Chtěl jsem na to jít sladce a pomalu, aby ses do mě zamilovala, abys zůstala, ale teď pomalost nebude fungovat,“ řekne. Nejsem si jistá, zda mluví ke mně nebo k sobě. Otevře jeho skříň, odsune některé z jeho šatů a pověsí tam mé šaty. Vidět je tam vedle jeho způsobí, že se uvnitř mě něco usadí. Pocit někam patřit, to jsem nikdy necítila.

„Žádnej hajzl sem nepřijde s myšlenkou, že si tě a moje dítě vezme k němu,“ zavrčí. Pak otevře mou černou tašku a vytáhne další mé věci. Zastaví se a podívá se na jednu z dětských knih a odnese ji na noční stolek.

„Víš co? Vlastně doufám, že se tady ukáže. Tohle je zasranej Texas, po tom všem. Nemůžeš jen tak vstoupit na pozemek cizího muže a pokusit se vzít to, co je jeho, bez toho aniž bys skončil s několika dírama v těle.“

Obrátí se na mě, jeho tvrdé, přivlastňující oči se na mě soustředí. Jen na něj zírám s otevřenou pusou. Pak se zmírní.

„Omlouvám se, miláčku.“ Jeho dlouhé nohy uzavřou vzdálenost mezi námi. „Nikdy bych ti neublížil, neboj se.“ Skloní se a umístí mi jemný polibek na rty. Je o tolik měkčí, než byste si mysleli, že dostanete od muže jako je on. Pak mě zvedne, nese do jeho postele a položí mě dolů.

„Vypadáš dobře v mé posteli. Naší posteli,“ opraví se. „Nehýbej se.“ Vstane z postele, jde do jeho šatníku a jeho ruka se ponoří do jedné ze zásuvek.

„Tohle dítě bude Jennings.“ Cítím, jak mi něco sklouzne na prst. „Ty budeš paní Jennings. Zítra půjdeme k soudu a uděláme to oficiální.“ Pohlédne na hodiny na nočním stolku. „Možná bychom mohli jet do města dnes a vyřídit papírování.“

Chce odejít z postele, ale já ho chytím. „Bereš to tak rychle.,“ řeknu mu. Zdá se to příliš dobré na to, aby to byla pravda.

„Nepotřebujeme nic dohánět. Děje se to.“ Jeho tvář opět ztvrdne a vidím v jeho pohledu starosti. „Někdo si tě nechal proklouznout mezi prsty. Neudělám stejnou chybu, i kdybych tě musel přivázat k této posteli a držet tě tu. Podplatím soudce, aby podepsal naše manželství. Stane se to.“

Mělo by mě to pravděpodobně vyděsit, ale nestane se tak. Ve skutečnosti cítím, jak se mé tělo znovu zahřívá. „Neříkám ne, ale je tu toho víc, co bys měl vědět.“

„Máme na to celý život.“ Nakloní se a položí jeho čelo proti mému. „Potřebuju to. Musím vědět, že nikam neodejdeš. Neztratím tě.“ Myslím na to, jak ztratil jeho mamku a tátu, a na ten strach ze ztráty někoho dalšího.

„Nikam nepůjdu,“ řeknu mu. Sáhnu mými prsty na jeho bradu a ucítím jeho strniště.

Přikývne a vstane. Natáhne se pro mě, aby mě vytáhl z postele. „Pojďme se projet. Potřebujeme...“ Jeho slova se vytratí a jeho tvář se změní na bílou. Sleduju jeho zorné pole, dívá se mi mezi nohy, na krev na mých stehnech. Můj obličej rudne.

„Ó, můj bože! Mary-Jane, ty krvácíš! Dítě!“ Vykřikne, v jeho tváři je jasná panika. Klesne přede mnou na kolena a prohlíží si krev. „Musíme do nemocnice.“ Postaví se, ale předtím než může vyběhnout, ho chytnu za ruku.

„Tyi, jsem v pořádku,“ snažím se ho uklidnit.

„Nevím toho moc, a už vůbec ne o těhotenství, ale jsem si zatraceně jistý, že bys neměla krvácet.“

„Ta krev není kvůli mému těhotenství.“ Zmateně na mě zírá. „Je to proto, že jsi byl můj první.“ Z jeho výrazu můžu říct, že nepochopil to, co jsem řekla. „Vzal jsi mi mé panenství.“

„Ale-“

Přeruším ho. „To dítě.“ Zhluboka se nadechnu. „To dítě je tvoje.“

„Sakra, že jo.“

Musím se kousnout do tváře, abych se neusmála.

„Myslím tím, že jsem byla uměle oplodněna, a byla tam záměna.“ Jen se na mě dívá, takže pokračuju. „Byla jsem v Caro Fertility Center. To je vlastně důvod, proč jsem tady. Přišla jsem ti to říct.“ Z jeho tváře usuzuju, že Centrum zná a věci mu zaklaply na místo. „Dali mi tvé dítě.“

Několik sekund jen zírá a pak odejde z pokoje. Stojím tam, nejistá, zda ho následovat, ale pak uslyším křik z druhého konce domu. Popadnu jednu z jeho košil a obléknu si ji. Když vstoupím do kuchyně, přechází sem a tam s telefonem u ucha.

„Chci všechno zničit!“ zakřičí do telefonu. Díky hlasitosti jeho hlasu vyskočím. „Všechno.“

Chvíli je ticho. „Byla tam ještě nějaká záměna?“ Tyto slova jsou tichá a zlověstná, a mé srdce zamrzne, když to slyším. „Máte zkurvené štěstí.“ S tím ukončí hovor a telefon položí na pult. Stojím na místě, a když se otočí uvidí mě.

Zhluboka se nadechne. „Je to v pořádku,“ řekne mi, ale já se nedokážu pohnout. „Dal jsem to všechno zničit.“ Udělám od něj krok. Vypadá naštvaně.

„Žádná jiná zasraná žena nebude mít moje sperma v sobě, jen ty. Kdybych zjistil, že udělali další zkurvenou záměnu, spálil bych to zatracený místo.“ Uzavře mezi námi vzdálenost. „Jen ty se budeš starat o mé děti.“

Jeho ústa se skloní k mým v majetnicky sladkém polibku. Moje nohy opustí zem, a cítím, jak jdeme domem a pak má záda ucítí postel.

„Nikdy jsem si nemyslel, že budu tak šťastný, že mi býk málem rozdrtil koule, ale udělal bych to znovu, pokud by tě to přivedlo ke mně.“ Usměju se na něj. „Věděl jsem, že jsi ta prává v okamžiku, co jsi vystoupila z auta. Probudila jsi mě. Věděl jsem, že budu mužem, který tě bude navždy milovat.“

„Taky tě miluju,“ řeknu mu, přemýšlejíc o všech těch malých věcech, které nás svedly dohromady. Vesmír by stejně zajistil, abychom našli jeden druhého.