BTV - 5. kapitola

Překlad: Verča

MARY-JANE

Otočím se na bok a podívám se do zrcadla, abych se ujistila, že moje malá boulička není vidět. Broskvové šaty se rozšiřují na bocích, takže mi dodají extra pokrytí, které potřebuji. Nevím, jak dlouho to budu schopna skrývat. Modlím se, aby muži kolem měli nějaké vychování a nevolali na mě těhulko. Bojím se, že bych jim mohla říct, že těhotná nejsem a pak by věci mohly být trapné.

Zhluboka se nadechnu, snažím se dostat emoce pod kontrolu. Doufám, že Ty měl prostě včera špatný den a dnes bude v lepší náladě. Vklouznu do svých bot, vyjdu z mého pokoje a zamířím chodbou do kuchyně. Část mě chce Tye potkat, to je důvod, proč jsem tady, ale druhá část doufá v to, že ho možná propásnu a už bude pracovat na ranči.

Když vstoupím do kuchyně, ranní světlo svítí dovnitř okny. Všechno tu vypadá jinak než včera, včetně ženy, která stojí u kuchyňského ostrůvku. Otočí se ke mně, její divoké rudé vlasy se díky otočení rozlétnou. Přes její obličej se roztáhne úsměv. Vypadá, že je o pár let mladší než já. Její bledá pokožka je ohromujícím kontrastem k jejím velkým, modrým očím a ohnivě-červeným vlasům.

Vypadá, že se sem hodí. Má kovbojské boty a modrou, flanelovou košili zastrčenou do džínů. Ale ona není jediná věc, která je tu jiná. Dům ožil. Musím se kousnout do rtu, abych se nerozesmála, protože nevím, jestli toto místo nezdobila žena přede mnou. Vypadá to jako nepořádek. Je to jako kdyby tu někdo rozházel spoustu věcí bez důvodu a schéma, ale pořád je to lepší než ten chlad, který tu byl cítit včera. Teď je to ozdobený nepořádek.

„Ahoj, jsem Dolly Jennings.“ Udělá ke mně krok a podá mi její ruku. Samozřejmě, že se jmenuje Dolly (ang. panenka). Usměju se nazpátek a pak mě to tvrdě zasáhne. Její příjmení. Bože, je to jeho žena? Můj žaludek klesá, pomalu zvednu ruku, abych mohla stisknout tu její.

„Já jsem, ehm…“ Zhluboka se nadechnu, snažím se dostat pod kontrolu. Věděla jsem, že je tu tahle možnost, ale je mnohem těžší přijmout tu skutečnost. Bude to druhá žena v životě mého dítěte? „Jsem MJ,“ řeknu konečně. Snažím se dostat mou mysl pod kontrolu. Vždycky jsem věděla, že bych mohla roztrhnout jeho svět na části, pokud by měl manželku, ale snažím se na tom najít to dobré. Byla by tu další osoba, která by mohla milovat naše dítě. Ale stále se cítím, jako kdybych něco ztrácela, a nejsem si jistá, co to je.

Nakloní její hlavu na stranu, studuje mě, než mě vtáhne do objetí. Stiskne mě takovou silou, kterou by neměl mít někdo její velikosti. Musím od ní držet své tělo, aby nemohla cítit moje bříško.

„Ach, není tak hrozný. Slibuju, že Ty nekouše,“ řekne, když se ode mě odtáhne. Úsměv rozzáří její tvář. Takhle blízko můžu vidět pihy na jejím nose a způsobují, že vypadá mnohem mladší. „Velká strašidla jsou uvnitř vždy jak marshmallow. Musíš je jen…“ Udělá pohyb rukou a pop zvuk s jejími ústy. „…roztrhnout.“

S tím se otočí a jde zpět k ostrůvku, zvedne její hrnek s kávou a lokne si.

„Nemáš třídu?“ Zarachotí za mnou hluboký hlas. Nechci se obrátit. Vím, že je to Ty. Má stále nevrlý hlas, jako včera, nebo možná takhle mluví pořád.

„Co se tu stalo?“ Dolly se podívá směrem k obývacímu pokoji. „Myslím, všechno je lepší než bylo, ale je to stále trochu…“ přemýšlí, její nechuť k výzdobě je jasná. Teď už vím, že to nebyla ona. „divný.“

„Třída, Dolly,“ Ty opět zabručí a cítím, jak o trochu víc vejde do místnosti. Blíž ke mně. Snažím se ze všech sil neotočit se a podívat se na něj.

„Klídek. Je léto.“ Znovu si lokne její kávy.

„Kde zůstáváš?“ Zeptá se Ty. Podívám se stranou a uvidím ho tam stát bez trička. Jeho oči mě studují, ale já se podívám zpět na Dolly, podivujíc se nad jeho otázkou.

„V té malé chatě přes jezero.“ Zvedne ruku. „Nezačínej. Vlastním tu část pozemku, a je mi osmnáct. Zůstanu tam a nemůžeš mě zastavit. Nemůžeš mě nutit zůstat tady. Já-“

Ty ji utne. „S chatou jsem v pohodě.“ Nemůžu si pomoct, ale pohlédnu na něj a jsem překvapena, že jsou jeho oči pořád na mě.

Dollyina ústa se otevřou, jako by tomu nemohla uvěřit, a já jsem stejně zmatená. Možná, že nežijí společně. To by vysvětlovalo, proč je dům tak prázdný.

„Nelíbí se ti ty sračky, co jsem sem přinesl?“ Zeptá se Ty a dívám se na Dolly, nejistá si, na koho mluví. Nepromluvím, jen pro jistotu.

Cítím lehké zatahání za mé vlasy, a když vzhlédnu, uvidím Tye, jak si točí můj pramen vlasů kolem prstu. „Nelíbí se ti mé sračky?“ zeptá se znovu a zírá na mě.

„Je to jiné,“ připouštím. Nějak se mi podaří udržet oči na jeho tváři. Bože, je dokonce větší, než si pamatuju ze včerejška. Je celý tvrdý a periferně můžu vidět chloupky na jeho hrudi, které odpovídají jeho vousům. Vypadá, jako by se několik dnů neholil.

„Můžeme sehnat jiné sračky, pokud chceš.“ Pořád si hraje s mými vlasy a slyším šepot, „Co to kurva?“ od Dolly. Zdá se, že tu každý má špinavou pusu. První slovo mého dítěte bude nadávka.

„Není to můj domov. Jsem v pohodě s čímkoli.“ Myslím, že tu budu jen chvíli. Je to pozice na určitou dobu, a kdo ví, jak to bude, až Ty zjistí všechny mé tajemství. Všechny se ukážou spíš dřív než později.

Pustí mi vlasy, sáhne do zadní kapsy kalhot a vytáhne jeho peněženku. Vytáhne kreditní kartu a hodí ji na pult vedle něj.

Pak se otočí a odejde. „Dělej ty Amazon sračky. Neopouštěj můj ranč,“ prohodí přes jeho rameno. Jako bych mohla odejít. Pořád má moje zatracený klíče!

„Wow,“ vydechne Dolly, když přejde k pultu a zvedne kreditní kartu. „Nikdy za celý můj život mi můj bratr nedal jeho kreditní kartu. Jsi tady pět sekund a dá ti ji.“

„Bratr?“ Zeptám se a cítím úlevu. O jednu překážku méně.

„Ano. A je jich víc. Vím, že ses setkala s Blakem – jeho pusa jela celé ráno, a pak ještě Trace. Ale žádný strach. Ty je jediný debil v týhle partě.“ Zasměje se vlastnímu vtipu a uvidím dolíček. Zdá se, že ho mají všichni Jenningsové.

Podá mi kartu. Vezmu si ji od ní, ale nemám v plánu použít ji. Najal mě, abych se starala o dům a pomohla mu s kanceláří.

„Říkám ti. Tihle velcí bastardi padají tvrdě.“ Mrkne na mě. „Chtěla jsem pop a vidět, jestli Blake mluvil pravdu. Zastavím se později.“ S těmito slovy se otočí a odejde z domu. Stojím v kuchyni a nemám žádnou představu, co dělat.

Hádám, že půjdu najít kancelář.