BP - kapitola 13,14

Překlad: Dráža

13

0 Let

1 Týden

5 Dní

"Jsi vykopnuta jako moje nejlepší kamarádka!" Vykřikla Kayla. Dokonce i ve dvě ráno byla její tvář na Skype, Beyonce - bezchybný. Chci být její, ale nejsem, protože myšlenka na randění s ní je v podstatě téměř jako incest, protože je pro mne jako malý bratr jen s obrovskýma kozama, které by do mě mohly narazit  v nevhodném okamžiku, řekněme třeba jako v zoo, před zábradlím lví kleca, a zemřu.

"Přestaň mluvit o mých prsou! Máš padáka!"

"Kaylo," přitakávám atraktivně. "Kaylo poslouchej, nemůžu být vyhozena, už jsi mě vyhodila."

"Sakra ano, vyhodila!" Bouchne se sklenicí vody a všechno se jí rozlévá. "Proč jsi mi to neřekla dříve?"

"Protože!" Zčervenala jsem. "Protože. Protože jsem byla zaneprázdněna."

Kayla se vědoucně uculuje a já křičím.

"Drž hubu!"

"Nic jsem neřekla!"

"Stejně drž hubu!"

"Konečně!" Ignoruje mou žádost. "Bože, trvalo ti to dva roky."

"Deset měsíců není navždy."

"V té době bys mohla mít dítě!"

"Ugh, ne, prosím. Žádné housenky. Slib mi, že nebudeš mít housenky."

"Budu mít devět set housenek, abych tě jima děsila. Když už mluvíme o housenkách, používáte kondomy, že jo?"

"ANO."

Jen se chichotá. "Není to divné? Stejně jako divné plastové ponožky."

"Dám ti jednu na hlavu a udusím tě."

"Omlouvám se!" Zvedla ruce. "Jsem jen šťastná, že jsi konečně získal to, co jsi  v životě chtěla!"

"Jack není všechno, co jsem v životě chtěla," protočila jsem oči. "To, co chci v životě, je stabilní, ale uspokojivá kariéra v oblasti mé volby a obrovský dům udělaný z koblih."

"A Jacka."

"A Jack bude moct někdy spát v mém koblihovém domě. Ano."

Kayla se na mě dívá s přihlouplým úsměvem.

"Co?"

"Ty jsi opravdu zamilovaná."

"Ugh."

"Myslím to vážně! Jakého jiného kluka bys nechala spát ve svém koblihovém domě?"

"Johnnyho Deppa."

"Ano, ale ten je ženatý."

"Ughhhh. Lidé, kteří jsou ženatí, mohou úplně spát v mém koblihovém domě."

"Počkej," Kayla vypadá, jako by ji zasáhl blesk a / nebo přišla s brilantní hypotézou dospívající dívky. "Je koblihový dům radostný?"

Stoupnu si a vlezu do deky a pak ji kolem sebe obtočím a skácím se k zemi jako zvláštní květinová klobása. Skype zapípal dalším hovorem a já vyskočila nahoru.

"Ach, pořád. Mám další hovor."

Zvednu to a pozdraví mě Vanessina tvář.

"Oh ahoj! To jsi ty!"

"Jsem to já," souhlasí. Vypadá úplně jinak, když nemá make-up, a je v nějakém luxusním hotelovém pokoji. Přikrývky jsou příliž dokonalé. "Předpokládám, že jsi našla poznámku, kterou jsem napsala v telefonu?"

"Jo! Jsem trochu ohromená, že se ti to podařilo všechno napsat, když si jen předstírala, že se díváš na mé fotky."

'Pokud máš stále zájem, budu tě kontaktovat přes Skype od dvanácti do tří hodin. Moje uživatelské jméno je kv2009dia@msn.com '

"Nechtěla jsem, aby to Jack viděl," řekne. "To, co navrhuji, by ho rozlobilo a já chci, aby se soustředil."

"Takže," podívám se na můj telefon. "Chceš, abych tu keylog věc umístnila nebo co?"

"Přesně."

"Dobře, ráda bych to udělala pro tebe a pro všechny, ale budu potřebovat nějakou motivaci."

Vanessa přikývne. "Samozřejmě. Ráda bych ti zaplatila ..."

"Uh, ne. Nechci peníze."

"Tak co chceš?"

Stiskla jsem rty a diskutovala o tom, jestli je uvážlivé říkat tajnému vládnímu agentovi velmi špinavé tajemství. Její tvář je tak vážná a odhodlaná, a to je, když si uvědomím, že se o záležitosti ostatních nezajímá. Všechno to bude odsunuto stranou jako informace, prostředek k dosažení cíle. Je to vůle, kterou následuje.

"Takže Jack něco udělal. Před dlouhým časem."

"Hernandezovo zmizení?"

Skočím po tom. "Jo, jo. Jak jsi -"

"Nebuď hloupá. Vím, co potřebuji vědět."

"Takže pak víš, že federálové dali kazetu, ehm, a tím incidentem, Willovým přátelům. Takže by je mohli vymazat."

"Bohužel, ano."

"Ale ty nejdeš po Willovi a jeho přátelích? Tak proč -"

"Mezi námi a federální vládou existuje malá kooperativní komunikace," řekne rychle. "Říkejme tomu rivalitu, nazývejte to lidskou pýchou, ale podobné záležitosti se dějí často. Feministům neříkáme, co děláme a komu, a tak někdy skončíme zatýkáním lidí, kteří ... byli naverbováni na pomoc."

"Pravda. Dobře. Udělám celou věc s keylogem pro tebe. Ale. Ale chci, abys to natočila a odešla. Chci, abys to u federálů stopla. Nebo kdokoliv. Navždy."

Vanessa si pohladí rty. "To je strašně velká žádost. Žádát mě, abych manipulovala s důkazy, zadržované ve federální vytríně."

"Vím. Ale. Pokud to uděláš, udělám tu keylogging věc. Dnes večer. Rovnou. Stačí, aby to zmizelo."

Malý hlas v mé hlavě prosí, abych ji požádala, aby natočila záběry. Ale Jackovo dilema je mnohem důležitější. Jackovo znamená vězení. Moje jen znamená vykopnutí z vysoké školy. Takže jsem rozhodnutá.

Vanessa o tom přemýšlí a vzdychne.

"V pořádku. Vlož ten keylog dnes večer a já udělám pár telefonátů."

"Děkuji," vydechnu. "Děkuji mnohokrát."

"Pošlu svého spolupracovníka, aby nechal keylog v hnědém papírovém sáčku, na pravém boku popelnice u Ciao Bella. To je kavárna ve tvém areálu."

"Duh. Byla jsem tam snad tisíckrát."

Přísně se na mě podívá a já ztichnu.

"Připoj keylog do vstupu jednoho z portů USB v počítači. Někdo udělá zbytek, jen se ujisti, že je to uvnitř. Jediné, co potřebuji, je, aby keylog zůstal v počítači čtyři hodiny. Poté budu mít přístup k harddisku, kdykoli budu chtít."

"Do USB portu. Mám to."

"Budu vědět, kdy je hotovo. V několika následujících týdnech, očekávej návštěvu přítele spolupracovníka. Řekne ti, až bude tvoje odměna vyřízena."

"Dobře."

"A Isis," řekne Vanessa. "Buď opatrná. Will není dobrá osoba." Ušklíbnu se.

"Vím."

Vanessa se odhlásí a já se vrátím ke Kayle.

"Všechno v pořádku?" Zeptá se. "Vypadáš trochu nemocně."

"Ošklivě nemocně," upřesním.

"Ne, jako kdyby ti bylo špatně."

Jsem ticho a dívám se na temnotu její ložnice, když zírá na mou temnotu, která je vzdálena tři tisíce kilometrů.

"Hej, Kaylo?"

"Jo?"

"Byla bys stále mojí kamarádkou, kdybych ... kdybych odešla?"

Kayla stáhla obočí. "Samozřejmě, hloupáčku. Nelíbí se ti to tam?"

"Myslela jsem, že ano! Myslela jsem, že tu opravdu chci být. Myslela jsem, že to bude skvělé, a bude to okej, ale. Jen je to nudné," říkám. "Škola je nudná. Chci jít na místa a vidět nové věci. Věci, které nejsou v učebnici. Chci cestovat! Chci se dostat z tohoto státu, této země. Chci jen ... jít."

"Tak bys měla. Měla bys dělat, co chceš."

"Nemyslíš si, že je to hloupé? Nemyslíš si, že si navždy zničím svou budoucnost nebo tak něco?"

"Uh, ne? Jsi Isis Blake! Ty nejsi já, Wren, nebo dokonce Jack. Nejsi jako ostatní lidé. Jsi veselá, rychlá a dobrá, a ty jsi ty. Budeš v pohodě, bez ohledu na to, co se svým životem uděláš. Nikdy nic není navždy zničeno. A budu vždycky tvoje kamarádka."

Oči se mi zalijou slzami a stejně tak její. Směje se a otírá si tváře.

"Dokud půjdeš za tím, co tě udělá šťastnou, všechno se ukáže v pořádku. Slibuji."

 ***

Druhý den ráno se snažím vypadat nejlépe jak to jen jde, jakože nejdu dělat špionážní věci. Vezmu si jasně žlutou sukni a tílko s květy (svět může vidět mou jizvu, už ji neskrývám) a já se usmívám a říkám ahoj všem, dokonce i Heatherovi, dokonce i sedmi klukům. Špióni nejsou přátelští. Nikdo nikdy nezjistí, že dělám špionážní věci.

"Děláš špionážní věci?"

"Ježíši Kriste!" Vykřiknu a otočím se, abych viděla, jak na mě Charlie zírá. "Jak - jak jsi -" naklonila jsem se a zašeptala. "Dokážeš číst myšlenky?"

"Mluvila jsi o vloupání," uhodil. "Uh, a ta žlutá je ohavná. Poradím ti, pokud chceš být špiónem, nos černou."

"Nejsem špión!" Lidé zírají. Okamžitě snižuji hlas. "Nejsem špion. Jednoduše ... vyhodila jsem důležitý papír. Omylem. Jo."

Charlie se podívá na mou ruku pohřbenou v koši a pak se na mě ostře podívá.

"Mnoho papírů," opravím. "Celý blok. Plný papírů."

"Tady," zavrčí, vrazí ruku dovnitř a vytáhne papírovou tašku a z ní otře banán. "Magore. Pokud chceš léky, můžeš to udělat jako normální lidé a jít je vyzvednout od prodejce. Pak se nebudeš muset hrabat v odpadcích. A vyhrajou všichni."

"Pravda. Um. Děkuji ahoj."

Odcházím co nejrychleji. Naběhnu do skleněných dveří mé koleje a hlasitě proklínám ďábla a otírám si bolavé čelo.

"Páni, ty si opravdu užíváš tyto jemné věci," řekne za mnou Charlie. Skrývám se za sloupem.

"Jdi pryč," zasyčím. "Kšááá!"

"Máš bipolární poruchu nebo více poruch osobnosti nebo tak něco? Protože jsi obvykle mnohem hovornější než teď."

"Ne, ale mám bolesti hlavy, když mi lidé říkají příliš mnoho hloupých věcí najednou."

"Víš, díky tobě jsme nedostali tolik informací, kolik bychom mohli dostat z Brittany. Svedla jsi Jacka a trochu zničila celý náš plán. Měli jsme plán, že nasadí štěnici do Willova počítače. Teď to musíme dělat tou tvrdší cestou."

"Co je tvrdší cesta?"

"Proklouznout dovnitř. Nenávidím se plížit."

"V tom lese jsi byl na hovno s tím, že jsi špinavý," souhlasím.

"Pronásledoval jsem tě."

"No, to nebylo jako pronásledování, podle toho jak jsi byl hlasitý."

"Vykřikla jsi."

"Všichni někdy děláme chyby."

Pročil oči a já si dupla nohou.

"Podívej, je skvělé, že jsi tady a děláš věci jako je dýchání, ale opravdu musím jít."

Vezmu schody po dvou a nechávám ho, aby uvažoval o své životní chybě, že se mnou mluvil. V pokoji otevřu papírovou tašku, keylogger plochý černý plastový kousek ne větší než můj nehet na palci.

"To je kus hovínka?"

Otočím se a zkreju keylogger mezi prsty. Yvette sedí na posteli a lakuje si nehty obvyklou radostně smrtící upírsky černou.

"Je to vyjednávací čip o mou duši," říkám. "Hraju hru s vysokými sázkami proti Satanovi! Je to opravdu trochu povzbuzující. Chceš pomoct?"

Yvette po mě střílí pochybovačným pohledem. "Myslíš rohatý s červenou kůží a velkou děsivou vidlicí Satan?"

"Něco takového. Přimysly si více vlasů a méně špičatých rohů, ale přesně stejnou úroveň zla."

"Takže, chlap."

"Jo. Musím se dostat do jeho pokoje a něco v něm zanechat, ale nechci se dostat do pasti. Protože jestli mě tam přichytí, bude si to užívat, protože mě rád pozoruje se kroutit.

"Zasranej sadista," vyplivne Yvette. "Dobře, takže ty tam vejdeš a já tam vrazím po tobě. Správně?"

"S drobným rozdílem."

"Co to znamená?" Nakrčí nos.

"Znamená to, že namísto toho, abys vrazila do jeho dveří a upozornila ho na to, že s ním plánuju hrát nějaký hovna, ty ho prostě rozptýlíš."

"Koho bude rozptylovat?" Zeptá se Diana, když vstoupila dovnitř. "A můžu  pomoct?"

"Jsi přijatá," poukazuji na ni. Yvette ji zaplní, když prohrabuju svůj šatník, hledajíc vhodný bojový oblek. Něco roztomilého, ale ne příliš roztomilého. Chci mu připomenout to, co zničil, rozptýlit ho od jeho vlastních "triumfů" dost dlouho na to, aby ho trochu zaslepili. Vyberu tmavé džíny a těsné tričko, i když se mi dělá špatně jen z pomyšlení na to, že před ním odhalím některé z mých křivek. Tohle je pro Jacka. Je to proto, aby neskončil ve vězení.

"Mohli bychom spustit poplašný systém," řekne Diana. "Chlapecká kolej bude prázdná poměrně rychle a pochybuji, že někdo jako je on, bude chtít být té siréně v doslechu."

"Perfektní. Bože, jsi geniální. Moje přítelkyně je geniální," políbila ji Yvette na tvář. Diana se začervenala.

"Ach, zastav se."

Yvette jde k oknu, otevře ho a zakřičí.

"MOJE PŘÍTELKÝNĚ JE GÉNIUS!"

Ústa mám otevřená do šťastného ´o´, když se podívám na Dianu, jejíž ruměnec je nyní zamrzlý na její vyšokované tváři. Je to odvážný krok plný odvahy a lásky, a je to tak odlišné od Yvette, kterou znám, která mi před měsíci zašeptala tajemství. Diana se zvedne a začnou se líbat a já si hrdlo, když vidím okusující se jazyky.

"Ehm! Palcená brigáda, věnujte mi pozornost!"

Obě se zasmějí, snažím se od sebe oddělit a obě se se kemně najednou obrátí, ale narazí nohama o nohy a pak se všichni smějeme na podlaze a pochybností vím, že s tím budu v pořádku.

Bez ohledu na to, co se stane po dnešní noci, budu v pořádku.

Yvette a Diana souhlasí s tím, že požární poplach spustí přesně sedm minut poté, co vejdu na kolej. To mi dává dvě minuty, abych vyšlapala schody, a pět minut, abych mluvila s Willem, odvedla jeho pozornost a umístnila keylog. Ale jestli se kurva -

Zatřesu hlavou. Žádný sračky! Nejsou v nabídce. Ne teď, teď vůbec. Nikdy nebyli. Zasraný rybí tyčinky jsou v nabídce restaurace "Životní možnosti" - nikdo si je neobjednává, protože je nikdo nemá rád. A pokud si to objednáte, byla to náhora a lituješ, že vůbec žiješ.

Spěchám po schodech a silně chytám dech u Willova pokoje. Uhladím si vlasy a snažím se vypadat, jako bych ty tři patra neběžela. Třesou se mi ruce. Mám pocit, že se budu zvracet.

A pak mi začne zvonit mobil.

Rychle ho zvednu, než ho uslyší Will.

"Ahoj?" Zašeptám a odvrátím se od dveří.

"Co si sakra myslíš, že děláš?" Zavrčí Jack a zní, jako by šel velmi rychle. "Vypadni odtamtud, hned."

"Nechoď sem," požaduji. "Myslím to vážně, Jacku. Nepřibližuj se. Jak ses to vůbec ..."

"Charlie mi řekl, že se chováš divně. Isis, nemůžeš do toho jít. Musíš to z toho vycouvat. To je moje práce! Ne tvoje! Můžeš se zranit!"

"Stojí to za to," řeknu. "Pokud to udělám, budeš okej. Tak. Jen mě to nech udělat. Prosím."

"Ne! Ne, přicházím tě dostat ..."

"Jacku," zasyčím veškerou silou, kterou dokážu získat. "Utekl jsi po Sophiiným pohřbu, protože jsem to potřebovala. Teď musím jít dovnitř. Sama. Je to stejné."

Jack je tichý, a pak ze sebe vyrazí z divokého frustrované zavrčení. "Ne."

"Ano."

"Ne, Isis, prosím ne."

"Tentokrát mi neublíží."

"To nemůžeš vědět!"

"Nemůžu. Máš pravdu. Nevím nic. Nevím, jestli zítra vystoupí slunce, nebo jestli nedostanu nějakou hroznou nemoc, nebo jestli mě nesrazí auto, nebo jestli mi Will neublíží. Nevím, kde budu za tři roky, a určitě nevím, kde budu za deset let. Nevím, jestli bude Hra o trůny dokončena! Nevím, jestli někdo, koho mám ráda, brzy nezemře, a nevím, jestli nepřijde nějaký meteor a nerozmetá nás na popel. Nevím, jestli se svět neodvrátí od své osy a nevrhne se do vesmíru a pomalu umrznem. Nevím, jestli budu mít zítra ke snídani jídlo nebo ne." Zasměju se. "Ale já vím, že tě miluju. To je ... to je opravdu jediná věc, kterou vím."

"Isis ..."

"Prosím, Jacku. Dovol mi, abych to udělala. Vrátím se v jednom kuse. Slibuju."

"Ty slibuješ," říká, hlas má beznadějný a tichý a ocelový.

"Slibuju, idiote."

"Miluji tě," řekne. "Bože, zasraně tě miluju."

Jack zavěsí jako první. Otočím se abych byla tváří v tvář ke dvěřím. Jenže tu žádné dvěře nejsou. Před mou tváří je jen hrudník Willa Cavanaugha. Rychle ustoupím a on se usměje.

"Isis! Tak dobré, že jsi přišla. Slyšel jsem tvůj znepokojený hlas, takže jsem to šel zkontrolovat, a hle, tady jsi! Jaké příjemné překvapení."

Nastavila jsem svůj výraz a snažila se, aby byl nečitelný.

"Chci s tebou mluvit. Soukromě."

"Samozřejmě, že ano." "Pojďme. Můj spolubydlící šel na večeři."

Vezme mě do svého pokoje a zavře za mnou dveře.

"Nezamykej," řeknu, a předstíraním náznak strachu v mém hlase. Ale stejně to udělá, dvakrát kontroluje zámek a usmívá se.

"Přeci tě nemůžu nechat utéct, že jo? Máme důležité věci k diskusi!"

Will tleskne rukama a sedne si napostel a pokyne mi, abyh si sedla na židli u jeho stolu. A jeho počítače. Bingo.

"Takže!" Říká. "Začneš ty, nebo mám začít já? Nebo budeš jen tak sedět, a dělat jako že jsi hloupá, tak jako jsi to dělala vždycky, a necháš mě abych se po tobě vozil?"

"No by od tebe ne bylo hezké, že jo?" Zavrčím. Odfrkne si.

"Takže máš nějakou tu jiskru zpět, co? A to jsem si myslel, že jsem je všechny uhasil. Taková škoda."

"Nestojíš ani za nádechy, které udělám, zatím co s tebou budu mluvit," odvětím. "Ale stejně to udělám, protože je to něco, co jsem už dávno chtěla říct."

"Oh, nech mě hádat! Je to jeden z těch tvých šukacích zvuků? Kolik jsem je miloval. Chybí mi to, víš. Poslouchat je z tučné, ošklivé hroudy, jako jsi ty, bylo opravdu zábavné."

"To je všechno, na čem ti záleží? 'Zábava'?"

Zamyšleně si mne bradu a pak přikývne. "Ano! Zábavné věci jsou jedinou důležitou věcí na světě. Pokud s něčím nemůžeš mít nějakou zábavu, je to zbytečné a mělo by být okamžitě odloženo. To je spravedlivé."

Will vstane, krouží kolem mě, pak mě popadne za ruku. Odtáhnu ji pryč, a panika mi silně napne svaly, ale roztáhne mi prsty a chytne keylog.

"No, co to je?" Směje se. Naděje vyprchala v jediném tvrdém výbuchu.

"Je to n-nic," vyhrknu. "Jen kusek lejna -"

"Je to keylog. Opravdu sis myslela, že jsem to nevěděl? Viděl jsem tě na těch nechutně plíživých procházkách, jak se líbáte a děláte na sebe ty zasraně nechtuný obličeje a věděl jsem, že tě do toho vtáhne. Jde po mně a jeho zasraná partnerka po mně jde taky, a teď jdeš po mně i ty. Ale to nebude fungovat, protože ..." Rozlomí keylog na dvě části, a zeširoka se úsměje. "Jsem mnohem chytřejší než ty."

Dívám se na rozlomené zbytky mé naděje, když si Will opět sedne na postel a vzdychne.

"Nikdo nebyl tak zábavný jako ty, prasátko."

"Je to všechno ... Je to všechno, co jsem pro tebe byla?"

"Zábava? Nic o nás - ani na chvilku to nebylo proto, že bys mě měl rád?"

"Oh, nechápej mě špatně. Moc se mi to líbilo." Usmívá se. "Myslel jsem, že to víš."

"Ale ty - nemůže se ti přeci někdo líbit a pak ho takhle nazvat. Nemůže se ti někdo líbit a ... "

"Anooo?" Zasyčel. "Pokračuj. Řekni to."

Nasaju dech, hluboký nádech. Naplním plíce silou, s Jackovou vůní a vzpomínkami na jeho smích a ruce, na smích Diany a Yvette, na Kaylinin úsměv. Podívám se do Willovo temných očích a držím tam svůj pohled.

"Nemůže se ti někdo líbit a pak ho znásilnit."

"Ale tebe můžu," protestuje. "Je to opravdu špatné, že o tom přemýšlís jako o znásilnění! Snažil jsem se s tebou mít sex! To je to, jak moc jsem tě měl rád!"

Instinktivně jsem chěla zavřít oči, abych zablokovala vzpomínky, ale přinutila jsem se skrz něj bezvýrazně zírat.

"Řekla jsem ti, abys přestal. Řekla jsem to jasně mnohokrát."

"To je pravda. To jsi udělala. Ale holky opravdu nevědí, jak je to dobré, a tak říkají stop. Ale nemyslí to vážně. Proto jsem se naštval. To je důvod, proč jsem to musel udělat - protože jsi říkala stop. Protože jsi byla hloupá malá holčička, která stále přemýšlela a nevěděla, co chce."

Jeho slova jsou zuřivá a jeho hněv vychází na povrch. Tohle je jeho pravé já, to, které skrývá za hlučným smíchem, geniálním dobrým hochem a falešnými úsměvy.

"Nebyla jsem hloupá," říkám pomalu. "Prostě jsem tě nechtěla."

Najednou se postaví, vysoký a explodujucí z postele.

"Chtěla jsi to."

"Ne," usmívám se. "Nechtěla jsem to."

Will nad sebou nemá žádnou kontrolu. Jen dává hedvábné plátno na svou ošklivou tvář a doufá, že se lidé nebudou příliš dívat, aby viděli tu tvrdost. Ale já ho prokoukla. Nikdy jsem ho nebodla, kde to bolí, hluboko do jeho ega a jeho hezký obličej se přemění do škaredého úšklebku – jako chrlič, nebo starý upír.

"Ty zasraná děvko!" Bouchl rukou o stůl. Počítač zachrastil. "Byla jsi tlustá, zasraně ošklivá čubka! Měla jsi štěstí, že jsem tě vůbec nechal poflakovat se kolem! Byla jsi tak šťastná, že jsem se chtěl dotknout tvého tuku, smradlavého masa! Nikdo jiný to neudělal. Nikdo jiný by to ani neuděl. Ani ten zasranej fešák. Prostě tě šuká, protože tě lituje. Vidí, jak úděsná a škaredá jsi, a on lituje tvou prasečí prdel!"

Sedím klidně, s očima připíchnutýma na jeho obličej, neodvrátím se. Vždycky jsem se dívala jinak, příliš jsem se bála, že jeho obličej, každý jeho prst nebo oči mi přinesou vzpomínky. Promítnu jeho rudou, zuřivou tvář do mé, a je to všechno, co můžu udělat, abych od něj nezačala skákat skrz otevřené okno.

"Měl jsem tě první!" Zuří "On má můj odpad, moje vyhozené jídlo, Moje zasraný smetí! Nejsi nic. Nejsi beze mne nic. Dal jsem ti přátele, získal jsem ti oblibu, zasraně jsem tě naučil kouřit a pít a krást a nebýt zasraný zasraný loser. Jsi moje! Jsi moje, a pro kohokoliv jiného jsi prázdná, zbytečná čubka. Zasraný. Zbytečný. Odpadky."

S každým jeho slovem se něco hluboko uvnitř mne začíná uvolňovat. Je zatvrzelý a temný, jako starý jantar na kůře stromu, který se kroucením, kousek po kousku uvolňuje. Will se zasměje, a je to šílený zvuk.

"Líbilo se ti to. Vím, že se ti to zasraně líbilo, ty děvko."

A s tím temná věc odpadne, mimo kůru mých vnitřností a vznáší se nahoru a pryč ze mě, z vrcholu mé hlavy a najednou se cítím tak lehká a vyčerpaná.

Ať už zbyde v mých vzpomínkách cokoliv, všechno, co mi v minulosti udělal, mě najednou opustí a mizí ve vzduchu.

"Nikdy jsi mě nemiloval," řeknu chraptivě. "A já to nenáviděla."

"Nenávidíš mě," zasměje se jako maniak. "Vždycky mě budeš nenávidět."

"Ne." Postavím se a povzdechnu si. "Je mi tě líto."

Postaví se tak rychle, že ztratím rovnováhu a spadnu – Will po mě skočí a přišpendlí mě svými koleny k podlaze. Strach se mi plaví po zádech, páteři, po tváři, jako ledové drápy děsivého monstra s břitvami.

"Vypadni!" Křičím. "Slez kurva ze mě!"

"Myslíš si, že jsi lepší než já?" Chytne mé bojující zápěstí a připne je taky k podlaze. "Myslíš, že máš zasraný právo mě litovat? Ukážu ti co je tolítost. Udělám ti víc lítosti, než jsi kdy chtěla ... "

Plivnu mu do tváře. Zasáhne ho to do obočí a odkapává dolů, jeho pohled mě na chvilku vyděsí, než mi tvrdě zajede kolenem do žeber. Vykřikuju a snažím se vytrhnout, zkusím ho kopnout a udeřit, ale ani kopání s jeho těžkou, zuřivou váhou nic nezmůže.

Znovu se to stane.

Znovu se to stane.

Znovu se to stane a nemohu to zastavit.

Ne.

NE.

Můžu! Můžu to zastavit. Musím to jednou pro vždy zastavit!

Zkroutím tělo a pevně ho kopnu, moje noha se setká s nechutným měkkým kouskem mezi jeho nohama a Will vykřikne a zkroutí se nade mnou. Ale nestačí to, jeho umíněnost se drží mého těla, ale stačí to, aby mi dal páku, kterou potřebuji, abych ho odkopala jako pijavici a já běžím k vypínači světla.

"Ne!" Vykřikne a místnost zaplavuje úplná tma. Jediné světlo je slabé osvětlení u okna a on se vyškrábne na postel a sedne si přímo na tom malém čtverečku.

"Ty děvko!" Will se zachvěje a třese se. "Ty píčo! Zabiju tě, až tě najdu. Jestli se blížíš ke mně, tak tě zabiju!"

Zůstávám nízko, jako panter. Strany se otočily. Jsem dravá, divoká věc ve tmě, abych mohla pronásledovat svou noční můry. Mám sílu a jsem jí opojená a chvěju se tichým smíchem.

"Jsi ubohý," řeknu. Will se okamžitě vydá za mým hlasem, ale já ho obejdu, a když se jeho prsty dotknou jen prázdnoty, vrátí se zpět do světla.

"Jsi nechutná lidská bytost."

Opět ustoupím, a on se divoce ožene po ničem.

"Seru na tebe!" Křičí.

"Je mi tě líto, protože nikdy nebudeš vědět, jaké to je být milován," zasměju se, temně a chraplavě. "Tvůj táta tě to nikdy nenaučil. On tě naučil opak. A s tím tvým odporným postojem se nikdo na světě nepokusí tě to naučit."

"Drž hubu! Zavři svou zkurvenou hubu!"

"Ty budeš navždy hnít uvnitř sebe," zašeptám. "Budeš se bát temnoty navždy, skutečné temnoty, temnoty uvnitř tebe. Je tam navždy. A nikdy nikomu na tobě nebude záležet natolik, aby se se jí pokusil vytáhnout ven. Nikdy se o tebe nikdo nebude zajímat natolik, aby se pokusil vytáhnout to."

Willovůj obličej se zahalí v temnotě a já se usměju.

"Je mi tě líto, Wille Cavanaughe."

Dveře za mnou se rozletí a světlo z chodby zaplaví pokoj. Jack bez dechu a zuřivě vběhne do pokoje, ohodnotí situaci, přejde ke mě a vezme do náruče.

"Dotkl se tě?" Vezme mou tvář do dlaní a prohlíží si mě slaskavou pozorností lékaře.

"Ne," usměju se na něj. "V každém případě ne na dlouho."

Jack se napne, oči mu ztvdrnou chladem, tak jak jsem to ještě neviděl. Samotná místnost vypadá, že ochladila, když zaměří své dva ledovce na Willovi. Will kmitá očima kolem sebe a zaměřuje se na východ za námi. Tryskem se k němu žene, ale nikdy to nedokáže, protože Jackovy nohy vyrazí a za dvě vteřiny má Willa připevněného k zemi, s rukama za zády a výkřiky vytvářející ozvěnu.

"Kurva! Seru na tebe ty zasranej bastarde! Nech mě jít!"

Jack vzhlédne a postaví se na Willově paži a použije Willa jako podnožku, aby dosáhl na stropní světlo. Vytáhne žárovku a hodí ji ke zdi. Roztříští se ve střepy.

"Isis," řekne Jack klidně. "Lampa."

Prokážu mu laskavost, projdu kolem Willa a možná trochu víc natáhnu nohu, takže ho uděří do tváře. On nadává, a pak nadává ještě víc, když vytáhnu lampu za šňůru. Chystám se s ní hodit do zdi, když mě Jack zastaví.

"Ne. Postel. Podržím ho. Použij kabel a přivaž ho k ní."

"Ne! Do prdele, hovno, kurva, ne! Nemůžete to udělat! Nemůžeš mi to dělat! Isis, nedělej to!"

Nevšímám si jeho uplakaných proseb, protože Jack mu pevně položí ruce kolem železného sloupku, který je v podlaze. Udělala jsem dva uzly a Jack udělal třetí a vytáhl, aby zkontroloval těsnost.

"Mělo by to být asi sedm hodin do východu slunce," říká Jack. "A jsem si jistý, že můžeme přesvědčit tvého spolubydlící, aby strávil noc někde jinde. Někde ... kde je klidněji."

"Okno," říkám ležérně. "Mělo by být zakryté."

"NE!"

"Máš pravdu, opravdu mělo," souhlasí Jack s úsměvem, když z postele stáhne prostěradlo a hodí ho přes záclonovou tyč okna a zablokuje veškeré světlo zvenčí.

"Isis! I-Isis, prosím!" Will je k smrti vyděšený, slzy a nudle mu kapkají z nosu. "To nemůžeš udělat! Měl jsem tě rád! Staral jsem se o tebe ..."

Jack ho tak tvrdě udeří, že slyším lámání kostí. Nakloní se, popadne Willův límec a posmívá se mu do tváře.

"Už nikdy s Isisis nebudeš mluvit."

"Isis! Pros- "

Odvracím se právě včas, abych neviděla druhý úder. Ale pak se podívám zpátky, protože si to zasloužím. Krev mu teče z nosu po bradě a v ústech a je vyděšený a ten úžasný lesklý pot na jeho vyděšené tváří, když jsme se s Jackem začali vzdalovat.

"Vtip pro tebe, Wille," zasměju se. "Keylog, který jsi rozdrtil, byl falešný, vyrobila jsem ho z láhve od sodovky. Nemůžu uvěřit, že jsis myslel, že jsem tak hloupá. Umístnila jsem ten pravý, když jsi zamykal dveře, hned jak jsme vstoupili dovnitř. A teď jsi v prdeli. Opravdu, opravdu v prdeli."

"NE! NE!"

"Ach, hluk," řekne Jack. Projíždí skrz nedaleký šatník vytáhne triko a podá mi ho. "Měl bych mít tu čest?"

"Já," řeknu. Roztáhnu tmavou bavlnu uprostřed a jdu k tomu ubohému chlapci, kterého jsem milovala. Will kňučí, ale hrozba dalšího úderu mu nedovoluje nemluvit.

"Řekni mi proč," zeptám se ho, když si k němu přisednu. "Proč jsi mě znásilnil?"

Podívá na Jacka, který jen kývne. Will se usměje.

"P - Protože, Isisi! Protože tě mám rád!"

Snaží se slabým bojem, když mu přitahuju látku do úst. Ne krk, protože ho nechci zabít. Myslela jsem, že ano, ale opravdu nechci. Chci, aby žil. A trpěl jako já.

Vrátím se zpátky k Jackovi, Willovo tlumený křik, je poslední věc, kterou slyším, než zavřu dveře.

 ***

Diana a Yvette najdou Willova spolubydlícího, vymydlenýho kluka s velkými brýlemi a řeknou mu, co se stalo. S úlevou vzdychne, říká, že nenávidí Willa a že nás bůh žehná za to, že ho pošleme doprdele. Zůstane na Dianině koleji a kupodivu ty dvě zůstanou s ním. Ale jsem příliš vyčerpaná, aby to pro mě bylo podivný nadlouho.

Jack mi pomůže do mého pokoje zhroutí se semnou na posteli.

A já pláču, a on mě hladí po tváří a pláče se mnou.

14

2 Roky

29 Týdnů

3 Dny

Rozhodla jsem se, skončit se sluníčkem.

Mnoho věcí pro mne končí - rakovina, teletubby, obecná smrt. Ale ze všech hrozných a nebezpečných věcí na tomto světě musí být slunce nejhorší z nich. Nechá růst naše jídlo a udržuje nás v ohromné nekonečné kolébce časoprostoru, takže nás nutí do iluze, ve které bychom zato měli být vděční, i když ve skutečnosti je velmi těžké být za to vděčný, za kotouč ultrafialových paprsků.

"Ugh," přetočila jsem se na plážovém ručníku. "Můžeš ho ochladit, například pět vteřin?"

Slunce zářivě klesá. Popíjím můj Barbie-barevný ovocný nápoj z bonbárky a snažím se předstírat, že neexistuje.

"Kde se skrývají -" Rukou hrábnu pro moje sluneční brýle, a nasadím si je na obličej. "Ahoj, dočasná úlevo. Tak sladká, tak přechodná, tak Gucci."

"Mademoiselle!" Zazvoní hlas. Zasténám, sednu si a dívám se, jak se Gregory pohybuje přes písek směrem ke mně. Dokonce i jižní francouzští vesničané, kteří používají světlé a barevné středomořské oblečení, se dívají na jeho hnědo-zeleno-oranžové havajskou košili.

"Gregory, je na tebe hrozný pohled," stěžuju si. Gregory se směje a nabídne mi ruku, očima sjede na moje bílé plavky s nízkým střihem.

"A s tebou madam, je to na opak."

"Ne!" Protestuji, když se postavím. "Ne, ne, podívej se na tyhle stehna! Jsem příliš mladá, abych byla madam. Zkus to znovu za sedm tisíc let."

Zasměje se. "Velmi dobře. Pojď, poslal mě, abych tě přivedl a z nějakého důvodu je zcela vynervovaný."

"Vynervovaný? Jack?" Stáhnu obočí, zvednu ručník a pití, vklouzla do sandálů a palhočím se s Gregorym, pískem. "Mluvíme o stejné lidské bytosti, s níž mám pravidelný osobní kontakt?"

"Ten jeden a jediný."

"Vezmeš ho s sebou? Prosím řekni ano, prosím! Chci zase ty úžasné malé čokolády z Paříže - chci je celým mým mizerným idiotským srdcem."

"Bůh ví, že si je zasloužíš, za to, že s ním pořád mluvíš," říká Gregory. "V poslední době je to s ním tak těžký. Po posledním případě jsem mu řekl, aby zůstal doma, ale jen ho to rozlobilo."

"Potřebuje se z toho dostat ven," tvrdí. "Dej ho do hezkého případu, co má co do činění se záchranou světa, nebo alespoň s fatální pomstou. To je jeho specialita. Miluje to a já miluju tebe a moje láska je, upřímně řečeno, ta nejdůležitější věc, o kterou bys měla stát kromě kyslíku. "

"A francouzské dámy," Gregory se podívá na vesničanku, která se prochází v krátké sukní.

"Máme tady nejlepší lidi," souhlasím a zvolám na vesničany. "Bonjour!

Francois! La bouche un petite chienne! Oh drahá, naposledy nevypadali moc šťastně."

"Naposledy neměli žádné tušení," zdůrazňuje Gregory, a dělá malé ‚Pardon‘ zvuky na urážení okolních vesničanů. Rychle ho obejdu a jdu nahoru po dlážděné cestě. Obec je malá - běloskvoucí, stísněné sklady,kde nachezejí pekárny, řeznictví a cukrárna na úrovni ulice a domy na druhé straně, okení schránky s čerstvými bylinkami a květinami. Šňůry na prádlo jsou natáhnutý mezi okny, prostěradla a košile vlajou v letním vánku. Vůně oceánu je všude, děti nosí plavací desky a boby a kličkují mezi příliš-pomalými páry. Pár starých mužů v čepicích hrajou šachy a pijou víno pod okapem květinářství.

Na okraji obce je dlažební kámen vybledlý, vyhrazujíc dobře opotřebovanou cestu. Vysoká letní tráva se pohybuje po obou stranách. Utrhnu si žluté, fialové a bílé divoké květiny, a včela semnou bojuje o obzvláště krásný oranžový květ.

"Pokračuj!" Oženu sepo ni. "Existuje ještě dalších tisíc, můžeš si dovolit darovat jeden chudým lidem!"

Gregory se chichotá a dívá se na oceán a malé farmy kolem kterých procházíme.

"Chybí mi toto město. Vy dva jste vybrali to nejlepší místo na světě, aby jste se usadili, myslím."

"Hej! Nejsme usazený! V příštím roce jedeme do Kambodže a letos na jaře jsme byli v Řecku. Tohle je domovská základna, ne osada."

"Jaký je v tom rozdíl?"

"Osada znamená, minivany a kupa dětí. Domovská základna znamená, že jsme průzkumníci nejvyššího kalibru."

Gregory zavrtí hlavou. "Přesto je toto místo fantastické."

"Oh ano, je to skvělé. Čerstvý med a chléb a spousta ovoce na podzim, a i když nemluvím francouzsky, alespoň můj přítel to umí." Plácnu se přes rty.

"Přítel. Uff, to slovo stále chutná legračně. Mělo by existovat další slovo. Princ, možná? Ne, to je příliš královské. Blízká osoba? Fuj, příliš příměstské. Buttbear*?"(*velký medvěd)

Pozastavím se a pak se obrátím na Gregora.

"Myslím, že jsem narazila na zlato."

"Buttbear zní jako carebear*," vzdychne.(*knírač?)

"Přesně!"

Gregory a já jsme mlčky šli, já poskakovala a on se držel stínu dubů. Projdem kolem dalšího domu, bílé kameny, dřevo a psi pronásledující kozy.

"Will bude mít dnes slyšení kůli podmínečnému propuštění," vyhrkne Gregory. Srdcemi na chvíli ztuhne, ale teplý vzduch je příliš sladký, než aby to trvalo dlouho.

"Jo. Slyšela jsem."

"Samozřejmě se ven nedostane," dodává. "Jejo zločiny nejsou snadno odvolatelné a z toho, co jsem slyšel, soudce se zdá být odhodlaný držet ho tam, kde je."

Usměju se a Gregory se na mě usměje zpět.

"Také jsem slyšel, že vtipná, krásná dívka má show na vaření, které je v poslední době velmi oblíbené a vytrubuje se, něco o ... televizní společnosti, která se k ní blíží? A smlouva?"

Odmávnu ho. "Není to nic velkého, opravdu. Lidé se prostě chtějí podívat na mou šalvějovou omáčku a říkat divné věci. To je do značné míry můj celý život. Takže ve skutečnosti chtějí jen sledovat můj život. Není to špatné pro dívku, která byla vyloučena z vysoké školy za to, že znehodnotila profesorovu kancelář, co?"

"Ale stačí to natolik, abys žila tady," tlačí.

"Ano. Myslím, Jack tomu také pomáhá. Trochu."

Znovu se zasmějeme. Jack pomáhá hodně. Gregory se zabývá "obchodováním s informacemi" a platí tady v Evropě dobře, a teď, když je Jack hlavou vlastní buňky s Charliem jako jeho co-kapitánem, platí ještě lépe. Politici, magnáti a vlezlí, žárliví manželé vždycky chtějí vědět, co se děje s konkurencí. A někdy ho kontaktuje CIA, ale Jack je zpravidla odmítá víc, než přijme, "kvůli osobním důvodům, které se týkají skutečnosti, že moje milá přítelkyně není ve stejné zemi, v níž chtějí aby pracoval". To je jedno. Je to hlupák.

"Je to tvůj hlupák," podotkne Gregory a já protočím oči a běžím až k bráně, která je vchodem do našeho domu.

Nemůže být skutečně nazýván domem - spíše je to roubená chatka zasazená vedle broskvoně. Stěny jsou z bílého kámene, vyztužené dřevem. Okna jsou trochu zkřivená a v zimě neudržují příliš mnoho tepla, ale naše krbová kamna se o to postarají a střecha nikdy netěsní, takže to jsou malé věci, které se musí opravit a také velké věci. Máme velkou vanu na nožičkách a nejtlustější šedou kočku jménem Oolong, která sedí na okením parapetu. Dosprintuju ke dveřím a Oolong zvedla hlavu a hrozivě na mě zavrčela, než zase usnula.

"Párty může začít!" Ohlašuji svůj návrat, hodím ručník na zadní stranu židle a prohlížím si kuchyň – mořské sklo a lastury zdobí parapet u rezavého umyvadla, hrnky ranní kávy jsou stále na pultu vedle zašpiněného vaflovače. Propluju kolem ledničky a vidím, jak Gregory sedí u kuchyňského stolu. Židle hlasitě protestuje.

"Chceš mléko? Čerstvá z krávy od vedle. Nebo, ooh! Od včerejší noci máme ještě nějaké víno."

"Voda bude v pořádku," tvrdí Gregory. Naleju mu sklenici a zamířím do obývacího pokoje. Můj laptop a fotoaparát, který používám k záznamu videa z vaření, jsou stále na ošklivé a přesto roztomile vzorované pohovce. Gregoryho provizorní postel, kočkou vonící nafukovací matrace, se nachází uprostřed obývacího pokoje spolu s jeho batohem. Krbová kamna jsou chladná, používají v létě se používají pouze pro nejchladnější noci a hromada dřeva vedle nich je vysoká. Jack ji musel znovu doplnit.

Po špičkách projdu přes obývací pokoj do ložnice. Dveře jsou otevřené, královská mosaznáé postel, je ustlaná tak jak jsem ji ráno zanechala. Jack sedí u stolu před okny s výhledem na moře, mluví s někým na Skype na svém notebooku. Jeho rozcuchané zlatohnědé vlasy zachycují slunce, svetr a džíny, způsobují, že jeho záda vypadají širší. Ale nemám čas to ocenit, protože v tom okamžiku vidím, s kým mluví.

"... ale co když ji požádám a ..."

"Wrene!" Vykřiknu a rozeběhnu se přes pokoj a pověsím se na Jackovo rameno. "Podívej se na sebe! Nemůžu uvěřit, že jsi promovat dřív, ty pitomečku! Nebo, do prdele, takhle ti už nemůžu říkat, nebo můžu?"

Wren, s brýlemi posazenými na nose a tmavým strništěm, se směje.

"Ne, to nemůžeš."

"Myslím, že bys mu tak měla říkat pořád!" Zakřičí za ním Kayla a sundá si maturitní čepici. "A ahoj, ty. Miluju opálení, na kterém pracuješ."

"Ahoj cukrátko," odpovím ji. "Už je to příliš dlouho."

"Isis, mluvili jsme spolu včera večer."

"Příliš dlouho! Měla by jses se vrátit. Chybíš mi tu a dům tě postrádá a i té podělané kočce chybíš," lamentuju. Jack sáhne nahoru a jednou rukou mě hladí po zádech, zatímco druhou klikne na Skype.

"Dobře, vy dva, musím jít," říká.

"Jo! Promluvím si s tebou později," ušklíbne se Wren.

"Hodně štěstí!" Řekne Kayla se zářivým úsměvěm. Jack zavrtí hlavou a rychle zavře notebook.

"Hej bručoune! Na co se zamračil? Počkej, neříkej mi to, Oolong udělala hovno na posteli."

Jack vzdychne a obejme mě kolem pasu a přitáhne si mě k sobě. "Ne."

"Už zase sežrala tvůj vlasový gel?"

"Ne," zamumlal Jack, položil si hlavu na můj krk a čuchal mi k vlasům. "Voníš (smell)jako oceán."

"Jsem cítit (smell) jako otázky!" Opravím ho a otočím se k němu. "Tak co řešíš, hm? Byl jsi venku několik dní. A pokaždé, když tě nachytám na Skype s Wrenem, tak rychle končíš! Podílíte se na pornu? Je to porno věc? Jsem teď vdova?"

"Prochází pubertou!" Vykřikne Gregory z kuchyně.

"Zavři hubu!" Zvolá Jack a pak rychle přidá. "Pane!"

Gregoryho smíchy je slyšet až sem a já se směju s ním, ale Jack si mě přitiskne ještě blíž, a to vím, že je něco opravdu špatně.

"Hej, hej ty." Odtáhnu se. "Pokud mi teď neřekneš, co se děje, zemřu. A pak odletím. Nebo počkej, otočt to, nemyslím si, že mrtvé věci mohou létat, pokud nejsou zombie, nebo padlí andělé a já určitě nejsem andě ..."

Jackova ústa jsou tak blízko mého ucha. "Vezmi si mě."

Ztuhnu, horda ledovce mi projíždí po těle.

"C-Co?"

Zasténá a oňufává mi krk. Cítím jak se mi po tvářích rozlívá ruměnec.

"Nenuť mě říkat to dvakrát."

"Jacku, co to kurva ..."

"Vem si mě," opakuje. "Vezmi si mě. Chci, abys byla mou manželkou, Isis. Chci, abys - chci, abys byla moje."

"Já jsem tvoje, idiote," políbím ho na krk.

"Vím. Ale chci, aby to všichni věděli. Chci, aby tvoje máma a táta přijeli a moje matka taky, a chci tu i Wrena a Kaylu, Dianu a Yvette, Miry a James a Charlieho -"

"Uff, musíme pozvat i Charlieho?"

Jack se směje. "Přiveze svou babičku. Budeš ji milovat, je mnohem lepší než on. Jen chci, aby tu všichni byli s námi, chci aby viděli, jak jsme šťastní, a chci, aby s námi oslavovali a chci tě vidět v bílých šatech, aby jses umívala a řezala dort a byla šťastnější než jsi kdy byla."

"Jsem tu šťastná! Ty to víš!"

"Ale rodiče jsi neviděla roky. A já neviděl moje. Představ si, že tento dům je plný lidí -"

"Kde budou spát ... na stole?"

"- Představ si vesnický motel plný lidí," opraví se. "Všichni lidé, které miluješ. Mohla bys jim to tu ukázat, mohli bychom jít na pláž a udělat ohňostroj, ty bys udělala ten nejlepší dort na světě ..."

"Každý dort, který udělám, je nejlepší na světě," řeknu nadšeně. Polechtá mě na břiše a já se chichotám a vykroutím se mu, ale nakloní se a znovu mě chytí.

"A ty budeš ... byla bys Isis Hunter. Jestli tu srandu podstoupíš. Samozřejmě to nemusíš dělat, jsem spokojený s tím, že tu s tebou takhle budu navždy, ale myslel jsem si, nevím, prostě jsem přemýšlel ..."

Otočím se a políbím ho, strčím ho do postele a hravě si mu sednu na břicho.

"Dobře. Takže si tě vezmu. Co z toho budu mít já?"

"Věnuju ti sám sebe," odpoví, vážně.

"Už jses mi dal dávno," usměju se a políbím ho na čelist a klíční kost.

"Ochráním tě. Protože stejně jako peklo potřebuješ extrémní ochranu."

Rozesměju se mu na hrudi a nakloním se k němu.

"Stanu se tvým," dodává. "Ve všech směrech."

Políbím ho na lem džínsů. "Už jsi."

Vytáhne mě a tvrdě a divoce políbí, pak nás přetočí a zatlačí mě do polštářů, jemně mi oňufává uši.

"Pak je to snadné, že? Zbývají už jen jedny hloupé bílé šaty a dort a naše rodiny."

"Jen mě chceš vidět ve svatebních šatech," zahihňám se. Celou   prohlédne a namyšleně se uměje, když mi jemně stehnem přitiskne moje plavky do kůže.

"Můžeš mě obviňovat?"

"Obviňuji tě ze všechno. Světový hlad, Ronalda Regana, Lady Gagu -" Nadechnu se, když mi kolenem zatlačí mezi nohama. "- můj současný stav, který má být uchvácen."

Směje se a zvuk zní tak jasně a pravdivě v tomto domě, a já se s ním chci líbat znovu a znovu. Navždy. Ale on místo toho spojí rty.

"Takže, to je ne?"

Obejmu ho kolem krku a přitáhnu si ho blíž k mé tváři.

"Kdo si myslíš že jsem? Jsem Isis Blake. Zkusím všechno jednou. Nebo čtyřikrát. Pokud to nebude dostatečně kvalitní a pikantní ..."

Jackovy ledové oči jsou vážné a tvrdé a já přestanu žertovat.

"- a bude mi ctí, abych s tebou vyzkoušela manželství -"

Jack se usmívá.

"- ty velký stupidní idiote."

KONEC