BP - 12. kapitola

Překlad: Simča

0 let

0 týdnů

1 den

 Jack zrovna neoceňuje, že mu beru všechny přikrývky myslitelných vesmíru.

Nebo na něj zírám, zatímco spí.

Vím to, protože za A. Znám Jacka a nelíbí se mu být sváděný, aniž by byl za to placený, a za B. Pokaždé, když zatahám za prostěradlo zamotané kolem jeho nohou, se ve spánku trochu víc zaksichtí. A tak udělám to, co každý slušný člověk, který respektuje jinou osobu, a dál tahám.

Jack zavzdychá a zakryje si oči, ranní slunce obarvuje jeho rozcuchané vlasy do zlata. Svit pokračuje dolů po jeho hrudi, stíní jeho holé břicho, krk, hrdlo. Chci se stulit do ďolíčku v jeho rameni a žít tam navždy. Zdá se to tak absurdní – jako by mi každou vteřinou měl zaznít nepříjemný zvuk budíku uších a já se probudila do skutečného světa, ve své opravdové posteli, sama a studená a smutná a přesvědčená, že mě nikdo nikdy nebude milovat.

Ale on mě políbil.

Políbil mé strie a moje jizvy.

Choval se ke mně jako ke člověku, který má být respektován, jako věc, která má být uctívána a zacházeno s ní jako s drahým sklem.

Políbil nejvíce vyděšenou část mne a ta už není tak vyděšená.

On je tady. A já tomu mohu jen stěží uvěřit.

 Mohu jen stěží uvěřit, že chlapec tak hezký, tak vznešený a inteligentní a milý a zajímavý chtěl - shořet- spát se mnou.

Nikdo jiný tě nebude chtít.

Jack mě chce, takovou jaká jsem.

A je ještě úžasnější, že se mnou zůstal poté, že je pořád tady, že jsem nebyla tak hrozná, že nezměnil názor a neodešel. Není to výplod mé fantazie. Je tady a je to skutečné, a voní stejně jako jeho pokoj a já se v tom válím, pokouším se z toho okamžiku užít každou vteřinu luxusního zlatého oparu, kterým je tato teplá neupravená postel s tímto hezkým rozcuchaným chlapcem v ní, kterého mám náhodou nechutně moc ráda.

Nakonec Jack otevře jedno ospalé oko, uvidí mě zírat a chraptivě se zasměje.

„Dobré ráno ty děsivá, krásná věcičko.“

„Přemýšlela jsem,“ říkám. „Jak nejlépe tě zavraždit ve spánku.“

Jack se nakloní, jemně mě políbí do dlaně. „Ať je to dlouhý a táhne se to. Miluju utrpení.“

„Tohle je přesně důvod, proč to udělám rychle a výstižně. Zlomím ti vaz, abych byla přesná.“

Šťouchne mě do předloktí. „Nezlomila bys mi vaz, i kdyby ses snažila.“

Vyškrábu se nahoru a sednu si na něj a pokusím se ho obejmout kolem krku. Slabě se se mnou pere a nakonec mě se smíchem stáhne k němu dolů.

„Ty jsi zlá.“

„Myslím, že výraz, který jsi použil, byl ‚Pekelná‘,“ opravím ho do ucha.

Rukou mi líně přejíždí nahoru a dolů po páteři. "Jak ti je? Bolí tě něco?“

„Jsem rozpůlená na dvě části a už nikdy nebudu chodit,“ řeknu kamennou tváří.

„Ano,“ zasyčí, obejme mě pevněji a přitiskne si mě k sobě. „Teď už nikdy nebudeš moct uniknout.“

Zakoulím na něj očima a svalím se z něj. „Pojďme, podivíne obecný. Máme před sebou celý den, nádherný a plný budoucího zklamání. A jídlo.“

Nevstává, místo toho sleduje, jak si oblékám šortky a tričko. Zasténá a zastrčí obličej do polštáře.

„Nechci jít. Nenávidím to tam. Chci tady zůstat navždy.“

„Nemám tu dostatek Doritos ‚ abych tu byla navždy,“ Trvám na tom, a cuknu sebou, když mi bolest vystřelí do pánve. Jack vyskočí z postele a chytí mě do náruče. „Jsi v pořádku?“

„Všechno mě bolí a umírám.“

„Varoval jsem tě.“

„Ne, nevaroval! Žádný varování! Jen hodně sprosťáren!“

„A smíchu. Hodně dobrýho smíchu.“

Začervenám se a on mě obejme a táhne zpátky do postele. Vzdychne mi do vlasů.

„Dlouho jsem se tak nenasmál. Děkuju."

„Tsk tsk, jaký druh eskortu jsi? To já musím poděkovat TOBĚ za sex. Nebo ti zaplatit.“ Nakloním se na stranu postele a tápu pro něco jiného než prach. Moje ruka najde podprsenku, kterou mi dala Yvette a strčím mu ji do dlaně. "Tady. Za tvoje služby.“

Jack zavrčí a kousne mě do krku. „Myslím, že stojím za něco víc než jen to.“

„Já nevím,“ řeknu monotónním hlasem. „Musíš mi to nejprve dokázat.“

Převrátí mě na záda a já vypísknu. Opře si čelo o moje.

„Dokázat to? Co pak teda byla včerejší noc?“

„Předehra,“ rozhodnu. "Předkrm. Fuj, netahejme do toho analogie jídla, prosím, nechci být srovnáváná s restauraci.“

„Jsi nejlepší restaurace vůbec. Čtyři michelinské hvězdy,“ řekne Jack. Odstrčím ho a zasměje se a začne se oblékat do kalhot. V tu chvíli se Yvette rozhodne, že je ideální okamžik, aby vešla dveří a setká se tváři tvář s Jackovým penisem. Zírá na něj, pak se podívá na mě, pak do Jackovy tváře, a přikývne jako umělecký cenitel.

„Devět z deseti.“

***

Já, Isis Blake, jsem se rozhodla, že sex je v pořádku.

Mám malou velkou mentální knihu o tom, co je v pořádku a co není v pořádku, a sex se zvedl z ‚ne-v pořádku‘ knihy a vešel do ‚v pořádku‘ knihy v průběhu dvou týdnů. Jack a já se přemísťujeme tam a zpět z mé koleje k němu. Střídáme se, když naše spolubydlící jsou venku a krademe si tiché chvíle a ne tak tiché. Učím se každou jeho prasklinu, každou drobnou jizvu z dětství, každou slabinu. Existuje tolik obrovských skrytých problémů, které hrozí, že vybuchnou, jako třeba páska a fotografie, které Bezejmenný má, ale odstrčím je i Bezejmenného stranou a vyhřívám se ve své nově nalezené Jack-posedlosti. Bývalý Ledový Princ je lechtivý za ušima a na kolenou a bocích (jeho vyrýsovaných, lahodných bocích) a stále je tak trochu Ledový Princ - chladný a rozvážný a logický. Spaní se mnou to nezměnilo. Ve skutečnosti nic o nás se opravdu nezměnilo. Myslela jsem, že sex nás rozdělí nebo změní do beztvaré sentimentální kaše. Ale tak to vůbec není. Já něco odseknu, on vystřelí něco zpět. Nutím ho jíst gumové medvídky a on mě drží zpátky, abych se nepustila do idiota, který mi skateboardem najel na nohu. Bojujeme. Smiřujeme se. Hádáme se kvůli různým debatám a sbíráme body.

„Santa je skutečný,“ říkám, když si vyberu burrito z vitríny.

„Není skutečný.“ Opraví mě Jack, když uhne pracovnici jídelny s plným tácem pokrmů.

„Dvě slova nikdy nepřesvědčila nikoho vůbec ničím.“

„Ano, přesvědčila.“ „Je to svinstvo,“ říká Jack.

„Co to sakra?“

„Prequel Star Wars filmů.“

„Ach, chápu, teď máš pravdu a já musím vzít zpátky, co jsem řekla proto, že jsem se mýlila a že jsi mě naprosto přesvědčil s pouhými dvěma slovy. Ugh. Nesnáším nemít pravdu.“

„Miluju mít pravdu,“ povzdechne si a já ho kopnu pod stolem, avšak je příliš rychlý, takže vše, do čeho kopnu, je dřevo. Mou holenní kostí.

„Au.“

Políbí mě na hlavu. „To sis udělala sama.“

Hodím obličejem o stůl a falešně vzlykám. „Mám všude modřiny. Jsem farma modřin. Magnet. Bragnet. Jednou lidé z budoucnosti po celém světě - nebudou vědět, co jsou modřiny, protože technologie bude tak vyvinutá, že ji ani nikdo nezíská - přijdou ke mně a já jim ukážu můj zadek a to bude můj největší přínos pro lidskou civilizaci.“

To zapůsobí na Jacka tak moc, že se napije sodovky.

Někdy ho načapu, jak se na mě usmívá, když melu o stupidních blbostech. Ale to je jediná věc, která se opravdu změnila.

Sex býval tím podivně děsivým flekem na krajkových kalhotkých a dam, které křičí, jako by se jim pořád v pornu ubližovalo a ‚co když legračně páchnu, co když moje brada vypadá tučně z nějakého úhlu během sexu‘. Vždy jsem si myslela, že se budu muset holit úplně do hladka jako delfín každý den mého života, jen abych pro chlapa nebyla nechutná. To jsem bývala já, naštvaná na sex a nenáviděla ho a byla zahořklá, protože jediný člověk, o kterém jsem si myslela, že jsem ho milovala, to používal, aby mi ublížil. Sex byl mečem, kterým jsem nechtěla být opět pořezaná, tygr, který mě jednou pokousal, a radši bych vstoupila do jámy s žíravinou, než znovu padla do tygřího kotce.

Takže myslím, že Jack Hunter je jáma s žíravinou. Ale to jsme už věděli.

„Námitka, Vaše Ctihodnosti,“ ozývá se Jack. „Nejsem bazén kyseliny.“

Políbím ho na tvář a vstanu. „Jdu do knihovny, abych se posmívala zvířatům hloupějším, než jsem já. Včetně chlapců.“

„Nepovzbuzuj je,“ zakoulí očima. „Můžou se do tebe víc zamilovat a já si to s nimi budu muset pak vyřídit.“

Ostře na něj zírám. Vzdychne.

„Jemně. A v souladu s OSN humánním postupem.“

Jack se nakloní k polibku, a já se skloním. Jemně mě kousne do spodního rtu, než se odtáhne.

„Uvidíme se později.“

„Ve tvém pokoji nebo mém?“ Zeptám se. On se vědomě zakření.

„Dnes večer mám v plánu něco jiného.“

„Jo?“

„Musím se hlásit nadřízené,“ řekne. „Ale snažíme se, aby to vypadalo co nejpřirozeněji. Proto s ní dnes večeřím. Pokud bys šla taky, myslím, že by to vypadalo ještě víc přirozeně.“

„No, to ani náhodou. Viděla jsem dost filmů, takže vím, že mě přivedeš k CIA a unesou mě na experimentování.“

„Nebude se konat žádný únos. Ale bude tam crème brûlée.“

Tento návrh zvažuju zdlouhavých pět sekund.

"Ano."

„Sejdeme se v mém pokoji v osm, a vezmi si šaty.“

„Jen mě chceš vidět v šatech, perverzáku.“

Zakření se. „Chci tě vidět ve všem. A ničem.“

Knihovna je mnohem tišší a obsahuje méně smyslnosti než kdekoli se momentálně Jack nachází, ale přežiju to. Pro tuto chvíli mám v plánu obtěžovat někoho méně sexy.

Vidím ji, jak sedí u stolu, studuje. Praštím do stolu. Heather poskočí na místě a upustí knihu.

„Ježíšikriste,“ těžce vydechne. „Vyděsila jsi mě, Isis!“

„Tys vyděsila mě,“ říkám klidně. „Když jsi mě zamkla v místnosti s klukem, který mě znásilnil.“

Ztuhne a vypoulí oči. „On… co?“

„Znásilnil mě,“ opakuji. Říkat to teď mi dává příval síly, reality, asertivity. „Když mi bylo čtrnáct.“

„O-On…“ kouše se do rtu. „Nevěděla jsem o tom, vážně Isis, musíš mi věřit. On mi řekl, že to bude jen zábava, nevěděla jsem -“

„I kdyby neudělal, co jsem řekla, že udělal, zamknout holku s klukem jako je on, je blbost a ty to víš. Pokud tě načapu to znovu dělat jakékoliv jiné holce nebo pokud uslyším, že jsi to další holce udělala-“

Zamyšleně odvrátím pohled a pak se na ni s úsměvem znovu podívám a zvednu ruku.

"No. Udělala jsem si to sama. Vypadá to na Žraločí týden ve 3D. Takže myslím, že si můžeme představit, co bych udělala, pokud bys mě naštvala, bylo by to o mnohem horší! Pravděpodobně mnohem krvavější a nechutnější a chyběly by větší kusy! Zní to hrozivě.“

„D-děsně hrozivě,“ polkne Heather.

"Super! Takže pojďme se dohodnout, ať se hrozivé věci nestanou, jo?“

Přikývne a já se vydám ven z knihovny. To je jen předehra. Bezejmenný je další na řadě. Bezejmenný byl na mém seznamu dlouho, ale teprve teď mám sílu začít vykonávat jeho konečný zánik. Teprve teď mám odvahu poukázat na veškeré svoje katastrofální zkušenosti a vztek. Teď, když vím jistě, že Bezejmenný se mýlil - že jsem vždy byla dokonalá a stála za to být milovaná – mu dokážu čelit a neutéct od něj. Jack na mě musí působit více než jedním způsobem; fakt, že ještě nebuším na dveře Bezejmenného a fyzicky mu neubližuju, je jasným znamením, že jsem se naučila ovládat svůj hněv jako pravý Ledový Princ. Zalapejte po dechu. Je to horor.

Lidé říkají, že byste se měli milovat za to, jací jste. A já se snažila. Bůh ví, že jsem se o to zatraceně snažila čtyři roky.

Ale teď, když vím, že mě někdo miluje, je mnohem jednodušší pěstovat odvahu začít milovat sama sebe.

Není to rychlé a nestane se to hned.

Ale je to začátek.

***

Jediné šaty, které jsem si sebou vzala na vysokou, jsou zelené skládané šaty, které jsem si koupila na ples, ale nikdy si je neoblékla. Ples jsem strávila u Sophiinina hrobu, jedla studené zbytky čínského jídla a dělala korunky z květin. Věci, které nikdy nebude moct dělat sama. Jack je v bílé košili a kalhotách od obleku.

„Moc ti to sluší,“ usměje se a já se ukloním.

„Je to místo moc nóbl?“ Ptám se. Jdeme k jeho sedanu, chomáč mé sukně si shrnu na stranu a usadím se na sedadlo spolujezdce s ladností opilé slepice s obrovskými hýžděmi.

„Ani ne,“ vyjede z parkoviště.

„Vyhodí mě, když se pobryndám polévkou? Protože mě opravdu baví se omývat v polévce, zvyšuje to celkové životní zkušenosti čuněte.“

„Měla bys být v pohodě, pokud nezačneš křičet o mimozemšťanech.“

„Co! To je moje tradiční modlitba k bohům dezertu!“

Dlouze se na mě podívá, čímž v podstatě řekne ‚prosím nekřič o mimozemšťanech.‘

„Ugh, fajn,“ zafuním. „Budu předstírat, že jsem normální. Jen nebuď překvapený, když se zhroutím a zemřu na plicní embolii. Příčina: naprostá nuda.“

Svou volnou rukou mě chytí za ruku, políbí jí a mrkne.

Restaurace je malá, černě-skleněná budova vklíněná na konci hlavní ulice. Jack pro mě otevře dveře a já vejdu dovnitř. Hosteska se na mě zářivě usměje a na Jacka ještě víc. Jack požádá o Vanessin stůl a hosteska nás vede skrze řady stolů z tmavého dřeva osvětlených svíčkami k boxu. Žena s hustými, krátkými hnědými vlasy a drahými modrými hedvábnými šaty už tam sedí a míchá si svůj ledový čaj. Vstane a nuceně se usměje, když se nakloní, aby mě objala.

„Je to už tak dlouho!“ Směje se a obejme i Jacka. Všichni se posadíme, akorát můj zadek je o něco více zmatený než jejich.

„Um. Dobrý večer,“ říkám. „Jsem Isis a taky trochu zmatená.“

„Jack mi o tobě hodně řekl,“ usměje se Vanessa. Přijde číšník a ona vzhlédne. „Dáte si něco k pití?“

„Voda bude v pořádku, děkuji,“ říká Jack a podívá se na mě. Ošívám sebou.

„Um, jen colu.“

Číšník přikývne a Vanessa a Jack se ostře dívají na jeho záda, když od nás odchází. Divím se, že mu z toho zírání nezačnou krvácet.

„Je to informátor?“ Jack se zeptá tichým hlasem, zatímco studuje nabídku, aniž by se podíval na Vanessu.

„Ne,“ Vanessa zavrtí hlavou. „Ale sledoval mě od hotelu, takže bychom měli zůstat ve střehu.“

„Whoa, počkat, ten chlap?“ Zasyčím. „Vypadá až moc normálně.“

Vanessa se na mě usměje. „Ti nejlepší z nich vždycky. Pojďme ho zmást s trochou divoké konverzace, co vy na to? Jak se ti daří ve škole, Isis?“

Trošku málo zvedne hlas a já hraju spolu s ní a napodobím ji. „Propadám v chemii,“ povzdechnu si. „Tak moc ji nesnáším. Taky jsem si upšoukla během zkoušky a jsem si jistá, že profesor Brown věděl, že jsem to já, protože nakrčil nos a přičichl si a dal mi C- pro ‚nesprávnou expozici‘, na učitele chemie platí prdy, jsem si jistá.“

Vanessa se rozesměje. „Tak aspoň víš, v jakém oboru nebudeš pokračovat, hmm?“ Pohledem zůstává na mě, ale sníží hlas a zaměří se na Jacka a jedním dechem řekne. „Máš záznam?“

„Já, na druhé straně, si chemii užívám.“ Řekne Jack hlasitě. „Ale nikdy bych v ní nepokračoval. Ve třeťáku je komplikovanější, takže přemýšlím o něčem jednodušším.“ Opět se ztiší. „Je na USB v ubrousku.“

Vanessa soucitně přikývne. „Když jsem byla ve vašem věku, přešla jsem od biologie k fyzice. Méně buněk, více čistých a jasných čísel. Mnohem jednodušší.“

Trhne sebou, její ubrousek spadne na podlahu.

„Oh, sakra.“

„Tady,“ Jack posune směrem k ní svůj. „Použij můj.“

Vanessa se usměje a vezme jej do klína. "Děkuji. Jsi připravena na pololetní zkoušky, Isis?“ Pokračuje.

„Upřímně jsem víc připravena na krevetové placičky,“ ukážu na menu.

 "Samozřejmě! Musíte být hladoví. Ne, že by státní škola neposkytovala dobré jídlo! Naopak; Slyšela jsem, že máte skvělý výběr.“

„Jsou to hlavně burrita, ale nestěžuju si. I když, moje střeva někdy ano. Když jsme u toho, musím čůrat. Kde jsou –„

Vanessa ukáže směrem dozadu a usměje se. "Po tvé levici."

Chystám se projít kolem Jacka, když sevře mou ruku a stiskne ji.

„Jsi v pořádku?“ Ptá se.

„No, budeme jíst. Je mi skvěle.“

Usměje se a pustí mě. Vykročím k toaletám. Zahlédnu našeho číšníka, jak se na mě dívá, ale když se naše oči setkají, rychle se podívá jinam.

Dokonce i toalety jsou nóbl - mramorové desky a mýdla, která nesmrdí jako v kině. Podívám se na sebe do zrcadla, make-up mám méně jako mýval, ale spíše jako kočka, a uvědomím si, že jsem dospěla. Ne moc. Ale málo.

Nic moc, ale je to začátek.

***

Když je Isis pryč, otočím se k Vanesse.

„Je moc hezká,“ usmívá se Vanessa. „Mnohem hezčí, než jsem předpokládala.“

"Cože?"

"Ale nic. Dívka, kterou jsi popsal po telefonu… normálně takhle nevypadají. Humor je pro prostší dívky jednodušší.“

Její urážka se mnou nic nedělá. Odkašlu si. „Je tam Terrancovo přiznání. Říká obě jejich jména velmi jasně.“

Vanessa se usměje, dívá se do menu, ale myšlenkami je jinde, než tam.

„Přiznání drogového dealera nestačí,“ řekne. „Ale je to dobrý začátek. To, a přímé keylogy by měli stačit, aby si náš tým s tím poradil.“

„Jak na ně dostaneš Keylog?“ Zamračím se. „Will je vůči mě opatrný - Snažil jsem se k němu několikrát přiblížit, ale vždy se vytratí. Kyle je méně inteligentní, ale Will ho přede mnou varoval. Oba se mi vyhýbají.“

Vanessa se na mě tvrdě podívá a já znám řeč jejího těla dostatečně na to, abych pochopil, že je třeba změnit téma.

„Ona a já spolu chodíme,“ řeknu rychle. „Už několik týdnů. Je moje první skutečná přítelkyně po dlouhé době.“

„Ach, to je pravda,“ usmívá se Vanessa. „Vždycky jsi byl playboy.“

„Máte objednáno?“ Přijde za námi číšník. Usměju se na něj.

"Ano, děkuji. Krevetové placičky pro chybějící dámu a filet z lososa pro mě.“

Číšník přikývne, očima skenuje náš stůl s příliš zaměřenou intenzitou. Není pochyb o tom, že hledá známky toho, zda jsme si vyměnili důkaz. Všimnu si zvláštní boule na opasku, zkušeně skryté, ale stále velmi jasné. Ztuhnu. Zbraň.

Nikdy jsem sem neměl vzít Isis.

Vanessa poklepe prstem po jídelním lístku. „A já si dám humra. Se salátem. Děkuji."

Číšník přikývne, přičemž vezme naše jídelní lístky a energicky odkráčí.

„Má zbraň,“ říká Vanessa, zatímco si lehce míchá čaj. Přikývnu.

„Na opasku. Viděl jsem."

„A teď, co s tím budeme dělat?“ Zamyšleně našpulí rty. „Nerada bych, aby bylo dnes večer tobě a tvé krásné přítelkyni ublíženo. Jste děti a ona zejména je nevinný civilista.“

„Kdo je doopravdy?“

„Nemám ponětí, ale mohu učinit kvalifikovaný odhad. Jeho postoj, jak se nese a jde - vojenský výcvik. Jeho přízvuk je nepatrný, ale podle jeho výslovnosti a důrazu je zjevně anglicky mluvící Rus. Narodila jsem se v Rusku. Dobře to znám.“

„Pak tedy Rus.“

„Konkrétně najatý svalovec,“ rozvádí. „Gatekeepers mohou být hackerská skupina, ale mají kamarády s velkým množstvím peněz a není pochyb o tom, že se dozvěděli, že po nich jdeme. Zdá se, že najali ochranku pro své členy, včetně Willa a Kyla.“

Málem se rozesměju, ale zastavím se. „Je to tak bizarní - ochranka pro hackery? Královskou rodinu možná nebo politiky. Ne hackery.“

„Nerozumíš tomu,“ řekne Vanessa rychle. „Ve chvíli, kdy na scéně objeví lepší zboží - koks, heroin, obchodování s lidmi - je čas, kdy se všechno změní. V drogách a lidech je obrovské množství peněz a proto i obrovské sázky. Tito bodyguardi tam jsou kvůli ochraně Willových a Kylových hackerských schopností, a hlavně peněz. Peněžní fondy z drog a obchodování s lidmi nese sedmdesát procent všech nákupů zbraní na legálních i nelegálních trzích. Nejde jen o ‚hackery‘, nebo ‚drogy‘. Jde o moc a osvojení si jí. Rebelové jsou financováni. Gangy jsou tvořeny. Jedná se o rozsáhlou a složitou síť – pokud zastavíme tyto dva chlapce, zachráníme mnoho nevinných životů.„

„Ne, to nezachráníte. Jednoduše se obrátí na někoho jiného. Existují stovky dalších jako oni.“

„Pak jich stovky sundáme. Jeden po druhém."

Vanessin hlas je tvrdý, takže už o tom nemluvím. Její postoj je velmi jasná - nevyhnutelná porážka zabalená v iluzi dělat dobro.

„Jak mám dostat KeyLog do počítačů?“ Zamumlám. „Nedovolí mi se dostat se dost fyzicky blízko.“

„Pak musíš najít někoho, koho nechají. S Kylem si nemusíme dělat velké obavy. Will je hlavní figurkou. Dostaň se do jeho počítače a budeme mít všechny důkazy, které potřebujeme. Neříkal jsi, že ho Isis zná?“

„Ne,“ odpovím pevně. "Rozhodně ne."

„Vypadá na chytrou dívku. Jsem si jistá, že to udělá, pokud ji požádáš. Zdá se, že tě má moc ráda.“

„A to je přesně důvod, proč jí to nedovolím,“ zatnu zuby.

„Nedovolíš mi co?“ Isis je zpět, projde kolem mne a sedne si. „Klábosili jste o mě, když jsem byla pryč? Deset miliónů let v žaláři pro vás oba.“

Jsem zticha, stejně jako Vanessa. Isis, někdy alergická na mlčení, se kroutí.

„Myslím to vážně! O čem jste mluvili za mými zády?“

„O niče-“

„Potřebujeme někoho, kdo by zasadil zařízení do Cavanaughova počítače s cílem shromáždit dostatek dat, abychom ho zatkli,“ nakloní se Vanessa. „A od Jacka jsem slyšela, že Willa znáš.“

Očekávám, že se její výraz změní v nepohodlný s náznakem bolesti, ale jen zvedne bradu.

„Znám. Nenávidím ho.“

Vanessa se usměje. "Báječně. Pak jsem si jistá, že ho chceš vidět za mřížemi ještě víc než my.“

„Nebo mrtvého,“ Řekne lehce. Moc lehce. Tak lehce, že je to děsivé. „Nejsem vybíravá.“

Vanessa se usměje ještě víc. Isis nahne hlavu, jako kdyby přemýšlela.

„Pracuješ pro vládu, že jo?“ Ptá se.

"Ano."

„Isis, nedělej to,“ odpovím pevně. Usměje se na mě.

„Jediná věc, kterou udělám, je že sním krevetové placičky a pak možná případně dezert. Do háje, přichází číšník, všichni předstírejte, že jsme v pohodě. Kromě mě, protože já už v pohodě jsem.“ Isis vytáhne telefon z kabelky a předá jej Vanesse. „Tady jsou fotky mě na promoci. Jsem ta vysoká, sexy vzadu.“

Vanessa se rozesměje, jak listuje telefonem. Číšník nám přinese jídlo a odejde. Jíme, vedeme falešný rozhovor, který mě nechává z nějakého důvodu nesvým. Vanessa je k Isis příliš laskavá. Nedovolím jí vtáhnout Isis do něčeho, co by jí mohlo ublížit, nebo hůř. Čelit Willovi Cavanaughovi mám já a já sám, ne ona. Uvědomím si svou chybu, že jsem ji sem přivedl. Do přímé linie palby.

Teď, když ji mám, ji nikdy nehodlám ztratit.

Večeře skončí a Isis si objedná jablečný koláč. Vanessa zaplatí náš účet a usměje se na mě.

„Opravdu musím jít. Vy dva zůstaňte a bavte se o něco déle.“

„Kam jdeš?“ Isis vzhlédne s plnými ústy koláče.

„Mám nějakou práci.“ Vanessa se podívá na číšníka a kývne na nás oba. "Dobrou noc."

„Ahoj!“ Isis zběsile zamává a pak se na mě podívá. „Líbí se mi.“

Setřu krém z koláče z její tváře. „Je tajný agent. Nelíbíš se jí. Předstírala to.“

Isis se nevrle zamračí. „Zvládnu to, víš.“

"Zvládneš co?"

„Zapnout to zařízení. Will si semnou rád zahrává. Jsem si jistá, že by mě pustil do svého pokoje, kdybych zaklepala.“

„Isis, ne. Nebudeš ho konfrontovat. Už sis kvůli němu dost vytrpěla.“

„Což je důvod, proč se mu musím postavit.“ Zamyšleně si olízne prst od šlehačky.

„Neuděláš to,“ odpovím pevně. „Já zapnu zařízení. Necháš to na mně. Je to moje práce, ne tvoje.“

Zírá na mě, tmavé oči má tak nevinné a široké. Nakonec pokrčí rameny.

„Fajn.“

„Myslím to vážně, Isis.“

„Jako srdeční infarkt,“ souhlasí. „Slibuju, že to neudělám. Je to celé jen tvoje, zlato. Fuj. Já ti právě řekla zlato? Jsi zlatíčko. Moje zlatíčko. S pěkným zadkem.“

Nemůžu na ni být dlouho naštvaný, můj úsměv je napjatý, ale přesto je to úsměv. V autě si odkašlu. 

„Pokud se někdy o něco pokusí, pokud tě někdy nějak ohrozí, vždy za mnou můžeš přijít. Víš to, že jo? Postarám se o to.“

„Já vím.“ Řekne se založenýma rukama a dívá se z okna.

„Ochráním tě,“ říkám. „Přísahám.“

„Zmlkni“ Nakloní se ke mě. „A polib mě.“

Její rty chutnají jako oheň a jablko a skořice, odnášejí všechny starosti z mé mysli. Domů to nestihneme. Zastavím v nedalekém parku, slunce právě zapadlo, a Isis se mi rozkročí na klíně a líbáme se, dokud slunce nezmizí za stromy. Moje ruka klouže nahoru po jejích šatech a její vůně a sténání zatemní vůz v děsně šťavnatý opar. Když je na pokraji ztráty kontroly, zaboří hlavu do mého krku a kousne mě.

„Miluju tě,“ šeptá. „Miluju tě, ty stupidní idiote.“

Přestanu se svou přehnanou starostí v jejím spodním prádle,a ona zakňourá. Uzamknu s ní pohled, sleduju její potěšení, zamlžený výraz a jak se potřebou kroutí. Pot se jí leskne na čele, bradě a políbím ji.

„Promiň,“ snaží se. „Promiň, že jsem tě nazvala idiotem. Prosím -"

Zasměju se a pokračuju ve své práci. Vzdechne.

„Jsme oba idioti,“ zasténám ji do ucha.

 Později, mnohem později, o několik dní později, když se oba nabažíme svými těly a dostaneme na okraj a zpátky tolikrát, že už to ani nepočítám, se do té restaurace vrátím a vyptám se na toho číšníka.

Hosteska mě informuje, že se v práci neukázal od té doby, co jsme tam jedli. Dá mi jeho adresu, když předstírám, že dotyčný je kamarád. Opuštěný byt je zcela prázdný, až na jedinou matraci na zemi a vzkaz.

J,

Už tě znovu nebude obtěžovat. Postarala jsem se o to.

V.

Strčím do kapsy lístek a oklepu se.

Tento svět tajemství a krve byl v pořádku, když jsem v něm byl jen já. Když jsem byl do něj ponořen, nebál jsem se.

Ale teď, když mám Isis, teď když mám co ztratit, je to naprosto děsivé.