AWNC - 32. kapitola

Překlad: Tanulka

Když jsme stáli v knihovně, bylo nám řečeno mnoho různých skutečností. Bylo nám řečeno, že Jace přijal možnost pracovat pro DEA po Chancově návratu domů, kdy zjistil, že jeho otec pracuje pro drogový gang. Jace už pro Sal Galversona pracoval, ale rozhodl se proti svému šéfovi otočit, když zjistil, že se matka jeho dítěte předávkovala drogami. Jace mi řekl: „Bylo to té noci, kdy jsi byla v kuchyni, když jsem vešel. Seděla jsi se mnou u stolu celé hodiny.“ Zaváhal. „Předtím jsem byl osel. Je mi to líto, Taryn. Vím, že za ta léta bylo hodně věcí špatně a vím, že za to částečně nesu vinu. Hodně jsem toho za ty roky zpackal.“

Přikývla jsem. „Vzpomínám si.“ Nikdy o své dceři nemluvil. Jen jednou ji zmínil, že se oni stará jiná rodina. Nikdo se na nic neptal, protože tak to bylo, když byl Jace s námi. To byla temná, děsivá stránka Jace. Té noci se něco změnilo. Jace se změnil a já ho milovala jako bratra. Znovu jsem viděla trochu z jeho dřívějšího já, ale to nevadilo. Stalo se toho příliš mnoho.

„Jace hrál o čas. Dával nám čas, abychom se tam dostali a kladli sítě.“

Tray se zamračil. „A co táta?“

Chance se na něho zamračil.

Jace řekl: „Není mrtvý. Sal nařídil se ho zbavit, takže jsme to udělali tak, aby to tak vypadlo.“

Chance promluvil: „Je v programu na ochranu svědků.“

Tray se zeptal: „Takže ho už nikdy neuvidím?“

„Ne, pokud se k němu nechceš připojit.“ Chance se na mě podíval. „Jakmile tam vstoupíš, nemůžeš ven. Něco mi říká, že to nebude tvoje cesta.“

„Vídáš ho?“

Chance zaváhal a pak zavrtěl hlavou. „Ne, ale rád bych. Mám ho taky rád.“

Tray se dál mračil, ale neodpověděl. Kývl a pak se podíval na mě, jako kdyby mi dával svolení získat své odpovědi.

V místnosti nastalo tíživé ticho. Pak se Jace zeptal: „Nechceš vědět nic jiného, Taryn?“

Ne. Opravdu ne. Měla bych. Věděla jsem, že je hodně věcí, kterým nerozumím, ale potom skoku v tunelu a myšlence, že zemřu, jsem měla vnitřní vypínač přehozený. Opravdu jsem se od své minulosti oprostila. Moje budoucnost je to, na čem záleželo. Brian. Jace. Opustila jsem všechny a všechno. „Je mi osmnáct. Jsem dospělá. Dokončím střední školu a budu se snažit získat stipendium díky plavání, abych mohla jít na vysokou školu. Jdu najít Mandy a Austina, protože je mám ráda. Jsou moje nová rodina a…“ zvedla jsem svou ruku, kterou jsem držela Traye. „Budu tam, kde on.“ Otočila jsem se, takže jsem mluvila k Trayovi: „Tak dlouho, jak mě bude chtít.“

Tváří se mu blýskl láskyplný výraz a přitáhl si mě k boku. Dal mi jemný polibek na čelo a zašeptal: „Platí to na obě strany.“

V mém obličeji byl další hloupý úsměv, jako jsem měla na lodi, kde jsem se ho zkoušela skrýt.

„Tak dobře.“ Jace vykročil ke dveřím. Zastavil se s rukou na klice. „Jsem pořád člen Panterů. Kdybys cokoliv potřebovala, můžeš k nim přijít. Postarají se o tebe.“

Zamračila jsem se. „Proč? Kam jdeš?“

Sdílel pohled s Chancem.

Otočila jsem se. Trayův starší bratr se zašklebil a řekl: „Sal Galversonův drogový gang je pryč, ale byl členem mnohem větší sítě. Několik strážců uteklo. Většinu z nich se nám podařilo zadržet a ostatní byli zabiti, ale jeho jméno se dostane do zbytku sítě.“

„Co to znamená?“

„Oni vědí, kdo jsem, takže musím zmizet.“ Stěna mezi námi byla najednou pryč a Jace už nebyl cizinec. Znovu jsem v jeho očích viděla starost, která mě hřála. Zaháněla jsem slzy, stále byl v mém srdci. Snažila jsem se usmát, ale věděl, že je to hrané. „Opravdu jsi to myslel vážně, když jsi chtěl, abych šla pryč, viď?“

Povzdechl si. Ruka mu klesla na kliku. „Kdyby se něco pokazilo, nechtěl jsem, aby tě Galverson použil proti mně. Lidé věděli, že se o tebe starám.“

„A Brian?“

Křivě se na mě usmál. „Myslíš si, že by Brian nikam s tím nešel, kdybych mu to řekl?“

„Aha.“ Zasmála jsem se, ale bylo to chabé. „Ne. On byl pravý opak.“ Jace sáhl znovu po dveřích. „Počkej,“ zastavila jsem ho. Jeho ruka se vrátila znovu na stranu a zeptala jsem se ho: „Kde je pochovaný? Jako váš otec?“

„Mám jeho tělo skované. Nechci, aby s ním někdo něco dělal. Ti lidé by se ke mně chtěli dostat jakkoliv.“ Zamračil se. „Dám ti vědět, kam jsem ho pochoval.“

Podíval se na Chance. „Nebo někdo ti dá vědět.“

Znovu se odmlčel a díval se na mě, jak já na něho zírala. To bylo ono. To byl opravdu konec. „Nikdy se už neuvidíme?“

„Pokud se nestane něco špatného.“ Jeho šedé oči se zdály starší a snažil se vypadat silně.

„Doufej, že mě nikdy neuvidíš.“ Řekl Trayovi. „Postarej se o ni.“

„To plánuju.“

Pak se začal znovu otáčet. „Počkej.“ Letěla jsem k němu. Narazila do jeho hrudi, položila si na něho hlavu a on mě objal. To bylo moje poslední sbohem. Slzy mi stékaly po tvářích. Věděla jsem, že mi nejspíš na něm vždycky záleželo a záležet bude. On a Brian byli moje rodina, jako nikdy předtím. Když jsem se odtáhla, zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho a jemně ho pohladila po tváři. Zamumlal: „Prožili jsme i dobré časy.“

Moje srdce bylo těžké. „Sbohem, Jaci.“

Kývl. Neřekl nic nazpět, ale to bylo v pořádku. Dal mi pusu na čelo a zašeptal. „Miluju tě, dítě, i když sis myslela, že tě nenávidím.“

Pak se odtáhl a odešel. Neotočila jsem se k Trayovi. Nepotřebovala jsem útěchu. Věděla jsem, co se dělo. Moje kapitola starého života právě vyšla ze dveří. Tím to skončilo. Už nebylo nic nevyřešeného.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Tray, který stál vedle mě.

Přikývla jsem. „Jo.“ Natáhla jsem se po jeho ruce. Byla jsem v pořádku. Budu v pořádku.

Sakra, já budu víc než v pořádku. Byla jsem silná. Přežila jsem to. Cítila jsem se připravená vrátit se zpátky do života. Cítila jsem, že se do mě vrací adrenalin, stiskla jsem Trayovu ruku.

Byl teď můj domov.