Unforeseen - 5. kapitola

Překlad: Markéta

Nedokážu vám říct, kolik dnů už byl Tate mrtvý. Všechno, co vám můžu říct je, že to pořád bolí stejně hrozně. Stále zůstávám zamčená v jeho domě. Pořád sedím na gauči každou noc, kdy chodí Parker do práce, čekajíc, až přijde domů. Ujišťuje se, že má telefon pořád nabitý a vždycky mi volá, když se zpozdí. Je to divné. Je to, jako bychom byli manželé bez skutečného hlediska manželství. Nespíme v té stejné posteli – on spí na gauči a nechává mi jeho postel. Nelíbáme se. Nemáme sex, ale on mě drží, když se zhroutím. A dovolí mě držet ho, když se zhroutí on. Měl jich mnohem míň, než já. Pořád ještě dost nejím. Parker přináší domů jídlo a snaží se pro mě vařit, ale nesním toho víc, než pár soust. Dělá si ze mě srandu, že jakmile vyjdu ven, odfoukne mě vítr pryč, protože jsem tak moc ztratila na váze. Ale je to přesně to, jaký byl můj život v kostce. Depresivní. Ostatní za námi nechodí. Ti mají své vlastní problémy. Myslím si, že se všichni bojíme být v tu stejnou dobu na stejném místě s vědomím, že do nás narazí ty sračky. Slova by se přehazovaly jako bonbóny na přehlídce. Láhve by se rozdávaly, jako sypání na dort. Takže, všichni zůstáváme o samotě v našich jeskyních, schovaní v temnotě.

Takže se znovu přistihnu, jak sedím na gauči a zírám na TV, která přehrává kanál CMT. Už jste někdy sledovali videa country hudby? Všechny jsou tak smutné, přesto se nedokážu přestat dívat. Už jsem spotřebovala celou krabici Kleenex kapesníčků. jsou rozhozené všude po podlaze a na gauči okolo mě. Dokonce i Puss Puss má na sobě několik z nich, zatímco leží na gauči vedle mě. V krku mě škrábe. Hlava mi třeští a moje myšlenky putují k tomu, co bych asi tak teď dělala s Tatem, kdyby byla naživu.

Slyším, jak se dveře od Parkerova pokoje otevřou a já popadnu ovladač, rychle vypínajíc TV. Utřu si slzy z očí a dávám mu malý úsměv, když vejde do obýváku. „Co to děláš?“ hlas má zhrublý z toho, jak se právě vzbudil.

„Nic,“ říkám. Naposledy, když mě přistihl při sledování CMT, přepnul to na BET a řekl mi, abych zvedla ten svůj zadek a tančila kolem. Říkal, že se musím přestat dívat na takové věci, které mě nutí přemýšlet o Tateovi. Všechno mě nutí přemýšlet o Tateovi!

Podívá se na zhasnutou TV a přejede si rukou přes hlavu. Nemůžu si nevšimnout, jak nízko mu sedí jeho pyžamové kalhoty na bocích. A skutečnost, že nemá na sobě tričko. Parker a já jsme mezi sebou velmi uvolnění.je to kupodivu divné.

„Sledovala jsi CMT?“ ptá se.

Otřu si znovu obličej a pak mu dávám obrovský úsměv. „Missy….“ Těžce si povzdechne, zatímco se rozhlíží okolo po všech těch použitých kapesnících. Jeho oči sklouznou po zavřených dveřích, které stojí na konci chodby a mě ztuhnou záda.

„Parkere,“ říkám varovně. Zatím na mě netlačil. Neřekl mi, abych se pohnula dál. Nebo abych se dostala přes Tatea. To je důvod, proč jsem se s ním tak sblížila, on mě nechává vzít si svůj čas.

Udělá ke mně krok a já se natlačím víc do gauče. „Ne,“ říkám a to jediné slovo se mi zachytí v krku.

„Myslím, že už je čas,“ říká přecházejíc ke mně.

„Prosím, nedělej to,“ říkám, zatímco se mi v očích tvoří slzy. „Nemůžeš mě nutit.“ Zavrtím rychle hlavou.

„Musíš se tomu postavit čelem.“

Pusa se mi otevře dokořán. „Jak můžeš něco takového říct po tom, cos řekl Braxtonovi?“ On mě bránil. Praštil svého bratra a pak ho doslova vytlačil z domu, protože mě tlačil k něčemu, co jsem nechtěla udělat.

Zastaví se přede mnou a klesne na kolena. Popadne mě za ruce a ty se nekontrolovatelně třesou. „Všechno, co jsem chtěl udělat, bylo pomoct ti, Missy. A mám pocit, že tohle ti pomůže.“

„To nepomůže.“ Hlas se mi chvěje, napodobujíc moje ruce.

„Je to už měsíc, Missy.“

„Ne,“ říkám, nechci tomu věřit.

Přikývne. „Dneska už je to měsíc, Missy.“ Olízne si rty a zhluboka se nadechne, připravujíc sám sebe na cokoli, co se chystá říct. „Byl jsem tady celou tu dobu.“ Jeho ruce stisknou moje pro ujištění. „A budu tady pořád. Držet tě. Připomínat ti, že tě miloval. Ale už je čas.“

Jak mohl měsíc tak rychle uběhnout? Vypadá to, jako by zemřel teprve včera. Pořád si pamatuju pach jeho krve. Pořád cítím, jak mi jeho krev prosakuje mým oblečením. Nestalo se nic jiného, než že mě to požíralo. Ovládalo mě to. Co se změní, když vstoupím do jeho pokoje? V tom pokoji jsme se milovali. No, než mi jasně řekl, abych šla do prdele. Spala jsem po jeho boku v tom pokoji. On mohl žít v tomhle domě, ale já jsem žila s ním v tom pokoji. Bylo to naše zvláštní místo. 

Parker vstane a moje srdce mi začne bušit v hrudi. Dech se mi zrychluje a mysl mi závodí. Otupěle dovolím Parkerovi, aby mě postavil na nohy a on si mě přitáhne k boku. Opatrně mě začne odvádět z obýváku a jde do chodby, a já cítím, jak mi slábnou kolena. Moje tělo se od něj snaží fyzicky odtáhnout, ale Parker mě pevně drží.

Zavřu oči a snažím se zhluboka dýchat, uklidnit dech, ale narazí do mě Tateova jedinečná vůně. Není to konečná vůně. Je to prostě ta čistá. Svěží. A to mi okamžitě vyvolá zpátky moje vzpomínky.  

Přistoupí ke mně a na jeho horním rtu se objeví malý úšklebek. Pohybuje se pomalu, přesto sebejistě, jako by mě chtěl vytáhnout z mého neklidu. „Jsi nervózní, Missy?“ ptá se a postaví se přede mě.

Srdce mi divoce bije v hrudi, když se na něj dívám a snažím se usmát, ale díky tomu se jen zachechtá. „Nebuď.“ Natáhne ruku a položí mi ji do vlasů. Zavřu oči a uvolněně se nadechnu. Jen pocit, že je to on, mě uklidňuje.

„Řekni mi Missy. Proč jsi tady, když jsi tolik nervózní?“ zamumlá.

Můžu cítit jeho horký dech na svých rtech, když zašeptá a já zasténám. „Protože jsi mi to řekl,“ říká bez dechu.

„Říkáš mi, že uděláš cokoli, co ti řeknu?“ i nadále držím oči zavřené a můžu slyšet vzrušení v jeho otázce.

„Ano.“ Mé tělo se zachvěje. Řekla jsem to právě?

Odtáhne hlavu a dává mi měkký polibek na krk. „Dobře,“ říká předtím, než mě pustí.

Otevřu oči a olíznu si rty. Stojí přede mnou, stále oblečený ve svých basketbalových šortkách s tím samým tvrdým pohledem ve tváři, který má vždycky. Žaludek se mi sevře očekáváním, na co myslí. Sám se tolik ovládá – je těžké vidět, na co myslí.

Stojím tu v tichosti, zatímco se na mě dívá. Na co čeká? Mám něco udělat? Cokoli jsem udělala ve Vegas, bylo vyvoláno alkoholem. Nevím, jestli bych zrovna teď mohla být tou osobou.

Zhluboka se nadechnu, narovnám ramena a přijdu k němu. Muž jako Tate chce ženy, ne nějaké dívky bez zkušeností. Budu to muset předstírat. Udělám k němu další krok, uzavírajíc prostor mezi námi a natáhnu se dolů předtím, než si přetáhnu tričko přes hlavu.

Udělám první krok. Protože to chci. To je důvod, proč jsem tady. Ne proto, že mi to řekl, ale protože jsem chtěla přijít.

Dřív, než může moje tričko vůbec dopadnout na podlahu, přitlačí mě proti zdi celým svým tělem, zatímco mi rukama klouže po tvářích, stahujíc mi vlasy dozadu. „Řekni mi, abych přestal,“ říká chraplavě.

„Ne,“ zašeptám. Moje tělo už se třese z toho, jak moc ho chce. Potřebuje ho.

„Nebudu moct být jemný.“ Přitlačí mě tvrději proti zdi, když zavrčí a já zafňukám.

„Nechci to jemně,“ říkám upřímně. Chci ho celého. Každou kousek z něj. To je jedna z věcí na Tateovi. Myslí si, že pro mě není dost dobrý. Myslí si, že musí být někým jiným. Cožpak nechápe, že ho miluju takového, jaký je?

„Missy,“ hlas se mu zlomí a já vím, že se jeho kontrola taky zlomila. Skloní svou hlavu k mé; jeho čelo odpočívá na mém. „Co mi to děláš?“ vydechne.

„Ještě nic,“ odpovím přejíždějíc mu rukou po zádech. Dovolím svým nehtům zabořit se a jeho tělo se zachvěje. Můžu cítit, jak se jeho svaly napnou, zatímco mu sjíždím dolů po jeho zádech.

„Co chceš, Missy?“ zavrčí a jeho obvyklý temný výraz v obličeji se nemění.

„Připomeň mi, jaké to bylo,“ zašeptám, snažíc si ho přitáhnout blíž k sobě. Jeho tělesné teplo je nastaveno proti mojí kůži v jednom ohni.

„Potřebuješ, abych ti připomněl, jaké to bylo, když tě šukal skutečný chlap?“ zavrčí a já zalapám po dechu. „Řekni to, Missy – Braxton už tě tak nepřeříznul?“

Moje mysl křičí, abych držela hubu, ale moje vnitřnosti se sevřou, když mluví o Braxtonovi. Miluju tuhle jeho žárlivou stránku.

Nasaju dech a olíznu si rty dřív, než odpovím. „Tate….“ Jeho jméno je vysloveno jemně, ukazujíc mu, jak slabá jsem ve skutečnosti kvůli němu, a on mě odmění pomalým, sexy úsměvem, představujíc mi jeho nádherné, bílé, rovné zuby.

Přejede mi palcem po čelisti. „Že ne?“ Jeho hluboký hlas posílá mráz skrze mě.

Nervózně polknu a pak přikývnu hlavou. Zajímalo by mě, jestli ví, že už vlastní každou část ze mě. „Prosím.“ Hlas mám tichý.

Odmlčí se a jeho modré oči ztmavnou. Tělo se mu napne a on jen zavrtí hlavou. „Nepros o to. Kurevsky se toho dožaduj. Řekni mi, co chceš a pak mě přiměj, abych tomu věřil.“

Ostře se nadechnu. Dožadovat se toho? Nejsem dobrá v drsné mluvě. Co mám přesně říct? „Chci, abys mě ošukal.“

Jeho rty se mírně stočí v koutcích nahoru, jak dětinsky to asi muselo znít. „To nestačí, miláčku.“ Spustí svoje ruce a ustoupí o krok dozadu.

„Počkej,“ říkám popadajíc ho za rameno. přitáhnu si ho zpátky na sebe a podívám se do jeho očí a řeknu mu přesně to, co očekávám. „Šukej mě tak jako bys mě chtěl tak moc, jako chci já tebe.“

„Snila jsi o tom, že se tě znovu dotýkám?“ ptá se, přejíždějíc mi rukama po bocích.

„Ano,“ povzdechnu si.

„Řekni mi, co dělám ve tvých snech?“ Přitlačí svou erekci na moje břicho a za zafňukám.

Nervózně polknu. Co nedělá v mých snech? „Líbáš mě,“ říkám opírajíc se o zeď.

„Kde?“ dožaduje se.

„Všude.“

Jeho ruce mi sjíždějí po bocích mezi moje nohy. Popadne mě za pohlaví a já zasténám. „Líbám tě tady?“ Přitlačí svou dlaň proti mně a ten pohyb mě postaví na špičky. „Líbám?“

Zhluboka se nadechnu, zatímco se mi sevře pohlaví díky představě, jak je mezi mýma nohama.

Jeho druhá ruku se vrací zpátky k mému krku a on popadne hrst mých vlasů u zátylku a přitáhne. Zalapám po dechu.

„Řekni to, miláčku,“ vydechne mi proti mým rtům, „šukám tvou kundičku svým jazykem?“ vytáhne jazyk a pomalu s ním přejíždí po celém délce mých rtů.

Pohlaví se mi sevře těmi slovy a začnu vzdychat. Vtlačí svůj jazyk mezi moje rty a já mu je otevřu, abych mu usnadnila přístup. Můj jazyk tančí s tím jeho, zatímco jeho ruka masíruje moje pohlaví přes moje legíny.

Ježíši, proč jsem se vůbec oblíkala?

Jeho ruka zastaví to sladké mučení. „Řekni to. Řekni, zlato ošukej mou kundičku svým jazykem.“

Nezáleží na tom, jak jsem nažhavená – jak hrozně chci, aby tohle udělal, pořád se červenám při jeho slovech.

Zavrtím hlavou, nechci to udělat. Neznělo by to sexy. Znělo by to dětsky a on by se mi smál.

Odtáhne se a položí mi obě ruce na tváře, stále je držíc, když skloní svou tvář k mojí. „Nestyď se, Missy.“ Jeho tmavě modré oči mi přejíždí po obličeji.

„Já se nestydím…..“ Sníží svou ruku na mou hruď a odtáhne mi podprsenku, odhalujíc moje prsa.

Zalapám po dechu, zatímco si rukama instinktivně zakryju prsa. Popadne mě za zápěstí a připíchne je na stěnu nad mou hlavu. Dává mi zlý úsměv. „Ale ano,“ tvrdí a já se snažím osvobodit svoje ruce z jeho sevření. K mému překvapení mě nechá být. Chystám se mu zabalit ruce okolo krku, ale on přede mnou klesne na kolena.

Chci ustoupit, když mě chytne za opasek legín, ale jsem u zdi. „Vystup,“ dožaduje se jakmile je mám stažené u kotníků. Rychle udělám to, co mi řekl a on je odhodí na druhou stranu místnosti.

Vstane a obejme mě paží, zvedajíc mě nahoru. Otočí se, hodí mě na postel a vyleze na mě.

„Tate….“

Položí mi prst na pusu, aby mě utišil, zatímco se na mě dívá. „Řekneš mi, co chceš,“ říká a mě se rozšíří oči. Sundá svůj prst a přejíždí svou rukou dolů doprostřed mého hrudníku. Jeho tělo si pomalu razí cestu dolů po mém těle, až tam, kde leží mezi mýma nohama.

Položí mi ruce na kolena a roztáhne mi nohy, rozšiřujíc je od sebe. Ty se třesou plné očekávání, zatímco on se na mě dívá dolů těma svýma tmavě modrýma očima. Jeho prst se ponoří do mých kalhotek a já zakňučím, prohýbajíc se v zádech. „Chceš, abych tě dráždil, miláčku?“ ptá se a já zvednu boky, potřebujíc tření proti svému pohlaví. „Mám celou noc.“

Otočím hlavu ze strany na stranu. Chystá se mě mučit.

Zachechtá se.

„Řekni to,“ zašeptá, sklánějíc hlavu mezi moje nohy. Trhnu sebou, když cítím jeho rty na mém pohlaví, přes moje kalhotky.

„Tate,“ vykřiknu prohýbajíc se v zádech. Moje tělo je stažené tak pevně, že potřebuje uvolnění.  „Ošukej mě….“ Vydechnu. „Ošukej mě svým jazykem.“

Jsem otřesena z této vzpomínky, když mě Parker pustí. Stojím na roztřesených nohách, zatímco on přejde k Tateově posteli a posadí se na ni.

Vezmu si šanci rozhlídnout se okolo, zatímco se mi v krku tvoří knedlík. Všechno vypadá stejně tak, jak si pamatuju. Ale má to i děsivou atmosféru. Jeho pokoj je chladný. Zabalím paže okolo sebe, zatímco mi po celém těle naskočí husí kůže. Nikdy jsem nevěřila na duchy, ale je to, jako by byl tady. Dumající. Naštvaný na Parkera a na mě, že jsme v jeho pokoji.

Parker se natáhne a otevře jeho noční stolek. „Parkere,“ zasyčím, běžíc k němu, abych ho zastavila. Když se k němu dostanu, zvedne ke mě obrázek. Slzy mi začnou padat po tváři jako vodopády, když si všimnu, co je to za obrázek. Je to Tate a já, jak dřímeme společně na jeho gauči v obýváku. Parker ho kdysi pro nás udělal. Nemůžu uvěřit tomu, že si ho nechal. 

Padám na postel a lehnu si na svou stranu, když se stočím do klubíčka. Parker natáhne ruku, aby mě utěšil, ale já se odtáhnu. „Prosím. Odejdi,“ pláču, zavírajíc pevně oči. „Potřebuju být sama.“ Protože samota je všechno, co cítím.

Jednou jsem řekla Tateovi, že všichni máme nějaké věci, které nás pronásledují. A teď je tou věcí on. Vidím ho bez ohledu na to, co dělám. Slyším ho bez ohledu na to, kdo na mě mluví. Požírá mě stejně tak moc, jako to dělal, když byl ještě naživu, ale teď je to horší. Protože on nedosáhne svého štěstí. Nedosáhne svého šťastného konce. Dokonce, i když jsem nebyla tou dívkou, která by mu ho dala, on to nikdy nezažije a to láme moje srdce nejvíce.

Přijde mi na mysl další hádka, kterou jsme kdysi měli kvůli chlapovi, který mě napadl v baru.

Následuju Tatea na roztřesených nohách. Co se to sakra stalo? Šli jsme ven, abychom si užili skvělý večer a během několika vteřin mlátil chlapa s helmou a pěstmi.

Naskočím do jeho auta a zavřu dveře. Natlačím na ně svoje tělo, chtějíc mít od něj co nejvíce prostoru.

Rychle se na mě podívá a všimne si, jak jsem nalepená na dveřích. „Vystrašená?“ jeho hluboký hlas je přerušen, když vyjedeme z parkovacího místa. 

„Neměla bych být?“ ptám se. Pokud tohle byl jeho záměr, pak ho dosáhl.

„Tohle nemělo s tebou nic společného,“ vyštěkne, zatáčejíc na dálnici.

„Takže jsi ho zmlátil kvůli své matce?“ ptám se a začínám být naštvaná.

„Přestaň mluvit o mojí matce.“ Jeho hlas se zvedá a já prasknu.

„Ne,“ křičím, třískajíc se rukou do nohy. „Co to s tebou sakra je?“ dožaduju se. „Proč jsi zbil toho chlapa? Mohl jsi ho zabít,“ prohlašuju zuřivě.

Stočí tvrdě volant a pneumatiky se zapištěním zastaví na krajnici, když se moje tělo vyřítí dopředu. Prudce zastaví a pak se otočí čelem ke mně. „Myslíš si, že se starám o to, jestli by mohl umřít? Měl na tobě svoje ruce.“

„Říkal jsi, že to nemělo se mnou co dělat,“ konstatuju. „A co ty, Tate? Nemůžeš prostě takhle zbít lidi.“  V dnešní době lidi nosí zbraně. K sakru, odmítám se dívat na zprávy, protože všechno, co vidím, jsou jen vraždy a vloupání. Nikdy nevíte, co bude člověk považovat za to, aby prasknul.

Dává mi drsný smích. „Myslíš si, že bych někoho nezabil?“ Zavrtí hlavou. „Pak mě ale vůbec neznáš, miláčku.“

„To neznám,“ vyštěknu a jeho oči ztvrdnou. „Všechno přede mnou skrýváš.“

„Skrývám to před tebou, protože bys mě mohla opustit. Kdybys věděla, čeho jsem schopen, pak by sis mohla uvědomit, jak jsem v prdeli,“ vyštěkne předtím, než se opře do sedadla a dlouze vydechne.

Podívám se dolů na své ruce spojené v klíně. Zhluboka se nadechnu, než promluvím. „Nevím, co ode mě očekáváš. Jaký typ člověka si myslíš, že jsem?“ ptám se dívajíc se na něj. „Vše, oč jsem se snažila, bylo ti pomoct. Nezajímám mě, čím sis v minulosti prošel, Tate.“ On se i nadále dívá přímo před sebe přes čelní okno na silnici. „To, co mě zajímá je to, co děláš teď. Snažíš se mě odstrčit?“ ptám se.

Jeho hlava vystřelí ke mně. „Ne.“ Posune se, aby se ke mně dostal blíž, a tentokrát se neodtáhnu. Místo toho se natáhnu a položím svou ruku na jeho. „Já jen…..“ Zhluboka se nadechne. „Já se snažím, ale ten chlap tě chytil. Viděl jsem, jak jsi ho odstrčila, ale on tě držel.“ Jeho tmavé oči se dívají do mých. „Nechtěl jsem ti ublížit. Nechtěl jsem tě vystrašit. Nechci, aby ses mě bála, Missy. Chci tě chránit. Dokonce i sám před sebou.“ Podívá se dolů na naše ruce a zavrtí si hlavou pro sebe. Pak zvedne hlavu. „Nenávidíš mě?“

„Nemohla bych tě nenávidět, Tate.“ Nervózně polknu. „Já tě miluju,“ zašeptám.

Jeho tělo ztuhne a jeho ruce se stáhnou sevření na mých. „Nemůžeš milovat někoho, jako jsem já,“ říká a zavrtí hlavou, jako by to bylo nemožné. „Věděla jsi, že jsem ho téměř zabil? Exmanžela mojí matky?“

„Ale nezabil,“ říkám tiše.

„Ale chtěl jsem. Dokonce ani v tom jsem kurva neuspěl.“ Sám pro sebe se zasměje temným smíchem.

„On tě bil….“

„Ano. Já vím…..“ Vyštěkne předtím, než mi pustí ruce a přejede si svými přes obličej. „Mám připomínky.“ Podívá se dolů na černé kmenové tetování, které má na paži. Vím, že je má na některých místech, aby tím zakryl jizvy, které mu tam Jonathan zanechal. „Nepotřebuju to kurva připomínat,“ zavrčí. „A jsem stejný jako on. Jsem zvíře,“ zašeptá. „Zvenčí i zevnitř.“

„Myslíš, že to je důvod, proč tě nemůžu milovat? Protože máš jizvy?“ Zavrtím na něj hlavou. „Každý nějaké má, Tate. Některé jen nejsou nošené zvenčí tak, aby je svět mohl vidět.“

Zvednu ruku a položím ji na jeho tričko tam, kde vím, že je jizva, která mu zůstala přes celou hruď poté, co našel ve sklepě zdrogovanou a svázanou Sam. Bojoval s únoscem, jejím ex, který na něj vytáhl nůž. „Některé z těchto jizev mohou být připomínkou toho, jakou tragédii sis musel prožít jako dítě. Ale tahle.“ Přitlačím tvrději svou ruku proti jeho hrudi. „Tahle ukazuje, jak moc miluješ.“ Podívám se na něj a on zavře oči, jako by ho ta slova bolela. „Nezáleží na tom, jak moc chceš sám sebe nazývat zvířetem, nebo kolik máš nenávisti. Máš lásku, Tate. Byl bys ochotný obětovat sebe, abys zachránil někoho jiného.“

Otevře oči a položí svou ruku na druhou stranu mojí tváře. „Obětoval bych se, abych zachránil tebe,“ říká s více emocemi, než jsem kdy viděla. Někdy nepotřebujete slyšet ta slova ‚Miluju tě‘, abyste věděli, jak moc se o vás někdo stará.

Usměju se na něj. „To tě nedělá zvířetem, Tate. To tě dělá mým zachráncem.“

Dlouze vydechne a sníží své čelo k mému. „Nenávidím, když mě nutíš se takhle cítit,“ zašeptá.

„Jak?“ Natáhnu se a přejedu mu rukou skrz jeho tmavé vlasy.

Vezme si vteřinu, než zareaguje. „Že jsem lepší člověk, než ve skutečnosti jsem. Že se nemusím skrývat v temnotě.“

Odtáhnu se a položím mu ruce po obou stranách jeho neoholeného obličeje, milujíc pocit jeho vousů. „S tou temnotou to není nic špatného, Tate. To je jediný čas, kdy začínají zářit hvězdy.“

Nerozuměla jsem tomu, čím si procházel. Snažila jsem se mu vysvětlit, že i v nejtemnější noci je světlo. Ale mýlila jsem se. Není tady žádné světlo. Není tady nic jiného, než prázdnota, která vás pohlcuje tak, dokud z vás nezbude nic. Bez něj. Nejsem ni.

Přitáhnu si svoje kolena k hrudníku, zatímco ležím v poloze plodu na jeho posteli. Vyplakávám si svoje srdce. Vzlykám do temnoty, která se stala mým životem. Nevím, jestli je Parker pořád tady a sleduje mě, a upřímně, je mi to jedno. Všechno, co vím je, že jsem se mýlila. Ve všem. Hádám, že jediné světlo, které vychází z této situace je, že on už necítí žádnou bolest. Už sám sebe víc nemusí vidět jako zvíře, kterým si myslel, že je, ale jako zachránce, o kterém jsem věděla, že je! Můj zachránce. Jeden musí zemřít, aby ten druhý mohl žít.