TB - 1. kapitola

Překlad: Cukýna

Začátek konce…

Harrison

Drahá černá kůže mé nóbl kancelářské židle zavrzala, když jsem se do ní znovu sesunul. Frustrovaně jsem si stlačil kořen nosu, když se moje sekretářka v rychlosti otočila a vyběhla z mé kanceláře v slzách.

„Kurva,“ zamumlal jsem si pod nosem o několik vteřin později, když jsem zaslechl, jak se dveře v prostoru recepce s bouchnutím zavřely. Tady mizí sekretářka číslo čtyři nebo pět? Michelle, má manažerka lidských zdrojů, mi po odpoledním čaji uřízne koule. Jen přitom pomyšlení si chtěly moje koule zalézt dovnitř a skrýt se kvůli jejich vlastnímu bezpečí.

Nakloním hlavu dozadu a rozhořčeně vydechnu, když se můj pohled přesune ke stropu. Začnu v hlavě počítat do sta, protože vím, že zhruba tak dlouho potrvá, než dveřmi dorazí razie.

„Osmdesát-sedm… osmdesát-osm… osmdesát…“

Páni. Nový rekord.

„Co to sakra, Harrisone,“ ječí Michelle, když se vřítí do mé kanceláře. Ačkoli jsem právě teď zatraceně frustrovaný, za rty mi poškubává úsměv. Znám ji jako své boty.

Potkali jsme se na střední škole, když začala chodit s mým nejlepším kamarádem Ethanem. O deset let později se vzali, a od té doby je osinou v mém zadku. Nechápejte mě špatně, miluju ji jako svou sestru, ale je ničitelkou koulí s velkým N. Musíme kolem ní opatrně našlapovat a jejího ubohého manžela to udržuje ve střehu. Je také neustálou připomínkou, proč se nikdy neožením. Seru na tu sračku. Jsem šťastnější, když můžu partnerky střídat. Nepotřebuji žádnou ženskou, která mi říká, co mám dělat. Jsem spokojený s randěním, ale to je nejdál, kam to zajde. Myslím, že nejdelší vztah, v němž jsem byl, trval nanejvýš měsíc. Pokud bych chtěl být pod pantoflem, šel bych do Ethanova domu.

Ve vší upřímnosti, nemůžu za svůj nedostatek, chtít se někomu zavázat, vinit Michell, tenhle míč leží spolehlivě na dvorku mých rodičů. Jejich podělaný vztah stačil k tomu, abych na usazení zanevřel. Pokud je o tomhle svatba, pak toho nechci být součástí.

Zvedl jsem ruku do vzduchu, abych ji zastavil dřív, než řekne něco dalšího. „Uklidni se, Shell,“ řekl jsem, položil ruce na stůl a předklonil se na židli. Věnovala mi tytéž tři nebo čtyři otřepané proslovy v posledních dvou týdnech. Opravdu to nepotřebuji slyšet znovu. Prakticky to znám nazpaměť.

„Neříkej mi, abych se uklidnila, šéfe!“ A jsme kurva tady. Protočím oči, když se usadím zpátky do své židle. „Za poslední dva týdny odsud vyběhlo pět sekretářek. Mohu dodat, že v slzách? Dva týdny, Harrisone.“

„Netoleruji neschopnost,“ upozorním ji a složím si ruce za hlavou.

„No, možná, že když se na pět vteřin přestaneš chovat jako kretén a dáš jim šanci…“

Její komentář mi leze na nervy. „Poslouchej,“ řeknu a nakloním své tělo dopředu.

„Ne. Ty poslouchej. Můžu si uhnat svůj zadek, jak se ti snažím najít dokonalou náhradnici. Každá z nich měla dokonalé reference. Každá z nich byla na tuto práci víc než vhodná.“ Povzdychne si, než pokračuje. „Problémem jsi ty, Harrisone. Proč se nemůžeš chovat jako slušný chlap, kterého znám a miluji, když jsi v práci? Takovýhle doopravdy nejsi.“

Pokládám si tutéž otázku, ale ona je ničitelka koulí, i když není v práci. Pravdou je, že bych jí to za žádnou cenu nepřiznal. Svým vlastním pokrouceným způsobem to dělá jen proto, že se stará. Neustále si to musím připomínat. Pod vší tou tvrdohlavostí, se nachází srdce ze zlata. Nezaváhá a bude ti krýt záda. Absolutně jí důvěřuji. Kryje mi záda a dělá jen to, o čem se domnívá, že je pro mě a mou společnost nejlepší. Nemůžu za to vinit ji, ani její mnohonásobně-zkurvenou-osobnost. V jednu minutu může být rozzuřenou mrchou, a ve drou je sladká jako med.

„Nedostal bych se tam, kde dneska jsem, kdybych se choval uťáple,“ prohlásím. Tohle je nemilosrdný průmysl. To je důvod, proč jsem tak úspěšným. Vím, co chci a nebojím se po tom jít. Pracoval jsem jako blázen, abych se dostal tam, kde jsem. Využil jsem své podělané dětství k inspiraci stát se někým. Vydělal jsem dost peněz, abych se nemusel bát, odkud pochází další jídlo. Jedna z hlavních lekcí, které jsem se z mých podělaných poměrů naučil, je ta, že hladovějící dítě je opravdu dobře motivované.

„Dobře,“ pronese a vstane. Když se narovná v ramenou, vím, že jsem to vyhrál. „Možná by sis měl tedy najít svou náhradnici, protože můj výběr nesplňuje tvé standardy.“

„Možná bych měl.“

„Dobře,“ vyštěkne a dá si ruce v bok.

„Dobře.“

Otočí se na podpatku a vyrazí z mé kanceláře jako tornádo. Přesně jako sekretářka, o níž jsem právě přišel. Na rozdíl od té, jak že se to jmenovala, v případě téhle tu nebyly žádné slzy. Sakra, to by dřív zamrzlo peklo, než bych ji rozplakal.

Dlouze jsem vydechl a projel si prsty tmavé vlasy.

Ethan si zaslouží zatracenou medaili.

Upřímně netuším, jak to dělá. Jednou jsem se ho přesně na tuhle otázku ptal, a jeho odpověď byla jednoduše – láska. Zatracená láska. Existuje vůbec něco takového? Touha možná, ale láska? Není to něco, co bych kdy zažil.

O několik minut později se Michell vřítí zpátky do mé kanceláře a položí mi na stůl velkou hromadu podělaných složek. „Hodně štěstí,“ pronese samolibě, než se otočí a znovu odejde. Zastaví se u dveří a ohlédne se přes rameno. Její výraz změkne a sladký úsměv zkrášlí její tvář, než znovu promluví. „Mimochodem, dneska večer v sedm se pořádá rodinná večeře. Neopozdi se.“

Právě teď vidíte, dokonalý příklad její poruchy mnohonásobné osobnosti.

***

„Ťuk, ťuk,“ křičím, když otevírám přední síťové dveře a vstupuji do domu Ethana a Michell.

„Harry,“ zaslechnu dřív, než projdu dveřmi. Říká to takovým způsobem, který mě vzrušuje, je to jeden z těch tak trochu udýchaných tónů. Takovýmhle způsobem si představuji, že říká mé jméno, když jsem uvnitř ní. Ten sladký zvuk způsobuje, že všechna má krev teče přímo do penisu. Přísahám, že ji mohu cítit dřív, než dokonce promluví. Plus je tou jedinou osobou na téhle zemi, které prochází, když mě nazývá Harrym.

Jsem přilepený na místě a hltám ji pohledem. Vypadá dokonce krásněji, než si vybavuji. Je opálená a září… je zkurveně zářivá. Hanna. Hanna Scottová. Předmět každé mé oplzlé myšlenky, co jsem kdy měl. Kriste pane. Věci, které jsme spolu v mé mysli dělaly. Ethan by mě zabil, kdyby věděl, co já a jeho malá sestřička v mé hlavě provádíme. Určitě by mě pověsil za koule. K mé smůle už jen kvůli těmto důvodům to zůstane pouze u mých chlípných myšlenek. Ethan uctívá zemi, po které chodí.

„Bože, neviděli jsme se celé měsíce,“ řekne. „Chyběl jsi mi.“

Přesně tři a půl měsíce, ale kdo to počítá?

„Prcku,“ řeknu, když na mě z obýváku vyskočí a vrhne se na mě. Je špatné, jak dobře mi pasuje do náručí? Ježíš, ta vůně. Zhluboka se nadechnu, když ji obejmu pevněji. Je to moje závislost. Je to ovocná a květinová vůně, která je pro ni charakteristická.

„Ty jsi mě právě očichal?“ ptá se.

„Ne.“ Zachechtám se. No, tak jsem ji prostě očichal. „Co tu děláš? Proč nejsi na univerzitě?“

Prosím, nemysli na její prsa. Prokrista pána, teď myslím na její úžasné kozy, které jsou pevně přitisknuté proti mé hrudi.

„Mám pauzu. Hodiny nezačnou dřív než za osm týdnů.“

Tyhle novinky ve mně vyvolají úsměv. Neměl bych být nadšený z myšlenky mít ji poblíž v příštích osmi týdnech, ale jsem. Nerad to přiznávám, ale chyběla mi víc, než by měla. Doufal jsem, že jakmile se odstěhuje pryč a začne studovat na univerzitě, moje tajná posedlost vůči její osobě bude slábnout. Kdyby nic jiného, je to ještě silnější. Dostala se mi pod zatracenou kůži a zabírá příliš mnoho místa v mém mozku. No, rozhodně tu část chlípných myšlenek.

„Tak rád tě vidím,“ řeknu a rozcuchám jí vlasy.

„Já tebe taky.“

Nikdy jsem takhle netoužil po žádné ženě, jako po ní. Možná je tohle ten problém. Vždycky chceš to, co nemůžeš mít. Co doopravdy potřebuju, je ošukat ji a dostat ji ze systému, ale už teď vím, že to se nikdy nestane.

Když dospívala, byla pro mě stejná jako jeden z kluků. Občas se se mnou poflakovala. Moji další kamarádi by nikdy nedopustili, aby se kolem mně poflakovaly jejich malé sestřičky, ale Ethan byl jiný. Zbožňuje ji. Nikdy mi nevadilo, že je s námi. Je chytrá, vtipná, nenáročná a celkově vzato je zábavná. Vždycky se obléká do tepláků a volných triček. Na rozdíl od ostatních žen, na jejím radaru se móda nikdy nezdá příliš vysoko. Tehdy jsem se na ni tímhle způsobem nedíval. Ale věci se pro mě změnily asi ve věku kolem sedmnácti let. Páni, ty se ale změnily.

Nikdy na to nezapomenu. Byl to jeden z těch okamžiků, kdy se ti v hlavě rozsvítí a doslova mě to koplo do zadku. Ethan a já jsme byli v bazénu, když vyšla z domu a na sobě měla malé růžové bikiny. Její tělo bylo dech beroucí. Měla křivky na všech správných místech. Její prsa. To mě poser, její prsa. Netušil jsem, že má tyhle děťátka zabalená pod vším tím volným oblečením, které nosí. Díky bohu, že už jsem byl ve vodě, protože se mi z ní okamžitě postavil. Nikdo mě dosud takhle okamžitě neovlivnil.

To bylo poprvé, co jsem ji viděl takovou, jaká doopravdy je… ženu sexy jako peklo. V té době jí bylo teprve patnáct, ale pro mě byla kompletní ženou. Krásná žena, o níž by tak trochu fantazíroval každý chlap.

Od toho okamžiku jsem byl odsouzený ke zkáze.

Zkurveně odsouzený.