MMM - 33. kapitola

Překlad: Marta

Sky

Můj byt je cítit zatuchlinou z nepoužívání. Otevřu okno a rozhlédnu se.  Je příliš čistý a příliš prázdný. Na zemi neleží žádné hračky. Žádné stolní hry na mém kuchyňském stole. Nikde nejsou žádné děti. Měla bych být doma s mými dětmi. Ale kdybych šla tam, musela bych čelit Mattovi.

Osprchuji se a obléknu si mé staré, neatraktivní flanelové pyžamo pro nezadanou dívku. Make-up si nesmyji, protože mám oči celé oteklé a každopádně vypadám na hovno. Stejně se nikoho nechystám vidět. Matt neví, kde je můj byt.

V mrazáku mám půl litru zmrzliny a pořád je dobrá. Vyndám ji a neberu si ani misku. Prostě popadnu velkou lžíci a beru ke gauči. Přepínám televizi, dokud nenajdu něco neutrálního, něco, co nevyžaduje přemýšlení.

Snědla jsem asi půlku balení, když někdo zaklepe na moje dveře. Vyděsím se. Nejdu ke dveřím. Nikdo koho znám by nepřišel.

Zapípá mi telefon.

Matt: Otevři dveře.

Já: Ne. Jdi pryč.

Srdce začíná klopýtat. Je tady. Do prdele. Vykroutím si z pod sebe nohy a usadím se na okraj gauče. Půjde pryč, když počkám dost dlouho.

Znova zaklepe a trhnu sebou, upustím lžíci na podlahu. Zvednu se a hodím ji do dřezu, jak jdu okolo. Hlasitě to zařinčí.  Jdu ke dveřím a přitisknu k nim ucho a poslouchám. Nic neslyším.

Matt: Nejdu pryč.

Já: Jak jsi mě našel.

Matt: Tvému tátovi mě bylo líto.

Já: Zrádce.

Slyším skrz dveře uchechtnutí.

Matt: Miluje tě.

Já: Co jsi mu řekl?

Matt: Řekl jsem mu, že jsem idiot.

Čekám.

Matt: On souhlasil.

Přemáhá mě úsměv.

Matt: Směješ se, mám pravdu?

Neodpovídám.

Matt: Prosím, řekni mi, že nepláčeš.

Já: Už ne. Měl bys jít domů, Matte.

Matt: Ty první.

Slyším tiše Mattův hlas pronikající dveřmi. „Měla bys jít domů, Sky.“

Padnu na zadek a opřu se zátylkem o dveře. „Nemůžu jít domů,“ říkám.

„Proč ne?“ zeptá se, jeho hlas je tichý a myslím, že teď sedí také na zemi, jen na druhé straně ode mě.

„Protože ty bys tam přišel.“

Zachechtá se. „Já jsem tady.“

Ztěžka si povzdychnu. „Jdi domů, Matte. Mám zraněné city a právě teď tě nechci vidět.“

„To nebylo to, co sis myslela, že bylo. Myslel jsem, že jsi věděla, kdo byla a zřejmě jsi to nevěděla. Nikdy jsem neměl v úmyslu ti ublížit.“

„Stále ji miluješ, Matte,“ říkám.

„Ne,“ protestuje. „Nemiluji. A velmi jsem to ujasnil, když jsi mě přinutila s ní dneska večer tančit.“

„Napsal jsi jí zkurvený dopis, když jsi umíral,“ říkám.

„Ugh!“ vykřikne. „Ten dopis mě bude pronásledovat, dokud nezemřu.“

„Jen protože to vypovídá, jak se opravdu cítíš.“

Zachechtá se. „Neříká to, jak se doopravdy cítím, když jsem to psal.“

Bouchnu hlavou o dveře. Chci o tom přestat mluvit.

„Chci, aby sis ho přečetla,“ říká.

„Nechci to číst.“

„Jo, přečteš si ho.“

Uslyším zašustění a pod dveře vklouzne list papíru. Vepředu má napsané slovo April. Zatlačím ho zpátky k němu. Směje se a strká ho znova skrz.

„Musím ti něco říct,“ říká.

„Co?“ ptám se. Nedotýkám se toho dopisu. Jen ho prostě nechám ležet na mém koberci.

„Seth a Mellie a Joey jsou na tobě závislí. Nezaslouží si, že jsi je opustila.“

To mě udeří, jako kdyby mě právě praštil do hrudi. „Neopustila jsem je.“

„Jsi tady, aby ses mi vyhnula, a oni jsou tam.“

Nic neříkám, protože má pravdu. Opustila jsem je.

„Půjdu pryč, když půjdeš domů,“ říká Matt. „Nelíbí se mi to, ale miluji tě a je miluji dost na to, abych tě jim dal na noc, takže můžeš jít zpátky k nim. Potřebují tě. A ty potřebuješ je.“

Vytrysknou mi slzy, rychle je zamrkávám zpět. „Matte,“ povím.

„Chceš si přečíst ten dopis?“ zeptá se.

„Možná,“ zavrčím.

Zachechtá se a uslyším z jeho strany popotáhnutí. „Zavoláš mi, až budeš připravená?“

„Možná,“ říkám znova.

„Jdi domů k dětem, Sky. Slibuji, že ti dám nějaký prostor. Ačkoliv přečti si dopis. Možná to pomůže.“

Se vším, co se děje, pořád myslí na moje děti. Moje břicho dělá salta. Je přesně na druhé straně dveří. Mohla bych je otevřít a skočit mu do náruče, kdybych chtěla. Ale neudělám to. Prostě tu sedím. Sedím tu, dokud mě nebolí zadek. Sedím tu, dokud se moje nohy necítí unavené. Sedím tu, dokud se mi dopis nezačne vysmívat, abych ho zvedla. Sedím tu dlouho potom, co Matt odešel.

Vezmu dopis do ruky a držím ho tak, abych viděla jméno na něm. Není pro mě. Je pro April. Je pro lásku jeho života.

Rozlepím ho a rozložím. Je krátký, ani ne půl stránky.

Nejdražší April,

Když jsem tě potkal, okamžitě jsem se do tebe zakoukal. Šel jsem do postele a přemýšlel o tobě celou noc a ráno se probudil s myšlenkami na tebe. Zažili jsme opravdu dobré časy, že? Líbily se mi dlouhé procházky, kdy jsme si povídali. Těšil jsem se, že tě uvidím v noci a usnu s tebou v náručí.

Pak přišla diagnóza. Zjistil jsem, že jsem nemocný, a když jsem potřeboval, abys tu pro mě byla, šukala jsi s mým nejlepším kamarádem. Nebyla jsi tu, abys mě držela za ruku během chemoterapie. Nebyla jsi tu, abys mi pomohla se přes to dostat a doprovázet mě k doktorům. Nebyla jsi tu, když mi bylo tak špatně, že jsem nemohl udržet ani hlavu zvednutou. Byla jsi s ním. Byla jsi pod ním a na něm a s ním místo mě.

Zeptal jsem se bratrů, jestli ti dají dopis, když zemřu, aby sis to mohla přečíst, že jsem pryč. Ačkoliv jsi odešla, potřeboval jsem ti říct, jak jsem se cítil.

Dobrý muž by možná chtěl ulehčit tvému svědomí.

Dobrý muž by ti chtěl dopřát mír.

Ale to dobré nebylo pro tebe důležité.

Kurevsky tě nenávidím. Nenávidím, že dýcháš. Nenávidím, že jsi naživu. Nenávidím, že jsi schopná se smát a že budeš žít dál a budeš mít víc potomků, jako jsi ty.

Doufám, že tvoje srdce vyskočí z tvého těla, až budeš číst tenhle dopis. Poslední slova lásky ode mě. Hahahahaha! Jsem mrtvý, takže si můžu říkat cokoliv chci.

A to, co chci říct, je:

Zasraně tě nenávidím. Doufám, že dostaneš v životě přesně to, co si zasloužíš.

S největší nenávistí a pohrdáním,

Matthew Reed.

PS – pořád tě nenávidím.

Přikryji si pusu rukou, abych potlačila zvuk, který chce vyjít ven. Nejsem si jistá, co to je. Je to možná smích. Je to možná zalapání. Ale cokoliv to je, bere mi to dech.

Vstanu a jdu si pro kabát. Ani se nepřevlékám. Obléknu si ho a cupitám dolů po schodech v domácích bačkorách. Začíná hodně pršet, takže si volám taxík. Nastoupím a jedu domů. Jdu zpátky k dětem, protože tam patřím. A nemám žádné pochybnosti, že chci jít k Mattovi. Ale můžu počkat do zítřka. Byl ochotný vzdát to a jít domů, takže bych měla udělat to, co je v nejlepším zájmu dětí. Byl by ochotný počkat do zítra. Každopádně potřebuji mluvit s tátou. A potřebuji se jít podívat jak Joey a Mellie spí. A možná také na Setha.