Lucca - 43. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

DUŠE, KTERÁ JÍ MOHLA BÝT VRÁCENA POUZE JÍM

Lucca ji nesl po schodech nahoru do domu. Cestou míjeli zárubeň, kde stále Dragova krev pokrývala podlahu.

"Je…?" Polkla Chloe, neschopna říct ta slova.

"Promluvíme si o tom později, miláčku." Chytil ji pevněji, jak ji nesl do schodů.

Zavřela oči, přitiskla mu obličej do ohbí krku, nohama a rukama ho těsně objímala. Drago za ní dal svůj život, to je něco, co nikdy, nikdy nebudu schopna splatit.

Hladil ji rukou nahoru a dolů po zádech, když došli na vrchol schodiště. Snažil se ji tak utěšit, zatímco ji vzal do svého pokoje. Vešel s ní do koupelny, kde ji položil na toaletní stolek mezi dvěma umyvadly. Když stál mezi jejíma nohama, Chloe nespouštěla ​​oči z jeho hrudi.

Zdálo se, jako by jemnost v něm mizela, když si prohlížel její neupravený vzhled. Sundal z jejích ramen černé sako. "Ublížil ti?"

"N-Ne." Lucca ji přišel trochu děsivý. Temnota v něm byla vypuštěna. "Udělala jsem si to sama," řekla, když vyhrnul její rukávy a odhalil zraněnou a sedřenou kůži na zápěstí.

"Dotkl se tě někde, o čem musím vědět?" Zavrčel Lucca, ukazujíc žárlivost.

Věděla, co tím myslel, zavrtěla hlavou a doufala, že ho její odpověď uklidní a zažene temnotu. Nicméně když se podívala dolů do klína, mohla ještě stále cítit stopy ohně na místech, kde se jí ďábel dotkl.

Lucca jí jemným tlakem prstu pod bradou nadzvedl hlavu a přiměl ji podívat se na něj. "Co je?"

"S-S-Stále ho cítím," přiznala. Všude.

Odvrátil se od ní a ona nevěděla, jestli ho její přiznání zlomilo nebo jen víc rozzuřilo.

Nechal ji usazenou na skříňce a šel do prosklené sprchy, aby pustil vodu. Pak se vrátil, sundal ji z toaletního stolku a postavil na nohy "Necháš mě ti pomoci." řekl.

"C-Cože?" Začala být nervózní, celé její tělo se zachvělo. Cítila, jako by se její prochladlá kůže konečně začínala ohřívat, jen aby se znovu změnila v led.

"Nedotknu se tě, ani se k tobě nepřidám, i když mě to bude zabíjet." V jeho velitelském hlase byla mírná bolest. "Ale necháš mě ti pomoci svléknout se a obléknout. Právě teď tě nemůžu opustit, Chloe. Prostě nemůžu."

Nechci, abys odešel. Taky nemohla snést pomyšlení, že by ji opustil, ne po tom, co se právě stalo. Pomalu přikývla.

Lucca uchopil lem svetru a opatrně jí ho svlékal. Jeho oči se nejprve podívaly přímo na jizvy na pažích, pak se zadíval na břicho, kde byly jizvy, které předtím neviděl.

I když nebyla schopna podívat se mu do očí, jeho hlad cítila.

Když se natáhl, aby rozepl černou podprsenku, byla ještě nervóznější. Zjizvené tělo nebylo to jediné, co přispělo k jejímu malému sebevědomí. Tělo jí vyspělo brzy, takže získala ženskou postavu už v mladém věku, což nikdy nebyla schopna skrývat. Její malý vzrůst tomu nepomáhal; jen zvýraznil její bujné boky a prsa.

Jakmile podprsenka spadla, v rozpacích si rukama zakryla těžká prsa. Proč to dělám? Stará část jí chtěla utéct, zatímco nová část by jí to nedovolila.

Lucca neztrácel čas, protože si všiml jejího zdráhání. Přešel k lemu černých džínů na bocích a úplně je sundal i s tenkým spodním prádlem.

"Sprcha," nařídil stroze.

Běžela do bezpečí sprchy, zatímco se zakrývala a snažila se nezemřít rozpaky. Když za sebou zavřela dveře sprchového koutu, teplá pára ve vzduchu jí dala více soukromí.

Jakmile voda zasáhla její kůži, cítila, jako by se mohla roztát. Byla tak teplá a ohřívala jí tělo, které bylo po celé hodiny ledové.

Lucca se ze svého místa nepohnul ani o píď, jeho oči nikdy neopustily její siluetu za skleněnými sprchovými dveřmi. "Umyj si zápěstí."

Poslechla jeho příkaz, a přidržela zápěstí pod vodou. Sledovala, jak odtékající krev zabarvovala vodu do mírně červené, než zmizela v odtoku. Pak zvedla sprchový gel, vytlačila ho do dlaní a napěnila si celé tělo, přitom se snažila dávat pozor, aby se jí nedostal do ran.

Otočila se, aby ji voda stékala po vlasech na záda a ztuhla na místě, když uviděla přes sklo Luccu. Z jeho hladových, úplně modrých očí, bylo zřejmé, že měl bolesti. Chloe mohla vidět, jak moc se nenáviděl za své rozhodnutí nedotknout se jí. Bylo to tak špatné, že to vypadalo, jako by se do té sprchy chystal každou chvíli skočit za ní.

Chloe najednou dostala strach a tak se snažila vysprchovat co nejrychleji. Napěnila si šamponem vlasy a rychle jej opláchla. Pak nalila trochu více mýdla do ruky a drhla si tvář tam, kde se ji Lucifer dotýkal nejvíc.

Zmiz, zmiz, zmiz. Pocit z něj, jak ji olizoval, však stále přetrvával, ale drhnutím Luccovým mýdlem přetrvávající pocit mizel, nahrazujíc ďáblům dotek Luccovou opojnou čistou peprmintovou vůní.

Když si byla jistá, že ďáblovy zárodky na ni už nebyly, vypnula horkou vodu, otevřela dveře sprchového koutu a uchopila ručník visící na kraji. Spěšně si jej omotala kolem těla.

Lucca se stále nepohnul.

"Pojď sem," nařídil.

Cestou zpátky k němu roztřeseně přidržovala ručník kolem sebe. Hruď se jí těžce zvedala a klesala.

Když se k ní natáhl, neměla tušení, co očekávat; avšak věděla, že mu kompletně a nepochybně důvěřovala.

Lucca ji znovu zvedl na toaletní stolek. Pak začal vytahovat věci zpod umyvadla k ošetření jejích zápěstí.

Zatímco jí začal pečovat o zápěstí, bylo pro Chloe těžké nedívat se na něj. Bolest z boje proti temnotě na něm byla tak viditelná. A v době, kdy jí obě zápěstí obvázal, ji už úplně zabíjelo takhle ho vidět.

"Omlouvám se," zašeptala. "Přála bych si, aby mohla, ale-ale-"

"Chci tě tak zatraceně moc, miláčku." Uvolnil se, sklonil hlavu a přitiskl čelo k jejímu. "Ale vím, že nejsi připravena. Čekal jsem na tebe víc než osm měsíců, a budu čekat věčně, jestli bude potřeba."

Jediná slza jí unikla z oka, cítila jeho emoce jako své vlastní.

Objala ho kolem krku a pohnula hlavou, nastavujíc tvář tak, aby ji políbil.

Lucca se na ni díval, zatímco stíral slzu. "Do dneška jsem tě nikdy neviděl plakat. Ani když křičíš ze spaní."

"N-nepláču. Myslela jsem, že všechny mé slzy už vyschly." Ve skutečnosti jen potřebovaly důvod ke spuštění.

Sklonil se blíž, aby si mohl nárokovat její jemné rty. Bral si je ve vášnivém polibku, který rozhodně nebyl jako ty ostatní. Tento polibek ji zahříval zevnitř, oteploval místečko v jejím podbřišku, a když si ji přitáhl blíž, pak i její ženství. Jejich dýchání bylo synchronizované, oba se v sobě ztráceli.

"Otevři," zabručel Lucca přes její rty, když nepochopila náznak jeho jazyka.

Rozevírajíc rty jen ze samotné vibrace, nechala do ní vstoupit jeho jazyk, vytvářejíc tak zcela nový pocit, který nikdy nezažila. Když své rty stáhl, pocítila ztrátu, jako by to netrvalo dostatečně dlouho.

Shrnul její vlhké vlasy na záda a sázel lehké polibky od její brady dolů ke krku, jazykem jí po cestě slízával kapičky vody z kůže.

Chloe tiše zasténala, když olizoval citlivou část na krku. Teď hořela.

Náhle se zastavil, uchopením jejího krásného zadku ji zvedl a nesl do ložnice, kde ji položil na okraj postele.

Cítila různé emoce - od zmatku, starosti až k potřebě, když vzhlédla k nebezpečné, hladové bytosti.

"Musím přestat. V opačném případě by nebyla věčnost, pokud ji potřebuješ," pokusil se ze sebe dostat.

Její oči se rozšířily, když si uvědomila, že si zahrávala s ohněm.

Spěšně odešel ke skříni, popadl jedno ze svých triček a podal jí ho. "Sundej si ručník," dožadoval se, zatímco se na ni díval.

Kousla se do rtu. Její tělo ho poslechlo, takže pustila ručník a nechala ho spadnout na postel poskytujíc mu tak úplný pohled na svá velká ňadra.

Zvedla ruce a Lucca si dával sladce načas, když ji oblékal tričko přes hlavu dolů na prsa. Klouby se lehce dotkl jejích vystouplých bradavek tak rychle, že si ani nebyla jistá, jestli se to vůbec stalo.

Hlad tam stále byl. Temnota vřela přímo pod povrchem. Byl nebezpečný muž a dnes večer dokonce ještě víc, ale přistihla se, že v přízrakově společnosti stále cítí bezpečí.

Je tak krásný, pomyslela si a prohlížela si strašidelného muže, kterého viděla oblečeného v plném obleku poprvé. Nějakým způsobem ho dělal nezvykle krásnějším. Byla to nebezpečná a děsivá věc pro muže s jeho vzhledem, aby vypadal takhle.

"Zíráš, miláčku," varoval ji. Stále se snažil uklidnit a držet, aby se jí nedotýkal.

Začervenala se a rychle odvrátila. "O-omlouvám se. Jen jsem tě nikdy předtím neviděla v obleku."

"Líbí se ti to?" Zeptal se a položil ruku na její krk, aby se na něj podívala.

"A-ano," připustila nervózně, přestože vypadal děsivěji a víc zastrašující.

"Pak myslím, že ho pro tebe budu nosit častěji."

Tím poslal další plamen tepla do jejího těla. Očima bloudila po jeho upraveném vzhledu, nebo aspoň uhlazenějším. Stále měl vousy, na rozdíl od zbytku rodiny; a jeho černo-hnědé vlasy mohly být na bocích ještě kratší, ale byly stejně divoké, i když sčesané dozadu.

"Taky sis zkrátil vlasy a vousy."

Usmál se, rukou stále pevně držel její krk. "Líbí se ti to taky, miláčku?"

To bylo těžké rozhodnout, protože to bylo víc permanentní než oblek. Byl pohledný, bez ohledu na to, jakou délku měly jeho vousy a vlasy. Jen to mělo odlišný efekt.

" Ta délka se líbí mi stejně, jako dříve." Olízla si spodní ret a trochu nervózně dodala; "Jsi velmi pohledný v obou směrech."

Na tváři se mu objevil šibalský úsměv, takže si byla jistá, že to nebylo nic, co by už nevěděl.

Přitiskl jí rychlý polibek na rty, než uvolnil její hrdlo a odtáhl velkou peřinu. "Jdi do postele, než si to rozmyslím."

Odsunujíc se od nebezpečné bytosti, rychle vlezla pod přikrývku a než si lehla zády na postel, utáhla kolem sebe silný materiál. Byl to velmi dlouhý, bolestivý den, a to vše ji teď doběhlo. Byla vyčerpaná.

Když začal odcházet, posadila se. "K-kam jdeš- "

"Jen se převléknu. Neopustím tě, miláčku. "

Znovu se uvolnila, když sledovala, jak znovu odchází ke svému šatníku. Nebyla schopna odvrátit zrak, když stáhl černou kravatu a pak si začal rozepínat košili. Jeho tmavá italská kůže zářila ve spoře osvětlené místnosti, zvýrazňujíc svaly po celém jeho těle.

Lucca měl typ těla, po kterém každá žena prahla, a každý muž chtěl mít. Jeho paže, hrudník, ramena a horní část zad byly jeho největšími částmi. Také měl zúžený pas, který měl šest břišních svalů. Viděla náznak toho, jak vypadal pod černými těsnými tričky, co nosil a které objímaly jeho horní část, ale nikdy si ani ve svých nejdivočejších snech nemyslela, že bude tak dokonalý. Všechno ostatní na něm, skutečně zahanbovalo ostatní muže. Lucca se narodil přesně tam, kam patřil. Král Kansas City.

Otočila hlavu, když se chystal sundat kalhoty, přitáhla k sobě přikrývku ještě pevněji a zavřela oči. Snažila se ze své mysli dostat obraz ďáblovy tváře. Ležela tam takhle po dobu několika minut, dokud se postel neprohnula a silné paže ji nepřitáhly k tvrdému, teplému tělu. Kůže, kterou cítila, ji vyděsila, odtáhla se a uviděla, že to byla jeho holá hruď.

Lucca ji držel pevně, tisknouc ji zády k němu. "Nejsem nahý, miláčku, ale tričko mít na sobě nebudu."

Teď, když mohla cítit silný materiál pokrývající jeho spodní polovinu, znovu se uvolnila a opřela se o něj, i když stále trochu ztuhle. Bylo divné být držena, cítit jeho kůži na ní, ale přesto to bylo zvláštně příjemné.

Obě jejich těla voněla peprmintovou vůní, díky čemuž se uvolnila úplně. Přiznala si, že se té vůně nemohla nabažit. Táhla jí k němu, uklidňovala ji.

Čím déle s ním takhle ležela a byla držena u jeho hrudi, tím rychleji nyní už slabé stopy toho, kde se jí ďábel dotýkal, začaly mizet. Vzpomínky však zůstávaly a posílaly jí mráz do celého těla.

"V-Věděl jsi, že to byl on, kdo…?" Zabil tvou matku.

Mnul ji prsty nahoru a dolů po zádech. "Ano, vždycky jsem měl pocit, že má něco společného s její smrtí, ale nemohl jsem to nikdy dokázat."

"Je mi to l-líto." Přitiskla se k němu blíž, protože věděla, jak se Lucca cítil ohledně své matky, i když to nikdy neřekl. "Je mi líto, že jsi musel čekat tak dlouho."

Jeho hlas potemněl. "Teď ho mám, a to je vše, na čem záleží."

Při jeho slovech se zachvěla. Vlasy ji povstaly, když pomyslela na bídný ďáblův osud. Také ji utěšovalo pomyšlení, že nebude schopen se jí znovu dotknout.

Začínala usínat. Noční můry nebyly tak drsné, když byla v jeho náručí, ale stále cítila, že se blížily, tiše jí mučily.

I přesto, že ďáblův osud byl zpečetěn, přála si, aby její duše byla osvobozena…

Každou noc po několik týdnů, měl Lucca vždy stejnou noční můru, když zavřel oči…

Lucca cítil, jak mu to najednou došlo. Bylo to jako změna směru větru - pocit strachu, že se má stát něco hrozného.

Jeho pohled spočinul na ni, protože věděl, že to cítila taky. Pohled čistého teroru na Chloeiny tváři, když se rozezněl výstřel přes obchodní centrum, ho bude pronásledovat až do dne, kdy zemře.

Byl tak blízko, a přece znovu tak daleko od ní. Lidé běžící kolem něj mu nedovolili se k ní dostat. Bez ohledu na to, jak moc se k ní snažil probojovat přes to, co se zdálo být tisíce lidí, byl to stále jen jeden muž.

Nehýbala se. Musela se pohnou-

"Chloe!" Zazněl přes chaos Amův hlas.

On a Amo stáli ve stejných vzdálenostech od sebe a ve stejných vzdálenostech od ní. Oni tři vytvářeli trojúhelník, s ní na vrcholu.

Bojoval silněji proti vlně lidí, jak ji sledoval udělat malý krok směrem k Amovi. Potřeboval, aby se pohnula rychleji a k němu s vědomím, že by za ni chytil kulku, pokud by na to přišlo.

"Chloe, pohni se!"

Když udělala další krok, tentokrát k němu, rozbušilo se mu srdce v hrudi, cítil, jako by bylo synchronizované s jejím. To je ono, zlato, pojď ke mně.

"Tudy, Chloe!" Zazněl znovu Amův hlas.

Ne! "Ke mě, Chloe!" Potřeboval ji. Ona potřebovala jeho. Musel ji držet. Musel ji zachránit. Snil o tomto okamžiku celé měsíce.

Pokud ji znovu uvidí odejít s Amem, nevěděl, jestli by byl schopen to zvládnout. Ne podruhé.

Lucca v její tváři viděl nerozhodnost, volbu před sebou. To ho vyděsilo do morku kostí. Myšlenka, že by si zvolila Ama ho děsila, protože věděl, že to bude špatná volba. Jeho a Chloe duše byly k sobě svázané do jedné. Jen doufal, že to cítila stejně.

Pojď ke mně a dovol mi tě zachránit. Miluju tě, Chloe.

Když zpozoroval její pohyb směrem k němu, chtěl plakat. Cítila to!

Pak viděl něco se změnit, když se mu podívala do očí. Strach. Strach z něj.

Cítil, jak ji začíná ztrácet, když se podívala zpátky na Ama. Jako by čas zamrzl, zatímco jako ve zpomaleném filmu sledoval, jak běžela k tomu, koho si vybrala.

Na tomto světě nebylo zlomené srdce, které by se dalo srovnávat s jeho, když skočila do náruče jiného muže. Muže, který k ní nepatřil. Muže, který ji patrně nikdy nebude schopen milovat tak, jak on. Muže, který ji nikdy nezachrání, protože on ani nevěděl, že jí její duše již nepatřila. Duše, která jí mohla být vrácena pouze jím…

Nyní, když ji držel, mohl zavřít oči bez nočních můr, protože věděl, že si nakonec vybrala jeho. Pochopil, že její duše byla konečně v jeho vlastnictví. Musel jen počkat, až bude připravená plně přijmout to, k čemu byla stvořena. Být jeho.