Lucca - 41. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

TEMNOTA VE SVÉ PRAVÉ PODOBĚ

Chloe byla zpátky tam, kde to všechno před čtyřmi lety začalo, v chladném skladišti, který stál uprostřed ničeho. Přivedli ji sem ti samí Luciferovi muži, kteří ji předtím unesli, s výjimkou jednoho, toho s prstenem.

Měla noční můry o této chvíli od doby, kdy ji poprvé nechal jít. Vždycky jsem věděla, že tento den přijde.

Její zápěstí a kotníky byly svázané pevnými provazy. Neustále hýbala rukama a tiskla je k sobě, což způsobilo, že jí provazy rozdíraly kůži.

Ďábel položil její prochladlé tělo na židli, která stála uprostřed pusté budovy. Když se na ni podíval, viděla v jeho zvrácených, černých očích vítězství.

"Jsou tady," řekl ďáblovi jeden z jeho mužů, když uslyšela z dálky přijíždět několik aut.

"Lucca?" Holčička v ní bezmocně zašeptala pro jediného muže, který ji byl schopen zachránit.

"Opravdu si myslíš, že tě zachrání?" Snažila se proti němu bojovat, když Lucifer vytáhl dlouhý kus látky z kapsy a omotal ho kolem její hlavy, aby jí zakryl ústa. "Tohle minule nefungovalo, nebo snad ano?"

Byla to nebezpečná věc mít naději. Hlavně pro ni, když minule ji nikdo zachránit přišel. Tentokrát však už věděla, že muž jako Lucca existoval a cit, který spolu sdíleli, ji neustále nutil opakovat si jedno slovo znovu a znovu. Věř.

Lucifer jí hrubě přejel prsty po tváři. "Snil jsem o tom, že tě získám zpět od chvíle, kdy jsem tě nechal jít. Čekal jsem na tebe opravdu dlouho. Příliš dlouho. Onemocněl jsem z toho, jak moc jsem tě chtěl."

Chloe dýchala tak silně, že si myslela, že se látkou ve svých ústech udusí. Každý jeho dotek zanechal spalující oheň, který jí hořel na kůži a stále nemohl vyhasnout. Cítila každý dotek a bolelo to tak moc, že ji to začalo pohlcovat. Chtěla to smýt, ale bála se, že mýdlo a voda nikdy nebudou stačit.

Vjel jí rukama do vlasů a popadl je tak silně, že prakticky vytrhoval kořínky. "Zpočátku jsem tě chtěl zabít. Ale když mi tě Lucca vzal, uvědomil jsem si, že chci něco úplně jiného. "

Nemyslela si, že by v jeho obrovských černých očích bylo možné vidět něco jiného než nicotu, ale teď uviděla i něco dalšího, ​​ posedlost.

Chloeiny oči se zamlžily slzami, když svou tvář přiblížil k té její. Zavřela oči a zadržované slzy stekly, když ucítila jeho nechutný, studený jazyk olizovat její jizvu na tváři.

"Jaký je to pocit, když tě chtějí tři muži? Já… Lucca… Amo …" Když vyslovil poslední jméno, všiml si šoku v její tváři. "Ano, budeš mi muset připomenout poděkovat Amovi, že mě k tobě zavedl. Dokonce bych ho mohl nechat žít… pokud ho už teda Lucca nezabil."

Další slza jí stekla po tváři. Pokusila se dát ruce od sebe, aby se provaz kolem jejích zápěstí uvolnil.

"Brzy tě budu mít, moje holčičko. Nejprve se ale musím postarat o obchody," slíbil ji, než ji pustil.

Tehdy se dveře skladiště otevřely.

Lucca?

Začali dovnitř vcházet muži. Muži, které nikdy předtím neviděla. Rychle si uvědomila, že to nebyl Lucca, nebo někdo z rodiny Carusových. Tito muži nebyli oblečeni v drahých italských oblecích a botách. Většina z nich měla na sobě pouze části obleku, jako saka nebo kalhoty, ale nebyly vyrobeny z kvalitních materiálů. Tito muži byli drsní, vypadali skoro jako Lucca, ale přitom byli jiní.

Tři muži se přiblížili k ďáblovi, z toho dva byla dvojčata. Všichni tři měli tetování a na rukou několik prstenů. Každý z nich měl v sobě něco, co jí ho připomínalo.

"Co se děje, Lucifere?" Zeptal se ten, který se zdál být starší, než dvojčata.

Lucifer… Z toho jména měla husí kůži.

"Už jsem ti to řekl; rodina je ohrožena. To je vše, co ty nebo někdo jiný potřebuje vědět." Jeho hlas se zvedl, jak to sděloval všem svými mužům, ne jen tomu, který stál před ním. Na to se všichni rozutekli po budově, připravit se. "Zasraně každý jeden z vás mě a tuto rodinu ochrání. Bez ohledu na to, co se stane."

Všichni tři se zdáli být skeptičtí, než si jí konečně všimli. Chvíli se na ni upřeně dívali, jejich oči si prohlížely její zjizvenou tvář.

Chloe ztuhla a zadržela dech, když identická dvojčata vykročila směrem k ní. Ti dva se pak rozdělili a chodili pomalu kolem ní v dokonalém kruhu, dívali se na ni jako jestřáb před tím, než zaútočí na svou kořist.

"Kdo je to?" Zeptalo se jedno z dvojčat stojící za jejími zády.

Lucifer se ďábelsky zašklebil. "Má cena."

Druhé dvojče prošlo před ní, zatímco pokračovali ve svém kroužení. "Pak ti ji pohlídáme. Co ty na to, Matthiasi?"

"Ano," souhlasil Matthias s úsměvem a pohledem jí přejel po těle.

Byli zrcadlovými obrazy jeden druhého, dokonce i s tetováními. Neměla ponětí, jak je odlišit.

Chloe ztěžka polkla a podívala se na třetího muže, který předtím mluvil s ďáblem. Nesundal z ní svůj pronikavý pohled, takže poslal její již třesoucí se tělo do ještě násilnějšího třesu.

Nyní se k ní blížil. Když stál přímo před ní, pohledem vstřebával její zjizvenou tvář. Takhle z blízka ji bylo jasné, kdo přesně byl. Vousy z dálky skrývaly jeho totožnost, ale zblízka, ji nemohla uniknout skutečnost, že byl Luciferův syn.

Když za ní přešel, připravila se na to, co se jí chystal udělat. Pak ucítila něco teplého přes ramena a pak paže.

Podívala se dolů a uviděla, že přes ní přetáhl své sako. Bylo teplé z toho, jak ho měl na sobě a hřálo její prochladlé tělo, dávajíc jí nějakou úlevu.

Nyní viděla jen jeho záda, když od ní odcházel teď už bez saka, dokud nedošel k jeho stanovišti, odkud ji z dálky pozoroval.

Podívala se na své tisknoucí se ruce a zápěstí, která ji začínala bolet. Množství mužů s puškami, kteří naplňovali místnost, ji přiměli cítit silný cit, který byl nyní intenzivnější, cit, který byl mezi ní a Luccou. Díky tomu ztratila veškerou naději, protože si už nebyla jistá, jestli stále chce, aby ji Lucca zachránil.

Pokud Lucca přijde, mohlo by ho to stát život a s tím by nemohla žít. Nejen proto, že by za to nenáviděla sama sebe, ale protože teď věděla, jaké to je být v bezpečí s ním.

Chloe uronila poslední slzu. Nezachraňuj mě; Nestojím za to.

Zdálo se, že ze sekund se stávaly minuty a z minut hodiny. Dál tam seděla, její zápěstí bylo do masa sedřené, bolelo ji tělo a začínala mrznout.

Muži ve skladišti začínali být víc nervózní, zatímco Lucifer jen víc poblázněný. Mezi tím, ji stále ti tři muži pozorovali, dvojčata nadále kroužila kolem ní jako pomalé a rozbité hodiny.

Chloe cítila, jak se energie mužů v místnosti měnila, když zvuk vozů začínal vyřvávat blíž a blíž a reflektory osvětlovaly pochmurné, opuštěné skladiště.

Podívala se na zápěstí, kde uviděla pramínky krve.

Dvojčata teď stála u ní, každý na jedné straně a byla blíž než předtím, když se Lucifer postavil za ní.

Muži se rozmístili po budově, mířili své zbraně k masivním dveřím, s Luciferovým synem, který stál před nimi.

"Počkáte na mé příkazy. Čekal jsem mnoho let na tento okamžik," Nařídil hrdě Lucifer. "Dnes je den, kdy získáme zpět naše město."

Dveře se rozlétly a odhalily mnoho upravených mužů v italských oblecích.

Slzy jí zalily oči. Mohla již cítit jeho ztrátu. Lucco, ne!

Zalapání po dechu naplnilo vzduch a Luciferovi muži začali ustupovat. Někteří z nich byli z toho zmatku skoro podělaní.

"Carusovi! Neřekl jsi, že to budou oni! " Po místnosti bylo slyšet šeptání a syčení.

Hroziví muži v oblecích se rozešli na různé strany místnosti.

Její oči se rozšířily, když uviděla, Nera, Vincenta a Ama stát uprostřed. Dívali se na ní jinak. Silněji, stařeji, děsivěji. Dokonce ani nevypadali jako oni.

Když se její oči střetly s Amovými, uviděla v nich bolest a lítost, kterou cítil, že je k ní přivedl.

Když se ti tři rozestoupili, odhalili Sala držícího v ruce řetěz vedoucí k muži, který už nevypadal jako člověk. Byl jen kost a kůže, špinavý, popálený a na sobě mě nové i staré rány.

Ona a Lucianovi na něj hleděli s pocitem, že ho znali, ale jeho rozcuchané vlasy a znetvořené oči jim ho neusnadňovaly rozpoznat, dokud je to všechny najednou nezasáhlo.

"No do hajzlu." Všichni muži udělali krok zpátky.

Myslela si, že se z pohledu na něj se pozvrací, poněvadž prst, který kdysi nosil jeho zlatý prsten s podkovou, byl pryč…

Přesně věděla, kdo mu to udělal.

Sal zatlačil zmučeného muže na kolena a Chloein dech ztuhl spolu s jejím tělem, když se jeho modro-zelené oči setkaly s jejími.

Lucco…?

Její oči po něm bloudily, nikdy ho takhle neviděla. Luccovy vlasy a vousy byly zkráceny, a každá část obleku, kterou měl na sobě, byla černá jako noc. Jeho drsný vzhled byl pryč, na jeho místě bylo něco hrozivějšího, hrůzostrašnějšího a smrtícího. To byla temnota ve své pravé podobě. Přízrak.

Zachráním tě, miláčku, zašeptal jeho hlas v její mysli, když se jejich pohledy setkaly. Všechno bude v pořádku.

Ten cit, který sdíleli, zesílil, obalil se kolem ní a chránil ji. Čekala dlouhé čtyři roky na tuto chvíli, na chvíli, až se konečně bude cítit… zachráněna.