Lucca - 40. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

BLÍŽILA SE SMRT

Když obrazovka zčernala, Lucca se ze všech sil snažil zastavit žluč, která mu stoupala v krku. Nebyl muž se slabým žaludkem. On sám udělal ty nejnechutnější věci, jaké si jen lze představit. Když ale musel sledovat bezmocnou, nevinnou mladou Chloe žebrat a prosit, zatímco byla označována na zbytek života, to bylo něco úplně jiného.

Již roztříštěné pozůstatky jeho srdce se podařilo rozbít do ještě drobnějších kousků, když ucítil bolest, kterou ještě nikdy předtím necítil. Tohle by zlomilo i muže stejně silného jako on, ale on si to nemohl – prostě nemohl - dovolit. Chloe tohle zažila a on toho byl svědkem. Teď mohla přenést kousek břemena na něj, a mohli to sdílet společně.

Vytáhl disk a ve svých rukou ho zničil. Nikdo už nebude schopný vidět jeho obsah.

Telefon ležící na stole zazvonil. Pohlédl na neznámé číslo.

Sal přišel se svým notebookem a řekl Luccovi, kdo přesně byl na druhém konci.

Lucca ho zvedl a čekal na Salovo znamení.

Sal přikývl.

Lucca klidně stiskl tlačítko a dal si telefon k uchu.

"Ahoj, Lucco. Mám něco tvého," posmíval se Lucifer.

Luccovi uniklo z hrdla nízké zavrčení. "Jestli jí ublížíš, zkurveně zabiju tebe a každého, kdo nese jméno Luciano."

"Ublížit jí? Potřebuju ji. Tak jako tak bylo jen otázkou času, než by sis pro mě přišel. Oba to víme. "

Věděl to.

"Neboj se; Nehodlám jí ublížit…" - Lucifer se odmlčel, jeho hlas byl najednou pyšný- "jako jsem ublížil tvé matce."

Temnota v Luccovi vzrostla, těšila se na to, co mělo přijít.

"To bylo vše, na co jsem čekal."

S Luccovými slovy, linka na druhém konci přízračně utichla, než s klepnutím ukončil hovor.

Lucifer právě zpečetil svůj vlastní osud. Jediný důvod, proč ho Lucca držel při životě tak dlouho byl, aby mohl dokázat, že ten muž měl co dočinění s matčinou smrtí.

Vstal, neměl času nazbyt. "Jdi pro mého psa."

"Kam jdeš?" Zeptal se Sal, když vstal.

Jeho hlas byl vážný a temný, když mu odpověděl. "Do obleku."

Teď měl důvod k válce.

Když otevřel dveře v nejvyšším patře hotelu kasina, nečekal na pozvání.

Dante se zrovna chystal napít tmavé tekutiny, ale zastavil se ve chvíli, kdy uviděl svého syna vstoupit do kanceláře. Jeho chladné, ledově modré oči ještě víc ochladly, když si ho prohlédl. Okamžitě věděl, že se nic dobrého nechystalo vyjít ze synových úst.

Lucca si odhrnul čerstvě ostříhané vlasy, které zvýraznili jeho jeho obličej a zkrácené vousy. Pak si upravil celý černý oblek, zatímco hrozivě stál před svým otcem. Prakticky se z něj dal cítit vztek a žízeň po krvi. Byl to vzácný a děsivý jev, aby ho někdo takhle viděl. I dospělému muži by způsobil noční můry.

Nikdy nebylo dobré vidět Luccu oblečeného v obleku a kravatě. Když si přízrak oblékl černý oblek, vždycky to znamenalo jednu věc… blížila se smrt.

"Vysvětli mi to," dožadoval se Dante.

"Chtěl jsi důkaz, než bys začal válku…" Znovu se otevřely dveře a Sal přivedl svázaného slepce. "Tady je."

Prohlížet si deformovaného a zmučeného muže byla další věc, kterou by mnozí nemuseli zvládnout. Luccova díla byla mistrovská, byl opravdový umělec.

Dante se opřel v křesle a usmál. "Tohle je muž, který se vloupal k Nerovi, aby se dostal k Marii?"

"Ano, ale nebyl tam kvůli Marii."

Vyklenul obočí. "Potom kvůli komu?"

Lucca se podíval dolů na svého podvyživeného psa, který mlčel. "Chloe Mastersovou."

"Malou, vystrašenou kamarádku Nerovy přítelkyně?"

Lucca si znovu upravil oblek, ta slova ho naštvala. "Takhle o ní nemluv."

Tehdy to Dante uviděl. "To nemyslíš zasraně vážně," ušklíbl se.

"Myslím to velmi zasraně vážně." Ta slova byla vyřčena s tichým zavrčením.

"Stále je prakticky dítě, Lucco." Otcův obličej se změnil v zuřivý, když v synových očích uviděl, jak moc vážně to myslel a co k ní cítí. Dante byl zmatený, což ho štvalo. Lucca nevyjadřoval pocity vůči jeho vlastní rodině, natož k dívce. "Očekáváš, že bude při tobě stát a zvládne život, který vedeš? Ona je pošramocená a slabá."

"Říkal jsem ti, takhle o ní nemluv. Příště se ujistím, že ta slova jsou tvoje poslední," varoval ho naposled. "Ona není ani pošramocená, ani slabá a naučí stát vedle mě."

Šéf zavrtěl hlavou, bylo zřejmé, že mu nikdy nedá své požehnání. "Na něco jsi zapomněl…"

"Co, že není Italka?" Lucca se usmál. "Pravidlo, které skončí, jakmile usednu na tvé místo."

"Co jsi to kurva řekl?" Dantovy ledové oči se do něj zavrtaly.

"Slyšel jsi mě. Jsme unavení z výběru žen na základě krve."

"Myslíš, že jsem zasraně hloupý?" Rozzlobil se Dante. "Vím to, ale vyšší členové této rodiny musí být vždy plnokrevní italští muži. Ty, ze všeho nejvíc."

"Právě teď na tohle nemáme čas," zavrčel Lucca. Už promarnil dost času. Musel se dostat ke Chloe.

Rychle o všem informoval svého otce. Řekl mu, že Lucifer byl tím, kdo Chloe zjizvil, jak ji chránil a nechával v domě, jak dostali Draga, a jak jí Lucifer teď držel v zajetí.

Dante naslouchal příběhu a uvědomil si, jak hluboko do králičí nory jeho syn zapadl, a to vše kvůli dívce.

"Moji muži nepůjdou hned teď do války kvůli tobě a nějaký holce. Ne, když ani nevíme, jestli je Drago stále naživu." Zvýšil hlas a udeřil do stolu, než dostal hněv zpět pod kontrolu. "A to ani v případě, že bych jim to řekl, byli jsme v míru po mnoho let. Nebudou riskovat svoje životy. Vrátili by nám to."

Lucca kopl do slepce u svých nohou. "Řekni mu, proč ji zjizvil."

"Oon chtěl Maxwellllla vydírat, aby mu o tobě poskytoval jakékoliv informace, které by proti tobě mohl použít a svrhnout tě."

Zuřivost, kterou Dante cítil vůči Luccovi, se nyní zaměřila na Lucifera.

Lucca pokračoval. "Zatím se k tobě nedostal, protože ho Sal přechytračil a Drago ho po celé ty roky blokoval. Jen jsme nikdy nevěděli, že to byl Lucifer. Sice jsme ho podezírali, ale potřebovali jsme důkazy. "

"Do prdele." Dante se napil ze své sklenice a snažil se uklidnit. "Musíme to pečlivě promyslet a ještě opatrněji naplánovat. Nevezmu své muže do války hned teď, ne kvůli ní. To je cena, za kterou zaplatíš, že jsi ji postavil nad Draga a zbytek rodiny. "

Myslel jsem si, že to řekne.

To bylo přesně to, proč Lucca potřeboval poslední kousek, proč musel čekat a pečlivě plánovat, přesně jak řekl otec. Kdyby tomu tak nebylo, Luciferova smrt by byla příliš rychlá.

Jeho neodbytný hlas příkazal, "Sale…"

Sal stiskl tlačítko na svém telefonu.

"Neboj se; Nehodlám jí ublížit… jako jsem ublížil tvé matce."

Dante se naklonil dopředu, když vstával, jeho ledově chladné oči slibovaly odplatu. "Rodina Carusových jde do války. Okamžitě."