LG - 9. kapitola

Překlad: Clarissa

BYLY TO SKORO TŘI roky od doby, kdy můj bratr odjel na vysokou a já jsem mířil na svůj maturitní ples.

Posledních třicet šest měsíců bylo jednotvárných, ale bylo to víc, než mohl kluk jako já požadovat; to znamenalo, že jsem byl zdravý.

„Jsi si tím jistý, Jasone?“ zeptala se máma, stojíc přede mnou v rodinném pokoji.

Moje třesoucí se prsty zapínaly poslední knoflík na mé vestě. „Mami, přestaň se bát. Jsem si jistej.“

Zírala na mě tím jejím mateřským oslněním. „Vzal sis své léky?“

„Ano,“ zavrčel jsem.

Její ruce vyletěly do vzduchu, jako kdyby byla zklamaná. „Jasone, jen na tebe dávám pozor. Tyhle léky se musí brát denně kvůli tvé transplantaci. Chci, abys byl dnes večer opatrný. Hlavně buď v klidu.“

Tohle bylo směšné. „Mami, já vím.“

Připomínala mi to denně. Ale mně bylo dobře. Pořád jsem musel žít klidný život, ale byl jsem znovu Jasonem. Normálním sedmnáctiletým Jasonem. „Já jdu, dobře? Ani se nezmiňuju, že Anna by nebrala NE jako odpověď.“

Máma mi pomohla, když jsem bojoval s tím, abych se dostal do úzkého saka smokingu. „Dělám si o Annu starost. Hodně se změnila,“ řekla, zarovnávajíc záhyby na mém saku.

Protočil jsem oči. „O tom mi povídej.“

Anniny prarodiče zemřeli více než před rokem při autonehodě, když jeli to Arizony, míříc k jejich letnímu domu. Potom její rodina obdržela všechno, co jim patřilo. Zahrnujíc ohromnou hromadu peněz a majetku. Krůček za krůčkem se Anna měnila z té milé holky, se kterou jsem začal randit v prváku na střední škole, v takovou, o které jsem si nebyl jistý, jestli jsem ji ještě vůbec znal.

„Nemusíš tam chodit, miláčku.“ Máma přejela její jemnou rukou po mém čele, odhrnujíc pryč moje rozcuchané vlny.

Odstrčil jsem její prsty pryč a vypustil jsem otrávený povzdech. „Mami, já tam jdu. Navíc, už jsem oblečenej.“

Narovnal jsem ramena a zahýbal jsem obočím. „Jak vypadám?“

Odstoupila, prohlédla si mě od hlavy až k patě, a uculila se. „Jen jako bys nosil kovbojské boty se smokingem.“ Otřela si slzy pod očima. „Vypadáš úchvatně. Je to perfektní.“

„Díky, mami.“ Sáhl jsem do kapsy a vzal jsem svůj mobil.

Podíval jsem se na římsu krbu, kde kdysi bývala Danova fotka z plesu. Co mě nejvíc dostalo, bylo, když ji máma s tátou sundali den po tom, co odešel. Jako prvák jsem na ni koukal, netrpělivě čekajíc, až dám svojí fotku vedle té jeho. Dva bráchové, bok po boku ve smokingu a kovbojských botách. Nosil tyhle věci všude a tak já taky. Byli jsme bratři, nemohli jsme si pomoct. Jediným rozdílem byla Shay, která přinutila Dana, aby si vzal hnusnou tyrkysovou vestu. To jsem odmítl. Takže jsem byl vděčný, když se Anna rozhodla pro černou a bílou.

Ušklíbl jsem se, vědíc, co jsem měl za lubem. „Vyfotíš mě? Chtěl bych to poslat Danovi.“

„Dobře.“ Dlouze vydechla, když mi sebrala mobil z mojí natažené ruky, vyklápějíc ho, aby ho otevřela.

„Řekni sýýýýýýr.“

Lidi tohle pořád říkají?

Strčil jsem ruce do svých kapes a usmál jsem se do foťáku mým nejlepším úsměvem.

„Takhle oblečený vypadáš už jako dospělý, Jasone.“ Z očí jí padalo více slzy, když mi podávala můj mobil zpátky.

Vždycky pro ni budu dítě. „Je mi skoro osmnáct, mami. Podle strejdy Sama budu dospělej syn.“

„Nedospěj tak rychle, dobře?“

„Jistě, prostě zpomalím proces stárnutí. Žádný velký problém,“ vtipkoval jsem, ale můj pohled zamířil k podlaze. Dal bych cokoliv za to, abych všechno zpomalil. Na nemoc, kterou jsem měl, neexistoval žádný lék. Transplantace ledviny očividně pomohla, ale to nestačilo. Něco by mohlo oslabit tenhle život, který mi byl dán, a vzít to všechno pryč tak rychle, jak to přišlo.

„Užij si dnes večer zábavu, miláčku.“

Odtrhl jsem svůj pohled od koberce a podíval se na mou mámu, její rty byly rozdělené do toho největšího úsměvu v životě.

„Díky.“

Podávala mi Annin náramek z květin, který mi pomohla vybrat. Světle růžové květiny vyplňovaly plastovou krabičku, kterou jsem držel ve svých zpocených dlaních. Byly nádherné.

„Budou se jí moc líbit. Žádné obavy dnes večer. Jdi a bav se.“ Její rty se přitiskly na mou tvář ve vřelém mateřském polibku.

„Nečekej na mě.“

Kývla a já vykročil ze dveří, míříc k mému náklaďáku, a položil jsem tu průhlednou krabičku na sedadlo spolujezdce.

„Tohle bude skvělý,“ zašeptal jsem si pro sebe, když jsem odjížděl.

O pár minut později jsem zaparkoval před Anniným domem, popadal jsem krabičku, a zamířil k jejím dveřím.

Ona otevřela skoro okamžitě a já se nemohl přestat usmívat. Vypadala úžasně v jejích černých šatech bez ramínek s bílou šerpou připevněnou v pase, s konci nařasenými po straně dolů.

„Vypadáš krásně, Anno,“ řekl jsem, vstupujíc dovnitř a zavírajíc za sebou dveře.

„Díky,“ zamumlala, její ruce upevňujíc vlny připevněné na vrcholku její hlavy.

„Líbí se ti ten smoking?“ zeptal jsem se, snažíc se získat její pozornost. Byl to pravděpodobně ten jediný moment, kdy jsem ho měl na sobě. Ta věc byla nepohodlná jako prase.

Učinila jeden rychlý pohled a její poloviční úsměv zakolísal. „Co mají znamenat ty boty?“

„Myslel jsem, že to vypadá hezky.“ Než mohla říct cokoliv dalšího, vytáhl jsem květiny z krabičky a natáhl se po její ruce.

„Co je to?“ škubla rukou k jejímu břichu, dívajíc se na ty růže, jako by byli mrtvé.

Uchechtl jsem se. Musela si dělat srandu. „Tvůj květinový náramek, hlupáčku.“

Její oči se rozšířily do velikosti talířů. „Ale je růžový!“

Vždyť to byla její oblíbená barva. Tohle jsem věděl od vždycky. „Ty miluješ růžovou. Vždycky jsi milovala růžovou.“

„Už ne, Jasone. Tahle barva je pro malý holky. Je mi sedmnáct. Ty víš, že růžovou nesnáším. Jak jsi mohl? Teď bych měla nosit tuhle nechutnou věc po celý večer?“ Její rty vrčely odporem, když zkoumala její zápěstí. „Budeš mě nesnášet, když si tohle nevezmu?“

Naprosto zdrcující.

Škrábal jsem se vzadu na ztuhlém krku, zcela raněný. „Cokoliv chceš, Anno. Omlouvám se, že jsem ti nepřinesl dostatečně hezký květinový náramek.“

Strhla si ho z její kůže tak rychle, že jsem ani nestihl zaregistrovat skutečnost, že ho zahodila a květiny teď ležely na podlaze. „Tak jdeme. Přijdeme tam pozdě,“ vyštěkla, její vysoké podpatky likvidujíc ty růžové růže na naší cestě ke dveřím.

Co se stalo s mojí Annou?

Po hodině tance jsem byl vyčerpaný. Tančil jsem dvojkrok (pozn. druh country tance), a dokonce se snažil tancovat i na několik ne-country písníček, ale abych řekl pravdu, nebyl to můj styl. Byl jsem venkovský kluk, a my venkovští chlapi netancujeme na tyhle hip-hopový věci. Celý tenhle ples nebyl takový, jak jsem očekával, a dokonce jsem uvažoval nad tím, že požádám Annu, jestli by nechtěla odejít dřív a jít se dívat na hvězdy z korby mého náklaďáku. Ale Anna by mě zabila, kdybych jen zmínil tenhle nápad. Takže jsem zůstal, sedíc sám na lavičce, jako jsem seděl posledních třicet minut, zatímco Anna tancovala s jejími kamarádkami. Myslel jsem si, že ples bude tanec, kde se cítíš, jako bys byl pod hvězdami zaplněném nebi, tančíc celou noc, zatímco by ses díval do očí svojí přítelkyně. Místo toho to bylo jako scéna z klubu, který měli v Denveru, což jsem nebyl já.

Zklamaný jsem opřel své lokty o moje kolena, a zavěsil jsem hlavu do svých dlaní. „Tenhle večer je na houby,“ mumlal jsem si pro sebe.

„Pokud bys odkopnul tu mrchu, tak by nebyl.“ Hlas mého kámoše TJe zarachotil vedle mě.

Vlastně jsem mu začínal říkal jeho přezdívkou, Moose (pozn.: v cz = los severoamerický), víc a víc. Nikdy na ten den nezapomenu. Bylo to o letošních jarních prázdninách, oba jsme utíkali před losem v Estes Parku, protože jsem se snažil vyfotit tu krajinu. Je zbytečné říkat, že jsem měl skvělou fotku křičícího TJe.   

„Čau, Moosei.“ Otočil jsem hlavu, prohlížíc si ho a jeho chybějící smoking. „Pořád nemůžu uvěřit, že ti Kasey dovolila, aby sis oblíknul tohle.“

Jasně, měl jsem na sobě svoje kovbojské boty, ale Moose se ani neobtěžoval, aby vypadal jinak, než ve škole.

„Kámo, už jsem ti říkal, že ji nezajímá, co nosím na sobě. Ale myslím, že jsme připravení odejít. Přišli jsme, viděli jsme, tančili jsme. Jsme hotovi.“

Kasey byla skvělá a pěkná, Moos byl můj nejlepší kamarád. My tři jsme spolu chodili ven každý víkend. Ti dva se k sobě hodili.

„Tak....kde je ta blbka, cos přivedl?“ šťouchl mě Moose do ramene.

Vždycky jsem věděl, že Moose nesnášel Annu a já nikdy nepochopil, proč. Ale v poslední době jsem dostal pořádnou dávku z té holky, kterou jsem si myslel, že on viděl.

„Přímo támhle.“ Kývl jsem k prostředku tanečního parketu, a koukal se, jak moje holka mává svýma rukama ve vzduchu.

To byl ples. To bylo to, co jsme měli dělat. Protancovat celou noc. A  Anna si to velice užívala. Mohl jsem ji obviňovat? Ne, to jsem nemohl. Ale to bylo jenom do té doby, než se obrovské ruce omotaly zezadu kolem jejích boků.

Mé srdce v hrudi udeřilo a já si rychle stoupnul, sledujíc ty ruce kolébat pasem mojí holky. Tím pasem, kterého jsem se dotýkal, když jsem si ji přitahoval k sobě a líbal ji na čelo nebo na rty. Můj pas. Moje holka.

„Kámo!“ zalapal Moose po dechu, ukazujíc na tu scénu na tanečním parketu. „Říkal jsem ti, že je to mrcha.“

„Zklapni, Moosei!“ Moje plíce pumpovaly rychle a tvrdě, má hruď se při tom pohledu svírala. Byl to jeden z kluků z baseballového týmu. Jak mohla?

Ona se taky usmívala. Nevěděl jsem, jestli mám k nim přijít a dát pěstí tomu klukovi, nebo odejít a předstírat, že se nic nestalo. Ale bylo to jako zatracená troska vlaku, a já je nedokázal přestat sledovat, jeho ruce otírajíc se nahoru a dolů po jejích bocích.....nahoru a dolů.

„Co to....?“ zamumlal jsem, snažíc se polknout nervózní knedlík v mém krku.

„Já vím, co bych udělal, ale upřímně....ona za to nestojí, chlape. Nedělej to,“ řekl mi Moose, jako kdyby mi četl myšlenky.

Byl jsem gentleman a ne rváč, ale věděl jsem, že kdyby za to ta holka stála, tohle pravidlo by vyletělo oknem. Chránil bych svojí holku, a vzal bych si, co bylo moje. Ale ta skutečnost, že jsem musel přemýšlet o tom, co jsem chtěl udělat jenom dokazovala, co už jsem o Anně věděl.

Ona nestála za to, abych se kvůli ní porval.

„P-padám odtud,“ řekl jsem, moje ruce sevřené do pěstí po mých stranách.

„Jo, sakra!“ zařval Moose. „Dojdu pro Kasey. Můžeme jít na večeři. Dát si nějaký koktejly nebo tak něco.“

„Sejdeme se tam.“ Poplácal jsem Moose po zádech a pak jsem přecházel taneční parket, proplétajíc se mořem hýbajících se těl. Když jsem došel k Anně, mé tělo ztuhlo a já nasál roztřesený dech, než jsem jí poklepal na její nahé rameno.

Otočila se a okamžitě zamrzla. Její oči se rozšířily, když se na mě podívala, a došlo jí to.

Podíval jsem se dolů na ty ruce stále svírajíc její pas, a pak se vrátil k ní. „Tohle jsi opravdu ty? Protože tohle bolí, Anno.“

Ona zůstávala zticha, její rty sevřené do rovné linky, zatímco ty ostatní holky pořád tancovaly kolem ní, jako bych tam vůbec nebyl.

Tolik otázek chtělo být vyvrženo z mojí suché pusy, ale když jsem se na ty ruce znovu podíval, nemohl jsem přijít ani na jednu. Drsně jsem si přejel rukou po obličeji, a řekl jsem jí jedinou věc, která mi přišla na mysl.

„Odcházím. Hádám, že si nemusím dělat starosti s tím, jak se dostaneš domů.“

Malý kousek ze mě, sakra, všechno ve mně doufalo, že ji moje slova vrátí zpátky do reality. Doufajíc, že si uvědomí, jak špatný tohle všechno bylo. Ale v její tváři nebyl jediný náznak lítosti. Prostě kývla a otočila se zpátky, uzamykajíc její ruce, které se tak dlouho držely mě, za krkem nějakého jiného kluka.

Kráčel jsem pryč ze středoškolské tělocvičny, sám. Odepnul jsem růži z mého smokingu, nechal ji spadnout na podlahu, a zašlápl jsem ji. Stejně jako to ona udělala s mým květinovým náramkem.

Jo, tenhle skvělý večer stál za to.

***

„Tak co si dneska dáte, děcka?“ Naše servírka, Sue, stála před stolem, mým oblíbeným stolem, abych byl přesný. Seděl  jsem zády k jídelně a měl jsem ten nejlepší výhled na ulici.

„Dám si to, co obvykle,“ zamumlal jsem, podávajíc menu zpátky Sue. Měl jsem si objednat zdravé jídlo, ale dnešní večer volal po mém oblíbeném cheeseburgeru.

„Já si dám jahodový koktejl,“ řekla jí Kasey. „Ukradnu Jasonovi hranolky,“ dodala s úsměvem.

Moose složil menu a nasadil svůj megawattový úsměv. „Pro mě to bude čokoládový koktejl, burger a hranolky. Díky, Sue.“

Nebylo to ani pět minut, a známý zvuk chichotání přitáhl mou pozornost ke dveřím.

Tančíc dovnitř, jako kdyby to byl nejlepší čas jejich života, to byla Anna a jí tři nejlepší kamarádky. Pokračující smích a žvanění zaplnily skoro prázdnou jídelnu. Nejistý, co říct nebo dělat, jsem vypustil zklamaný povzdech a odvrátil svůj pohled, srdce bušící.

Kasey se otočila a odkašlala si. „Chceš, aby jí dala do držky?“

„Sakra, ne. Proč bys mu prokazovala tuhle čest? Já jsem jeho nejlepší kámoš. Měl bych to udělat já,“ vmísil se do hovoru Moose.

Kasey hodila po Mooseovi balíček cukru. „Protože je špatný, když kluk uhodí holku. A já bych jí tak ráda praštila do tý její arogantní tlamy.“

Nebyl jsem si jistý, jestli se mám smát nebo se naštvat, že měli moji kamarádi o ní pravdu. „Přestaňte, vy dva. Nikdo nebude nikoho mlátit. Pojďme si prostě--“ 

„Můžeme si promluvit?“ vyrušil mě Annin vysoko položený hlas.

Ztuhl jsem na místě, neschopný se na ni podívat. Ona taky odešla brzy? Třeba jí došla moje slova. Nebyl jsem si jistý ničím, ale faktem bylo, že jsem musel vědět, co chtěla.

Kývajíc jsem pohlédl na Moose a Kasey. „Vy dva zůstaňte tady. My půjdeme někam jinam.“

Moose a Kasey se na mě dívali, jako by mi v průběhu pěti vteřin narostla další hlava. Co oni nevěděli, bylo, že jsem ji nechtěl, a co jsem se jí chystal říct, by pošpinilo moje oblíbené místo v jídelně. Pro tuhle noc už toho zničila dost.  

Takže jsme tady seděli, trapný jako peklo, o pár míst dál, zírajíc na lesklou desku stolu. Moje dlaně, složené v klíně, se zatraceně potily. Konečně jsem měl dost ticha mezi námi, zabojoval jsem proti své nervozitě a pohlédl jsem nahoru. Byla to třetí kudla do zad téhle noci. Ona rukou gestikulovala na její kamarádky v uličce.

„Co to znamená, Anno?“ zeptal jsem se naštvaně. Moje zápalná šňůra nikdy nebyla krátká, ale teď byla asi tak půl centimetru od výbuchu.

„Ráda bych ti řekla, že je mi to líto....“ Zhluboka se nadechla a její oči vyhledaly mé. Oči, které jsem vždycky miloval, ale najednou mi připadaly chladné. „Ale není, Jasone. Všechno je vždycky o tobě. Musíš dávat pozor, co jíš, co děláš, a nikdy si nezapomenout vzít léky. Je to, jako by už nic nebylo o mně. A tak, chybí mi to.“

Seděl jsem ztuhle jako socha, sotva schopný dýchat, když naklonila hlavu s naštvaným výrazem. „Ani jsi se mnou na plese netancoval. Seděl jsi mimo. Chci říct, byl to můj ples. Čas, který se nikdy nevrátí.“

Tohle bylo šílený. Myslela to vážně? „Anno, jen jsem si dal pauzu. To je všechno,“ ušklíbl jsem se.

Anna zavrtěla hlavou a odfrkla. „Už jsem toho měla dost, Jasone. Už s tebou vůbec není zábava.“

Ten způsob, kterým o mně mluvila, byl, jako kdybych umíral nebo už byl pro ni mrtvý. A  nebylo to jako bych po ní chtěl, aby se ke mně chovala jako k nemocnému, ale můj život byl takový, jaký byl. Pořád jsem na sebe musel dávat pozor a brát věci v klidu.

„A já si myslel, že ses mi chtěla omluvit,“ zamumlal jsem.

Její prst se zapíchl do její hrudi. „Já? Za co? Neudělala jsem nic špatného.“ (pozn.: to je taková krááááááva)

Samozřejmě, že neudělala. Stiskla své rty k sobě. „Tak jako tak si myslím, že je zcela jasné, že jsme spolu skončili, Jasone. Stejně by to nikdy nevydrželo.“

Jak rozčilující byla její slova, tak stejně tak jsem byl ohromen. „Je to zcela jasný. Zvláště v té chvíli, kdy měl dneska večer nějaký jiný kluk jeho ruce omotané kolem mojí přítelkyně....,“ uvonil jsem svůj sevřený krk, „ex-přítelkyně, hádám.“

Vůbec jsen nevěděl, kdo byla tahle holka přede mnou. Ta stejná, nekomplikovaná holka s vykulenýma očima, se kterou jsem randil skoro čtyři roky, byla pryč. Bylo to, jako kdyby ona umřela.

Zahihňala se. „Nemůžeš se divit.“

Poprvé za celý večer měla pravdu. „Oh, nedivím se tomu,“ přiznal jsem. „Čemu se divím, je tahle holka sedící přede mnou.“ Zamával jsem rukou ve vzduchu. „Ta stará Anna, ta milá holka, kterou jsem miloval, zmizela kam?“

Můj krk se víc stáhl, když jsem pomyslel na tu holku, která vyřezala své iniciály vedle mých. Ta, která se zajímala o městské legendy. Ta, která mě políbíla po tom, co vyřezala své A vedle mého J. Bylo to takové zklamání. Stýskalo se mi po téhle holce. 

Zaklonila svojí hlavu a tentokrát se opravdu zasmála, což mě ještě víc zabíjelo. „Ta holka potřebuje opravdovýho chlapa. Přístí rok se chystám na vysokou, a už nemůžu čekat na to, až si vyřešíš svůj život. Já končím.“

„Doufám, že najdeš, co hledáš.“ Všechny ty věci, které v ní všichny ostatní viděli, jsem teď konečně viděl na vlastní oči.

„No, u tohohle stolu už to není, že jo?“

Jauvajs. Pamatuj, že jsi gentleman, Jasone. Moje ruce se stočily kolem hrany stolu. Už tu upřímně nebylo nic, co by mohlo být ještě řečeno. Jednou bude litovat jejích bezohledných slov. Tak moc, jak moje probodnuté srdce chtělo na ni vyvrhnout několik slov, jsem je já zadržel. Nechtěl jsem žádnou lítost. Najdu si způsob, jak se přes tohle dostat, sám.

„Čau Jasone. Zapomněl sis svůj koktejl.“ Kasey si stoupla před místo, ze kterého jsem se právě chystal zvednout.

Podíval jsem se na koktejl a pak na ni. Kasey tam byla, když jsem si objednával, věděla, co jsem si dal. „Ale já si žádný koktejl neobjednal,“ řekl jsem zmateně.

Dala si ruku na její hruď. „Oh, neobjednal? Pak to tedy musí být pro tebe, Anno.“

Kaseyina ruka se vznesla nad Anninu hlavu, než pomalu vylila jahodový koktelj. Můj pohled se rozšířil, když růžová zmrzlina pokryla Anniny vlny, její obličej, a pak se rozlila po celých jejích šatech.

„Růžová barva ti tak sluší.“ Smála se Kasey.

„Jak se opovažuješ!“ lapala po dechu Anna.

Růžová byla opravdu její barva. Přesně jak jsem věděl. Se samolibým úšklebkem jsem vstal a odešel pryč.

„Moose mě navedl.“ Pokrčila Kasey rameny. „Teď mi dluží dvacet babek!“

„Kasey, já ti zaplatím padesát. Tohle stálo za každý desetník, který mám.“ Moose mířil naším směrem, jeho bouřlivý smích byl nakažlivý.

„Jsi v pohodě, chlape?“ zeptal se, jeho ruka přistávajíc na mém rameni.

Kývajíc, jsem odpověděl, „Jo, kámo. Je na houby, že je teď taková, ale myslím si, že jsem taky úplně skončil. Bylo to jen otázkou času. Dneska večer mi prokázala laskavost.“

„Myslíš, co Kasey udělala s tím koktejlem, co?“ zachechtal se, když jsem je následoval.

„Jo, to stálo za to.“ Vyndal jsem svůj mobil z kapsy smokingu a otevřel jsem ho.

Já: Ples byl katastrofa. Anna mi zrovna dala kopačky. Jediná dobrá věc byla, že mám fotku jako ty.

Připojil jsem fotku, jak mě máma vyfotila ve smokingu a poslal jsem tu zprávu Danovi.