LG - 21. kapitola

Překlad: Clarissa

A máme tady TU kapitolu – výbuch vášně a ohňostroj z pohledu Jasona :)

Díky za komenty,

Clariss

ŘADY REGÁLŮ NA MĚ civěly. Na tohle místo jsem měl tolik vzpomínek, ale procházejíc to tady kolem se svícnem a pěknou holkou byla pro mě určitě první. Zastavujíc, ohlédl jsem se přes rameno a zvedl jsem obočí, zvědavý, jestli její srdce bušilo jako moje s každým krokem, který jsme udělali.

Ona naklonila hlavu, drobný úsměv zvlnil její rty. „Copak?“

Ten štěněcí pohled mě zabíjel. Dostaň se z toho, chlape. „Je ti dobře?“

„Jo, vlastně je tohle opravdu zábavný.“ Úsměv na jejích rtech se protáhl, a jak je ozářilo světlo svíčky, mohl jsem rozeznat malé kapičky deště. Chtěl jsem je z nich slíbat.

Moje hruď burácela. „Také si myslím.“

Neztrácejíc čas, přitáhl jsem si její ruku a vedl ji skrz řadu prázdných regálů. V dohledu nebyla žádná zatracená kniha. Musel jsem nějakou najít. To byl můj nový úkol. Nechávajíc ji a svícen za sebou, pokračoval jsem dál ke konci.

„Je tam něco?“

Ani zatracená věc. Cítil jsem se jako liška lovící svou kořist. „Ne, vezmi svíčku; půjdeme se podívat na druhou stranu.“

S Cassie za mnou, zahnuli jsme za roh a prolézali jsme ty regály s větší intenzitou. Nebylo tu nic než prach. Pokračujíc dál, šel jsem podél další uličky, hladový po knize, o které jsem si byl jistý, že neexistovala. Moje kolena zapraskala, když jsem se přikrčil a hledal úplně dole.

„Jasei.“

Mé jméno bylo slabě zašeptáno, ale já tomu nevěnoval pozornost, když jsem sfouknul vrstvu prachu z mého prstu a vstal jsem. 

Tak, tady přicházel ten velký plán.

„No tak, Jasei. Tohle není vtipný.“ Cassiein hlas zněl panicky a já se usmál.

„Já jsem tady.“ Šel jsem zpět ke konci uličky, kde ona na mě čekala.

„Co to děláš?“

Hledíc do jejích blikajících oříškových tůní jsem zašeptal, „Hledal jsem pro tebe tu knížku.“

„Odešel jsi. Vystrašilo mě to.“ Přísahal bych, že se její tváře červenaly, jako kdyby byla trochu v rozpacích z jejího přiznání.

„Jsem přímo tady.“

Natáhla se pro mé prsty ve stejný čas, kdy hlasité zaburácení hromu otřáslo budovou.

Cassie pustila mou ruku a skočila do mé náruče, tisknouc se ke mně, jako kdybych byl domov. Místo, o kterém věděla, že ji bude chránit. A já budu. Nemocný nebo ne, tak dlouho jak byla moje, nikdy bych nedovolil, aby jí bylo ublíženo.

I kdybych s ní nebyl, pořád budu hledat zatracený způsob, abych ji udržel v bezpečí.

Omotal jsem své ruce kolem jejího těla, milujíc to, jak se svět zdál být tak v pořádku s ní v mé náruči.

„Jsi v pořádku. Držím tě,“ zašeptal jsem do jejího ucha. Držela se mě pevněji a rachot venku se vůbec nemohl rovnat tomu ohlušujícímu hromobití uvnitř mé hrudi. Pro člověka, který byl tak slabý, mi ona dodávala mou sílu zpět, vdechla život do mých rozbitých částí.

Moje prsty klouzaly po jejích zádech, hledajíc křivky jejího pasu. Lehké vzdychnutí uniklo z jejích rtů a můj tep se zrychlil.

Svíčka blikala z protější uličky, trochu prolamujíc tu temnotu, která nás obklopovala. Ostře jsem se nadechl, když její jemné ruce putovaly nahoru po mé hrudi a proklouzly za můj krk. S našimi pohledy uzamčenými, uzavřel jsem tu mezeru mezi námi, zatlačil ji dozadu, až dokud se její páteř netiskla k polici na knihy. Dělala mi to strašně těžký, abych nemyslel na to, na co by gentleman myslet neměl, jako například chtít si ji vzít přímo tady v té uličce. Ale bylo to něco, co mi musela dát ona, já bych si to od ní nikdy nedokázal vzít.

Používajíc každou špetku síly vůle ve mně, pustil jsem její pas a sevřel jsem svými prsty okraje regálu za ní, tam by měly být v bezpečí. Dotýkání se jí se mnou dělalo divy, nutíc mě chtít věci, které jsem nemohl mít. Dívajíc se dolů, všiml jsem si, že se její hruď vzdouvala ve stejném nepravidelném rytmu jako moje.

Nemůžeš to nechat zajít dál.

Ale bylo příliš pozdě, bouřka už mezi námi vířila. A já si nebyl jistý, jestli existovalo něco, co by ji zastavilo.

Její jazyk vyklouzl z její rozevřené pusy, aby si olízla rty, a já uchopil tu polici tak pevně, že jsem si byl jistý, že bych rozlomil tu křehkou věc napůl. Tohle nemůžeš dělat, zlatíčko. Měl jsem jen málo sebekontroly a ona ji zkoušela celý večer.

Rozbouřený hrom se znovu prohnal uličkou. Cassie sklonila svá záda, přitiskla svou hruď k mé, držíc se mě pevněji. Její zuby zachytily ten její sexy spodní ret a já měl dost. Divoké zavrčení projelo mou hrudí, moje pusa byla přitahována k její, jako kdyby tam patřila.

Když si moje pusa nárokovala její, na zlomek vteřiny osvítil budovu ohromující záblesk bouřky, ale já nepotřeboval vidět nic kolem nás. Dokázal jsem cítit všechno, úplně všechno. Jak se celá ke mně tiskla, její nehty nořící se do mého zátylku. Nebylo nic, co by muselo být vidět, tohle byl jeden z těch okamžiků, které jste mohli jen cítit.

S prohlubujícím polibkem její prsty opustily můj krk a putovaly podél mých paží, zanechávajíc v jejich brázdě ohnivou cestičku. Pokračujíc v jejím putování, dosáhla mých dlaní, kam umístila ty její. Držel jsem je, jako kdyby byly něco křehkého a přerušil jsem polibek, potřebujíc ji ochutnat i jinak.

Mířil jsem svými rty dolů po jejím krku do křivky jejího ramene. Cassie jemně zavzdychala a já jsem zavrčel, vracejíc svou pusu zpátky na její. Štípající kousnutí na mém spodním rtu poslalo elektrický výboj skrz mé žíly, způsobujíc, že mi hrudí projelo další zavrčení. Tohle zašlo příliš daleko. Zašlo to daleko už v té minutě, kdy se mé prsty omotaly kolem jejího pasu a já ji zády přitiskl k tomuhle zatracenému regálu.

Moje myšlenky se vypařily, když se její sladké rty otřely o strniště na mé čelisti a pokračovala k citlivému místu na mém krku a pak dále a … a … nemohl jsem to udělat. Couvl jsme zpátky, pokračujíc v držení jejích dlaní jako rukojmí.

Snažila se vykroutit z mého držení. „To není vtipný.“ Její chraplavý hlas způsobil, že se moje čelist sevřela, až jsem skoro skřípal zuby.

Naklonil jsem se blíž, moje bušící hruď se skoro dotýkala její. „Cassandro, nevím, jestli budu schopný to zastavit, takže ti musím držet ruce sevřené v mých, kde jsou v bezpečí.“

Ona odmítavě zavrtěla hlavou. „Nechci tě o to prosit. Nikdy jsem nic ve svém životě nechtěla víc. Já ti tohle dávám a chci, aby sis to vzal, a nikdy mi to nevrátil zpátky. Chci tě, Jasone.“

Ona mi to dává?

Zavřel jsem své oči a vzdychl jsem, moje srdce dělajíc rozhodnutí, o které mě můj mozek neprosil, když jsem pustil její ruce. Nedokázal jsem popřít, že každý bodající úder v mé hrudi tohle chtěl, chtěl ji, chtěl všechno, co mi ona byla ochotná dát, ale sakra, pokud se tohle všechno nezdálo být příliš rychlé. Nebo možná nebylo. Źivot nebyl hrou na čekání. Život se neloudal. Protože kdyby ano, všechny tyhle chvíle by nás minuly a nezůstalo by nám nic, než lítost.

Moje oční víčka se rozevřela při oslepujícím záblesku bouřky, její ruce znehybněly na mé hrudi. S uculením se ode mě odtáhla, loudala se uličkou a zmizela za rohem.

Táhla mě do lví klece, a já se musel zastavit. Opravdu jsem se chystal skočit na tuhle návnadu? Jak každá bota kráčela za tou druhou, věděl jsem, že jsem byl právě zaháčkován. Loudajíc se tím samým tempem jako ona, moje rty se zvlnily, když jsem uprostřed uličky uviděl osamocený pár kovbojských bot.

Popadajíc je mezi mé prsty, mé srdce bilo jako o závod, vědíc naprosto přesně, jakou malou hru ona hrála. 

A pokud jsem měl pravdu, byl jsem si jistý tím, že budu mít infarkt, až dojdu k cílové pásce. Poškrábal jsem se na zátylku a řekl jsem sám sobě, abych pokračoval.

Těžce polykajíc jsem popadl velmi mokré tričko visící z regálu a pokračoval jsem dál. Zvedajíc při cestě její promočené šortky, zatočil jsem za další roh, jenom abych sevřel do pěsti to mokré oblečení. Voda z něj odkapávala, když jsem zíral na její hedvábnou podprsenku houpající se na posledním regálu.

Sakra, mohl jsem tohle udělat?

Chtěl jsem ji víc než cokoliv. Nadechujíc se svým dosud nejhlubším dechem, uchopil jsem tu krajkovou věc mezi své prsty a řekl jsem si, že to byla Cassandra. Dal bych jí cokoliv a všechno, co jsem mohl. Vybavujíc si tu chuť jejích rtů, sevřel jsem její oblečení pevněji, když jsem dělal jeden krok za druhým a zahnul jsem za roh poslední uličky.

Cassandra stála uprostřed, způsobujíc mi předčasný infarkt, její ruce překřížené přes její nahá prsa. Horkost pálila v mých žilách, v mých končetinách, a pálila tím více, čím menší prostor byl mezi námi.

Na tváři měla sebejistý úsměv a nebylo nic krásnějšího, než tenhle její úsměv.

„Ty mě právě teď ničíš.“

Kousla se do jejího rtu a spustila ruce po jejích stranách, odhalujíc se mi.

Moje džíny se napnuly kolem mé erekce. Pouštějíc její oblečení z mé ruky, smazal jsem každý kousek vzdálenosti mezi námi. S mým pulzem tepajícím mimo kontrolu, s kolísajícím dechem, jsem se na ni zadíval. Tohle jsem na dnešní večer neplánoval. A ačkoliv to bylo tady, doslova stojící přede mnou, byla jedna věc, na kterou jsem nebyl připraven.

„Já nemám kondom, Cassie.“

Její jemný povzdech ovanul mojí tvář. „Myslela jsem si to, ale to nevadí, Jasone. Já vím, že jsem čistá. Pokud řekneš, že jsi čistý, věřím ti. Nemuselo by ti to dávat smysl, ale být s tebou, takhle, je to pravé. Věřím ti a chci tenhle důvěrný okamžik mezi námi.“

Vědíc, že jsem spal jenom s Annou, a že to bylo už dlouho, a to se ani nezmiňuju o nespočetných vyšetřeních, byl jsem tak čistý, jak to bylo možné. „Přísahám, že jsem čistý.“

Její důvěřující oříškové tůně se uzamkly s mým pohledem a já si byl jistý, že se s touhle chvílí právě teď nedalo nic srovnat. „Tohle je to pravé, že jo?“

Ona kývla, roztomilý malý úsměv zvedal její rty. „Ano. Víc než si myslíš.“

Ona a já. Tohle bylo ono. Tahle knihovna nebude nikdy znovu znamenat to samé. Bude naše. Navěky.

Vplétajíc své ruce do jejích vlasů, přitiskl jsem své rty k jejím. Zajímalo mě, jestli mě někdy líbání Cassie přestane bavit, protože jsem těžko věřil, že by mohlo. To, jak se její jazyk mazlil s mým, její hebké rty, chuť její pusy. To bylo čisté nebe. Ani jsem se nestaral, že moje reakce na ni narazila tvrdě do mého břicha.

Odtahujíc se od mých rtů, zápolila s mým tričkem, než ho mi ho přetáhla přes hlavu a odhodila ho na rostoucí hromadu našeho oblečení.    

Uculil jsem se, pak se ponořil dolů, olizujíc si svou cestičku z její brady k jejímu uchu. „Ty jsi tak sexy.“

Husí kůže nahradila její obvykle hebkou pokožku. „Ty také,“ přiznala, ale já už to věděl.

Berouc ji do své náruče, pokládajíc ji na zem, připraven sundat jí ten jediný kousek látky, který měla na sobě.

Po tom, co skoro každý poslední kousek našeho oblečení ležel na hromadě bokem, odstranila Cassie jediný kousek, který zbýval: mé boxerky. Ležel jsem na podlaze, když se ona nade mnou skláněla, její prsty zaháknuté za okraje, sundavajíc je, kousek za mučivým kouskem. Odhodila je za sebe a lehce přistály na jejích krajkových kalhotkách, o kterých jsem přísahal, že budou mojí smrtí, když jsem je stahoval dolů z jejích hedvábných nohou. Byl jsem stále naživu, ale sotva jsem dýchal, s ní obkročmo nade mnou.

Sedajíc si, ustálila se v mém klíně a já uchopil její tváře do dlaní. „Jsi si jistá, že to chceš?“

Po tomhle už nebude možné couvnout.

Horká dlaň překryla mojí. „Jsem si tím jistá víc, než jsem si kdy byla ve svém životě jistá čímkoliv jiným.“

„Já taky.“ Pustil jsem její tváře, přitáhl jsem si její prsty k mé puse a jemně jsem políbil její klouby. S mýma rukama na jejích bocích jsem ji stáhl z mého klína a položil ji na podlahu. Její nahé tělo jsem vtáhnul ochranitelsky pod mé, nechtěl jsem ji nechat odejít. „Ty jsi tak nádherná, Cassie.“

Její tváře zčervenaly, když omotala její nohy kolem mého pasu a ty ruce, které jsem tak miloval, se spojily dohromady na spodní části mého krku. Zhluboka se nadechujíc, jsem lehce sjížděl prsty dolů po jejím břiše bez úmyslu zastavit, až dokud jsem nedosáhl k místu, které prosilo o uvolnění. Zadýchané sténání vyklouzlo z jejích rtů, když jsem ponořil dva prsty do jejího tepla, klouzajíc jimi dovnitř a ven v rytmu jejího vzdychání. Její bradavka ztuhla pod mou dlaní, jak jsem ji masíroval. Sklonil jsem hlavu, něžně a sladce ji okusoval na její brnící kůži, nutíc její sténání soupeřit s tou bouřkou kolem nás.

„Jasei ...“ zasténala, utahujíc její prsty v mých vlasech, tahající za prameny dozadu, když se dostávala blíž a blíž k okraji.

„Ššš.“ Chtěl jsem být ten, kdo ji vezme až na okraj, já uvnitř ní, ukazujíc jí, jak moc pro mě znamenala. Vyklouzl jsem prsty z ní a vznášel se nad ní na silných rukou po jejích stranách. Blýskajíc zlobivým úsměvem, nadzvedl jsem své boky a umístil se mezi její nohy. Klesl jsem svými ústy na její, nárokujíc si každý kousek nebe na jejích rtech, jak jsem do ní kousek po kousku pronikal. Bral jsem to pomalu, milujíc to, jak mě její vnitřek obejmul, jako kdybych byl právě tam, kam jsem patřil. Nikdy jsem nepoznal něco tak silného, tak smyslného, tak dokonalého. Bylo to, jako bychom pro sebe byli stvoření.

Její tváře zčervenaly, jak sténala, když jsem zaplnil každý její kousek. Dal jsem nám chvilku, abychom se sladili, sklouzl jsem svým pohledem dolů na její tvrdé bradavky, a pak na její štíhlý krk, celou tu cestu zpět k jejím rozpáleným tvářím. Znovu jsem si nárokoval její rty a hýbal svými boky, tam a zpátky. Byl jsem něžný, nebylo to uspěchané, bylo to všechno tak, jak jsem si nikdy nemyslel, že by to mohlo být, ale bylo to všechno, co jsem si přál. Cassie nebyla ta holka, se kterou se spěchalo, ona si zasloužila muže, který si dal načas. A to bylo přesně to, co jsem měl v úmyslu dělat.

Chvěl jsem se nad ní, mé svaly pálily, moje srdce pumpovalo … moje uvolnění připravené se roztříštit, když se sešla s mými jemnými tahy. Její nohy se kolem mých boků utáhly pevněji, její paty se ponořily do mého zadku, když zatahala za zadní část mých vlasů. Pomalu a klidně už nestačilo. Ničili jsme se vzájemně.

Dobývajíc její spodní ret, vsál jsem ho do své pusy a zrychlil jsem tempo, připraven zapálit tuhle budovu tím jediným způsobem, který jsem znal. Její záda se vyklenula a její prsa se přitiskla na mou hruď. Nemohl jsem se jí nabažit. Kroužil jsem svými boky, dostávajíc se hlouběji. Její hrdelní sténání zaplnilo moji pusu, proudíc do mě, jako kdyby to byl vzduch pro mé plíce, který vyžadovaly.

Se zvuky unikajícími z jejích rozevřených rtů se dostávala blíž, tak blízko jako jsem byl já. Nedokázal jsem to už déle zadržovat. Její vnitřek se kolem mě upevňoval, když jsem se pohyboval tvrději. Její nehty se nořily do mého zátylku, její nohy se změnily ve svěrák kolem mého trupu, a pak její končetiny padly po stranách jejího těla, když se její tělo pode mnou třáslo.

A pak jsem uvolnil všechno, co jsem měl, těžké otřesy pulzujíc skrz mé žíly. Cestujíc jako jejich vlastní bouřka, nutíc mě chtít tohle všechno v tomhle okamžiku udělat znovu.

Mé tělo se třáslo, když jsem se nad ní držel, snažíc se ji nerozmačkat. Neexistovalo žádné zpomalení toho, co se mi právě stalo, co se stalo nám, tady na tomhle prázdném místě, které ale stálo za to. Nadechujíc se zhluboka, zavřel jsem své oči, když jsem se snažil zformulovat slova. „Páni, Cassie. To bylo …“

Nebylo nic, co bych mohl říct, aby to vystihovalo to, co jsme právě sdíleli. Vlastně, mohl bych říct tři slova … deset písmen … jeden silný význam.

Otevřel jsem své oči, když jsem ucítil její ruku na mé bradě, stahujíc mě dolů k ní. „Já vím, Jasei. Já vím.“

Věděla, že jsem ji miloval? Protože teď už nebylo návratu. Byl jsem v tom až po uši.

Uvolnil jsem se z ní, lehl jsem si na podlahu a objemul ji kolem pasu, přitahujíc ji ke mně. Bouřka byla pryč, ale tvořila se nová, a nebylo to venku, ale spíše uvnitř. Uvnitř mého srdce. Uvnitř mého těla. Uvnitř mého krevního oběhu. Ona byla bouřka, kterou jsem nikdy nechtěl nechat odejít. Ve skutečnosti jsem jenom doufal, že bude zuřit jako o život.