LG - 18. kapitola

Překlad: Clarissa

Bar, tanec, první polibek a spalující touha … ;)

Děkuju za komentáře,

Clariss

PŘÍŠTĚ JSEM JI VZAL NA MÍSTO, kam jsem ji pravděpodobně brát neměl. Ve vteřině, kdy uviděla její rozbité auto v Mooseově dílně, zalapala po dechu. Věděl jsem, že nebyla ráda, a já bych sám sebe nakopal.

Její oči se zalily slzami, a jedinou spásou byla skutečnost, že Moose našel její mobil. Abych její mysl rozptýlil od jejích rodičů, jejího auta, a všeho dalšího v jejím životě, rozhodl jsem se, že ji dneska večer vezmu do Dog Gone. Teprve, když vešla do haly celá naparáděná v jejích černých koktejlkách a tyrkysových botách, tak jsem děkoval každé hvězdě nade mnou, že souhlasila s tím, že půjde. Byla úžasná. Až k smrti úžasná. A dneska večer byla celá moje.

Přijeli jsme k Dog Gone a já se cítil jako ten nejšťastnější člověk na světě, vykračujíc si s ní vedle mě. Mooseovi z ní padla brada, což mě rozesmálo. Cassie sem zapadla tak skvěle, že byste si mysleli, že tady strávila celý její život; nosila její boty, jako kdyby v nich chodila každý den, povídajíc si s Kasey, jako kdyby byly celoživotní kamarádky. Jen jsem doufal, že ráda tančila.

Moose se podíval přes své rameno na konec baru. Ten samý konec, kde seděly Kasey a Cassie. Podíval se zpátky na mě a pak udeřil o bar svou prázdnou lahví od piva.

„Dobrá, chlape. Musím jít. Slíbil jsem Kasey tanec,“ řekl Moose s plácnutím do mých zad, než odběhl, ale tušil jsem, že měl něco za lubem.

Opravdu jsem si nemyslel, že by on a Kasey byly do sebe takhle zbláznění. Pokrčil jsem rameny a pak si znovu loknul své vody.

„Ahojky. Je tohle místo obsazené?“

Úsměv rozdělil mé rty. Vůbec jsem se nemusel dívat, abych věděl, komu ten hlas patřil. Tenhle sladký hlas přiváděl všechno uvnitř mě k životu.

„Pro holku jako jsi ty? Nikdy není obsazené,“ odpověděl jsem, konečně si uvědomujíc důvod, proč Moose zmizel. Mazanej parchant, ale musel jsem mu poděkovat.

Její úsměv se dotýkal jejích očí, těch samých, které byly upřené do mých, a já do nich nedokázal přestat zírat, dokonce i kdybych se snažil. Ale pak její úsměv povadl, a ona udělala to, co jsem nikdy nechtěl, aby udělala – podívala se pryč.

Pohlédl jsem na její prsty, které si pohrávaly se sklenicí. Obsah byl průhledný a to jenom potvrzovalo to, co jsem si myslel, že už jsem věděl. Pořád se dívala dolů, ztracená v myšlenkách.

„O čem tam přemýšlíš, Cassie?“

Otočila svou stoličku mým směrem, její tváře zbarvené do světle růžové. „O ničem,“ odpověděla a několikrát mrkla.

„Řekl bych, že lžeš.“

Vydechla. „Fajn, vypadaš smutně, Jasei.“

Srdce mi vyskočilo do krku. Můj pohled klesl k podlaze, když se mé sevření na sklenici utáhlo. Nemohla vědět, proč jsem vypadal smutně, nebo jak mě moje tajemství požíralo, když jsem byl s ní.

Ona. To. Nemohla. Vědět.

„Můžeš mi to říct.“ Teplou dlaní našla mé koleno, pokožka pod mými džíny sálala pod jejím dotekem.

Její prsty se stočily kolem mé nohy, držíc mě, jako by mě zároveň zlomila i uzdravila.

Bože, to bylo všechno, co jsem dokázal dělat, abych se držel a nevykřikl na ni, co bylo špatně. Ale ona si ve svém životě prošla už tolika věcmi, aby se ještě musela vyrovnávat s mými problémy. Uvízl jsem. Nemohl jsem jí říct pravdu. Nezvládla by to, a pak by to bylo ještě víc srdcervoucí. Pro nás oba. Aspoň, že v téhle chvíli jsme nebyli víc než přátelé.

Ale já chtěl víc.

A kus mého srdce mě zevnitř udeřilo, abych už ten krok nedělal.

Náhlý chlad přejel přes mou nohu. Její ruka byla zpátky na baru, a mně už chybělo její teplo. Potřeboval jsem důvod, abych se jí dotkl. Bylo to jednoduché, museli jsme jít tancovat.

Seskočil jsem ze stoličky, a opatrně jsem přešel za její nádherně oblečené tělo. To byl ten největší boj ze všech, říct sám sobě, abych se rty nedotkl jejího odhaleného ramene, když jsem přibližoval svou pusu k jejímu uchu.

„Víš, že se mnou taky můžeš mluvit?“ zašeptal jsem, a husí kůže pokryla její pokožku, nutíc mě se uculit.

Chytil jsem její stoličku a otočil jsem ji, takže spočívala mezi mýma nohama. Její tvář se rozzářila. Ona byla v tuhle chvíli tady, a já to nehodlal promeškat. „Pojďme tancovat, krásko.“

Úsměv zvlnil její rty, a já uchopil její ruku, berouc to jako její ANO. Ale když jsem odcházel, ona za mnou nešla. Otočil jsem se, a uviděl její rozšířené oči.

„Je tu malinkatý problém,“ zamumlala.

Vyděšený jsem se přisunul blíž, opřel jsem dlaně o její kolena, a naklonil jsem se dopředu, umisťujíc mé ucho vedle její pusy, takže nemusela křičet.

„Já nevím, jak se tančí country,“ přiznala se.

Cože? Tohle byl její problém?

Odtáhl jsem se, a hned jsem se začal nekontrolovatelně smát. Její problém byl rozkošný a nevinný, a na oplátku mě jen nutil chtít ji ještě víc. Proč to nemohlo být něco, jako že musí jít na záchod nebo něco takhle trapného? Proč musí být tak zatraceně roztomilá?

Její dlaň najednou zakryla mou pusu, zastavujíc můj smích v jediném okamžiku. Můj žaludek se stáhl. Tohle bylo moc blízko. Tohle nebyla jen kůže na kůži, tohle bylo tělo na pusu. Sebral jsem všechnu kontrolu, co jsem v sobě měl, abych nevtiskl do její dlaně polibek.

Její pohled se zúžil. „Přestaň se smát, tohle vážný,“ nařídila.

Ano, je to vážné. Vážně roztomilé.

Neochotně jsem odstranil její dlaň z mého obličeje. „Budu vést, ty mě jen následuj. Budeš v pohodě. Jen dělej to, co já, Cassie,“ ujišťoval jsem ji.

Tentokrát jsem ji přesvědčil, aby šla se mnou, a zvedl jsem ji ze stoličky. Procházeli jsme davem, a když jsem zaslechl písničku, kterou hráli z reproduktorů, rozhořely se mi tváře. Bylo to perfektní, a já to vůbec neplánoval, ale sakra fungovalo to v můj prospěch. Část mě uvažovala, jestli to poznala. Opravdu jsem doufal, že ano.

Zastavil jsem nás uprostřed tanečního parketu. Naše těla obklopovalo moře dvojic, když jsem uchopil její ruku do své, a vedl jsem její druhou ruku za má záda. Ona nezaváhala a nechala ji tam upevněnou, jako kdyby ji tam chtěla mít. S potěšeným úsměvem jsem omotal svou druhou ruku kolem jejího kříže. Ona se ostře nadechla, když jsem to udělal, takže se můj úsměv rozšířil.

Nesnažil jsem se pokoušet své štěstí, ale musel jsem být blíž, přitiskl jsem naše těla k sobě, ujišťujíc se, že mezi námi nebylo žádné místo, dokonce ani prostor pro dýchání. S našimi tvářemi jen kousek od sebe jsem zašeptal, „Neboj se, přesně jak jsme to trénovali na té silnici.“

Její oči hleděly do mých, jako kdyby je viděla poprvé.

Původně bylo dnes večer mým úkolem, aby se uvolnila a bavila se, ale teď, všechno, co jsem chtěl dělat, bylo znovu vytvořit ten moment pod tím semaforem.

A abych byl upřímný, tak to bylo už desetinásobně překonáno.

Více neplýtvajíc časem, převzal jsem kontrolu a udělal jsem to, co jsem jí řekl. Vedl jsem nás, udržujíc naše pohyby hladké a pomalé, stejně jako ta písnička. Nepřestali jsem hledět jeden na druhého od té doby, co jsme vstoupili na taneční parket, a každý kousek mé kůže toužil po fyzickém doteku. Výjimečně jsem byl nemocný touhou, takže jsem opatrně přitiskl svou tvář k její. V okamžiku doteku teplo okamžitě vyzařovalo z její kůže do mé, cestujíc dolů mým trupem, a pokračujíc dále. Z téhle holky jsem rudnul od hlavy až k patě.

A jako by to také tak cítila, její tělo se konečně uvolnilo proti mému, jako kdyby věděla, že tady byla v bezpečí, se mnou, v mé náruči. Moje hruď burácela, protože jsem věděl, že jsem ji měl, celou … mysl a tělo.

V naprostém klidu se mé hlasivky uvolnily a broukaly si společně s písničkou.

Najednou se Cassieina jemná tvář odtáhla od mé, a její oči prohledávaly moje, jako by v nich byla ukrytá odpověď.

Já vím, že poznáváš tuhle písničku, zlatíčko.

O dva údery srdce později se uculila. „Tohle je ta písnička, kterou jsi si broukal na té silnici, že jo?“ zeptala se, i když už si dala dvě a dvě dohromady.

Bože ano. Ona ji poznala. Moje rty se změnily v úsměv, který byl větší než život. Vyzval jsem naše těla zpátky k sobě, a přiblížil jsem své rty k jejímu uchu. „Jmenuje se 'Wanted' od Hunter Hayes.“

Bez varování mi jemně sevřela prsty kolem mého krku. To, jak se ke mně nakláněla, stačilo k tomu, aby se můj mozek zamlžil a moje kolena se chtěla zhroutit. Dělal jsem všechno, co jsem mohl, abych se držel, když jsem uzamkl své ruce za jejími zády. Byli jsme řetěz; nic nás teď nemohlo rozdělit, když jsme se vzájemně něžně dívali do očí.

V té jemné oříškové barvě jejích očí jste se mohli ztratit, pokud jste se do nich dívali dost dlouho. Vířily zelenou a hnědou, a čím byla šťastnější, tím více byly světlejší. Byly jako droga, jednou jste se podívali, a stačilo to k tomu, aby zachytily vaši duši a nikdy ji nepustily. Tyhle hypnotizující duhovky, tyhle zrůžovělé tváře, a tyhle červené rty mě vtahovaly dovnitř jako gravitační síla. Táhne mě tak daleko, že její jemný dech zahřívá moje hladová ústa.

Nebyli jsme kousek od sebe nebo ani centimetry. Byly jsme od sebe pouhé milimetry, dech a jednu vteřinu od sebe.

Jak písnička končila, byl můj tlukot srdce hlasitější. Byla to jediná věc, co jsem dokázal slyšet.

Buch – Buch

Buch – Buch

Buch – Buch

Pumpovalo silněji, rychleji, když jsem míjel naši milimetrovou značku. Ještě jednu vteřinu, poslední nádech, a moje pusa se bude dotýkat její. Klady, zápory a veškeré důvody, proč bych neměl políbit tuhle neobyčejnou holku utichly, když se můj dech zadrhl, a my jsme teď byli jednu vteřinu od polibku.

Její rty byly na dosah. Téměř se dotýkaly.

A pak se to stalo.

Písnička se změnila, nálada se pozměnila, a dav kolem nás byl chaotický. Přestali jsme se hýbat směrem k sobě, a gravitace nás teď odtrhla od sebe. Naše chvíle byla pryč, zmizela. Jedna vteřina stačila k tomu, aby to všechno ukradla.

Bylo to znamení?

Věděl jsem, že jsem si zahrával s ohněm, ale možná to bylo větší než plamen sirky, spíše to byl táborák. Znovu jsem skoro políbil tuhle úžasnou holku. Co jsem si myslel?

„Teď jsem na řadě já,“ vykřikl Moose, když popadl tu samou ruku, která právě byla kolem mého krku.

V mém krku se utvořil dusivý knedlík, když jsem držel svůj pohled na její tváři. Ztratila svůj lesk, když jsme se oba na sebe dívali. Myslela si ona to samé co já? Otáčela se kolečka v její mysli kolem náhody toho okamžiku, který jsme ztratili? Snažil jsem se na ni usmát, ale byla by to lež, kdybych řekl, že to bylo snadné.

Kasey chňapla po mojí ruce a vedla mě pryč jiným směrem, daleko od jediné osoby, vedle které jsem toužil být. Ztratil jsem pohled na Cassie, když jsme se přiblížili k okraji tanečního parketu, pryč od davu. Tancovali jsme, ale bylo to slabé a půvab zábavy zmizel v minutě, kdy mé ruce opustily Cassie.

Podezíravý výraz na Kaseyině tváři mě probral z mých myšlenek. „Proč se na mě takhle koukáš?“ zeptal jsem se.

„Co to všechno mělo znamenat?“

Zvedl jsem na ni obočí.

„S Cassandrou. Přestaň hrát blbýho. Znám tě líp, než si myslíš.“

Až moc dobře, jak se zdá. Dlouze jsem vydechl, napětí se uvolnilo z mých ramen, když jsem řekl, „Nevím, co mám dělat, Kasey.“

Na jejích rtech se objevil malý úsměv.

„Co?“ zeptal jsem se netrpělivě.

Uchechtla se. „Udělej ten krok, ty padavko. Ona tě má ráda. A to zatraceně hodně. Musela jsem to z ní taky vydolovat.“

„Co ti řekla?“ zněl jsem příliš horlivě na kluka, kterýmu bylo dvaadvacet.

Ona zavrtěla svou hlavou. „Už jsem ti toho řekla dost. Sečteno a podtrženo, má tě ráda, ty máš rád ji. Tak už udělej ten krok.“

„Nemyslím si, že je to dob--“ Její ruka se vznášela nad mojí pusou, zastavujíc to, o čem věděla, že se z ní chystá vyjít; důvod, proč bych neměl udělat ten krok.

„Prostě jdi do toho, Jasone. Vidím, jak se na ni díváš. Dokonce jsi ji přivedl k Maggie na večeři,“ řekla, a zúžila na mě svůj pohled. „Co je to, co vždycky říkáš? Dovol, aby – aby--“

„Úlomky zapadly tam, kam pasujou,“ připomněl jsem jí.

„To je ono!“ vypískla Kasey. „Dovol jim, aby zapadly tam, kam pasujou. Udělej ten krok a dovol, aby zbytek zafungoval sám.“

Vzdychl jsem. „Uvidíme. Nemůžu nic slíbit, ale cením si jemného pošťouchnutí.“

Oba jsme se zasmáli.

„Zasloužíš si být taky šťastný, Jasone.“

Měla pravdu. Musel jsem následovat svou vlastní zatracenou radu. Dnes večer, nechám ten úlomek zapadnout.

***

Byli jsme na naší rodinné farmě. A stačí říct, že ta noc nevyšla tak, jak jsem si myslel. Vůbec.

Bylo tohle to, s čím jsem souhlasil, když jsem řekl, že nechám ty úlomky zapadnout?

Všechno drželo Cassie v zajetí, všechna její tajemství byla venku. A ta maličkost, že jsem věděl o jejím těhotenství, a řekl jsem jí to, ta byla to, co všecho odstartovala.

Cassiein příběh byl pořád v mém mozku čerstvý, moje tajemství stále zamčené hluboko v mém srdci, a milion nevyřčených slov mezi námi viselo v tom chladném nočním vzduchu. Nesnášel jsem poslouchat o Cassie a jiném klukovi. Nesnášel jsem, že ten kluk ani nevěděl, pod jakým stresem byla. Nebo tu skutečnost, že si ani nebyla jistá, jestli chce své dítě. Jak nemohla chtít něco, co stvořila a nebo kousek ze sebe držet v její náruči, bylo pro mě šílené. Bylo tu hodně věcí, co jsem nesnášel, ale nebylo tu nic, co bych miloval víc, než být tady s ní.

Měl jsem pravdu, když jsem ji poprvé uviděl, ty oči nebyly rozšířené jako talíře jenom kvůli  její autonehodě. Ona utíkala a bála se, a nedokázal jsem nijak vysvětlit, jak vděčný jsem byl, že jsem tu byl pro ni. Být jejím mužem, pokud by mě nechala, její oporou, protože jsem byl tak zvyklý potřebovat svou vlastní.

Stáli jsme na poli, pšeničné stonky nás obklopovaly, její tělo kousek od mého, její dech šumíc kolem mé tváře pokaždé, když vydechla. Ona bojovala o moje tajemství, ale pomyslné sevření, které jsem na něm měl, se utáhlo. Nemohl jsem. Nemohla se o mě bát. To bych jí nedovolil.

„Co skrýváš? Co se děje?“ naléhala.

Moje hruď se stáhla, a potom pravda, u které bych nikdy nečekal, že opustí mou pusu, vyšla ze mě, jako kdybych ji nedokázal říct dostatečně rychle. „Musíš mi prostě věřit, že až budu připraven o tom mluvit, tak budu, ale právě teď všechno, na co dokážu myslet, jsi ty. Nevím, co to je, ale uvnitř z tebe divočím. Nutíš mě chtít tě od všeho ochránit, i když vím, že jsi dostatečně silná na to, aby ses o sebe postarala sama. Jen chci být s tebou, abych ti každý den dával najevo, jak jsi úžasná, abych ti dodával odvahu, kterou potřebuješ k tomu, abys bojovala, když se život snaží hodit do tvé cesty další překážku.“

Ten okamžik proběhl mými žilami, jako kdyby se ona stala mou krví, mým kyslíkem, mými prvky k životu. Natáhl jsem se a položil jsem svou teplou dlaň na její chladnou tvář. Oheň a led. Cassie a Jase.

Naklonila se do mé dlaně, a každý úder v mé hrudi trojnásobně zrychlil. Pohlédl jsem z jejích oříškových tůní, zářících proti měsíci, k jejím červeným, plným rtům. „Tak strašně tě chci teď políbit,“ zamumlal jsem.

Nebylo nic, co bych chtěl víc. Dokonce ani mou ledvinu. Její rty by mě zachránily. Věděl jsem, že ano, protože už mě přivedla zpátky ze smrti, o které jsem nevěděl, že jsem tam byl.

„Jasei, moc by se mi líbilo, kdybys kolem mě omotal své ruce a políbil mě. To je všechno, co jsem kdy od kluka chtěla. Teď jsi tady přímo přede mnou a říkáš mi, že tohle chceš taky, ale je to, jako kdyby to načasování bylo úplně špatné.“ Její hlas se zlomil a já si byl jistý, že stejný zlom rozdělil mé srdce, když se odtáhla od mého doteku.

Držela se za hruď, bolest křižujíc její tvář, jako kdyby nesnášela ten odstup stejně tak, jako já. Nedokázal jsem to snést o vteřinu déle. Čas byl svině a přísahám, že mi to způsobovalo ještě víc smutku.

Rozhodl jsme, že už neexistoval ten správný čas. Pokud bych čekal na jasné znamení, na moment, který byl náš, bude příliš pozdě. Ona bude pryč a zpátky v Denveru, a já nikdy nebudu mít možnost udělat to, co jsem cítil.

„Pokud čekáš na ten pravý čas u všeho, vždycky bude příliš pozdě.“ Můj hlas byl tichý, když jsem jí pokynul, aby přišla blíž. „Pojď sem.“

Pomalu se nadechla, její pohled uzamčený do mého. Ona jen nešla, ona utíkala, spěchajíc ke mně, než skočila do mé čekající náruče. Obmotal jsem kolem ní ruce, ukradl poslední letmý pohled do jejích milujících očí, a věděl jsem, že byla moje. Aniž bych plýtval další vteřinou, přitiskl jsem svou pusu na její.

Ona ochabla a já ji uchopil pevněji, nenechajíc ji spadnout. Chtěl jsem ji. Chtěl jsem tohle. Každá minuta, hodina, východ a západ slunce, kdy jsem byl přitahován k téhle dívce, proudilo z mých rtů do jejích. Žádný polibek se tomu nevyrovná. Ani žár z našich těl, ani jemné otření jejího jazyka o můj by se tomu nepřiblížil. A byl jsem si zcela jistý tím, že pokud bych už do ní nebyl zamilovaný, zamiloval bych se právě teď. Dokonce i chutnala sladce. Bezpochyby byla moje zlatíčko. Nikdy jsem nechtěl, aby tahle chvíle skončila, ale věděl jsem jako všechno, že skončí.

Později té noci, když všichni ostatní spali, ležel jsem neklidně ve své posteli, neschopný myslet na nic jiného, než na ty události, které se staly jen několik hodin předtím. Popadajíc své pero a blok jsem se usmál, vědíc, že jsem musel všechno napsat Danovi.

Dane,

tahle holka mě přiměla udělat hodně věcí poprvé. Ale ta největší? Nikdy jsem nepraštil chlapa. A tak jsem praštil Jeffa. Dal jsem mu pěstí přímo do ksichtu. Požádal ji o tanec, a pak jeho prsty uchopily její pas. Ten pas, který může nebo nemusí patřit mně, ale to je jedno. Jeho taky nebyl.

Ztratil jsem veškerou kontrolu. Jediná věc, na kterou jsem pořád myslel, byla, že se jí nemohl takhle dotýkat.

Neměl na to právo. Neměl žádný ponětí, co se odehrávalo v jejím životě, a ona byla příliš milá na to, aby mu to řekla. Myslím, že jsem nakonec našel holku, kvůli které stojí za to se poprat, co?

Připraven na další velkou věc? Řekl jsem jí, že vím, že je těhotná a ona byla šokovaná, a nepopřela to. Vím, že jsi řekl, abych ji nechal, až s tím přijde sama, ale nemohl jsem. Řekla mi její příběh, zeptala se, jestli jsem něco tajil, a já se tomu vyhýbal jako čert kříži. Možná, že jsem byl sobecký, ale mé srdce mi řeklo, že ona tuhle zátěž nepotřebovala. Co jsem ale nečekal, byl ten krok, který jsem udělal.

Políbil jsem ji. A ona políbila mě.

Právě teď, když tohle píšu, je ona nahoře a zajímá mě, co si myslí. Lituje toho? Protože já vůbec ne. Necítil jsem se tak dobře, tak naživu už hodně dlouho. Co to se mnou tahle holka udělala?

Je nemožné nechat ji jít. Jsem jí posedlej, ve dne i v noci. A to nejhorší na tom? Líbí se mi to.

Jase

Složil jsem Danův dopis a prohrábl si vlasy, tahajíc za konečky než jsem je s povzdechem pustil. Nemohl jsem spát. Nemohl jsem setřást ten polibek. Natahujíc se po své straně, popadl jsem svůj mobil a napsal jí zprávu.

Já: Už spíš?

Moje hruď duněla s každou ubíhající vteřinou.

Cassie: Ani náhodou.

Obrovský úsměv se mi objevil na rtech, nedokázal jsem odepsat dostatečně rychle.

Já: Já taky ne.

Vyletěl jsem z postele a přešel jsem ke dveřím. Z toho, jak se mi potily dlaně a mé srdce bušilo jako o závod, jsem věděl, že bude na druhé straně. A když se lehké zaklepání ozvalo v mých uších, uculil jsem se a otevřel tu překážku mezi námi.

Cassieina hruď se těžce zvedala a padala, když se na mě dívala, touha zamlžujíc její pootevřené oči. Ten polibek byl stále čerstvý v její mysli, stejně tak jako v mé. Popadl jsem ji za boky a přitáhl si ji k sobě, vědíc, že udělám cokoliv, abych dostal znovu ochutnat.