Ember - 11. kapitola

Překlad: Mili

Ach, ti rebelové... nová mafie, jestli do té doby přežijeme.

Sergio

Hodil jsem telefonem o zeď.

To je už druhý rozbitý během dvou dní.

Ha! Trend. Hezký.

Ale nerozbil se, jenom mu nakřápl displej a pořád vidím číslo, co na mě bliká. Samozřejmě, že ví, že vím... protože oni ví každou zatracenou věc, která se děje.

„Co je?“ Zařval jsem do mobilu. „Nemyslíš si, že jsem tuhle informaci měl vědět? Jestli je to tvůj kluk. Radši se ujisti, že nebude vytahovat žádný svoje sračky, nebo mu jeden z našich ustřelí hlavu.“

„To je nějakého vzteku...“ V uších mi zapískalo zasmání. „A ano, je jedním z našich. Přemýšlej nad tím jako nad způsobem, jak se ujistit, že všechno, co se točí kolem univerzity, je legální. Kromě toho, myslel jsem, že ti tvoje rodina už nevěří. Je tu něco, co mi chceš říct?“

„To si ze mě teď děláš srandu? Řekni, že si děláš srandu a nenasadil jsi ze všech možných lidí zrovna Petrova. Uvědomuješ si, že celá jeho rodina by radši uhořela na hranici, než by zachránila jednoho z vlastních lidí? Nemají žádný respekt vůči rodině, žádný respekt ke krvi, žádný respekt pro nic kromě peněz a drog.“

„Peníze mají váhu... a tu má i slib zrušení odnětí svobody. Říkal jsi žádní federálové.“

„To vůbec nevypadá, že jedeš v úplatcích.“

„Zůstane to tak do té doby, než budeme spokojení s tím, jak si budeš vést uvnitř rodiny, Sergio. Nikdy jsme neslíbili, že odejdeme. Jsme tady a čekáme, že se vrátíš zpátky, až bude čas. Můžeš si říkat, že je to náš způsob, jak se ujistit, že neuděláte žádný chybný krok.“

„Neuděláme.“

„Zatím,“ odpověděl chladným hlasem. „Zatím.“

„Tady jsem skončil. K čertu, s tebou končím taky. Už to nebudu dělat. Nebudu ti pomáhat.“

„Fajn.“ Oddechl si ztěžka. „Takže mám říct chlapcům, ať tě přivedou okolo páté hodiny odpoledne? Jsem si jistý, že takhle brzo tě ještě můžeme zabásnout a sezení u soudu nenastane dřív než za pár měsíců. Určitě ti bude ve vězení skvěle. Mimochodem, ti Rusáci by byli víc než šťastní moct se zase takhle hezky znovu setkat. Možná ti dovolíme založit bojový klub nebo něco podobného.“

„Jednou...“ Přísahal jsem a zatnul jsem zuby tak silně, že jsem měl pocit, jako by mi jeden křupl. „Jednou tě zabiju.“

„To si nemyslím, synu.“ Povzdechl si. „Zůstaň v kontaktu. Jo, a ty včerejší lasagne vypadaly dobře. Pověz své přítelkyni, že by mohla příště zkusit uvařit od nuly, konec konců je to Siciliánka.“

Telefon ohluchl.

Vztekle jsem začal pátrat po skrytých kamerách. Ti parchanti si myslí, jak je vtipné mě špehovat. Kontroloval jsem to jenom jednou za měsíc a zrovna jsem to dělal minulý týden. Vlastně kontrolu tentokrát provedl můj bratr Ax; bezpečnostní průzkum celého domu byl jednou z částí popisu jeho práce.

Hledal jsem na obvyklých místech.

Dokonce jsem otevřel troubu. Nakonec jsem popadl rušičku a nastalo boží dopuštění, když mi nepříjemný zvuk této techniky drtil uši.

„Bingo.“ Odhodil jsem rušičku na stůl  a svěsil hlavu. Měl bych jít za Nixonem; k čertu, i jít s tím za Texem zní jako dobrý nápad. Ale kdyby věděli to, co vím já - nedopadlo by to dobře. Pro mě. Byl bych mrtvý. Nezáleželo by na tom, že to bylo pro rodinu; nezáleželo by na tom, že jsem součástí krve. Ani Ax by jim nestál v cestě.

Pro ně bych byl mrtvý.

A udělali by mi velkou čest, kdyby mě do posmrtného života poslali bez toho, aby mě každá živá duše praštila do mého zuboženého těla.

„Sakra.“ Bouchl jsem do žulového pultu a opřel se o něho lokty. Jsem úplně v háji, což znamená jediné.

Abych mohl sledovat Petrova.

Musím se přidat k Phoenixovi a jeho sračkám.

Beze spěchu jsem otevřel internetové stránky Eagle Elite a začal pracovat. Prohledal jsem všechny své totožnosti a našel životopis, který se hodil, potom jsem hacknul databázi.

Když jsem skončil... nalil jsem si sklenici vína a křupl klouby na prstech.

Právě jsem jednoho profesora poslal do předčasného důchodu a dal mu k tomu na cestu pořádný balík.

A já budu náhrada za něho.

„Doktor,“ vyslovil jsem nahlas a pokrčil rameny. „Mám k tomu hezký prsten.“

„Zase mluvíš sám se sebou?“ Přišel Ax do místnosti a vyndal z ledničky láhev s vodou. „Klepal jsem, ale asi máte ty a tvůj počítač svou chvilku. Doufám, že neruším.“ Dlouze si loknul.

„Půjdu učit.“

Vyplivl vodu na pult a začal se smát. „Půjdeš učit co? Deset způsobů, jak zakopat tělo a nebýt zavřený pro vraždu? Jak sestavit tlumič po domácku? Nebo jak nasrat technickou podporu u Applu?“

„Skončils?“

„Akorát jsem začal.“

„Budu učit...“ Polkl jsem, „... americkou historii.“

Ax pomalu svraštil obočí. „Jsi Sicilián.“

„Oba jsme Američani, pitomče.“

„Jo, ale měl jsi vůbec dějepis?“

„Před deseti lety,“ zamumlal jsem. „A ještě od tebe budu něco potřebovat.“

„Ach, ne, nebudeš.“ Ax zvedl ruce nahoru. „Jsem ženatý. Pracuju pro Nixona, ne pro tebe. Zrovna jsme si koupili dům. Máme psa. Nebudu za tebe uklízet těla, aby se to Nixon nedozvěděl.“

„Zklidni se, sakra.“ Vjel jsem si svými prsty do vlasů a zastavil se. „Potřebuju, abys...“ Zakroutil jsem hlavou. „Však víš.“

„Ti četl myšlenky?“

„Do háje, někdy tě nesnáším.“

Ax se zakřenil a sedl si. „Říkals něco?“

„Potřebuju, bys mi ostříhal vlasy.“

„Do prdele.“ Zatvářil se vážně. „Fakt jdeš učit dějepis?“

„Nová totožnost. Nemůžu vypadat jako starý Sergio. Teď jsem prostě... Mathew Smith.“

„Nemohl bys být ještě větší přitroublý běloch?“

„Nemohl bys být ještě větší osina v mým zadku? Ustřihni ten culík. Nemůžu se na to dívat.“

„Ale - “ Ax si povzdechl. „Říkals, že si ho neustřihneš, dokud nebudou všichni venku z vězení.“

Ha! Neví, že půjdeme do vězení oba dva, jestli něco neudělám - a to rychle? „Prostě to udělej nebo o to požádám tvou ženu.“

„Nebude ti šahat na vlasy.“

„Tak přestaň být kokot a udělej to.“

„Jsi ve sračkách, brácho?“

„Snažím se nebýt,“ odpověděl jsem strategicky. „Vždyť víš, že jsem si vždycky rád hrál na hrdinu.“

„Ne, ty ne. Já.“

„No, tak teď jsem na řadě.“

Hlasitě vydechl. „Dojdu pro nůžky.“