W-HH - 15. kapitola

Překlad: Liv
Kor.: 16terez

Kate dorazila domů před Ianem. Když vešel do kuchyně, měla už Kate nalitou sklenici vína a dělala večeři. Políbil ji na rty.

„Kde jsi byl tak dlouho? Myslela jsem, že jsi hned za mnou.“

„Zastavil jsem se v železářství. Během naší procházky kolem serverovny jsem si všimnul, že je pod dveřmi malá mezera. Když se dveře otevřely, všiml jsem si senzoru na straně místnosti, takže jsem před odjezdem trošku čmuchal.“

„Jako obvykle,“ řekla Kate.

„Před pěti lety vlastnila budovu jiná firma, kterou místnost serverovny používala jako laboratoř. Je to perfektní. Zajištěné. Obsáhlé. Kromě té mezírky mezi podlahou a spodní části dveří, kterou se nikdo neobtěžoval spravit. A ten senzor na zdi aktivuje teplota. Řekněme, že bys měla ruce plné zkumavek a jiných věcí do laboratoře, které bys nechtěla pokládat na zem jen proto, abys použila odznak. Tvá tělesná teplota spustí senzor a ten ti otevře dveře.“

„Řekla jsem ti někdy, jak moc mě vzrušuje tvůj mozek?“

„Myslela jsem, že to s tebou dělají moje vlasy?“

„Tvoje vlasy jsou jen pěkný obal. Ale co mě opravdu dostává je to, co je uvnitř. Nejvíc sexy na světě je inteligence, kamaráde.“ Nalila mu bourbon a cinkli si skleničkou.

„Nevím, jestli to pořád funguje. Možná už ten senzor odpojili. Měli by. Nebo přinejmenším zajistit tumezeru pod dveřmi. Ztrácí tím studený vzduch.“

Kate nad tím chvíli přemýšlela. „Takže ten tepelný senzor spustíš zvenčí.“

„Právě teď bych na tebe už nemohl být pyšnější.“

„Nepředbíhej. Neřekla jsem přece, že vím, jak to chceš udělat.“

Podal jí papírovou tašku a ona z ní vytáhla ohřívač rukou. Byl velikosti dlaně a mohl se vložit do rukavice nebo kapsy. „Myslím, že už to začínám chápat.“

„Přichytím to na tuhý drát, který prostrčím dveřmi k senzoru. V té místnosti je takový chlad, že by ta aktivace neměla trvat dlouho.“

„Už jsi to někdy dělal?“

„Ne.“

Zatleskala. „Můžu to udělat já?“

„Ne.“

„Ale no tak. Proč ne?“

Vypadal rozpačitě. „Protože bych to chtěl zkusit.“

„To mě nepřekvapuje. Tohle je jako Mission: Impossible.“

„Uděláš to příště, slibuju.“

„Připomenu ti to,“ řekla, když vytáhla jídlo z ledničky a předehřála troubu.

„Opravdu se ti chce vařit? Můžeme si večeři vyzvednout.“

„Vaření mě uklidňuje. Nebo možná to víno. Ať tak či onak, na tohle jsem se těšila celý den.“

„Co dneska připraví má šéfkuchařka?“

„Hovězí medailonky s nivou, pečeným chřestem a grilovanými bramborami. Hovězí jsem ještě nedělala, takže bys neměl čekat zázraky,“ řekla se smíchem. „Nic neslibuju.“

„Věřím v tebe. Jsem si jistý, že to bude vynikající.“

Když dojedli večeři, u které Ian prohlásil každé sousto za tak úžasné, jak se dalo očekávat, šel do své kanceláře. Kate ho šla o hodinu později zkontrolovat a dostala kus papíru, na kterém byl každé detail o Tristanovi, který by si Ashley mohla přát, včetně faktu, že ho jeho přítelkyně před rokem podváděla s kolegou. Když se s ní rozešel, s prosíkem se vrátila k Tristanovi, který ji moudře poslal do háje. Když si Kate prohlížela papír, usmála se a něžně se na Iana podívala. „Nemyslela bych si, že to někdy řeknu, ale ve skutečnosti mám takový nostalgický pocit, když si vzpomenu na to, jak jsi mě poprvé hacknul.“

Zazubil se. „Možná budou mít Ashley a Tristan někdy svatbu. Měla bys zůstat v kontaktu.“

Druhý den je Ian dovezl do práce a k vchodu šli spolu. Už jim bylo jedno, jestli si někdo bude myslet, že se znají, ale Kate se zastavila. „Jdi beze mě. Musím počkat na Ashley. Nebude to trvat dlouho.“

„Mrkni na mě. Žádná káva. Žádná krabice. Nemám ani odznak. Sleduj a uč se, Katie.“

Loudal se ke dveřím a opřel se o budovu. Když dorazila skupinka zaměstnanců, věnoval jim Ian tak znuděný pohled, že jeden z nich vytáhl svůj vlastní odznak. Těsně předtím, než vešel do budovy, se otočil a ukázal jí palec nahoru.

Ashley dorazila se Starbucks nosičem plným kávy, iPadem, kabelkou a Kate ji rychle odtáhla, aby s ní mohla mluvit. „Tristan rád navštěvuje malé pivovary a dívá se na horrory. Má radši psy než kočky a loajalita je pro něj velmi důležitá, zejména pokud jde o ženy.“

Ashley vypadala zmateně. „Jak to můžeš vědět? Panebože, stalkovala jsi ho na sociálních sítích?“

Kate pocítila záchvěv viny za své činy, ale její úmysly byly na správném místě a řekla si, že to bylo třeba pro vyšší dobro. „Ne, nic takového. Musím se akorát naučit číst mezi řádky. Takže tohle uděláme. Až Tristan použije svůj odznak a pustí nás do dveří, zeptám se tě, jestli už máš jasno v té prohlídce pivovaru v DC tento víkend. A ty řekneš, že bys jela ráda, že nevíš nic o malých pivovarech.“

„A potom co?“

„Pak budeme držet palce, aby se Tristan chytil.“

Nemusely čekat dlouho.

„Už je tady,“ řekla Kate. Koutkem oka sledovala, jak Tristan přechází parkoviště a předstírala, že je zabraná do rozhovoru s Ashley. Na rozdíl od Iana měla pořád svou krabici. Tristan si je prohlížel a Kate potlačila úsměv, protože jeho výraz prozrazoval, že je naprosto ochotný otevírat jim dveře každý den. Vytáhl svůj odznak a podržel jim dveře. Poté, co poděkovaly, šel dovnitř za nimi. Kate záměrně zpomalila.

„Tak půjdeš?“ zeptala se trošku hlasitěji.

„Nevím nic o pivu, natož o malých pivovarech.“

„O to tady jde. Ta prohlídka má být velmi poučná.“

„Nechci poslouchat cizí rozhovor, ale nemluvíte náhodou o DC Pivovarském Tour?“ zeptal se Tristan.

Výborně, Tristane.

„Oh,“ řekla Ashley a podívala se přes rameno, jako by vůbec nečekala, že tam najde Tristana. „Ano. Máš s tím zkušenosti?“

„Už jsem byl třikrát. Je to výborné. Rozhodně bys měla jet.“

„Opravdu? Jak to funguje?“

Kate je velmi jemně postrčila stranou, aby nezavázeli při vstupu do budovy, pak se podívala na hodinky a přes rameno prohodila „Tak se mějte.“

Ian čekal v konferenční místnosti. „Jak to šlo?“

„Nechci se chlubit, ale v tom dohazování jsem fakt dobrá.“

„To je jen jeden z tvých mnoha talentů, krásko.“ Povzdychl si. „Měli jsme se stavit ráno pro koblihy. Tak jo, dneska máme fázi tři, což znamená, že budeme dělat opak toho, co jsme dělali první den. Dnes budeme všude.“

„Snažíme se, aby nás chytli?“

„Ne tak docela, protože se pořád musím dostat do serverovny. A pokud se mi to nepovede, musíme přijít zase zítra, abych to zkusil znovu. Ale budeme tlačit, jak jen to půjde. Naše chování by mělo vzbudit podezření v zaměstnancích této společnosti. Uvidíme, jak moc dávají pozor.“

„Co chceš, abych udělala?“

„Zkus získat přihlašovací údaje pěti až deseti zaměstnanců na každém patře. Pokud nejsou u stolu, sedni si a zkus se přihlásit. Pokud u stolu budou, prostě se je zeptej na jejich přihlašovací jméno a heslo. Zapamatuj si, kolik lidí odmítlo anebo se zeptalo, proč to chceš vědět.“

„Co budeš dělat ty?“

„Já se zajdu podívat na týdenní schůzku IT oddělení.“

„To si děláš srandu.“

„Ne. Jen si představ, co si řekne ředitel, až o tom uslyší. Pak budu dělat to co ty, akorát při tom budu méně důvtipný.“

„Neeeeeeee,“ zasmála se.

„Tomu se těžko věří, že?“

Zazubila se. „Vůbec ne.“

Podíval se do jejího výstřihu a zapískal. „Tohle by mě mělo trochu držet na uzdě.“

„Později se můžeš podívat na víc,“ řekla, když se zasmál a zamířila ke dveřím.

Ian vstoupil do konferenční místnosti na schůzku IT a posadil se do zadní části. Pár lidí se na něj zvědavě podívalo a on jim věnoval veselý úsměv.

Muž oblečený ve stejné uniformě jako Ian si sedl vedle něj. „Zdravím.“

„Jak to jde?“ zeptal se Ian.

„V pohodě. Víš, co se bude dneska řešit? Zapomněl jsem se podívat na program.“

„Nemám ponětí.“ Mohl si to jednoduše najít, ale zdálo se to jako zbytečná práce, hlavně proto, že mu to bylo ukradené.

Manažer IT oddělení, kterého Ian poznal podle obrázku, který si stáhl na internetu, vtrhl do místnosti. Přelétl přítomné pohledem, jako by kontroloval docházku a na moment zaváhal, když viděl Iana. Když viděl někoho, koho nepoznával, měl se zeptat, co tam dělá, ale Ian zjistil, že se lidi neradi ptají před ostatními ze strachu, že budou vypadat, jako že něco neví. Manažer IT se v ničem nelišil a tak začal s programem.

Kate seděla v prázdné kóji a hrála online karty, když jí přišla sms od bratra. Na heslo k počítači přišla na třetí pokus, když zkusila příjmení – které bylo jasně vidět na štítku kóje – za tím jméno a číslo 1. Kdy se lidé poučí?

Chad: Chtěl bych Kristin koupit k Vánocům něco speciálního. Mohla bys trochu čmuchat a pak mi dát info?

Kate: Jdu na to.

Položila královnu na krále a poslala zprávu Kristin.

Kate: Jaký dárek by sis zrovna teď přála?

Kristin: Ptal se tě Chad na nápady?

Kate: Vždyť víš, jaký má strach z nakupování. Řekni mi, co chceš, a já mu to napíšu.

Kristin: Tak já o to popřemýšlím a ozvu se.

Kate se zabrala do rozehraných karet a přemýšlela, jak daleko se dostane, než se vrátí zaměstnanec.

Ian: Ta schůzka je neuvěřitelně nudná. Pojď si psát erotické esemesky.

Kate: Vzpomínáš, jak jsi mě viděl ve vaně v Minneapolis?

Ian: Jak bych mohl zapomenout? Pohled na tvou levou bradavku se mi propálil do mozku. Zrovna teď si ji představuju.

Kate: Rozhodně jsem si hodlala sahat na prsa.

Ian: Věděl jsem to! Řekni mi, jak by to pokračovalo.

Kate: Chtěla jsem předstírat, že moje ruce jsou tvoje. Pak bych se dotýkala tak, jak jsem si představovala, že bys ses mě dotýkal ty.

Ian: Pokračuj. NEPŘESTÁVEJ.

Kate: Dál jsem se nedostala, protože jsi PŘIŠEL DO MÍSTNOSTI.

Ian: VÍM, ŽE TO ZVLÁDNEŠ LÍP.

Kate: Jsem v konferenční místnosti. Je prázdná, je tam tma a já tě hladím přes khaki kalhoty.

Ian: Zzzzzzzzzzzzzzzz.

Kate: Jsme v konferenční místnosti a já jsem byla hrozně zlobivá holka. Budeš mi muset dát lekci.

Ian: Už jsem vzhůru.

Kate: Jsem v konferenční místnosti, ty mi sundáš všechno oblečení a pak mě položíš na stůl. Zatímco se mě dotýkáš, říkáš mi, že musím zůstat potichu, jinak přestaneš. Nemůžu přestat vydávat ty tiché zvuky, které máš tak rád, protože se cítím neuvěřitelně a tak mi zakryješ ústa rukou, což mě rozrajcuje tak, že bys ani nevěřil.

Kate polilo horko a neklidně se zavrtěla na židli, když stiskla Odeslat. Po dvou minutách jí zavibroval telefon.

Ian: Pořád čekám.

To bylo zvláštní. Už mu to mělo dávno přijít. Prohlédla si zprávu znovu. Proč se ukazuje Chadovo jméno? Její srdce se rozbušilo, když se podívala na poslední zprávu a viděla Chadovo jméno.

Kate: OMG!!! Omylem jsem poslední sms poslala svému bratrovi.

Ian: Co v ní stálo?

Kate: Přepošlu ti to. Doufám, že tobě a ne dalšímu členu mé rodiny.

Ian: Jako třeba Stevovi, tvému příteli/otci, který je astronaut?

Kate: DRŽ HUBU, JÁ UMŘU. A opravdu se snažím vymazat tu věc o tátovi/příteli z paměti, takže už to prosím nikdy nezmiňuj.

Přeposlala sms a o deset vteřin jí přišla odpověď.

Ian: Umím si představit, že pro Chada bude velmi obtížné akceptovat skutečnost, že má jeho mladší sestřička takovou divokou stránku. A mám co dělat, abych si pro tebe nepřišel a neodtáhl tě do konferenční místnosti, kde bych ti udělat přesně to, co píšeš. Ale jsem profesionál, který jen zřídka kdy mísí práci a potěšení, takže se budu držet.

Kate: Tak to je poprvé.

Ian: Já vím. Zabíjí mě to.

Chad: Ježiši! Jsem si dost jistý, že to nebylo pro mě. Opravdu si přeju, abych to mohl vrátit zpátky a nikdy to nevidět.

Kristin: HAHAHAHAHAHAHAHAHA. Chad mi zrovna přeposlal nejlepší esemesku VŮBEC. *umírám*

„Tohle je můj stůl.“ Zaměstnanec zněl naprosto ohromeně, když našel sedět Kate na své židli.

Kate vzhlédla od telefonu. „Oh, ahoj. Promiňte. Měla jsem chuť si zahrát karty a můj stůl je, jak asi víte, na jiném patře. Musíte si změnit heslo, přišla jsem na něj po třetím pokusu. Když tak to dohrajte.“

Uháněla dřív, než se stačil zeptat na další otázky a vyšla schody do čtvrtého patra. Vzala si sebou malý zápisník, chodila z patra do patra a ptala se zaměstnanců na jejich hesla. Pokaždé jim řekla to stejné: pracuju na projektu v právním oddělení. Potřebuju vaše uživatelské jméno a heslo. Většina jí je poskytla bez protestu, pár lidí ale odmítlo.

„Výborně,“ řekla jim. „Tyhle informace byste neměli nikomu poskytovat.“

Dostala další sms od Iana.

Ian: IT oddělení má zítra něco, čemu říkají jídlový den. Nechali kolovat list papíru. Napsal jsem, že donesu sýrový dip.

Kate: Ovšem.

Ian: Pokud budeme muset zítra přijít kvůli dalšímu pokusu o průnik do serverovny, mohla bys prosím nějaký dip udělat? Všem jsem řekl, že jsem svým dipem známý. Neuvěříš, jak se nadchli.

Kate: Zabíjíš mě.

Ian: Znamená to ano?

Kate: Ano, udělám nějaký sýrový dip.

Ian: Jsi ta nejlepší manželka na světě.

Když schůze skončila a jeho zaměstnanci opustili místnost, zašel IT manažer za Ianem a řekl, „Pardon. Kdo jste?“

Ian mu potřásl rukou. „Todd Smith. Dělám na helpdesk.“

„Kdo vás najal?“

„Měl jsem telefonní pohovor a pak mě personalistka požádala, abych se sešel tváří v tvář s jedním vedoucím. Zapomněl jsem na jméno, ale byl tady na schůzi. Dostal jsem tu práci o dva dny později.“ Sledovat manažera, který se zoufale snažil vzpomenout, přišlo Ianovi nesmírně vtipné.

„Jo, dobře. Pardon. Nevěděl jsem, že už vám stanovili datum nástupu. Vítejte na palubě.“

„Není problém. Je to tady skvělé. Nemůžu uvěřit, kolik už jsem se toho naučil.“

Kate a Ian si dali oběd v jídelně a Kate se usmála, když si všimla, jak Ashley mluví s Tristanem u stolu pro dva.

Ian rozbalil svůj sendvič. „Dnes odpoledne budeme sbírat víc uživatelských jmen a hesel. Rád bych se podíval na kopírovací místnost v každém patře. Měly by tam být jasně označené recyklační koše a skartovačky a potřebuju se podívat, jestli zaměstnanci likvidují dokumenty tak, jak by měli.“

„Co když někdo tuší, co máme za lubem?“

„Pokud se bude zdát, že jednoho z nás zahnal do kouta někdo, komu se bude zdát, že tady nemáme co dělat, ten druhý to může potvrdit tím, že se zeptá ‚Jak to jde?‘ Pokud je odpověď ‚Skvěle,‘ pak je všechno v pořádku. Pokud je odpověď ‚Nemůže být líp,‘ jde to všechno do prdele a měla bys klidně – ale velmi rychle – zamířit ke dveřím.“

„Nemohla bych tě tady prostě nechat.“

„Nekrvácel bych zrovna na bitevním poli. Navíc,“ řekl a napil se své Coly. „Mě nikdo nechytí.“

„Ani já,“ řekla a začal jí proudit adrenalin tak, že začala klepat nohou o zem. Cítila se jako sprinter ve startovacím bloku, který čeká, až vystřelí zbraň.

Ian položil ruku na její nohu. „Klídek, kobylko.“

„Nemůžu. Cítím se jako Špiónka. Řekni mi znovu, proč tohle nerad děláš?“

„Protože to není ani vzdáleně tak zábavné, když to s tebou nedělá tvoje žena.“

V kopírovací místnosti na prvním patře vyfotila několik citlivých dokumentů, které zaměstnanci neskartovali.

Ian způsobil zaměstnanci záchvat paniky, když si sedl k jeho počítači, tipnul si heslo na první pokus a po návratu mladého muže se zeptal, „Nenajdu tady žádné porno, je to tak?“

Mezi tím vzali odznaky sedmi zaměstnanců, kteří je nechali na svém stole, kde je mohl kdokoliv vyměnit, a Kate udělala pár fotek dalších informací, které nechali lidé v počítačích, od kterých odešli a nechali je zapnuté.

Šli uličkou dlouhé řady kójí, když se Ian zastavil u ženy a sedl si na okraj jejího stolu. „Jsem Todd Smith z helpdesk. Můžu si půjčit váš počítač?“

Prohlédla si ho odshora dolů. „Jasně,“ řekla a bez další otázky se zvedla od stolu.

„Opravdu byste měla říct ne,“ řekla Kate a opřela se o stěnu kóje.

„Je z helpdesk,“ řekla žena, která se na Kate sotva podívala, jako by měla zbytečné obavy.

Ian se posadil na její židli a držel její pohled poněkud dlouhou dobu. Poté ji požádal o uživatelské jméno a heslo.

„Neříkejte mu to,“ řekla Kate.

„Kdo jste?“ zeptala se manažerka úplně jiným tónem, který rozhodně nebyl milý.

„Jeannine. Z právního. Nutím vás, abyste byla opatrná.“

„Je to v pořádku,“ zapředl Ian. „Přece neukradnu všechna vaše tajemství.“

Manažerka se zachichotala. „Samozřejmě že ne.“ Dala mu informace a posadila se na kraj stolu, kde si projížděla prsty vlasy a usmívala se, zatímco Ian zadal příkaz, který poslal všechny její důvěrné informace do jeho notebooku v konferenční místnosti. Když měl všechno, co chtěl, vstal od stolu a podržel pro ni židli.

Zdála se jako v nějakém transu, když se posadila a on postrčil židli zpátky ke stolu, jako by byli v restauraci a čekali na společnou večeři. „Vraťte se, pokud budete ještě něco potřebovat. Jsme tady do šesti.“

„Díky. Možná přijdu.“

Kate ho zatáhla do prázdné chodby u odpočinkové místnosti. „Tak moment. Já nemůžu použít svá prsa, abych dosáhla svého, ale ty můžeš na lidi používat svůj okouzlující vzhled a kouzlo?“

Předstíral nevinu. „To jsem udělal?“

„Očaroval jsi ji, jako nějaký hacker-upír.“

„Být hacker-upít by bylo tak skvělý.“

Zasmála se. „Kousni mě, Todde.“

„To udělám, až se vrátíme domů, Jeannine.“

Rozdělili se a Kate udělala další kolečko ve třetím a čtvrtém patře. Procházela uličkou na zákaznickém servisu, když zaměstnanec, jehož jmenovka nesla jméno Connor, vylezl ze své kóje a polekal ji.

„Ahoj, um, Jeannine?“

„Odkud znáte mé jméno?“

„Todd mi ho řekl. Hledá tě. Popsal, co máš na sobě a řekl, že mám hledat sexy blondýnu s dlouhýma nohama. To byla jeho slova, ne moje. Já si nemyslím, že bychom měli říkat takové věci.“

„Který je Todd?“

„Ten opravu vysoký chlap. Má trochu delší vlasy. Nejsem si jistý, na jaké je pozici, ale opravil mi počítač, který teď funguje mnohem rychleji.“

„To se vsadím,“ řekla.

„Tady je,“ řekl Connor a ukázal přes její rameno.

Kate se otočila.

„Jak to jde?“ zeptal se Ian významně.

Počkat. Měla říct skvěle nebo nemůže to být lepší? Neměla důvod si myslet, že je Connor podezříval. „Skvěle.“

Ian přikývl. „Výtečně.“

Connor přimhouřil oči a měřil si Iana. „Odkud jsi vlastně říkal, že jsi?“

Dobře, možná je trochu podezíral.

„Konsultační firma.“

Otočil se na Kate. „A ty?“

„Agentura na výpomoc.“

„Máš tady stůl?“

„Ano, ale nerada sedím moc dlouho,“ řekla Kate.

„Ani já,“ řekl Ian.

„Nechceš jít na procházku?“ zeptala se Kate.

„Pojďme,“ řekl Ian.

Kate se podívala přes rameno, když mířili uličkou ke dveřím. „Uvidíme se později, Connore.“

O půl páté se chtěl Ian pokusit o vstup do serverovny. Říkal, že na konci dne budou zaměstnanci méně ostražití a v nejlepším případě už někteří odejdou domů.

„Uděláme to takhle. Postavíš se ke stolu chlapa, jehož úkolem je dohlížet na serverovnu. Uvidíš mě jít ke dveřím. Chci, abys ho rozptýlila, abych měl čas strčit drát pod dveře a spustit tepelný senzor. Přátelsky se s ním bav, až dokud mě neuvidíš vycházet ze dveří. Pak se potkáme v konferenční místnosti.“

„Jsem připravená.“

„Hele, Todde,“ zavolal někdo, když šli k serverovně.

„Do prdele,“ zamumlal Ian.

Oba se otočili.

„Connor říkal, že tě tady pravděpodobně najdu. Myslíš, že bys mi mohl pomoct? Můj počítač se chová divně.“

„Jasně.“ Když se otočil, aby následoval chlápka, nonšalantně podal Kate složku. „Tak to zkus, krásko. Žádný tlak. Pokud to nepůjde, přijdeme zítra.“ Kate vzala složku, pevně jí přitiskla k hrudi a dala se do chůze.

Když Kate došla k serverovně, věnoval jí zaměstnanec u stolu letmý pohled a pak se vrátil k něčemu na stole. Počkala, dokud neodešla většina lidí a pak vytáhla drát tak, aby nepřitáhla pozornost na skutečnost, že ze své složky vytáhla něco, co vypadá jako na třetiny ohnutý věšák, který má na konci přilepený ohřívač rukou.

Zvládnu to, říkala si. Mám ten dopis, který mě z toho dostane, pokud mě někdo chytí.

Jenže ona se nechtěla nechat chytit, protože do přístupu k serverovně investovala tolik, co Ian.

Kate přistoupila ke dveřím, ještě jednou se rozhlédla, aby se ujistila, že ji nikdo nepozoruje a sklonila se, aby mohla zasunout drát dveřmi.

Technik, který měl kóji u serverovny byl uprostřed zlého záchvatu kašle, takže Ian počkal, dokud neustal a pak se postavil po jeho boku. „To zní, jako by se ti hodila voda. Chceš, abych tady dával pozor, než si seženeš láhev v odpočívárně?“

„Ne, díky, chlape. Jsme v pohodě.“

„Byl jsi u doktora?“

„Půjdu dneska po práci. Musím tady zůstat do půl šesté.“ Začal znovu kašlat, sotva si zakryl ústa a Ian sebou trhnul.

„Nejsem doktor, ale zní to jako infekce horních dýchacích cest. Kašel, ucpaný nos, zimnice. Možná horečka, i když ne moc vysoká. Nebo to může být i chřipka.“

„Bože, doufám, že ne. Měl jsem ji minulý rok. Bylo mi hrozně.“

Přes rameno toho chlapa Ian zahlédl Kate u dveří serverovny a pak se její hlava ztratila z dohledu. Předpokládal, že bude potřebovat deset vteřin na to, aby strčila drát pod dveře a spustila senzor.

Musí akorát udržet pozornost toho chlápka.

Když Kate mávla ohřívačem ruky ve směru sensoru, nic se nestalo. Nebylo slyšet žádné cvaknutí, které by jí dalo vědět, že se čidlo aktivovalo. Otočila loket, aby mohla drát zasunout dál pod dveře a zvednout ho výš. Zaslechla hlasy, když dva lidi zabráni do hovoru zahnuli za roh na opačném konci chodby. Hodila drát pod dveře a slyšela, jak přejel po podlaze a do něčeho s žuchnutím narazil. S bušícím srdcem a pár minutami nazbyt se postavila a vzala za kliku dveří. Možná neslyšela cvaknutí, ale dveře se přesto otevřely a Kate vklouzla dovnitř.

Ian si sedl na okraj technikova stolu. „Zhoršily se tvoje symptomy za posledních čtyřiadvacet hodin? Máš problémy s dechem?“

„Cože?“ Zdál se tou otázkou podrážděný. „Ne.“

„Já nejsem nikdy nemocný. Na mě viry nejdou.“

„Super. To se máš.“

„Jo, je to paráda.“

„Potřebuješ něco?“

Dveře serverovny se otevřely a on zahlédl temeno Kate, když zmizela za dveřmi a zavřela za sebou dveře. To je moje holka.

„Ano. Chtěl jsem ti dát vědět, že technická podpora bude přes noc dělat celopodnikovou aktualizaci. Mám za úkol o tom informovat v případě, že ti nepřišel e-mail. Kdyby ses mohl odhlásit ze sítě, než odjedeš, tak to bude skvělé.“

„Jasně.“ Na čele mu vyrazil pot.

Ianův srdeční tep se zrychlil, když uviděl dva muže, kteří šli bok po boku k serverovně. Jednoho z nich poznával, byl to asistent manažera IT. Použil svůj odznak a vešli dovnitř.

Kate pracovala rychle, prošla kolem řady serverů a otevřela přední dveře ze skla, aby do rohu regálů mohla zaklínit Ianovu vizitku. Vyfotila se na několika místech serverovny. Byla skoro u konce, když slyšela hlasy dvou mužů a otevření dveří. Když jí přišli do zorného pole, ztuhla. Snažila se zpomalit cválající tepovou frekvenci a předstírala, že si jich vůbec nevšímá, když kolem nich prošla s hlavou dolů. V rukou měla otevřenou složku a rukou ukazovala na neviditelné předměty, jakoby procházela seznam.

„Promiňte?“ řekl jeden z nich, když byla téměř u dveří.

Otočila se, na tváři překvapený výraz, že je tam vidí. „Ano?“

„Ze kterého oddělení jste?“ Vypadal starší než muž, který stál vedle něj a měl na sobě kalhoty, košili a kravatu.

„Z právního. Dělám audit.“

„Můj šéf mi nic o auditu neříkal.“ Asi by řekl, kdyby o něm věděl, pomyslela si Kate.

Významně se na něj podívala. „Tím jsem si jistá.“

„O jaký druh auditu jde?“

Tvářila se zamyšleně a sebevědomě. „To vám nemohu prozradit, ale jistě vám udělá radost, že jste prošel s vlajícími prapory. Váš šéf bude mít radost. Pokračujte v dobré práci.“

Jejich výrazy změkly a muž v kravatě se dokonce usmál. První krok při manipulaci lidé byl jim říct, že odvádí dobrou práci. Všichni chtěli slyšet, jak velkou posilou pro organizaci jsou. Pokud nebude moc tlačit, možná ho zítra ráno jeho šéf pochválí.

Kate opětovala úsměv a vyšla ze dveří.

Dveře serverovny se otevřely a Ian sledoval, jak se objevila Kate, která zamířila ke schodišti.

„Tak jo. Doufám, že ti bude líp. Zítra bys měl asi zůstat doma.“ Musel zvýšit hlas, aby ho muž slyšel přes další záchvat kašle.

Muž ho odmávl. „Jo, možná to udělám.“

Čekala na něj v konferenční místnosti a byla v jednom ohni. Když otevřel dveře, vletěla mu do náruče a řekla, „Do háje, to bylo tak intenzivní. Pořád čekám, až se mi uklidní srdce v hrudi.“

„Výborná práce, Jeannine. Právě sis vysloužila svůj titul Špiónky.“

„Udělala jsem pár fotek a dala tam tvou vizitku, ale na cestě ven mě někdo zastavil.“

„To je v pořádku. Musím přiznat, že jsem měl trochu obavy, když tam vešel asistent manažera, ale je důležité, že ses dokázala dostat dovnitř.“

„Byl to asistent manažera?“

„Ne jen tak nějaký asistent. Asistent manažera IT.“

„O můj bože.“

„A žádná jiná firma nedokázala proniknout do serverovny. Údajně to střeží jako vězení a prohlašují, že je to nemožné. Sám ředitel mi to řekl.“

„A tohle jsi předtím nezmínil proč?“

„Nechtěl jsem, aby sis myslela, že to nedokážeme. A vidíš? Vyšlo to.“

Podala mu svůj telefon a on projel fotky, které pořídila. Potom položil telefon na stůl a objal Kate kolem pasu. „Krásko, mám pro tebe otázku. Kdyby se tě někdo zeptal, jestli je náš společný život nudný nebo vzrušující, co bys odpověděla?“

„Řekla bych, že je to zatím přesně takové dobrodružství, jaké jsem chtěla.“

„Vím, že to byl dlouhý den, ale potřebuju tě ještě v konferenční místnosti. Máme ještě nějakou nedokončenou práci,“ řekl Ian, když dorazil domů.

Odložila kabelku a skopla boty. „Samozřejmě. Dej mi pět minut.“

Když vstoupila, seděl na svém stole. Hrála to tak nezaujatě, že si nebyl jistý, jestli mu rozuměla. Ale teď na sobě měla krátkou černou sukni, bílou hedvábnou halenku, která měla nedopnutý výstřih tak, aby viděl její černou podprsenku, černé punčochy a extrémně vysoké podpatky. Potlačil úsměv, protože brýle a cop byly zpátky.

O tomhle mluvil, když řekl, že už žádné jiné okořenění nepotřebují.

Vsadil by spoustu peněz na to, že to ani nikdy potřebovat nebudou.

Posadila se na pohovku. Nemohl odtrhnout oči od jejích dlouhých nohou a ona je pomalu zkřížila, jako by to věděla.

„Chtěl bys začít?“ zeptala se.

„Ano. Chtěl bych dnes večer shrnout naše úspěšné způsoby proniknutí.“

„Napíšu ti je,“ řekla, otevřela poznámkový blok a otevřela pero, které si sebou přinesla.

Nasadil si brýle. „Technická penetrace byla úspěšně provedena externě, interně i bezdrátově. Vchod do budovy vyžaduje odznak, ale my jsme i přesto dokázali obejít fyzické zabezpečení budovy celkem šestkrát. Nikdo nás nezastavil ani nezpochybnil. Během tří dnů jsme získali přístup do kanceláře generálního ředitele, instalovali keylogger, upozorňovali na sebe do takové míry, že měla naše přítomnost vzbudit podezření a nakonec také infiltrovali serverovou místnost. Vynechal jsem něco?“

Zapsala úspěchy a vzhlédla. „Myslím, že je to všechno.“

„Výborně, Jeannine. Zejména ta serverovna.“

„Děkuji. Těším se na další pokus.“

Opřel se o svou židli a sepjal prsty. „Co kdybys přišla blíž?“

Přešla k jeho stolu a posadila se na roh, těsně mimo dosah. V černých botách na podpatku a silonkách vypadaly její nohy míle dlouhé.

„Ta sukně je do práce dost krátká, nezdá se ti?“

Její tvář zčervenala, ale ne tak, jako by byla v rozpacích. Byla to barva, kterou rozpoznal jako vedlejší produkt touhy. Jako by ji tělesná teplota pomalu rozehřívala zevnitř.

„Nelíbí se ti?“ zeptala se.

Strčil do klávesnice a natáhl se pro Kate. Položil ruce na její bok a táhl ji po stole tak, aby byla přímo před ním. Nohy jí položil na svá stehna, takže měl krásný výhled na punčochy připojené k jejímu podvazkovému pásu. „Řekl jsem, že je trochu krátká. Ani slovo o tom, že by se mi nelíbila.“ Sundal jí boty, které přistály na koberci s jemným žuchnutím.

Její hruď se zvedala a zase klesala, když zíral na knoflíky její halenky a vnímal zrychlení jejího dechu. Naklonil se dopředu a vytáhl lem blůzky z pasu sukně, pak ji začal od spodu rozepínat. Když byl s rozepínáním hotov, vstal a svlékl ji. Podprsenka byla černá s fialovým šněrováním. Koupil ji před měsícem a zastrčil ji do šuplíku s jejím spodním prádlem spolu s dalšími kusy, které tvořily sadu. Trpělivě čekal, protože součástí kouzla bylo, že přesně nevěděl, kdy si to Kate obleče. Často to nejhezčí spodní prádlo nosila pod starými džínsy a starým tričkem. Krajky a hedvábí ho příjemně překvapily vždy, když očekával bavlnu a přísahal by, že mu to Kate dělala schválně, jen aby mohl hádat.

„Jsi vzrušená, Jeannine? Vím, co s tebou dělá dobrý hack.“

„To mi řekni ty, Todde.“

Putoval prsty podél podprsenky, až se nakonec dostal na její záda, rozepnul ji a pak hodil k botám na podlahu. Ačkoli byla její pokožka teplá, zachvěla se, když položil jeho dlaně přes prsa.

„Vyrážíš mi dech.“ Vzal ji za bradu a políbil ji, protože už déle čekat nemohl.

Popadla jeho bicepsy, zmáčkla a stejně vášnivě mu polibek opětovala. Sundat sukni vyžadovala trochu snahy, vzhledem k tomu, že pořád ještě seděla.

„Zvednout,“ řekl, když sáhl za ni a rozepnul sukni. Když poslechla, stáhl ji kolem boků přes nohy a nechal spadnout na zem.

Tanga raději nosila pod podvazkovým pásem než na něm, protože to vypadalo líp, ale aby je mohl sundat, musel rozepnout punčochy, pokud chtěl, aby si podvazkový pás nechala, což vždycky chtěl. Nevadilo jí to, ale vždycky to trochu zpomalilo proces. Tentokrát se to obešlo bez problémů, protože měla tanga, která se zavazovala na obou stranách. Zatáhl za šňůrku a kalhotky stáhl, zatímco podvazkový pás zůstal na místě. Usmál se, protože ho vždycky uspokojilo vymyšlení okliky. Pak se podíval na svou téměř nahou manželku na stole.

Jemně ji položil, aby mohla ležet na zádech a monitor počítače odsunul z cesty, aby si Kate mohla položit hlavu. Roztáhl jí nohy a hladil ji jemně a něžně, přesně tak, jak to měla ráda. „Měl jsem o tom vzrušení pravdu. To co dělám, se ti líbí, viď? Nemusím se ani ptát, protože jsi zavřela oči a vydáváš ty tiché zvuky, které slyším vždy, když jsi vzrušená. Ale musíš být potichu. Nechceme, aby nás někdo v téhle firmě slyšel. Zvládneš to? Radši se rozhodni rychle, protože se chystám do tebe vsunout prst a oba víme, co to s tebou udělá.“

Zadrhl se jí dech a vydala tichý sten, přikývla a přerývaně se nadechla. Dodržela svoje slovo, i když pod jeho dotekem o pár minut později vybuchla a vyklenula pánev z povrchu stolu.

Miloval tenhle pohled. „Jsi tak hodná holka.“

Sundal si košili i bílé tričko, které měl pod ní. Poté, co rozepnul své khaki kalhoty, rychle si sundal boty i ponožky a kalhoty i spolu s boxerkami kopl na rostoucí hromadu oblečení na podlaze. Potlačil zasténání, vstoupil do ni a pak sledoval, jak klouže ven a dovnitř. Kate ovinula kotníky kolem dolní části jeho zad a zvuk jejich dechu naplnil místnost. Od teď pro něj bude výzva v téhle kanceláři dodělat nějakou práci, protože ta vzpomínka Kate na stole se mu vryla do paměti.

Byl blízko, stejně jako ona. Viděl to na její tváři a slyšel v jejím sténání, které už se nesnažila potlačit.

„Iane. Ach bože. Nepřestávej. Nepřestávej.“

„Slyším kroky, Kate. Pokud nebudeš potichu, někdo nás nachytá.“ Dal jí ruku před pusu, tvrdě ji držel a pokračoval v pohybu. O pár vteřin později vykřikla a ten zvuk stále tlumila jeho dlaň. Hned potom se udělal tvrdě on a zdálo se, že ten pocit je nekonečný.

Potom se přesunuli na pohovku. Ian objal Kate, líbali se, objímali a oba byli unavení. Kdyby neměl takový hlad, klidně by takhle usnul.

„Objednáme pizzu, co ty na to?“ zeptal se. „Pak ji sníme v posteli a celý den už nevylezeme.“

„Ty máš vždycky ty nejlepší nápady.“

„Poslední tři dny jsme hodně pracovali. Je čas na odpočinek.“

„Je mi trochu smutno z toho, že už tam zítra nepůjdeme. Navíc umírám touhou vědět, jestli Tristan pozval Ashley na rande.“

„A víš, kdo bude ještě smutnější? Ti kluci z IT. Fakt se těšili na můj sýrový dip.“