W-HH - 14. kapitola

Překlad: Liv

Kate a Ian si zajistili cestu do budovy i druhý den. Ian proplul se svou kávou a koblihami, ale Kate to tak lehké neměla. Když se chtěla přidat ke skupince lidí u dveří, mladá žena, která žonglovala se čtyřmi kelímky kávy, iPodem a peněženkou čekala, až ji Kate pustí dovnitř. Snažila se zůstat v klidu, takže se usmála a svou krabicí bezmocně mávla k dalšímu člověku. Mladý muž vypadal víc než ochotně a tak přiložil svůj odznak ke dveřím a podržel jim dveře.

Ta dívka, která měla plné ruce, se na něj podívala s hvězdičkami v očích a řekla, „Díky.“

Pokrčil rameny a zazubil se. „Není zač.“

A to se říká, že galantnost vymřela.

Ian už tvrdě pracoval v kanceláři. Když dojedli koblihy, pokračoval ve skenování sítě a poslal Kate na další kolečko po budově. „Dneska jsme ve druhé fázi. Můžeš být trochu víc vidět. Neváhej a dej se do řeči s kýmkoliv, kdo bude mít zájem. Ujisti se, že se stavíš na IT oddělení a zapiš si, kolik lidí jsi viděla jít dovnitř nebo ven ze serverovny.“

„Ještě něco?“

„Skus se dívat přes ramena. Ručím za to, že si to užiješ.“

Kate prošla celou cestu jako den předtím a navštívila všech pět pater i odpočinkové místnosti. Když skočila, pomalu se procházela kolem kójí a dívala se přes ramena zaměstnanců, kteří po návratu ke svému stolu psali hesla do počítače. Pak zašla do odpočívárny pro šálek kávy a napsala Ianovi.

Kate: Viděla jsem alespoň tři zaměstnance, kteří měli to nejméně bezpečné heslo 1234. Další bylo fetisnakocky1@. Co je to za lidi?

Ian: fetisnakocky1@ je v tomhle scénáři lepší. Je těžší ho uhodnout.

Kate: Jdu do prvního patra. Zajímá mě, jací šílenci pracující v účtárně.

Nonšalantně se procházela po účetním oddělení. Mladý muž se vrátil ke svému stolu se šálkem kávy. Kate stála v bezpečné vzdálenosti a sledovala, jak položil kávu na stůl a napsal heslo – drsnyhrac7 – když vedle sebe cítila přítomnost někoho jiného. Byla to ta dívka z dnešního rána, která jí nemohla otevřít dveře, protože měla plné ruce, stejně jako Kate.

„Ahoj,“ řekla.

„Ahoj.“

Drsnyhrac7 se otočil a věnoval Kate zvědavý pohled, když se rychle přesunula zpět do středu uličky.

Dívka se postavila vedle ní. „Jsem Ashley.“

Kate na moment zpanikařila, protože zapomněla na svoje jméno, ale než to začalo být trapné, řekla, „Jeannine.“

„Pracuješ na tomhle patře?“

„Jsem výpomoc. Pracuju na speciálním projektu v právním.“

„Právní je ve čtvrtém patře. Tohle je účtárna.“

„Potřebovala jsem tady pár složek.“

Ashley naklonila hlavu. „Jaké složky?“

„Popisy práce. Jsem na všech oddělením, abych se ujistila, že jsou popisy ve shodě.“

„Oh. Samozřejmě. To dává smysl.“

Díkybohu. Kate se rozhodla změnit téma. „Bylo opravdu milé, jak nám dnes ráno otevřel dveře ten kluk.“

„Jo, chodí sem každý den v přibližně stejnou dobu.“

Ah, takže ta dívka nakonec nečekala, až jí dovnitř pustí Kate. Čekala na něj. „A ty máš vždycky plné ruce?“

Zčervenala. „Pokaždé. Kolegové si myslí, že je mám hrozně ráda, vzhledem k tomu, že jsem ochotná jim každé ráno nosit kávu.“ Ztišila hlas. „Ale až tak ráda je nemám.“

Kate se usmála. Tahle dívka jí připomínala její budoucí švagrovou Kristin. Byly stejně kurážné. „Máš plán na oběd?“

„Ve skutečnosti nemám.“

„Nikoho tady neznám a je nuda jíst sama. Nechtěla bys jít se mnou?“

„Jasně. Sejdeme se v poledne v jídelně.“

Zpátky v konferenční místnosti Kate oznámila Ianovi, že se s někým setká na oběd. „Nejdřív jsem měla strach. Zírala na mě, jako by se mi snažila nahlédnout do mozku. Myslela jsem, že budu muset předstírat přátelství jen proto, abych odklonila podezření. Ale pak jsem zjistila, že je zamilovaná do kluka, který tady dělá a jen potřebuje pomoc, aby se věci rozjely.“

„Vidíš, já jsem hned věděl, že si najdeš přátele.“ Sundal si brýle a odsunul židli od stolu. „Chtěla bys udělat něco trošku náročnějšího? Mohl bych to udělat sám, pokud se na to necítíš, ale pojala bys menší podezření, vzhledem k tomu, že by nikdo nečekal, že by to udělala žena.“

„Děláš si srandu? Samozřejmě že do toho jdu.“ Kate se k němu dychtivě naklonila. „O co jde?“

„Potřebuju, abys tohle nainstalovala do počítače správce systémů.“ Držel v ruce malý válcový modul s kulatým otvorem na obou koncích. „Je to keylogger.“

Když jí předmět podat, prostudovala si ho.

„Co to dělá?“

„Snímá stisknutí jednotlivých kláves, takže se dozvím, jestli má podezření ohledně cizího přístupu do sítě. Budeš muset vytáhnout kabel, který vede z klávesnice do počítače, připojit k němu tohle zařízení a pak to zapojit znovu do počítače.

„To zvládnu.“

„Na online databázi jsem zjistil fyzické umístění každého zaměstnance. Je v severozápadním křídle, druhá řada od konce. Jmenuje se Nathan Robertson a jeho kóje je o něco větší, než ostatní. Mělo by tam být nalepené jeho jméno.“

Kate se zhluboka nadechla. „Ty vždycky víš, jak mě napumpovat adrenalinem, že? Dneska večer možná budu potřebovat jednu sklenku vína navíc.“

„To jsem si myslel. Už včera jsem dal chladit dvě flašky.“

Poté, co lokalizovala Nathanovu kóji, prošla Kate pomalu kolem a s úlevou zjistila, že je prázdná. Kdyby si pospíšila, možná by byla schopna nainstalovat keylogger dříve, než se vrátí. Dřepla si a vrhla se pod stůl, než ztratila odvahu.

Byla tam tma a ona se bála, že by mohla keylogger pustit, tak vytáhla telefon, zapnula svítilnu a zaklínila si ho pod bradou. Rychle našla správný kabel a vypojila ho z počítače. Potom připojila keylogger a vrátila kabel na místo.

Byla na rukou a kolenou, pomalu couvala, aby se hlavou nebouchla o stůl, když se za ní ozval mužský hlas, „Promiňte. Proč jste pod mým stolem?“

„Proboha, tohle je váš stůl? Strašně se omlouvám!“ Uklidni se, Kate. Nemusíš křičet. „Ztratila jsem špunt od náušnice,“ řekla mnohem jemnějším tónem. „Viděla jsem, jak spadl na zem a dokoulel se pod stůl. Vrhla jsem se pro něj bez přemýšlení.“

Sklonil se. „Potřebujete pomoc?“

„Díky, ale už jsem to našla,“ řekla, vyškrábala se na nohy a předstírala, že si zašpuntovala náušnici. Srdce měla v hrudi splašené.

„Jsem Nathan.“

Natáhla ruku a on jí potřásl. „Jeannine.“ Byl hezký, možná o pár let starší než ona.

„Nepracuješ na IT, je to tak? Jsem si jistý, že tebe bych si pamatoval.“

„Jsem výpomoc na právním oddělení a dělám na auditu shody. Měla jsem na tomhle patře krátkou schůzi a teď jsem na cestě do odpočívárny.“

„Sám tam mířím. Nevadí, když se k tobě připojím?“

„Vůbec ne.“ Nestála o to ani trochu, ale nechtěla ohrozit jeho přijetí toho, že byla pod jeho stolem.

V odpočinkové místnosti si nalila šálek kávy. Včera se jí špatně spalo z toho, kolik kávy vypila na svých zastávkách v odpočívárně. Jakmile bude z Nathanova pozoru, kávu vylije.

„Jak dlouho budeš pracovat na tom úkolu?“ zeptal se.

„Nejsem si jistá. Pravděpodobně ještě den nebo dva.“

Opřel se o pult. „Možná bychom si tento týden před prací mohli zajít na kávu.“

„Jasně.“

Vytáhl z kapsy telefon. „Jaké je tvoje telefonní číslo?“

„Dám ti e-mailovou adresu.“

Zazubil se. „Taky se dá.“

Ian vytvořil falešný e-mailový účet, který Kate mohla použít, když jí někdo požádal o konkrétní informace. Vyhrkla název a on si ho zapsal.

Odešli z místnosti, a když dorazili k jeho kóji, řekl, „Přeji pěkné odpoledne.“

„Díky, tobě taky.“

Na cestě zpátky za Ianem, kde se chystala mu říct, že šlo všechno – většinou – bez zádrhelů, uvědomila si, že Nathan ve skutečnosti v odpočívárně nic nepotřeboval.

Když Kate dorazila do konferenční místnosti, Ian se zubil opřený v křesle, a před sebou měl zkřížené ruce. „Poslal jsem tě nainstalovat keylogger a ty se vrátíš s pozváním na rande?“

„Jak to víš?“ Vytřeštila oči. „Počkej. On už stihl poslat ten e-mail? Odešla jsem doslova před pěti minutami.“

„Oh, ano. Nathan si myslí, že bere mou ženu do Starbucks na kávu a dezert. No prosím.“

Kate sepjala ruce a zalapala po dechu. „Myslíš, že mě nechá objednat si jedno z těch sezónních latte?“

„Myslím, že je to klidně možné. Dokonce i do velkého kelímku.“ Stáhl jí do svého klína, a když jí začal lechtat, smála se a svíjela.

„Nech toho. Neměla jsem na vybranou. Našel mě pod svým stolem a nemám prstýnek. Musím uznat, že je odvážný.“

„Já si myslím, že je to výborné. Máš rande. Super. Nemůžu být nadšenější.“

„Jsi hrozný lhář.“

„Jsem vynikající lhář. Jak se asi bude Nathan cítit, až sebou na rande vezmeš svého manžela?“

„Myslím, že bude zklamaný, protože to asi není ten druh trojky, ve kterou doufal.“

„V takový druh trojky nedoufá žádný muž.“

„Měl jsi někdy trojku? Říkal jsi, že většina mužů by takovou nabídku neodmítla.“

„Ne, trojku jsem nikdy neměl. A řekl jsem, že většina mužů by tu nabídku neodmítla v případě, že by se naskytla příležitost, ale ta mě nikdy nepotkala. A taky to není věc, kterou bych hledal. Nemůžu mluvit za celé lidstvo, ale kdybych měl hádat, řekl bych, že je ta představa trojky lákavější víc, než samotný akt. To neznamená, že po světě nechodí muži, kteří to chtějí zoufale zažít, ale já nejsem jeden z nich. Existuje jen jedna žena, kterou chci v posteli, a pro další už tam není místo. Kromě toho už dost experimentujeme sami o sobě a zatím jsi neodmítla žádný můj návrh. Spolu jsme dost žhaví.“ Vsunul ruku za její hlavu a jemně jí políbil.

„Jen jsem přemýšlela.“

„Ty jsi měla trojku?“

Zavrtěla hlavou. „To není nic pro mě.“

Zvuk blížících se kroků zastavil další rozhovor a Kate vyskočila z Ianova klína. Ve vlastní židli přistála vteřinu předtím, než se otevřeli dveře.

„Zdravím,“ řekl Ian a vzhlédl, jako by se nudil. Kate čmárala do svých poznámek, jako by neměla čas se podívat nahoru.

„Jsem si dost jistý, že jsem měl tuhle místnost zamluvenou.“

Ian psal na klávesnici. „Jmenujete se Colin?“

„Jo.“

„Ve skutečnosti jste ve 3A, což je o dveře dál. Máte tu konferenční místnost od poledne do jedné hodiny.“

„Okay. Díky. Přísahal bych, že jsem měl zarezervovanou tuhle místnost. Nerad jsem rušil.“

„Žádný problém.“

„Máš reflexy kočky,“ řekl Ian poté, co Colin odešel.

Kate se zasmála. „Jsem taky docela pružná.“

„Věř mi. Tvému instruktoru Pilates děkuji každý den.“

„Musím se setkat s Ashley v jídelně. Chceš, abych ti donesla něco k jídlu?“

„Díky, ale asi je načase ukázat se venku. Dám si pěkně dlouhou procházku. Vezmu si něco v automatu.“

Znovu ho políbila. „Dobře. Tak ahoj za hodinu.“

Zahlédla Ashley v řadě a připojila se k ní.

„Tak jak se jmenuje?“ zeptala se Kate poté, co si nesly jídlo ke stolu a posadily se.

„Tristan.“

„Na jakém oddělení pracuje?“

„V marketingu.“

„Co ještě o něm víš?“

„To je všechno.“

„To je všechno?“ Možná se na ní nějak projevil vztah s Ianem, protože Kate přišel Ashleyin nedostatek informací matoucí. „Jak dlouho jsi pilovala svůj příjezd, aby se shodoval s jeho?“

„Nevím. Asi tak měsíc?“

„Víš, jestli má přítelkyni?“

„Nikdy jsem ho s nikým neviděla. Někdy projdu kolem jeho stolu při obědě, ale vždycky sedí s kolegy. Jen kluci.“

Kate se rozhlédla po jídelně. „Je tady teď?“

Ashley se nonšalantně podívala přes rameno na zbytek kavárny. „Nevidím ho.“

„Možná bychom se měly zaměřit na maximalizaci tvého potenciálu pro trochu větší interakci.“

„To zní dobře. Už mě unavuje zastavovat každé ráno u Starbucks.“ Ashley odšroubovala víčko limonády. „Ty máš přítele?“

Kate měla říct, že je sama, ale jak mohla pomoct Ashley, když si ani nemohla nárokovat vlastního přítele? „Ano.“

„Jak se jmenuje?“

„Steve.“ Počkat, ne. Steve je můj táta. Ježiši.

„Kde pracuje?“

„V NASA. Je astronaut.“ Odkud se to bere? Není divu, že jí Ian varoval o vymýšlení krycích historek. „Zrovna teď je pryč na tréninku. Na Mys Canaveral.“

Opravdu, Kate. Brzdi.

„Páni. To je zajímavé. Jak jste se poznali?“

Kate se zasmála. „Byla jsem na dovolené na Floridě a doslova jsem do něj narazila na ulici. Od té doby jsme spolu.“

Ashley pokrčila zmatením čelo. „Takže je to vztah na dálku?“

„Pro teď. Brzy se budu stěhovat. To proto jen vypomáhám. Nechci trvalou práci.“

Ashley si povzdychla. „Přála bych si, abys zůstala. S Tristanem potřebuju všechnu pomoc, kterou můžu dostat.“

Po obědě Kate řekla Ashley, že by chtěla ještě láhev s vodou, než se vrátí do práce. Když došly do odpočinkové místnosti, Ashley skoro narazila do Kate, která se náhle zastavila, protože u stolu seděl Ian, jedl bramborové lupínky a byl obklopen ženami. Procházel noviny, zatímco se pět zbožňujících párů očí snažilo zakrýt skutečnosti, že na něj zírají.

Kate si broukala písničku, když házela do automatu peníze a stiskla tlačítko pro vodu.

„Je to ‚Close to you‘ od Carpenters?“ zeptala se Ashley.

„Je to tak. Dobrý ucho.“

„Oh, tu písničku miluju.“

„Já taky.“

Pár dalších lidí dorazilo do odpočívárny a trpělivě čekali na mikrovlnku nebo na místo u stolu. Zdálo se, že ženy neochotně shromáždily své věci a zamířily zpět do svých kójí, zatímco na Iana vrhaly zadumané pohledy. Kate se na něj dívala jedním okem, zatímco pořád konverzovala s Ashley.

Když se naklonil k muži, který seděl naproti něj, slyšela dost jasně. „Znáš tu vysokou blondýnu u kávovaru?“

Muž se ohlédl přes rameno na Kate. „Neznám.“

„Chlape, kéž by měla sukni. Vsadil bych se, že má nohy až do nebe.“

„Vole. Nemluv tak nahlas. Nemůžeš říkat takový věci.“

„Proč, je tady politika sexuálního obtěžování tak přísná?“

Kate měla co dělat, aby se nerozesmála nahlas, protože Ian rozhodně hlas neztišil.

„Cože? Jo. Jsem si tím docela jistý.“

„To je fajn.“

Poslední věc, kterou Kate zaslechla, když s Ashley opouštěly místnost, byla Ianova úvaha o velikosti její podprsenky. „Vsadím se, že je to 34C. Na tyhle věci mám fakt dobré oko.“

„Chutnají ti bramborové lupínky víc, když jsi obklopen harémem?“ zeptala se Kate, když se Ian vrátil do konferenční místnosti.

„Ani ne, ale kdyby mě jedna z nich pozvala na oběd, mohli bychom se přidat na dvojité rande k tobě a Nathanovi?“

„Prostě ho nechej v těch khaki kalhotách, Todde, a nikdo nepřijde k úhoně.“

„Jaký byl oběd?“

„No, kromě toho, že jsem Ashley řekla, že se můj přítel jmenuje Steve a je zrovna mimo město na tréninku kosmonautů, tak v pohodě.“

Vybuchl smíchy. „Co to sakra, Kate?“

„Já vím. Bylo to první jméno, které mě napadlo a prostě mi vypadlo z pusy. Mimochodem, mohl bys zjistit pár věcí o tom klukovi, který se jí líbí, abych jí mohla pomoct?“

„Opravdu? Chceš, abych o někom něco zjistil?“

„To jsem ale blázen, co?“ Odtrhla kousek papíru ze svého zápisníku a napsala na něj Tristanovo jméno. „Pracuje na marketingovém oddělení. Potřebuju vědět, jestli má přítelkyni, nebo jestli je jen tak společensky nemotorný. Kluci občas potřebují trochu podstrčit, když má dojít k prvnímu kroku.“

Ian se zdál zmatený. „Opravdu?“

„No, ne zrovna ty. Ale ostatní někdy ano.“

„Jsi rozkošná, když děláš dohazovačku.“

„Potřebují trochu pomoc. Jsem přesvědčená, že jsou pro sebe stvoření, ale Ashley je paralyzována plachostí a Tristan je úplně jasný.“

„Zařídím to.“ Složil papírek a vložil si ho do kapsy. „Pojď. Jdeme na procházku.“

Neměla tušení, kam jí vede, až dokud nedošli do druhého patra. „Myslela jsem, že se chceš vyhnout IT oddělení?“

„To jsem chtěl předtím, ale teď je čas se trochu ukázat.“ Drze se producírovali po oddělení, jako by nikam konkrétně nemířili, ale nikdy jim nevěnoval další pohled. Šli kolem serverovny a zastavili se, když někdo vyšel dveřmi. Ian zíral do místnosti otevřenými dveřmi a nepohnul se, dokud se dveře zase nezavřely. Potom jí vedl po schodišti, kterými došli až do pátého patra. Zastavil před dveřmi.

„Čí je tohle kancelář?“

„Ředitelova. Potřebuju jen pár fotek a zase půjdeme.“ Vytáhl malý kovový nástroj z kapsy, zaměřil se na zámek, otevřel dveře a vtáhl jí dovnitř.

„To je z tvé sady paklíčů? Ukaž.“

Když jí podal předmět a zamkl dveře zevnitř, začal fotit telefonem.

„Kate, sedni si na židli.“ Poslechla, záda rovná a ruce složené na stole.

„Co s těma fotkama budeš dělat?“

„Možná z toho udělám koláž. Nazvu jí ‚podívej na všechny místa, do kterých jsme se dostali, zatímco jsi byl pryč.‘“

„To se mu bude jistě líbit. Ukaž, taky tě vyfotím.“

Vyměnili si místa a Ian zapnul ředitelův počítač. „Nabourám se nejdřív do jeho počítače. Když dám pár citlivých informací na plochu obrazovky, dodá to celé koláži na efektu.“

„To jistě ano.“

Po třiceti minutách dopsal. „Tak. Zveřejnění platu celého IT oddělení by mělo stačit.“

„Impozantní.“

Ian vypnul počítač, a když se chystali odejít, někdo zaklepal na dveře. Ztuhli. Když se dveře někdo pokusil otevřít, střelila Kate po Ianovi pohledem plným paniky. Mrkl na ní a podržel si prst před rtem.

Když se pět minut nepohnuli ani nevydali hlásku, řekl Ian tiše, „Tak jdeme.“