W-HH - 12. kapitola

Překlad: Liv

Holky,
hrozně se omlouvám za tu neplánovanou a dlouhou pauzu.
Bojovala jsem sama se sebou, ale ta nechuť překládat zvítězila pokaždé. Hlavně když jsou tam dlouhá souvětí a nekonečné kapitoly, uff.
PS: Kdyby tady byla hodná duše, která by mi s tím překladem chtěla trošičku pomoct, byla bych neskonale vděčná.Nepohrdnu ani korekturou. Kdyžtak mi nechte e-mail v komentářích a já se ozvu :)

Když Kate splnila první úkol sociálního inženýrství bez zádrhelů, oslavili to tím, že strávili odpoledne v posteli a večer si otevřeli láhev šampaňského u krbu. Byla pravda, že ta milá recepční a fotka nejroztomilejšího miminka na světě z toho udělali nejideálnější scénář pro úspěšné hacknutí, ale od té doby se jí USB napadení podařilo ještě dvakrát – jednou měla recepční fotku havajské pláže a v druhém případě to byl zlatý retrívr. Vzhledem k tomu, že teď mohl Ian poskytovat jakou součást svého balíčku i sociální inženýrství, získal další dva klienty a Kate z toho měla velkou radost. Možná nevyužije svůj právnický titul a už neřídí potravinářskou spíž, ale pomáhá Ianovi a práci si užívá. A když Ian trval na tom, že ji bude platit, neprotestovala, protože její první výplata, a každá další, bude anonymní dar pro potravinovou spíž Main Street.

Nebylo to stejné, jako kdyby tam pracovala, ale je to přínos a to se určitě počítalo.

Najala hospodyni, milou ženu jménem Renee, která měla chodit několik dnů v týdnu a uklízet, prát a kupovat potraviny, které jí Kate napsala na seznam. Vaření byla jedna z věcí, které se nehodlala vzdát a každý den se těšila, až si nalije sklenici vína, vyhrne rukávy a udělá večeři. Právě se zaměřila na thajské recepty a Iana to nesmírně těšilo.

Trval na tom, že jí doprovodí na každý její úkol sociálního inženýrství, ale v poslední době musel trávit více času s pracovní skupinou, takže ho přesvědčila, že to zvládne sama. Neochotně souhlasil. Ve skutečnosti si myslela, že bude snadnější, když tam nebude, protože nebudou muset předstírat, že se navzájem neznají. Kromě toho, mít publikum u svého potenciálního neúspěchu, i kdyby to měl být její manžel, jí znervózňovalo.

Její telefon cinkl s příchozí esemeskou, zrovna když zastavila na parkovišti dobrých patnáct minut předtím, než měla jít do akce.

Ian: Možná jsem zapomněl, že dneska začíná ta nová hospodyně.

Kate: Proboha. Jak nahý jsi byl?

Ian: Když jsem vešel do kuchyně, všechno se houpalo ve větru.

Kate: A teď s námi bude napořád.

Ian: Moje nahé tělo na ženy takhle působí, ano.

Kate: To moc dobře vím, proto s tebou taky jsem.

Ian: Myslel jsem, že jsi se mnou kvůli mým vlasům?

Kate: Tvoje vlasy jsou jen bonus.

Ian: Jsi na parkovišti?

Kate: Zrovna jsem dorazila. Sedím v autě a čekám, než přijde čas.

Ian: Nebuď nervózní. Vždycky může ustoupit a zkusit to jindy znovu.

Kate: Fajn. Tak mi přej štěstí!

Ian: Budeš skvělá. Jdi na ně, krásko.

Kate trvalo týden, než se připravila na tenhle konkrétní úkol. Začala tím, že si zjistila informace o svém cíli – Garrettu Linderovi, víceprezidentu marketingu. Pak se Ian naboural do DMV, aby zjistil model a značku jeho auta. Teď už je to několik dní po sobě, kdy ho Kate sleduje poté, co Garrett zaparkuje na parkovišti. Od té doby o něm ví pozoruhodné množství informací: jeho telefonní číslo, e-mailovou adresu, jaký předmět studoval, dokonce i se studijními výsledky, jeho účty na sociálních médiích s hesly, koníčky a jeho oblíbený druh hudby. Je rozvedený, ale má známost a každý den po práci se rád po cestě domů zastaví v nedalekém baru, kde zná barmana osobně. Nikdy nevypije víc, než dva drinky.

Jednou v noci seděla Kate v tom baru, když dovnitř vešel Garrett. Předstírala, že je zabraná do svého telefonu, nechala si vlasy spadnout přes obličej a ani jednou se na něj nepodívala, když posledních pětačtyřicet minut usrkávala ze své sklenice vína. Seděla dost blízko jeho místa, takže slyšela, jak si objednal gintonic a sledovala, jak barman sáhl po Hendricksovi.

Další večer seděla Kate s Ianem v autě na parkovišti, dokud neviděla, jak Garrett vchází do baru. O deset minut později si sedala k baru, mezi ní a Garrettem nechala jednu stoličku volnou. Na prstě měla snubní prsten, protože Ian chtěl, aby nebylo pochyb o tom, že je vdaná. Nechtěl taky, aby neúmyslně vysílala špatné signály. „Gin a tonic,“ řekla, když se jí barman zeptal, co si dá. „Hendric’s, prosím.“

Garrett na ní pohlédl a zvedl sklenici jejím směrem. „Další znalec ginu.“

Usmála se na něj. „Pokud to nebude Hendrick’s, tak proč se vůbec obtěžovat pitím?“ Barman před ní postavil sklenici a ona se napila. „Měla jsem takový den, že si tenhle drink rozhodně zasloužím.“

„Těžký den?“

Zhluboka se napila a povzdychla. „Hlavně frustrující.“

„Co děláte?“

„Byla jsem vedoucí účetní, ale můj zaměstnavatel musel udělat rozpočtové škrty a propustil skoro celé oddělení. Teď jsem recepční, dokud nenajdu novou práci.“

„Taky dělám v marketingu.“ Vytáhl z kapsy svou vizitku a posunul ji jejím směrem po baru.

Předstírala, že si ji čte, ale ve skutečnosti přesně věděla, co se tam píše. Potom se na něj obrátila a usmála se. „Chtěla jsem u vás pracovat, ale na vašich internetových stránkách se nepsalo, že někoho hledáte.“

„Většinou povyšujeme lidi, kteří už jsou zaměstnaní, ale občas najímáme i zvenčí.“

„Myslíte že–“ rychle zmlkla, jako by byla v rozpacích z otázky, kterou chtěla položit.

„Copak?“

„Jen jsem přemýšlela, jestli bych u vás mohla nechat životopis. Vím, že bych musela projít přijímacím pohovorem a vyplnit žádost, ale bylo by skvělé, mít kontakt na někoho ve firmě.“

„Jistě. Žádný problém. Prostě jděte na recepci a recepční řekněte, že jste přišla za mnou. V úterý a ve čtvrtek od jedné do dvou hraju squash, ale jinak bych tam měl být. Pokud ne, zastihnete mojí asistentku Sheilu.“

„Děkuji. To by bylo skvělé. Opravdu si toho vážím.“

„Samozřejmě. Žádný problém.“

Popíjela svůj  gintonic, zatímco on mluvil s barmanem a trpělivě čekala, než dopil svůj drink a odešel.

„Hotovo?“ zeptal se Ian, když nastoupila do auta.

„Jop.“

„Nějaké překážky?“

„Žádné. Firmu navštívím v úterý mezi jednou a druhou.“

„Když tam nebude.“

„Správně. Ale bude tam jeho asistentka Sheila.“

„Hezky.“

„Byl velmi příjemný. Milý chlap, lehce se s ním mluvilo. Víš, co bylo nejhorší?“

„Co?“

„Zjistila jsem, že opravdu nesnáším gin.“

Kate sledovala, jak se pohybují hodiny na přístrojové desce. Přesně ve 13:50 vešla do budovy a postavila se k recepci. V hale byly toalety – pro muže a ženy oddělené – a Kate si oddychla, když to vypadalo, že se do každé místnosti vejde jen jeden člověk a v tu chvíli byly obě dveře zavřené. Hned po pravici recepce vedla dlouhá chodba. Zahlédla konferenční místnost, kterou zmínil Ian, když tuto firmu navštívil firmy, aby podepsal smlouvu o auditu. Vedle oddělovalo pítko zaměstnanecké toalety.

„Dobré ráno,“ řekla a snažila se neznít moc čiperně. „Garrett Linder mi nabídl, že tady můžu nechat svůj životopis.“

Recepční vytočila číslo, a když telefon nikdo nezvedl, zavěsila. „Omlouvám se, ale pan Linder nezvedá telefon.“

„Oh, ano. Zmínil, že v úterky a čtvrtky hrává squash a pokud tady nebude, mám životopis předat Sheile.“

„Je mi líto, ale ten prostor je hlídaný a potřebovala bych jeho souhlas, abych tam mohla pustit návštěvníky.“ Recepční se usmála a natáhla ruku pro životopis. „Ujistím se, že ho dostane.“

„To je od vás velmi laskavé, ale chtěla jsem mu ho dát osobně. Byl tak milý, když jsme se dohodli, že se na něj podívá.“ Kate se podívala na hodinky. „Jsem si jistá, že to nebude trvat dlouho.“

Těžce polkla a zakryla si ústa rukou. Schválně si nanesla o dva odstíny světlejší make-up a úplně vynechala tvářenku. Přišla s tím nápadem úplně sama, a pokud to vyjde, bude to používat častěji.

„Jste v pořádku?“ zeptala se recepční.

Kate se naklonila a ztišila hlas. „Ranní nevolnost. Ale ten název je trochu vedle, protože se zdá, že je mi špatně celý den. Dneska je to ještě horší, než obvykle, ale byla jsem poblíž a opravdu jsem to chtěla mít za sebou.“

„Vím přesně, jak se cítíte. Když jsem čekala dceru, bylo to něco strašného.“ Soucitně se na Kate podívala a pak pokynula k řadě židlí. „Můžete počkat tady. Snad bude brzy zpátky.“

Kate počkala pět minut a pak znovu přistoupila ke stolu. „Myslím, že budu zvracet a tu toaletu v hale už někdo používá,“ zašeptala naléhavě. „Máte odpadkový koš?“ Měla slzy v očích a doufala, že její výraz ukazuje, jak je jí trapně.

Recepční se s hrůzou v očích podívala na Kate a ukázala směrem ke konferenční místnosti za ramenem. „Jsou tam další toalety. Otevřu vám.“

Když se Kate boky opřela o nízký kovový pultík, zaslechla bzučivý zvuk a dveře se otevřely. Klusala ke koupelně, a jakmile se za ní zavřely dveře, usmála se a nenuceně přešla ke kabince, kde se zamkla. Z kabelky vyndala USB, propisku a poznámkový blok, aby to všechno dala na podlahu. Vytrhla první stránku poznámkového bloku, kde byl seznam úkolů. První dvě položky byly všední, plánování schůzek a odpovídání na maily. Poslední položka byla zakroužkovaná a velkým bylo napsáno: OVĚŘIT PRO TEDA BROWNA, což bylo jméno ředitele firmy. Další USB a list s podobným seznamem úkolů, ale jiným jménem nechala u posledního umyvadla. Když odešla z toalety, zašla do konferenční místnosti a na stůl dala třetí sadu materiálů.

Když šla kolem recepce, nechala hlavu skloněnou, jako by byla příliš v rozpacích na oční kontakt a vyšla ze dveří.

Byla to více jak hodinová cesta domů, ale když už tam skoro byla, zazvonil jí telefon. „Ano, miláčku,“ řekla.

„Ahoj, krásko. Volám ti, abych ti poblahopřál k dobře odvedené práci. Víš, jakou mám radost, když mám kontrolu nad sítí klienta.“

„Všechny?“

„Dvě ze tří. Ale čekám, že se brzy připojí i ta třetí. Ty USB na toaletách byly použité jako první. Tak je to vždycky.“

„Nemůžu uvěřit, že jsou lidi schopný do svých pracovních počítačů strčit neoznačený USB disk, který našli na toaletách, jeden dokonce na podlaze vedle záchodů.“

„Neuvěřitelné, že?“

„A nechutné.“

Když dorazila domů, vešla do Ianovi kanceláře a sklonila se, aby mu dala pusu.

„Je ti dobře?“ zeptal se.

Vrhla se na gauč a povzdychla si, jako by jí bylo hrozně. „Urputně bojuji se zlými záchvaty ranní nevolnosti.“

Na tváři se mu objevil láskyplný úsměv. „Snažíš se mi něco říct?“

Víc už ho milovat nemohla.

„Tvoje reakce je ta nejsladší věc, kterou jsem kdy viděla, a moje srdce právě roztálo, ale pokud nám nedávno neselhala antikoncepce, tak bude tohle dítě jen hrané. Použila jsem bledší odstín make-upu, aby si recepční myslela, že mi není dobře. Zmínila jsem jméno víceprezidenta firmy i jméno jeho sekretářky, aby mi uvěřila, že mám legitimní důvod tam být. Ale pak jsem měla strach, že mě nenechá jít za Sheilou, což se přesně stalo. Plán B zahrnoval to, že jí donutím, aby mě pustila dovnitř, čehož jsem dosáhla tím, že jsem hrála ranní nevolnost a hrozilo, že pozvracím celou halu.

„Člověče, ty jsi dobrá.“

„Tuhle lest jsem určitě nepoužila naposledy. Mám pocit, že mi zaručí vysokou míru úspěchu.“

„Jsi připravená na týmovou práci?“

Nikdy nezvážila možnost, že by mohli na sociálním inženýrství spolupracovat a nemohla přijít na nic zábavnějšího, než práci s jejím manželem.

„Mám nového klienta a musím ti říct, Katie, že mě jeho samolibá arogance trochu štve.“

Zasmála se. „Pokud ti to vadí, tak bude asi opravdu arogantní.“

„Poslední dvě firmy, které najal, byly v pokusu o průnik neúspěšné. Mám pocit, že mi tuhle práci nabídl jen proto, aby z nás mohl udělat číslo tři.“

„Och, jdeme na to, Iane.“

„To jsem si myslel, krásko. Přípravu budu mít dodělanou do konce víkendu. V pondělí začneme.“