TTA - 24. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Arey

TAIYA

„Co to čteš?“ zeptá se Ryan a sedne si vedle mě na sedačku.

Stáhnu knížku do klína a podívám se na něj. „Romantika.“

Obočí mu vystřelí až k čelu. „Je to porno… teda myslím erotika?“

Zakoulím očima. „Jestli tam je sex? Ano.“

Zašklebí se. „Nechceš předvést nějakou část?“

Kousnu se do spodního rtu, jak jsem z té představy trochu vzrušená.

„Líbí se ti ten nápad, co? Hmmm,“ řekne, nakloní se a políbí mě.

„Jsem jako hrdinové z tvých knih?“

Zasměju se. „Kéž by.“

„Máš pravdu. Jsem lepší,“ řekne a usměje se.

Zavrtím hlavou nad jeho obrovským egem. „Potřebuješ se trochu krotit. Kromě toho, hrdina v této knize se nezaplete s jinou ženskou, když ho životní láska opustí. Což není tvůj případ.“

Ticho, potom „Takže jeho žena ho opustila a on neměl žádnou jinou ženskou?“

„Jo.“

„Jsem chlap, krásko,“ odpoví. „Možná by měl navštívit doktora, když se mu nemůže postavit.“

„Je to romantické,“ zamračím se.

„Je romantické to, že nemá erekci?“

„Pro každého kromě ní, ano.“

Povzdechne si a přitáhne si mě na klín. „Opravdu je to v té knížce nebo sis jen do mě kopla?“

Začnu se třást tichým smíchem. „Vážně jsi to řekl?“

Vrátím se o několik stránek zpět, najdu kapitolu a ukážu mu ji. Rychle to přečte a zamračí se.

„Nemůžu uvěřit, že sis myslel, že jsem si to vymyslela,“ zamumlám a zavřu knihu.

Políbí mě na zadní stranu krku. „Zdá se, že nevím nic o romantických knihách.“

„To je v pořádku. Stejně tě miluju,“ řeknu a opřu se o něj. „Nevzpomínám si, kdy jsme naposledy měli volno a nic nedělali.“

„Neřekl bych, že nebudeme dělat nic,“ řekne a sklouzne rukou a uchopí má prsa. „Myslím, že se tě nikdy nenabažím.“

Ten chlap je vážně nenasytný. N,e že bych si stěžovala. Nadechnu se, když mě otočí, skloní hlavu a jemně okusuje prsa přes bílé šaty. Sleduju, jak se přesune k mým rtům a políbí mě tak, až mi zvlhnou kalhotky. Vjedu mu rukou do vlasů a zatáhnu, tiše tak požaduju více. Sednu si mu do klína a roztáhnu nohy a začnu se o něj třít, ukazuju mu, co mám na mysli.

„Nenasytná holka,“ zamumlá a řekne to, co jsem si myslela já o něm. Usměju se proti jeho rtům a políbím ho vší silou, co mám. Ruce se mi začnou pohybovat, přejedu přes jeho břišáky, cítím každou jejich křivku. Přeruším polibek a vytáhnu mu tričko a odhodím pryč. Kousnu se do rtu, jak si ho prohlížím. Myslím, že mě nikdy neunaví se na něj dívat. Jako sexy zákusek. A to všechno je moje.

„Zamumlala jsi právě moje?“ zeptá se a vypadá vzrušeně a pobaveně. Víčka má ztěžklé a na rtech mu hraje nepatrný úsměv.

„Řekla?“ zeptám se udýchaně, oči mi bloudí po jeho těle.

„Jo, řekla a jsem si jistý, že je to moje hláška,“ řekne a přejede velkýma rukama po mých stehnech, sáhne po lemu šatů a přetáhne mi je přes hlavu. Do šatů se mi zamotají vlasy, takže se natáhnu a pomůžu je sundat. „Nádhera,“ vydechne a palcem přejede po krajkové podprsence. Olíznu si rty, když mi přejede přes bradavku. Netrpělivě se odtáhnu a rozepnu podprsenku, nechám ji spadnout, stáhnu ramínka přes ruce a odhodím ji na podlahu. Ryan tam sedí jen v džínách, sednu si na něj obkročmo, na sobě mám jen titěrné hedvábné leopardí kalhotky. Dovedu si představit, jak vypadáme. Přejedu mu rukama po hrudi, moje tmavá proti jeho světlé kůži. Posunu ruce dolů ke knoflíku a snažím se mu neúspěšně stáhnout kalhoty.

„Potřebuju je sundat!“ zavrčím. „Proč nosíš tak těsné džíny?“ stěžuju si.

Ryan se zasměje, zvedne boky a pomůže mi stáhnout mu kalhoty přes boky. Můžu vidět, jak jeho penis napíná látku boxerek, s úšklebkem je taky stáhnu.

„Tady ho máme,“ zamumlám, sjedu na podlahu, takže před ním klečím. Olíznu si rty a podívám se na něj.

Potom zatřesu jeho světem.

*****

„Tady je Váš drink,“ řeknu chlapovi a posunu k němu skotskou. Nevím, jak jsem večer skončila pracovat v baru, když nemám ponětí, co mám sakra dělat. Jade je nemocná, Tag má volno a jel pryč se svojí dcerou a Reid se Summer jsou na druhé straně města a užívají si čas se Sephií. Takže bar zůstal na nás s Ryanem. To je katastrofa. Mám štěstí, že mám za manžela někoho tak trpělivého jako Ryana, protože jsem tady byla jen dvě hodiny a už jsem rozbila sklenici a připravila dva špatné drinky. Otočím se k němu, okouzluje skupinu lidí a připravuje pět drinků rychleji, než já zvládnu jeden. Jo, myslím, že se zůstanu u tancování.

„Jsi v pořádku“ naznačí Ryan pusou, přikývnu a přinutím se k úsměvu a otočím se obsloužit dalšího zákazníka. Objedná si koktejl, o kterém jsem neslyšela, takže se rychle podívám dolů na návod, který mi dal Ryan, jak připravit jednotlivé koktejly.

O hodinu později je bar prázdný se usměju, když uvidím známou tvář.

„Ahoj cizinko,“ řekne a okamžitě se cítím špatně, protože až na jednu rodinnou večeři, jsme spolu nestrávili žádný čas, od doby, kdy jsme s Ryanem spolu.

„Ahoj Scotte, jak se máš?“ zeptám se a nakloním se přes bar, abych ho políbila na tvář.

„Dobře a co ty? Mám pocit, že jsem tě neviděl věčnost,“ řekne a zabubnuje prsty na baru.

Zašklebím se. „Já vím. Omlouvám se. Co děláš zítra?“ Ryan to bude muset překousnout, protože nechci být člověk, který se zbaví svých přátel, když má vážný vztah. Manželství. Cokoliv. Scott tady byl pro mě, když jsem měla zlomené srdce a na to nikdy nezapomenu.

„Zítra celý den pracuju, ale ve středu mám volno,“ řekne a laskavě se usměje.

„Škoda, že ve středu večer už něco máš, Tay,“ slyším hluboký hlas za mnou.

Otočím se a zamračím. „A co mám v plánu?“ mám dvě taneční hodiny a to je všechno.

„Ošukat mě,“ řekne vážným tónem. Podívám se na něj a dvakrát zamrkám. Otevřu pusu, nadechnu se a zase ji zavřu. Můžu přísahat, že jsem ho slyšela říct, že…

„Řekl jsi právě… ?“

„Jo,“ řekne, než můžu dokončit větu.

Sevřu rty a zúžím oči. „Nebuď drzý,“ zašeptám a otočím se zpátky ke Scottovi, který rozšířenýma očima sleduje Ryana. „Promiň,“ naznačím pusou, snažím se usmívat, aby ta chvíle nebyla tak trapná. Nestane se tak. Odkašlu si a pokračuju. „Středa zní dobře.“

„Nepůjdeš s ním ven, Tay,“ řekne Ryan a zní rozhodně.

Skousnu si vnitřek tváře. „Odkdy kontroluješ můj život?“

„Od té doby, kdy se snažíš jít sama ven s chlapem, který se ti chce dostat do kalhotek,“ řekne a stále sleduje Scotta, který vypadá, že by byl radši kdekoliv jinde, než tady. Nemám mu to za zlé. Dokonce i já chci být kdekoliv jinde, než tady. Otočím se k Ryanovi zády, doufám, že to pochopí. Jasně, to by nemohl být Ryan, aby se nerozhodl posunout blíže do mého osobního prostoru.

„Nechci, abys s ním šla někam sama,“ řekne teď jemnějším hlasem. Musel si všimnout, že jsem naštvaná, tak se snaží jinak. Chytrý chlap.

Dám Scottovi pití a ten se vrátí zpátky ke stolu a svým přátelům. Opravdu se mi nelíbí, že takhle se mnou mluví na veřejnosti. Pokud měl Ryan obavy, tak mě klidně mohl vzít stranou a říct mi to v klidu, ne to na mě vysypat, když jsou ostatní kolem. Obsloužím další tři zákazníky a celou dobu cítím na sobě jeho pohled, ale nepodívám se na něho. Snažím se předstírat, že tady není, což je docela těžké. Je opravdu těžké ignorovat vysokého, svalnatého, sexy chlapa, který tam stojí a sleduje každý váš pohyb.

„Jak dlouho budeme mít tichou domácnost?“ zeptá se, stojí přímo za mnou a obejme mě kolem pasu.

Pustím z ruky utěrku a povzdechnu. „A to je důvod proč by manželé spolu neměli pracovat.“

Políbí mě na vršek hlavy a otočí mě čelem k sobě. „Žárlil jsem,“ přizná. Po jeho přiznání se na něj překvapeně podívám.

„Žárlíš?“ zopakuju tiše a chci to víc vysvětlit.

„Já vím, že jste jen přátelé, ale… zná tě. Zná tě dobře a to se mi nelíbí. Chci být jediný, který je ti nejblíž,“ řekne a sevře rty.

„Je to jen kamarád, Ryane.“

Promne si zadní část krku. „Kamarád, který byl u tebe, když jsme se rozešli. Nevím. Neumím to vysvětlit. Prostě se mi to nelíbí. Vím, že k tobě něco cítí; věř mi, prostě to vím. Můžeš to všechno popřít, sakra, nemám mu to za zlé, jsi úžasná. Ale jsi moje a nechci, aby si myslel, že má šanci.“

„Ryane-“

„A jak by ses cítila, kdybych se šel poflakovat s nějakou kamarádkou?“ zeptá se a pozvedne obočí.

Nadechnu se, ani trochu se mi to nelíbí.

„Přesně tak,“ řekne a tváří se samolibě.

„Nechce mě. On ví, že jsme jen přátelé. Opravdu po mě chceš, abych byla člověk, který odkopne lidi, kteří při mně stáli, když jsem měla zlomené srdce?“

„Nakonec jsme se usmířili,“ zamumlá si pod vousy a skloní pohled.

„Neřekla jsem to, aby ses cítil špatně. Jen jsem se snažila, abys to pochopil.“

„Já vím,“ řekne a dá mi ruku na záda. Chystá se něco říct, ale přijdou zákazníci a chtějí pití. „Dokončíme to později.“

„Fajn,“ řeknu s povzdechem a podívám se na Scotta, který mě zamračeně sleduje. Skvělé, teď si nejspíš myslí, že mě Ryan ovládá a že jsem slabá ženská, která mu dovolí po sobě šlapat. Naplním ledničku, a co můžu, tak uklidím. Posbírám ze stolu prázdné lahve, když ke mně přijde Scott a sundá mi něco ze zad.

„Co to je?“ zeptám se na papír v jeho ruce. Zvedne obočí a podá mi ho. Na papíru stojí „Majetek Ryana“, přilepil mi to na záda kouskem pásky, jako když se připíná „Kopni mě“ vzkaz. Zmáčknu vzkaz a nevím, jestli se mám smát nebo křičet. Zachytím Ryanův pohled, chlapecky se usměje a mrkne. Zavrtím hlavou a hodím po něj papírem, mířím na jeho hlavu. Přikrčí se a ramena se mu třesou smíchy.

„Odcházím,“ řekne Scott vedle mě. Otočím se k němu a dám mu pusu na tvář.

„Ráda jsem tě viděla, Scotte. Napíšu ti, kdy se potkáme, jo?“

Usměje se a přikývne, zamává, než odejde se svými přáteli. Seberu další prázdnou láhev a jdu ke koši ji vyhodit. Bar se najednou vylidní a já jsem za to vděčná.

„V kolik zavíráme?“ zeptám se ho a obrátím se k němu.

„Za deset minut. Jsi v pořádku?“ zeptá se a obejme mě. „Vypadáš unaveně.“

Zavrtám mu tvář do hrudi. „Jsem v pohodě. Jen trochu hladová.“

„Raději nakrmím svojí ženu, než… hmmm,“ zabručí a pevněji mě obejme. „Půjdu rychle zavřít, pak můžeme jít a něco si dáme.“

„Chceš, abych něco udělala?“ zeptám se a rozhlédnu se.

„Udělala jsi dost. Co kdyby sis sedla a já ti udělám něco k pití?“ řekne a zvedne mě. Drží mě za zadek trochu déle, než mě posadí na židli.

„Úchyláku!“ dráždím ho a vypláznu jazyk.

Sleduje můj jazyk. „Nedávej mi nápady.“

„Jako bys to potřeboval!“ Řekněme, že Ryan dokáže být… nápaditý.

„To je pravda,“ řekne a usměje se.

„A ne, nechci pití. Něco si vezmu s sebou.“

„Jsi si jistá?“

„Jo a stejně nemám žízeň. Myslím, že toho využiju později,“ řeknu tónem, který z nevinné věty udělá sprostou.

Vykouzlí úsměv, díky kterému padají kalhotky, a sleduju ho, jak jde dokončit práci, zavřít bar a vybrat pokladnu. Za patnáct minut je zpátky a zvedne mě ze židle.

„Jdeme nakrmit mojí holku.“