SF - EPILOG

Překlad: Tanulka

Sela

Můj život je mentální zápisník plný klipů a obrázků, které si snadno vyvolám z paměti. Zobrazující mou cestu vývoje, spásy a vykoupení. Snažím se na minulost moc nemyslet, ale spíše se rozhodovat, jakou vzpomínku si nechat, kde příběh skončil, abych mohla posoudit opodstatněnost, jak daleko jsem došla.

Tři týdny po propuštění a stažení obvinění z vraždy …

Je to už tři týdny, kdy bylo obvinění proti mně a Beckovi staženo, ale zdá se to jako by to byl úplně jiný život. Už jsem v našich životech zavedla tolika změn, že se mi někdy minulost zdá nereálná. Jsme vyznavači „velkého třesku“ a tak jsme se rozhodli, že potřebujeme naše věci zjednodušit, že bychom mohli vytvořit nový život.

Také potřebujeme opustit Kalifornii.

„Zdaleka ta nejlepší věc,“ říká realitní makléřka, když rozhazuje její paží přes úzký obývací pokoj, kde stojí vratce vyhlížející terasa, „je tu přístup na pláž a panoramatický výhled na Mexický záliv.“

Sleduji, jak Beck prochází skleněnými posuvnými dveřmi, které vedou ven, ale já za ním nejdu. Můžu vidět ten pohled z místa, i když stojím v kuchyni, která je od obývacího pokoje oddělena pultem ve tvaru L. Což bere dech.

Chodník z prken začíná ve spodní části schodů a pokračuje pravděpodobně několik desítek metrů přes duny až dolů na pláž. Písek je bílý, vypadající měkce a voda v zálivu Florida Panhandle má odstín světle modré až tyrkysové, která se stává postupně tmavší, jak se voda stává hlubší. Otočím se k makléřce a Beckovi zády a projdu kuchyní, snažíc si představit, jaké by to bylo tady žít.

Celý svůj život jsem žila v Kalifornii a je to tady velmi odlišné. Ploché a horké. Vlhce horké. Bude trvat nějaký čas si zvyknout, a jak říká Beck, můžu celý den chodit v bikinách a proti tomu on rozhodně není.

Ucítím na svém kyčli ruku a Beck je ve chvíli u mě a tlačí mě zpátky do kuchyně. Dívá se na záliv, dřevo skříní a přejíždí rukou po dveřích. Třípodlažní, malá chatka má pouhých 420 čtverečních metrů a byla postavena počátkem osmdesátých let. Je velmi stará.

Velmi, velmi stará.

„Stěny nejsou bílé,“ poznamená.

Přikývnu a skloním hlavu k našim nohám. „Linoleum.“

„Mírně stočené v rozích,“ dodává.

Realitní makléřka se rozeběhne, bojíc se, že ztratí možnost prodeje tohoto krásného malého domku na pláži a hned nás ujišťuje.

„Jsem si jistá, že majitel může podlahy a zdi předělat, jestli je to nějaký problém.“

Beck se na mě podívá se zvednutým obočím a já se na něho usměji. Díky verbální komunikaci víme, že jsme na stejné vlně.

Obrátím se na realitní makléřku. „Podlaha je dokonalá, tak jak je a zdi si můžeme přemalovat. Vezmeme to.“

Čtyři měsíce po propuštění…

Život na ostrově St.George je fajn. Beck a já jsme se přestěhovali hned, jakmile jsem odpromovala na Golden Gate s magisterským titulem a aklimatizujeme se. Nejtěžší na tom je, že nevídáme Caroline a Ally, ale to dnes napravíme. Beck je vyzvedne na letišti Tallahassee a přiveze je k nám. Caroline zůstane týden a pak tu na další tři týdny nechá s námi Ally, užívat si slunce na Floridě, což vyplníme ještě výletem do zábavného parku Disneyland.

Beckův pracovní život nabral zcela jiný směr. A i když má stále prsty ve velmi zajímavých projektech, jeho dny jsou zcela flexibilní. Dává přednost pozdnímu vstávání se mnou, kdy se většinou probudí s rukou mezi mýma nohama, a další hodinu strávíme hrátkami v posteli. Pak následuje pozdní snídaně. Ve třetím patře půdní vestavby má domácí kancelář, kde pracuje.

Minulý měsíc byl dokončen prodej Cukřenky. Stejně jako jsme se rozhodli odejít z Kalifornie, tak Beck nechtěl, aby mu zbylo něco, co by mu JTho připomínalo. Vypracoval důmyslnou dohodu s majiteli začínající společnosti s názvem ET Technologies, kteří před několika měsíci oslovili jeho a JTho s prosbou o zainvestování do jejich vývoje nového softwaru, který dokázal číst mimiku obličeje.

Beck se o to velmi zajímal. Navrhl prodat Cukřenku jim výměnou za 50 % vlastnických práv na jejich začátku a plná vlastnická práva na příslušné patenty na software, u kterých se podílel na vývoji.

Byl to pro ně dobrý obchod, protože obchod není bez rizika a neexistuje žádná záruka, že společnost půjde dál, vzhledem k tomu, že Cukřenka byla solidní firma, která potřebovala údržbu. To jim poskytuje tok peněz, aby si mohli žít dobrý život, zatímco Beck pracoval ve své kanceláři a vytvářel tento úžasný program.

Slyšela jsem, že se otevřely přední dveře a pak dupání po schodech, jak Ally letí do kuchyně.

„Selo,“ křičí a vrhá se mi do náručí.

Zvednu ji a objímám. Poté ji opět postavím na zem a podrobně si ji prohlížím. „Přísahám, že jsi aspoň o 10 cm vyšší, než jsem tě viděla naposledy.“

Pozvedne ke mně nosík a říká: „Maminka říká, že budu vysoká jako vrba, což je divné, protože maminka je malá.“

Mé oči vystřelí k Caroline, která právě vstupuje dovnitř a ta se na mě usměje. JT byl vysoký a je patrné, že Ally zdědila výšku po něm. Beck se za nimi plahočí se dvěma velkými kufry v rukách. Caroline a já se obejmeme, držíme se pevně a kolébáme se ze strany na stranu, protože se vzájemně rádi vidíme.

Tento týden bude úžasný. Máme naplánovaných tolik věcí, protože velká, ale extrémně horká Florida má hojně aktivit a krásné pobřeží k prozkoumání. Ale máme také jeden úkol. Beck a já budeme pracovat na tom, abychom přesvědčili Caroline, aby opustila Kalifornii a přestěhovala se sem. Nic ji tam nedrželo kromě Dennise, který na ni kvůli nám dohlížel.

Caroline s ode mě odtáhne a rozhlíží se. „Miluju tohle místo,“ říká, přičemž se dívá po dekoracích. Beck a já jsme chatu vybavili pobřežními tématy jako je lampa z mušlí, obrázky plachetnic a miniaturní pokojové palmy.

„Ale budete potřebovat udělat nějaké opravy,“ říká, když se podívá na linoleum. Věřím, že to pravděpodobně původně byla krémově bílá barva s designem hnědým čtverců, které byly umístěné po diagonále. Hnědá postupně vybledla do zlatohnědé a krémově bílá je spíše zažloutlá. Je to docela odporné, ale přesto jí říkám: „Dostaneme se k tomu…jednoho dne. Ale opravili jsme skříně. Odstranili jsme původní barvu a nabílili je. Byl to vcelku legrační projekt.“

„Musíš si sehnat práci,“ směje se Caroline. „Selo Halstead, vím, že neděláš rekonstrukce interiérů.“

Nemyslí to špatně. Projekt skříňka byla zábava, ale můj mozek se začínal nudit. Dokončila jsem svůj vysokoškolský titul těsně předtím, než jsme se přestěhovali a snažím se najít práci jako poradce, ale možnosti v této oblasti a komunitě jsou omezené. Beck na mě stále tlačí, ať si otevřu vlastní praxi a začnu si budovat vlastní kariéru.

Je to dobrý nápad.

Možná.

Jedenáct měsíců po propuštění…

Běžím po schodech nahoru na terasu z promenády a Becka mám v patách. Je neobyčejně teplý prosincový den a to, i když jsou pouhé dva dny před Vánoci. Děláme to, co všichni Floriďané. Vezmeme si plavky a dovádíme na pláži.

Dnes jsem neměla nic na práci, což není nic neobvyklého. Před dvěma měsíci jsem si otevřela svojí soukromou poradenskou praxi. Ačkoliv jsem inzerovala, že se specializuji na poradenství v oblasti znásilnění, je tu tak malá komunita – za což jsem vděčná – že je opravdu málo lidí, kteří by potřebovali tyto konkrétní služby. Takže dělám i obecné poradenství a většina mých klientů jsou páry, které směřují k rozvodu a snaží si své manželství udržet.

„Měla bys běžet rychleji, Selo,“ volá za mnou Beck a jeho dupání na dřevěných schodech je hlasité, takže vím, že je opravdu blízko. Neodvažuji se otočit hlavu, abych neztrácela drahocenné vteřiny.

Soutěž je o tom, kdo první si vezme pivo z ledničky.

Cena pro vítěze?

Vítěz dostane orální orgasmus od poraženého.

A poražený bude celý týden uklízet kuchyni. Je to tím větší cena, protože mě Beck jeho pusou dost rozmazluje. Proletím skleněnými posuvnými dveřmi, které jsme nechali předtím otevřené, a když jsem v chatě, Beck mě chytí kolem pasu. Zvedne mě do vzduchu a otočí za sebe. Neubráním se výbuchu smíchu.

„Podvádíš,“ křičím.

„Jako proč?“ Směje se taky a pak vyletí do kuchyně.

Ve chvíli, kdy narazí na čáru, která vymezuje kuchyň od obývacího pokoje – je to čára, která vede mezi starým linoleem a novou dřevěnou laminátovou podlahou – jeho noha zakopne o zvlněný okraj a on úplně ztratí rovnováhu. Paže mu vlají jako větrný mlýn, jak se snaží získat zpět rovnováhu a zmírnit trajektorii dopadu. Částečně se mu daří zastavit jeho pád na ledničku, která se téměř převrátí.

„Ježíšikriste,“ bručí Beck, když se ke mně obrátí, celý bledý z možné katastrofy.

„Musíme tu podlahu zatraceně dodělat.“

Loudám se do kuchyně, směji se, a když k němu dojdu, začnu mu rozvazovat šňůrky od plavek. Můj hlas je zastřený, když mu říkám: „Možná. Jednoho dne. Ale právě teď jsem o závod ztratila zájem.“

Beckova tvář se začíná zbarvovat, jak mu tvrdne penis, když mu po něm přejíždím a rozvazuji šortky. Vzhledem k očekávání a touze v jeho tváři zrychlím.

Zvonění Beckova mobilu nás oba vyruší, ale vzhledem k tomu, že jsem teprve začala, se Beck po něm natáhne a zvedne ho: „Beck North.“

Sleduji, jak jsou jeho oči vyvalené, a jsem zvědavá, kdo je na druhé straně linky. Když poslouchá je na něm vidět závan lítosti. Okamžitě dám ruce pryč z jeho rozkroku a položím je na jeho hruď, jako náznak emocionální podpory. Jeho oči se zvednou a podívá se na mě, když osobě říká: „Dobře. Děkuji, že jste mi dal vědět. Podívám se na Váš email.“

Beck zavěsí a ani se neobtěžuje čekat, až se ho zeptám, co se stalo. „Můj táta dostal včera v noci infarkt. Bylo to náhlé a nedalo se nic dělat. Byl mrtvý dřív, než dorazila záchranka do domu.“

Ruka mi vyskočí před ústa a zalapám po dechu, ale nic neříkám. Slova, jako je mi to líto, jsou na nic, protože si nejsem jistá, že je tak opravdu myslím. Chci tím říct…je mi líto, že někdo zemřel, ale nemyslím si, že jeho smrt nějak zasáhne Becka. Jeho rodiče ho nekontaktovali od té doby, co byl obviněn a ani potom, co bylo obvinění staženo. A Beck nekontaktoval je.

„Byl to právník,“ řekl zamyšleně. „Očividně můj otec před několika měsíci změnil závěť. Odkázal nějaké peníze mě i Caroline a zbytek mé matce.“

„Opravdu?“ Říkám ohromena tou zprávou. To bylo poprvé, co se znal ke své dceři od jejího znásilnění.

„Caroline nebude ty peníze chtít,“ říká Beck.

„Ani náhodou.“

„Dám svůj podíl na nějaké krizové centrum pro znásilněné, nebo tak něco,“ dodává.

„Myslím, že je to skvělý nápad.“

„A teď,“ říká a tlačí mé ruce z jeho hrudi směrem k jeho břichu. „Kde jsme to skončili?“

Zastavím ruce a přitisknu mé prsty na jeho břicho. „Chceš si o tom promluvit?“

„O tom, že můj otec zemřel?“ Ptá se překvapeně.

„Ano,“ protáčím na něho oči.

„Miláčku…víš, že pro mě moji rodiče už byli mrtví, ne? Necítím nic víc, než obecný smutek, že někdo, koho jsem znal, zemřel. Nebyl tu pro své děti, když ho potřebovali. Moje matka je to samé. Takže ne, nechci si o tom promluvit.“

Nakloním se a políbím ho na hruď, abych projevila pochopení. Jsem si jistá, že ho to zasáhlo mnohem více, než si teď přiznává, ale nechám ho to zpracovat kousek po kousku a vrátíme se k tomu později.

A do té doby si klekám na kolena na zažloutlé linoleum a dávám svému muži jeho odměnu.

Patnáct měsíců po propuštění…

„Jsou tady,“ píská Ally u kuchyňského okna, z kterého vidí na příjezdovou cestu.

Ve skutečnosti jsme vlastně v první patře, kde je kuchyň a obývací pokoj. Na dalším patře jsou tři ložnice a pak ještě půda. Náš domek je malý, ale vysoký a od pláže vypadá praštěně, ale líbí se mi. Už je to skoro rok, co jsme se sem nastěhovali, a mohu říci, že až nyní se cítím oficiální Floriďanka.

„Pojď sem, zlato,“ říká můj táta, když přichází ke vchodovým dveřím a natahuje ruce k Ally. „Pojďme je dolů přivítat.“

Můj táta je tu na dovolené už téměř týden. Chystá se jít do důchodu a uvažuje, že se sem přestěhuje. Řekl nám, že Marii se ta myšlenka nelíbí a myslím si, že to mezi nimi způsobilo tření. Podle těch pár konverzací, které jsem zaslechla, když spolu telefonovali, cítím, že je to mezi nimi velmi napjaté. Chci, aby můj táta byl šťastný, ale také ho chci přestěhovat na Floridu, takže…je mi líto Marie. Budu na něho dál tlačit.

Beck se loudá ven ze dveří za Ally a tátou, ale nejsem ještě ani u dveří, když to vidím. Za naším autem parkují další dvě auta: Carolinin malý sedan, který řídila ona a přívěs, který přes celou zemi řídil Dennis, který pomohl Caroline a Ally se stěhováním. Budou žít v domku na pláži asi čtyři bloky od nás.

Ally vylétla ven s mým otcem, když Caroline a Dennis parkovali po dlouhých hodinách cesty na naší příjezdové cestě. Sleduji, jak Ally objímá svou matku a pak Dennise. Dennis a Beck se poplácají po zádech. Můj táta jde k zadní části přívěsu, otevře ho a posuzuje situaci. Dnes je už pozdě a nebudeme jejich věci vykládat, ale jistě jim pomůžeme zítra. Ovšem můj táta to je plánovač.

Všichni vyrazí zpátky do domu, první jde Beck a Ally, následuje je Caroline a pak Dennis. Neušel mi malý pohyb Dennise, který položil ruku na Carolinin bok, když šla po schodech před ním. Je to velice intimní a přemýšlím, zda se jejich přátelství změnilo v něco víc.

Později v noci si grilujeme venku na zadní terase krevety. Beck a já jsme si koupili venkovní gril a není nic lepšího, než sedět pod širým nebem za šumění oceánu a zářícího ohně. Všichni jsme nacpaní a šťastní z dobrého jídla a několika láhví vína, které jsme si otevřeli.

Ally leží na Carolinině klíně, hlavu mající na rameni. Dennis sedí na židli vedle nich a dle mého názoru neskrývá skutečný zájem o Caroline. Ačkoli zdá se, že ona na mě zapomíná. Můj táta vyvažuje jeho sklenici s vínem na břiše a vypadá to, že je na pokraji toho, že ve svém křesle usne, zatímco čeká na Becka, až se vrátí s další láhví vína.

Když vstoupí na terasu, dech se mi zastaví.

Stává se to téměř pokaždé, když jsem od něho pryč déle než několik minut a když se objeví, všechny moje smysly zrychlí. Domnívám se, že za poslední rok ještě zkrásněl a to protože souhlasil žít tenhle nový život. Tohle je člověk, který je mnohem uvolněnější, šťastnější a spokojený s jeho životem.

„Rád bych si připil,“ říká, když projde dveřmi na terasu. Můj táta sebou na základě toho hluku trhne a zamrká. Každý z nás se podívá na Becka očekáváním. Otevírá novou láhev vína a nalévá každému jednotlivě, než ji položí na zábradlí.

Přistoupí ke mně a podá mi ruku, abych vstala. Podržím mu sklenici s vínem, když mě o to požádá, aby mi mohl dát ležérně ruku kolem ramen. „Jsem opravdu rád, že jste všichni u nás doma. Všichni, kdo tu sedíte, jste moje rodina…Selenina rodina. Člověk by si myslel, že tady má všechno, co by kdy mohl chtít, ale bohužel…je tu ještě jedna věc, co mi v životě chybí.“

Tázavě k němu otočím tvář, protože jsem si myslela, že tohle bude šťastný a přátelský přípitek, ale najednou se zdá velmi vážný.

Beck se ke mně otočí, vezme mi z ruky sklenici s vínem a postaví jí na zábradlí poblíž láhve. Chytí mi ruce a krátce mi je mačká, než poklekne na jedno koleno.

Vytáhnu z jeho sevření jednu ruku, abych si ji dala před ústa.

Do prdele.

Právě teď…wau.

Beck sáhne do kapsy a vytáhne šedou sametovou krabičku a není pochyb, že je v ní prsten. Otevře ji a drží ji proti mně, abych viděla tu záři. Je to krásný, jednoduchý prsten s diamantem, který není ani příliš velký a ani příliš malý. „Selo, ty a já jsme si prošli peklem a zpět a ten pekelný oheň neudělal nic víc, než naše pouto ukul stejně silné jako ocel. Začali jsme nový život a ten je zatraceně dobrý. Jediný způsob, jak to udělat ideální je, že budeš moje žena.“

Vytáhne prsten a navlékne mi ho dřív, než se stihnu nadechnout.

„Prokážeš mi tu čest?“ Ptá se, velmi formálně a tradičně, ale to je důvod, proč ho tak moc miluji.

„To si piš, že prokážu,“ říkám mu, než se mu vrhnu do náruče. „A žádný velký obřad. Všichni, koho máme rádi, jsou tady, takže můžeme zítra zajít na soud a udělat to.“

Tři a půl roku po propuštění…

„To musí být nejdelší dvě minuty v historii světa,“ říká Beck podrážděně, když přechází sem a tam.

„V historii vesmíru,“ odseknu mu napjatě.

„Vesmírem se rozumí prostor a čas se pohybuje ve vesmíru jinak, ne?“ Ptá se mě.

Je nervózní a já taky.

Budík na jeho telefonu pípne a oba běžíme ke kuchyňské lince. Dotýkáme se rameny, když se skloníme nad těhotenský test, který jsme tam položili, potom, co jsem přišla z koupelny.

Svítí tam „pozitivní“.

Je to pozitivní.

„Budeme mít dítě,“ šeptám.

„Budeme mít dítě,“ křičí, když mě zvedne ze země a točí se se mnou. Nadzvednu ruku s testem a odhodím ho přes pult na podlahu. Dívám se, jak se třepotá na starém, opotřebovaném linoleu. Jak se na něho dívám, myslím na to, že bychom ho měli konečně vyměnit, než přijde miminko.

Ups.

Budeme mít dítě!

Sedm let po propuštění…

Bolí mě záda a nepamatuji si, že by mě tak hodně bolela, když jsem byla těhotná se Sophií. Zmačknu si sval prsty, snažíc se tak ulevit bolesti a po zádech mi přejede mráz. Dělám to s úsměvem na tváři, když se dívám na Becka a tátu, kteří jsou se Sophií dole na pláži. I odsud dokážu rozeznat Beckova široká svalnatá záda, tmavého vytetovaného draka, kterého si nechal dokončit hned potom, co jsme se usadili na Floridě.

Myslím na Sophie a její čtyři roky života. Možná, že je malá na to, aby se učila na Boogie board, ale myslím si, že ne. Marie se skrývá pod slunečníkem, který ji poskytuje stín, když leží na plážovém lehátku. Ukázalo se, že pro ni odchod do důchodu a přestěhování na Floridu, nebylo tak špatné rozhodnutí a myslím si, že toho s tátou mají hodně společného. Nakonec ji jistě požádá, aby si ho vzala.

Jsem za ně oba šťastná.

Podívám se na hodinky a vidím, že by tu Caroline a Ally měli být brzy. Jeli do obchoďáku na pevninu, nakoupit šaty pro Ally na večírek na střední škole. Jsem ráda, že jeli společně, i když se o Caroline trochu bojím. Její přechod na Floriďanku probíhat dle očekávání a myslím si, že to mělo hodně co dočinění s tím, že měla po boku Dennise.

Je pravda, že tu nežil trvale, protože měl práci po celém světe, ale jeho návštěvy byly pravidelné a stále častější.

Caroline nechtěla udržovat vztah na dálku a nakonec mu zavolala a před dvěma měsíci to ukončila. Chtěla jsem ji Dennisovi fláknout a zeptat se ho, co to sakra dělá, ale Beck mi řekl, ať se držím dál.

„Selo,“ řekl zasmušile. „Ten člověk má v sobě příliš mnoho démonů a nechce, aby spočinuly jako tíha na ramenou Caroline. Je to tak asi nejlepší.“

Co – to – kurva – má – být.

Caroline a Dennis jsou stvořeni jeden pro druhého, ale nejspíš je Dennis moc tvrdohlavý, aby se kompletně oddal ženě. Zabila bych, abych mu mohla pomoci psychoterapií. Nechala bych z něho ty démony vyjít a to pro jistotu s nějakou těžkou prací.

Ale jak jsem slíbila, držím se dál.

S povzdechem se pohnu od posuvných dveří a opět zvednu krabici z konferenčního stolku, kterou jsem si tam předtím položila, protože mě bolely záda. Malý Sebastian se má narodit za šest týdnů a já jsem momentálně v hnízdícím období. Stejně tak to bylo, když jsem čekala Sophii, kdy jsem dokončila vymalování domu a očistila všechen nábytek. Nejsem si jistá, jak se za ty čtyři roky od jejího narození mohlo nashromáždit zase tolik svinstva, no co nadělám.

Krabici donesu do kuchyně a položím ji na zem. Otevřu ji a vytáhnu z ní hrstku předmětů. Většinou jsou to papíry různých druhů, recepty a kupodivu je tu i Rubikova kostka. Dala jsem ji stranou pro Sophii, možná ji bude chtít a listuji papíry.

Dělám stoh věcí, které jsem očistila a rovnám je do úhledné hromádky, aniž bych se citově vázala k tomu, co jsem zahodila.

Chvilku zapochybuji, když vytáhnu bílý kus papíru, který je Sophiiným výtvorem v modré zářivé barvě. Vyselo mi to na ledničce několik týdnů a pak jsem to takhle někam uložila, abych uvolnila místo pro další umělecké výtvory, které udělala.

Položím to na hromadu zachráněných věcí.

Vyřadím mailové letáky na různé služby realitních makléřů, které jsme v posledních letech obdrželi, jakožto letáky ohledně tlakového mytí, údržby trávníku a podobně. Když jsem si je nechávala, zdálo se to jako dobrý nápad, ale pravdou je, že než si objednám tlakové mytí, budu pracovat v Googlu, jako jiní moderní lidé.

Další věc, kterou z krabice vyndám, a na okamžik mi poskočí srdce, které se snažím hned uklidnit, je novinový článek z doby asi před pěti měsíci. Titulek zní: DŘÍVE NEIDENTIFIKOVANÝ ÚTOČNÍK ODSOUZEN K VĚZENÍ. 

Oči mi sjíždí po článku, protože detaily dobře znám. Téměř před sedmi měsíci tzn. asi dva měsíce předtím, než vyšel tento článek, mi zavolal detektiv z Los Angeles. Už měl tip, komu patří DNA z mého případu znásilnění.

To patřilo muži jménem Boyd Martin, který byl zatčen za znásilnění mladé ženy v nočním klubu, pod vlivem drog. Poslali mi mailem fotku a já ho okamžitě poznala, stejně jako tehdy po tolika letech JTho. Tmavé vlasy, opálená tvář…oči s lehkým asijským protažením. Tetování červeného Fénixe má na zápěstí, což mi dokazovalo, že byl jedním z mých násilníků té noci.

Věci poté nabraly rychlý spád. Protože byl nyní obviněný ze dvou znásilnění, státní zástupce měl určitý prostor mu nabídnout snížení trestu na mém případě, jestliže udá jméno mého třetího násilníka. Přistoupil na dohodu a ochotně se podělil o podrobnosti své trestné činnosti, což zahrnovalo i ověření toho, že mě JT opravdu znásilnil. Nepotřebovala jsem ospravedlnění, protože jsem to ve svém srdci cítila. Jen mi to ujasnilo pár mých vzpomínek. Jako např., že sperma v mých vlasech nebylo JTho, ale bylo Boyda Martina.

Nejlepší ze všeho je, že Boyd Martin udal bledého blond ducha, který mě napadl a byl zatčen. Jmenoval se Lyman Porter. Bylo potvrzeno, že zatímco Boyd Martin byl stejně jako Beck a JT členem bratrství, Lyman Porter byl jen opilý účastník, bydlící na stejné koleji, a který se snadno nechal do spáchání znásilnění s JT a Boydem zapojit.

Nikdy jsem se do Kalifornie nevrátila, abych své útočníky viděla. Oba se k mému znásilnění přiznali a byli odsouzeni na čtrnáct let, přičemž Martinovi byl trest snížen o dva roky za udání Portera.

Po uzavření této části mého života, jsem se cítila báječně. Beck a já jsme to po uspání Sophie oslavili lahví vína a divokým sexem. Jsem si docela jistá, že jsme toho dne zplodili Sebastiana, který mi právě uštědřil pořádný kopanec a nenechává mě tak na pochybách.

Směju se sama sobě a položím ruku na okraj pultu, abych si udržela rovnováhu, když vstávám ze země.

Okraje bílých papírů kontrastují proti zažloutlému linoleu. To mě rozesměje, jak tu tak stojím a prohlížím si kuchyň. Než se Sophie narodila, chtěla jsem někoho zavolat, aby podlahu v kuchyni opravil, ale nemohla jsem snést myšlenku, že bychom ten zažloutlý vinyl z našeho života vyhodili. Vždyť snesl tolik našich kroků novým životem.

Podloha byla opotřebovaná, popraskaná a oloupaná. Zkroucené okraje přinášely nebezpečí. Ale během těch let jsem si zamilovala každou prasklinku, která ve vzorovaném linoleu byla.

Takže se lino muselo ořezat, obroubit hrany a celé dát do kachlíkového rámu a tím jsme většinu linolea v kuchyni mohli zanechat.

Beck si myslel, že jsem blázen, ale nedokázal mi argumentovat.

Protože jsem byla těhotná a on se nechtěl hádat s tímto typem blázna.

Myslím, že důvodem proč jsem to tak chtěla, je, že jsem tohle staré linoleum přirovnávala k mé duši.

Ta byla také popraskaná, špinavá a léty plných drsných prožitků vytvrzená. Vypráví příběh a poskytuje základnu. Díky péči bylo pevné a vyleštěné do záře. Bylo ctěno a respektováno, protože vydrželo i ty nejhorší časy a co je nejdůležitější, uchovává vzpomínky na stopy, které zde prošly, pošlapaly ho a chodili po něm po špičkách.

Zvládlo to.

Vytrvalo.

Tváří tvář ustálo to, co na něho život hodil.

Prostě. Jako. Já.

KONEC

Ahoj holky,

knížka a tedy i série Sugar Bowl je u konce. Děkuji, že jste se mnou vydrželi a knížka se Vám líbila.

Nyní se vrhnu na dokončení A Whole New Crowd, ale jelikož mám ráda změnu, uvítám nějaké doporučení od Vás, co překládat dál.

Jaká knížka by Vás zajímala?

Hezký den Tanulka