SF - 24. kapitola

Překlad: Tanulka

Beck

Už jsem se rozloučil. Není to ještě ani dvanáct hodit od té doby, co jsme se Sela a já rozhodli, že utečeme a já se snažím sesumírovat si seznam věcí, které chci v nejbližších dnes se svými blízkými podniknout. Ještě jsem nemluvil s Dennisem, ale očekávám, že se mi ozve každým okamžikem. Ani na chvilku si nemyslím, že by neměl možnosti a metody, jak nás nechat na vždy zmizet. Vím, že to pro nás udělá a chci, abychom se Selou byli připraveni utéct, co nejrychleji.

Vůbec mi netrvalo dlouho přesvědčit Villiama, že by to bylo nejlepší rozhodnutí. Potom, co jsme se potkali u Starbucks a pili černou kávu a řekl jsem mu, že je jeho dcera zatčená za vraždu, jsem mu také řekl, že chci s jeho dcerou opustit zemi navždy. Musel jsem mu dát chlapské slovo, čímž tomu pro mě dal zcela novou váhu. I když vím, že byl tím vším, co jsem mu řekl rozrušen – řekl jsem mu všechno – vím, že jeho láska k jeho dceři by mohla podpořit můj nápad. William viděl topit se Selu v tak brutálním zoufalství, že bude podporovat šanci, která jí může dát celoživotní štěstí.

A útěk byla ta největší šance.

Poté, co včera v noci William odešel, čekal jsem, že to mezi mnou a Selou bude trapné. Nemusel jsem si přehrávat, čím vším mě Sela naštvala a nechala mě cítit se zrazený. Ona to věděla. Chápala to.

Také si myslím, že toho litovala.

No, možná nelitovala všeho a stála si za svými činy, ale chápala, že zhoršila vše vůči sobě, když já jsem byl jediný, kdo byl v ohrožení. Bylo to tak nesobecké a já vím, že to udělala z oddanosti ke mně, takže jsem se nemohl zlobit. Kromě toho, jakmile souhlasila, že se mnou uteče, se mi zaslíbil navždy a nemohl jsem dál zůstat naštvaný, když se dělo něco tak mimořádného.

Ujistil jsem se, když jsme šli spát, že rozumí tomu, že je tohle naše poslední noc. Byl jsem ponořen hluboko v ní, můj penis toužil po uvolnění a oba nás držel na okraji propasti. Ležel jsem na ní, naše těla přitisknutá těsně u sebe a moje boky odvedly největší kus práce. Tváře jsme měli velice blízko u sebe.

Mé rty se po ní pásly, jak jsem se kolébal proti ní. „Selo?“

„Hm?“

„Jsme partneři,“ řekl jsem tiše. Neodpověděla mi, ale já věděl, že soustředěně poslouchá, protože otevřela oči, které se leskly vědomím toho, co slyšely.

„Řešíme věci společně, ano?“

„Společně,“ potvrdila mi a to bylo vše, co jsem potřeboval. Byl jsem tu jeden pro druhého a to znamenalo po celý život – kompletní existence – to co bylo navždy pošpiněno, bude součástí hořkosladké minulosti. Naše budoucnost je místo, kde bude štěstí pro nás oba.

Bylo na čase začít dávat své věci do pořádku.

Takže dnes budu trávit většinu času s Caroline a Ally. Sela ho zase stráví se svým otcem, protože vím, že se nám čas krátí.

Zatímco se Sela rozhodla strávit čas s otcem v jejich domě, já jsem se nakonec rozhodl využít své peníze extravagantním způsobem. Poslal jsem pro Caroline a Ally do Healdsburgu limuzínu. Řekl jsem Caroline, že si potřebuji odfrknout od všeho, co se stalo a chci k tomu svou sestru a neteř. Ochotně souhlasila, protože si myslela, že pomáhá svému velkému bratrovi z problémů. Neměla ponětí, že se loučím.

Řidič limuzíny dovezl obě na letiště a pak jsme odletěli soukromým tryskáčem do San Diega, abychom tam strávili den. Ally je posedlá zvířaty všeho druhu. Když se učila mluvit, její první slova byla zvířata.

Pes, prase, koza. Zeptali jsme se jí, co dělá kráva a ona se jen usmála a řekla: „Bůůůů.“ Když jsme se zeptali na prase, tak si jen roztomile odfrkla. Ale pak přišli lepší časy a odsunula domácí zvířata stranou a zaměřila se na slona, žirafu, klokana. To bylo samozřejmě těžší vyslovit. Její láska ke všemu, co mělo srst, chlupy nebo kůži přerostlo v něco, co se dá říci, bude celoživotní vášní. Vsadím se, že se stane veterinářkou. Nebo možná vědec zabývající se volně žijícími živočichy.

Bez ohledu na to, kde jednoho dne moje sladká Ally skončí a že ji k tomu už nebudu vést. V tento den strávíme v Zoo v San Diegu. Budu se snažit ji vtěsnat celoživotní vzpomínky do jednoho dne.

„Věděli jste, že lemuři páchnou při boji?“ Říká Ally s jistotou, když kráčíme po stinné cestě okolo exponátu lemurů. Musím se přiznat, že tito chlupatí malý hlodavci – nebo primáti, jak mi Ally oficiálně vysvětlila – byli opravdu roztomilí, když vyšli ven.

„Páchnou při boji?“ Zeptal jsem se nevěřícně.

„Jo,“ říká, jak jde vedle mě a drží mě za ruku. „Ten pach berou ze zápěstí a pak ho vetřou do jejich ocasů. Potom zamávají na sebe ocasy a ten, který víc smrdí, vyhrává.“

Vyprsknu smíchy a podívám se na svou sestru, která jde po druhém boku Ally.

„Kde nabrala takové informace?“

„Je posedlá přírodopisnými filmy, které vypráví Snoop Dogg na YouTube,“ jednoduše mi říká a jdeme dál.

„Snoop Dogg?“ Zeptal jsem se pochybovačně.

„Divné, já vím,“ říká. „Ale je to veselé a všechna sprostá slova jsou vypípána.“

„A proč mají mezi sebou páchnoucí bitky?“ Ptám se Ally.

Pokrčí rameny, čímž trochu zatáhne mou ruku. Sevřu jí ruku, protože ji ještě nechci nechat jít. „Nevím. To Snoop Dogg neřekl, ale pak jsem viděla video, kde…“

A tak to pokračuje další hodinu. Procházíme se klikatými cestami zoo a prohlížíme si různá zvířata. Mě se líbí pandy a koaly, Ally zase hroši. Předtím, než můžeme odejít, ji prakticky musíme odloupnout od podvodního akvária, kde toho můžeme opravdu hodně vidět.

Jíme zmrzlinu a hamburgery. Díváme se na grizzly, tygry a jasně růžové plameňáky, zaprášené slony a dlouhé krky žiraf. Dělám miliony fotek na můj iPhone, ačkoliv vím, že mi to bude k ničemu, protože můj telefon se mnou nikam nepojede. Možná bych si jich mohl pár vytisknout, ale budeme cestovat na lehko.

Smějeme se, vozím ji na zádech a nosím ji v náručí, aniž bych ji jakkoliv chtěl od sebe pustit. Ale když se Ally běží podívat na lední medvědi, ucítím, že tohle je moment pro mé rozloučení s Caroline. Obejme ji kolem ramen a ona mě obejme rukou kolem pasu.

„Děkuji, že jsi šla dnes s námi do zoo.“

Svírá mě, a protože mě zná tak dobře, tak říká: „Co se děje, že jsi chtěl se mnou mluvit?“

Ani se nesnažím tvářit se překvapeně, nebo vzdorovat její domněnce. Nemám čas plýtvat slovy.

„Neexistuje žádný způsob, jak bychom se z toho Sela a já dostali,“ řekl jsem jí a ona se na mě upřeně dívala.

„Já vím,“ souhlasila se mnou smutně.

„Musíme odejít,“ řekl jsem jí, čímž jsem ukončil své dlouhé uvažování o tom, jak jí to říct.

A všechno, na to řekne, je: „Já vím.“

Jak jdeme dál, jsme zticha, ale nelze popřít tu tíhu smutku, který je nad námi. Moje sestřička.

Ta, pro kterou jsem roky žil.

Má jediná opravdová rodina a ta, která přinesla do mého života ten zázrak, jménem Ally.

Měl jsem neobyčejný život. Mnoho přátel, úžasné cesty, nepředstavitelné bohatství a obchodní úspěchy. To všechno jsem měl, ale nic z toho mi nebude chybět, kromě Caroline a Ally.

Tohle jsou dva důvody, nad kterýma od Selenina zatknutí přemýšlím a bojuju sám se sebou, co s touhle situací dělat.

Lhal bych, kdybych nepřiznal, že jsem přemýšlel nad tím, že hodím Selu pod autobus. Proběhlo mi to hlavou jenom proto, proto, že mě na to navedl na policejní stanici Doug. A ačkoliv to bylo hloupé, alespoň jsem to zvážil. Ale ten pocit se ve mně rozlévá jako jedovatá rakovina…pomyšlení, že ji ztratím…a okamžitě jsem to zavrhl.

Prostě to nepřipadalo v úvahu.

Také jsem si přiznal sám sobě, že můžu nazývat Selu nepříčetnou přítelkyní, která přichází se směšnými lži, aby mě ochránila. Mé přiznání bude mít váhu, protože na rozdíl od Sely, jsem měl přístup k vražedné zbrani. Mohl jsem policajtům říci, kde je zbraň i její oblečení, výměnou za dohodu. Mohl bych se přiznat, a dát jim vražednou zbraň pouze v případě, že by souhlasili a zbavili Selu všech obvinění.

To by mohlo být možné.

Ale nebylo to optimální.

Nechalo by mě to ve vězení bez mé spřízněné duše.

Takže jsem začal uvažovat o životě jinde. Bylo nespočet zemí, které neměly smlouvu s USA o vydávání lidí. Některé jsou exotické, jiné by nás zajistily těžký život. Je to vlastně jedno. Chystal jsem se spolehnout na Dennise, že nás pošle někam, kde bude nejmenší šance, že bychom byli nalezeni. Výhodou je země s dobrým plastickým chirurgem, který by Sele a mě upravil trochu obličej.

Měli jsme možnosti a to bylo vše, na čem záleželo. Do zítřejšího rána jsem byl přesvědčen, že udělat to, je správná věc, takže hned druhý den ráno jsem svůj plán vylíčil Williamovi, když předchozího dne přišel do našeho bytu. Naším záměrem bylo jet k soudu společně, abychom ukázali naši solidaritu a také proto, abychom se vzájemně mohli o sebe opřít. Byl jsem překvapen, že to vzal vcelku přesvědčivě a chtěl si být jen jistý, že nebudeme dopadeni a nezpůsobíme rodině znovu bolest.

Ujistil jsem ho, že nikdy nebudeme chyceni, i když jsem nebyl schopen to více probrat s Dennisem. Vkládal jsem hodně víry do jeho schopnosti nás zachránit a nedal jsem před Williamem znát, že si nejsem jistý v kranflecích.

„Kdy odjedete?“ Zeptala se mě s odhodláním v hlase, ale neukrývajíc těžký smutek. Věděl jsem, co cítí.

Skutečnost, že se mě moje sestra nevyptávala na mé rozhodnutí, ukazovalo lásku, kterou ke mně chová a její touhou vidět mě šťastným.

„Jakmile bude vše zařízeno,“ řekl jsem jí a sledoval Ally, jak běží před exponát s ledním medvědem. „Čekám na Dennise, až mi zavolá zpátky.“

Zase zavládlo ticho a na okamžik jsme zastavili několik kroků od Ally, aby nás neslyšela.

Carolina neuvolnila její ruku z mého pasu a otočila se ke mně. „Co mám říct Ally?“

Bezmocně se na ni podívám a pokrčím rameny. „Nemám tušení. Jen to, že ji miluji a moc mi bude chybět. A možná jí řekni, že její strýc byl dobrý chlap, jo?“

Caroline se do očí valí slzy a s pozvednutým rtem mi řekne: „Řeknu jí, že byl nejlepší. Lepší než jakýkoliv jiný muž.“

Přistoupí ke mně a pevně mě sevře. Abych zabránil tomu, že se rozbrečím na veřejnosti, jí naléhavě řeknu: „Vysoká pro Ally je zaplacená. Papíry jsou v mé kanceláři. Právník má příkaz vložit deset miliónů na tvůj účet.“

„Nechci…“ zavzlyká.

„Budu se cítit lépe,“ říkám jí drsným hlasem, než ji políbím na hlavu.

„Potřebuji vědět, že je o moje holky postaráno, ano?“

Přikývne a stiskne mě pevněji.

„Takže,“ rychle pokračuji, ať to mám vyřízené. „Přenechal jsem Cukřenku tobě. Nemám tušení, jestli bude mít po tom všem nějakou cenu, ale vezmi si dobré obchodné právníky a poslouchej jejich rady.“

Teď už doopravdy pláče, slzy jí smáčejí halenku a prsty mi zarývá do zad.

„Nemohu to dělat bez tebe.“

„Můžeš dělat cokoliv, Caroline,“ řeknu jí tiše. „Já v tebe věřím.“

Zatáhnutí mých džínů na stehně upoutá mou pozornost a podívám se dolů, kde vidím stát Ally. Usměji se na ji a zamrkám na zahnání smutku.

„Strýčku Becku, věděl jsi, že kožich ledního medvěda není bílý? Je vlastně dutý a jen odráží světlo.“ Ptá se se zářivým úsměvem na tváři, ale pak se její výraz trochu změní, když uvidí můj smutný vzhled a skutečnost, že její matka je přimáčklá na mě a pláče.

„To je úžasné, fakt,“ řekl jsem jí s roztřeseným hlasem. „To jsem nevěděl.“

Caroline se odtáhne, tvář odvrátí od Ally a snaží se utřít si slzy. Ally je ale samozřejmě příliš chytrá.

„Co se s maminkou děje?“ Ptá se a její tvář se začíná zachmuřovat, protože si představuje, že se stalo něco strašného.

„Nic,“ rychle odpovím a podřepnu si k ní dolů. „Jen tvůj strýček Beck a tvoje maminka jsou sentimentální blázni.“

Dá se říci, že to není správná odpověď na její otázku a tak raději změním směr.

„Dobře,“ řekl jsem jí, sáhl si do kapsy pro telefon.

„Pojďme udělat nějakou selfie, ty, maminka, já a lední medvědi.“

„Dobře,“ říká a rty se jí opět stočí do úsměvu. Dívám se na její úplnou sadu malých zoubků a uvědomuji si, že neuvidím to roztomilost, až jí ty přední vypadnou. Silně mě udeří bodnutí u srdce a lítost, a tak raději zanechám svého dumání a jdu se postavit před přední část expozice. Dřepnu si zase dolů, stáhnu si Ally mezi nohy, tvářičku jí nastavím směrem pryč.

Pak si k nám přidřepne Caroline, obejme mě kolem ramen a málem neudržím rovnováhu. Zaberu nohama, vyrovnám to a přitisknu si k sobě Ally pevněji. Natáhnu druhou ruku, v které mám telefon a nastavuji ji tak dlouho, dokud nevidím všechny naše tváře. Ally s jejím velkým úsměvem, Caroline se ztracenýma očima a já vypadám jako člověk, který se chystá ztratit jeden z jeho nejvíce cenných předmětů v jeho životě.

Vyloudil jsem na své tváři okouzlující úsměv, protože tuhle fotku si určitě vytisknu. Jen doufám, že si Ally bude pamatovat tento den jako šťastný, i když už mě nebude mít kolem.

Udělám pár fotek a všichni vstaneme. „Co chceš ještě vidět?“

„Můžeme jít na zmrzlinu?“ Ptá se Ally a ví, že jí to neodmítnu.

„Samozřejmě, že můžeme,“ řekl jsem jí a Caroline vytahuje mapu ze zadní kapsy, abychom našli kiosek.

V ruce mi začne zvonit telefon. Měl jsem ho na vibrace, a tak mě to překvapí. Na obrazovce vidím Dennis Flaherty.

„Bude to jen chvilka,“ říkám Caroline, když ustupuji stranou.

„Ahoj, chlape,“ říkám do telefonu, jakmile mu to zvednu.

„Omlouvám se, že volám zrovna teď,“ říká a já ucuknu, protože to v telefonu pořádně zapraská. „Byli jsme na moři dva dny a neměl jsem při sobě svůj telefon. Tak, co se sakra děje? Mám v hlasové schránce zprávy od policie, abych jim zavolal.“

„Dlouhý příběh,“ řekl jsem mu, když mi klesl hlas, až úplně zmizel, dokud jsem nenašel poměrně tichý kout v blízkosti přetékající popelnice. „JT nalákal Selu do jeho domu. Šla za ním. Bodla ho do krku a je mrtvý. Státní návladní neuznává sebeobranu a oba nás chce obvinit z vraždy. Volali ti, protože chtějí ověřit na ten den moje alibi.“

Klidný, ale plný obav mi říká: „Co. Pro. Boha. Milujícího. Kurva?“

„Musíme utéct, Dennisi a to rychle. Udělám to s tvojí pomocí,“ řeknu mu zoufale.

„Jen chvilku vydrž…“ říká ve snaze mě zpomalit.

„Nemám chvilku. Musí to být rychle.“

„Becku, pomůžu ti,“ říká mi povzbudivě. „Nech mě se s tím poprat. Chytnu nejbližší letadlo a zavolám ti, kdy přiletím.“

„Nevidím žádnou jinou možnost,“ říkám mu, takže ví, že to není jen rozmar.

„Vydrž,“ říká a v telefonu praská ještě víc. „Jsem na cestě.“