MNS - 9. kapitola

Překlad: Lusesita
Kor.: Arey

Bruce

Proč sakra nezvedají telefon? Znovu vytočím Hollyino číslo a frustrovaně rázuju po kanceláři.

„Bruci, teď nevyšiluj…“

„Co se děje. Už hodiny se snažím tobě nebo Sophie dovolat.“ Štěknu do telefonu.

„Ztratila se mi. Je docela dramatická, ale taky mladá. Neměla bych být překvapená.“ Její hlas je kyselý a její tón naznačuje, že ví o mojí Sophii víc, než říká.

„Jak to myslíš, že jsi ji ztratila? Holly, kde je?“

„Netuším, ale pokud je to na mě, zaplať Pámbůh, že je pryč. Má problémy s dospíváním. Jen ji nech. Vrátí se domů, až se přestane chovat jako spratek.

„Teď si ze mě děláš srandu že? Holly, požádal jsem tě, abys jí pomohla koupit šaty na sobotu, a ty mi teď říkáš, že je někde pryč a já to mám tak nechat? Co to s tebou sakra je?“

„Uklidni se, Bruci. Je to holka v pubertě.  Jsem si jistá, že bude doma před večerníčkem.“

Co jsem si sakra myslel, že jsem ji poslal s Holly nakupovat? Holly by nikdy nemohla pochopit někoho tak sladkého a nevinného jako je moje Sophie. Jsem hroznej idiot. Vsadím se, že se ji Holly pokusila obléknout, do něčeho, co nosí sama. Něčeho, co by se mi vůbec nelíbilo.

„Nemůžu uvěřit, že jsi ji ztratila. Je pro mě nejdůležitější věcí na světě a ty ji necháš jít!“ Vybuchnu. Vím, že možná trochu přeháním, ale cítím, jako by mi něco, co jsem vždycky chtěl, proklouzávalo mezi prsty.

„Promiň? Nejdůležitější věc na světě? Jsi trochu dramatický, nemyslíš, Bruci?“ Zhluboka dýchám a snažím se uklidnit. Chci se natáhnout přes telefon a udusit tu mrchu, ale nemůžu.

„Kudy šla?“

„Netuším. V době, kdy jsem si uvědomila, že se nevrátí do kabinky, jsem vyšla ven a uviděla ji nasedat do taxíku.“

„Kurva.“ Ale trochu se mi uleví, že ji nikdo neunesl nebo něco horšího. Je tak dokonalá, jsem si jistý, že ji mohl někdo chytit. To je to, co jsem měl udělat já už od prvního dne. Technicky jsem jejím poručníkem, mohl bych ji držet ve svém bytě a nedovolit jí odejít? Musím přijít s něčím jiným, až ji bude osmnáct. Něco, čím bych ji k sobě uvázal.

„Vypadá to, že máš večer volno. Co kdybych přišla a užili bychom si společný čas sami?“ Při pomyšlení, že by se mě Holly dotkla, se mi zvedne žaludek. Myslím, že můj pták patřil malé Sophie ještě dřív, než jsem ji poprvé uviděl. Od chvíle, kdy jsem zjistil, že bych se o ni mohl postarat, vypadá to, že to můj penis přijal a je tím nadšený a teď se ho rozhodlo následovat i moje srdce.

„Holly, vím, že je tvůj otec důležitý klient a nějakou dobu se už známe, ale seru na tebe. Sophie je pro mě důležitá a důvod, že si se na to vykašlala, mi otevřel oči.“ Neskrývám pohrdání v hlase.

„Ježiši, Bruci, jako kdybys ztratil lásku. Sotva tu holku znáš. Zklidni se.“

„Je toho hodně, co o ní nevíš a upřímně řečeno už to není tvá starost.“

„Oh můj bože, ty ses do ní zamiloval.“

Chci to popřít, ale nemůžu. Byla by to lež. Miluju ji od první chvíle, co jsem ji uviděl. Nechci ji ztratit, když jsem si to teď uvědomil a jsem na sebe naštvaný, že jsem dovolil, aby to zašlo tak daleko.

„Sbohem Holly.“

Hodím telefon na stůl a zůstanu stát. Nevím co dělat. Nenapadá mě, kam mohla jít. Nevím, koho dalšího bych mohl kontaktovat. Jsem ztracený a úplně zdrcený.

Ten večer

Přecházím po kuchyni a kontroluju svůj mobil každých třicet vteřin. Ještě jsem o Sophie neslyšel. Je tma a já mám takový strach při pomyšlení, že by se jí mohlo něco stát. Šla na párty? Pláče? Nebo je mrtvá? Má mysl přechází od jednoho extrému k druhému. Vím, že ji mohl někdo napadnout. Je tak naprosto dokonalá, nemohl bych je vinit, že ji chtějí, ale nenechte se mýlit, já ji najdu.

Dokonce jsem volal i policajty tolikrát, že pokaždé, když to zvednou, mě pozdraví jménem. Není nic, co bych mohl dělat, než jen čekat, až se objeví. Je jí jen sedmnáct, ale není to ani dvacet čtyři hodin, co je pryč a nebyla unesena, je svobodná a může si dělat, co chce. Dokonce mě informovali, že v Severní Karolíně, je plnoletá už od šestnácti, což jí ale neřeknu. To také znamená, že bych ji mohl mít, ale také že by se mohla sbalit a odejít ode mě, dokud si nezačne důvěřovat. Vezmu si skotskou a přejdu snídaňový bar, abych si nalil další, než začnu obvolávat místní nemocnice. Modlím se, aby tam nebyla. Chci vědět, kde je, ale jsem vyděšený, že se jí stalo něco hrozného.

Vytočím první číslo a slyším cinknutí výtahu, mé srdce začne splašeně uhánět. Myslím, že jsem si to jen představoval, ale když se dveře otevřou, upustím mobil a spěchám k výtahu.

Popadnu Sophie do medvědího objetí a pevně ji sevřu.

„Kde jsi proboha byla? Sakra. Bál jsem se o tebe.“ Pohřbím svojí tvář do jejích blonďatých vlasů a vdechuju její sladkou vůni. Držím její tělo u svého a nechci ji pustit. Je tak malá a hodí se ke mně dokonale. Jako by pro mě byla stvořená. Odtáhne se a já ji nechám, dávám ji trochu prostoru.

„Omlouvám se, Bruci. Nechtěla jsem, aby ses o mě bál, jen jsem se na pár hodin potřebovala dostat pryč a přemýšlet.“

„Přemýšlet o čem?“

„Už jsem unavená z toho stálého honění za nákloností. Zasloužím si víc než to.“ Stojím tam a její slova mě zraňují.

„Zasloužíš si víc, mnohem víc, zasloužíš si všechno.“

„Možná jsem mladá, ale vím, co chci. Chci někoho, kdo je schopen se pro mě vzdát všeho. A zasloužím si někoho, kdo bude hrdý, že se mnou je a ne někoho, kdo se za své city ke mně stydí.“

„Sophie, je to trochu komplikovanější než…“

„Ne, je to jednoduché.“ Utne mě. „Nehodlám být jako ztracené štěně, které pobíhá okolo a prosí o pozornost. Chystám se vzít si nějaký čas, a přijít na to, co chci do budoucna dělat, ale než to zjistím, končím s tím být někomu na obtíž.“

„Sophie…“

„Není to tvá chyba Bruci. Takto vypadal celý můj život. Už jsem unavená být druhou volbou.“ Narovná ramena a já vidím, že její rozhodnutí je konečné. Je stejná, jako byla její matka – když měla takový pohled, věděl jsem, že už svůj názor nezmění.

Chystám se něco říct, ale ona se otočí a míří ke své ložnici. O několik vteřin později je zavře. Ohromeně zůstanu stát na místě.

Jdu si sednout zpět k snídaňovému baru a napiju se skotské. Přemýšlím o tom, co právě řekla a co to znamená. Chce někoho, kdo si ji vybere. Sophie chce jednou ve svém životě někoho, kdo by si ji vybral před vším ostatním.

***

Po pár hodinách a ještě více drincích konečně vstanu a zamířím do pokoje. Sophiina slova se mi v hlavě přemítají stále dokola. Zastavím se před jejími dveřmi, jestli něco nezaslechnu.

„Dej se dohromady, Bruci.“ Zašeptám si pro sebe a pokračuju do svého pokoje.

Svléknu se a obleču si volné kraťasy, připraven si ho vyhonit, než odpadnu. Bolí to po celou dobu a to kvůli Sophie. Předtím jsem takový problém neměl. Za celé roky jsem necítil víc než pár zacukání.

Frustrovaně zabručím, lehnu si na chladný přehoz a chytnu do dlaně svého pulzujícího ptáka. Párkrát si po něm přejedu a myslím na Sophie, vybaví se mi její slova z dnešního večera.

Řekla, že chce někoho, kdo jí dá přednost, před vším ostatním. Co čeká? Opravdu si myslí, že můžu žít s mojí sedmnáctiletou nevlastní dcerou a lidé z toho nebudou šílet? Očekává, že se vzdám kariéry, kterou jsem budoval deset let?

Zrychlím tření. Jak si může myslet, že je to tak jednoduché nebo že jsem ji nenaháněl? Je to všechno, na co myslím. Její mladá kundička si nakráčí do mého domu, otočí ho vzhůru nohama a já mám souhlasit se vším co chce, protože je tak perfektní?

Sakra.

Snažím se jí dostat z hlavy, abych mohl usnout. Ale pokaždé, když se udělám, je to kvůli ní. Toužím po její chuti, vůni, jejím dotyku a šílím z toho. Chci cítit její rty na svých víc než cokoliv jiného. Zajímá mě, jestli by to byl její první polibek. Jaké by to bylo být první ve všem. Žhavá touha mi vystřeluje tělem.

Odkopnu deku, když vstávám z postele a vyrazím chodbou. Ukážu jí, jak moc si jí vybírám. Když vtrhnu k ní do pokoje, zamířím k nočnímu stolku, zapnu lampičku a probudím ji.

„Bruci, co se děje?“ Její oči ospale mrkají.

„Děje se to, že jsi vtrhla do mého života a obrátila vzhůru nohama vše, co jsem měl naplánované. Nikdy předtím jsem se takto nechoval.“

Sehnu se a chytím si stále tvrdého ptáka do dlaně, nepřestal bolet a ukážu jí, co se mnou dělá.

„Nechce to přestat, protože tě chci tak moc a ty mě teď už nechceš?

 Její oči sledují moji ruku, jak si ho honím.

„Ne.“ A odvrátí se ode mě.

„Ne?“

„Nehraju si s tebou, Bruci. Nechci to takto.“ Mluví do polštáře a nedívá se na mě.

„Sophie.“ Žádám a celý se třesu touhou. Nevím, co mám dělat. Nemůžu uvěřit, že prosím, ale v tuto chvíli bych pro ni udělal cokoliv.

Když nereaguje, vlezu na postel a ona se otočí, aby se na mě podívala.

„Znovu už to neudělám. Nemůžeš si sem jen tak přijít, být ze mě celý pryč a pak odejít.“

„Prosím, Sophie, potřebuju tě.“ Podívám se na svého ptáka, který je už potřebou celý fialový.  Celé tělo se mi třese a preejakulát kape všude kolem.

„Snažil jsem se udělat, ale nefunguje to. Potřebuju tě vidět.“ Žádám.

Rozhlédne se po pokoji, než se vrátí pohledem ke mně.

„Dobře, ale je to naposledy.“ Řekne, lehne si na záda a odkopne deku. Klečím na konci postele a ona roztáhne nohy, abych byl mezi nimi. Má na sobě tenké průhledné tričko a modré bavlněné kalhotky.

Začnu se hladit a dívám se na ni, jak se její malá ručka sune dolů a stahuje si kalhotky, snažím se, abych se neudělal. Je tak růžová a perfektní, leskne se vlastním vzrušením. Olíznu si rty, chci jen trošku ochutnat, ale zastavím se. To je vše, co dnes v noci dostanu, připomínám si. Musí to stačit.

Dívám se na její kočičku a stisknu si penis silněji, předstírám, že jsem uvnitř ní. Najednou vidím její druhou ruku, jak se posune dolů a začne si třít klitoris, přidušeně zasténá.

„Doprdele Sophie. Už budu.“ Sleduju, jak si tře klitoris.

„Můžeš počkat, dokud se neudělám.“ Podívám se jí do očí. Ona mě testuje, ale bůh mi pomáhej, udělám cokoliv, co řekne.

„Dobře.“

Zhluboka dýchám a sleduju ji, jak si tře vlhkou kočičku. Posune prsty k svému vstupu a rozetře si šťávičku až na klitoris a zrychlí tření.

„Zatraceně.“ Zavrčím a mírně si stisknu konec ptáka, abych zabránil vyvrcholení.

„Prosím Sophie, udělej se. Už to nemůžu vydržet.“

„Bruci.“ Zašeptá, zvrátí hlavu a rozkoší zavře oči.

Pomalu mě zabíjí, ale je to skvělý způsob, jak to udělat. Kdybych zemřel právě teď, litoval bych jedině toho, že jsem nebyl ponořený hluboko v ní. Tře se ještě rychleji a prohne tělo do oblouku. „Teď!“ Vykřikne a tím mi dá zelenou.

Pozoruju, jak její vstup pulzuje a vyteče další šťávička. Dvakrát zapumpuju a vystříknu tvrdě a rychle.

„Sophie.“ Dýchám a snažím se zůstat ve vzpřímené poloze. Můj orgasmus je silný a téměř ochromující, ale páni, tak sladký.

Najednou vytáhne prsty ze své kundičky a odvrátí se ode mě.

„Teď už můžeš jít.“

„Sophie…“

„Skončili jsme, Bruci. Dobrou noc.“

Nezní rozrušeně nebo naštvaně. Řekla to s konečnou platností bez možnosti argumentovat. Zvednu se z postele a jdu ke dveřím.

„Já…“

„Zavři za sebou dveře, až půjdeš, Bruci. Jsem unavená a vážně chci jít spát.“

Zavřu dveře a jdu do pokoje. Lehnu si do postele a přemýšlím, jak se situace obrátila.