MNS - 8. kapitola

Překlad: Lusesita
Kor.: Arey

Tak holky, dnes už zmiňované nákupy…

Sophie

„Ne, tvé boky v nich budou vypadat široce.“ Řekne Holly a já se šourám zpět do šatny.

„Je to proto, že jím třikrát denně.“ Zamumlám si pro sebe a nechám závěs šatny zavřený. Podívám se do zrcadla, abych zjistila, jestli má pravdu. Těsný materiál mě obepíná jako druhá kůže. Tmavě modrá barva zvýrazňuje moji porcelánovou pokožku. Otočím se bokem a přejíždím rukou po břiše. Nevidím to, co ona. Vypadám.. krásně. Starší, než ve skutečnosti jsem. Skousnu si ret, zvědavá, jestli se to bude Brucovi líbit. Zdá se, že ho můj věk trochu odrazuje.

Neočekávaně Holly vpadne do kabinky se zářivě oranžovými šaty přehozenými přes ruku. Dívám se na ní přes zrcadlo a najednou už si nepřipadám krásná. To je ta žena, které se bude Bruce ve skutečnosti dotýkat. Zajímalo by mě, jaký vztah spolu mají. Divila bych se, kdyby spolu něco měli. Dělal by to se mnou, kdyby měl jinou ženu? Jsem si jistá, že tím, co jsme dělali jsme překročili hranici, pokud se schází s někým jiným. Nejsme spolu a ničí mě představa, co dělá s touto ženou.

„Tady, Zkus tyhle.“ Strká mi zářivě oranžovou kouli šatů před obličej.

„Je to lovecká charitativní akce?“ říkám s pohledem na oranžovou nadýchanou věc, které říká šaty. Zasměje se a je to poprvé ve svém životě, kdy si myslím, že by mohl být úsměv sofistikovaný. Dokonce se směje stylově.

„Věř mi, vynikneš.“

Nekecej. Říkám si pro sebe. Je to zářivě oranžová. Hádám, že účelem takové barvy je vyniknout, ale já myslím jen na jednu osobu, kterou chci zaujmout.

„Díky.“ Vezmu si od ní šaty.

„Tak mě napadlo, jako jedna žena druhé, mohla bys u Bruce za mě ztratit slovo? Myslím, že si myslí, že chci něco příležitostného, ale, no, milovala jsem ho ještě předtím, než si vzal tvoji matku.“

Vytřeštím oči při jejích slovech. To jako vážně? Už tak je dost špatné, že jsem si musela vyrazit s Brucovoušukací kamarádkou nebo co ona vlastně je, ale ještě po mě chce, abych si o ní promluvila s Brucem? Alespoň vím, že to mezi nimi není vážné. To je to, co ostatní dospělý dělají, ne? Randí s více lidmi, ale nejsem si jistá, jestli to je pro mě. Potřebuju vědět, o co mezi Holly a Brucem jde. V žádném případě nebudu pokračovat v tom, co se mezi námi děje, pokud se stýká s dalšími ženami. Myslím, že vzájemná masturbace se dá považovat za určitý druh vztahu ne?

„Chci říct,“ pokračuje poté, co vidí můj výraz, „vím, že on a tvá matka neměli klasické manželství a člověk má své potřeby. Jsem více než ochotná je naplnit. Jen chci víc. Bruce je skvělá partie, sakra mohl by dokonce v budoucnu kandidovat na starostu, kdyby chtěl. Myslím, že bychom byli skvělý pár.“

Jsem šťastná, že si myslí, že můj šok pramení z faktu, že se zajímá o Bruce tak brzo po mámině pohřbu a ne kvůli tomu, že ho chci pro sebe. Nemůžu uvěřit, že jsem nechala Bruce, aby mě přesvědčil, abych sem šla s Holly.

Když mi řekl, že mi chce pomoct s hledáním šatů pro tu událost, nenapadlo mě, že pošle Holly, aby mi pomohla. Odmítla bych ho, kdybych to věděla. Vlastně jsem si myslela, že půjde se mnou. Měli jsme jít koupit šaty a pak se podívat po městě.

Cítím, že moje hlava je plná neuspořádaných emocí a já nemám ponětí, co dělat. Strávila jsem roky v pohybu a teď mám pocit, jako by mě všechny emoce dostihly.

„Tohle já nemůžu.“ Svléknu si modré šaty a nechám je spadnout ke kotníkům. Obleču si nazpět své šaty na ramínka a vklouznu do žabek.

„Opravdu by si neměla nosit žabky. Jsi malá.“

Ignoruju její komentář. Chytnu kabelku pověšenou na háčku kabinky a vyrazím pryč. Jsem ráda, že za mnou Holly nejde. Pravděpodobně si myslí, že hledám další šaty, ale já odtud potřebuju na chvíli vypadnout. Nevím, co mám dělat.

Milovala jsem každou vteřinu z minulé noci. Když jsem včera dorazila domů a Bruce byl naštvaný z faktu, že jsem se poflakovala s Bryanem, naštvala jsem se taky. Řekl mi, že si mám najít někoho ve svém věku a pak vyletí, když to udělám?

Ale včera při večeři, jsem z něj kousek dostala. Je také osamělý, ale myslí si, že už je pro něj pozdě. Vím, že mě chce, ale část mě si ho chce dobírat a ukázat mu, jak perfektní pár bychom mohli být. Oba dostaneme, co chceme. Ale z druhé strany mi je zle z toho věčného pronásledování. V jeho případě nebojuju jen proti němu samotnému, ale taky proti jeho kariéře a očividně i jiným ženám. Přešlapuju na obrubníku a přivolám si taxík.

„Kam to bude slečno?“

„Prostě jen jeďte.“