MNS - 7. kapitola

Překlad: Lusesita
Kor.: Arey

Tak jo holky, jsem zpět s trochu delší kapitolkou, která mě dost překladatelsky potrápilaJ. Dnes se setkáme s Brucovou žárlivostí a filmovým večerem podle našich hrdliček. Užijte si kapitolku J

Bruce

Měl jsem jeden z den nejdelších dnů v práci, co si vzpomínám i když není zas tak pozdě večer. Přicházím domů v šest. Cítím, jak se dnešek táhne. Zase jsem byl celý den roztěkaný. Cítil jsem, jako bych neudělal žádnou práci. Poté co jsem tucetkrát přečetl ten samý dokument, jsem se rozhodl jít domů.

Když procházím halou, mávnu na vrátného a zamířím k výtahu. Nevěnuju pozornost tomu, co dělám, takže když uslyším známý sladký smích, prudce zvednu hlavu a rozhlédnu se po Sophii.

Zastaví se mi srdce, když ji uvidím stát před výtahem s mužem. Po chvilce si uvědomím, že ho znám. Je to Bryan, jeden z nájemníků, žijící v třetím patře. Je dost pohledný a vždy mě pozdraví, ale zrovna teď ho nenávidím.

Ona se na něj usmívá a on se k ní nakloní blíž. Kurevsky blízko, podle mého názoru. Buší mi srdce a uvědomím si, že při pohledu na ně vrčím. Doprdele, vrčím. Nevěděl jsem, že můžu vrčet, dokud mi Sophie nevstoupila do života. Nedotýkají se, ale při úsměvu, který věnuje někomu jinému, mi vře v tělekrev. Má dřívější slova se mi přehrávají v hlavě: najdi si milého chlapce v tvém věku. Nemyslel jsem si, že to udělá tak brzo, ale co jsem si namlouval? Nevinná malá Sophie bude mít zástup nadržených chlapů, kteří ji budou chtít ochutnat. Ochutnat to, co já odmítl. Kruci měl bych dostat zatracenou medaili za to hovno.

Najednou se Sophie otočí a uvidí mě. Je to, jako by cítila, že jsem blízko. Na chvíli vypadá zkroušeně, jako bych ji přichytil při něčem, co by dělat neměla, ale je to jen na okamžik a pak je to pryč. Otočí se zpět k Bryanovi a zasměje se něčemu, co jí povídá. Když se směje, natáhne ruku a dotkne se jeho paže. Před tím, než si uvědomím, co dělám, vyrazím k nim.

„Pane Archere, rád vás zase vidím.“ Řekne Bryan a podává mi ruku.

Příjmu jí a stisknu ho více, než bych měl. V obličeji mu zahlédnu bolest, ale nepovolím.

„Vidím, že už ses seznámil s mojí Sophie.“

Podívá se na ni a pak zpět na mě, zkouší vytáhnout ruku z té mé. Neochotně ho pustím, několikrát roztáhne prsty, když se snaží vehnat krev zpět.

„Ukázal jsem ji okolí, po obědě, kde jsme si popovídali.“

„To je od tebe milé.“ Z mých slov doslova odkapává sarkasmus. Prakticky jsem mu ji naservíroval na zatraceném stříbrném podnose. Měl jsem ji říct, že je ještě příliš mladá. Co mě to napadlo říct jí, ať si najde někoho ve svém věku, opravdu nechápu. Měl jsem se ráno kousnout do jazyka, myslel jsem, že to bude nejlepší, ale očividně jsem to špatně formuloval. Žádní kluci, dokud bude žít u mě. Jsem si jistý, že jí potrvá měsíce si najít nový byt. Možná, časem, mé pocity k ní nebudou tak silné a nebude mě obtěžovat vidět ji mluvit s jinými muži.

Obrátím se k Sophie a chytnu ji za paži. „Jdeme pozdě na večeři.“

„Ale…“

 „Rád jsem tě znovu viděl, Bryane.“ Vejdu do výtahu a táhnu Sophie sebou. Jakmile jsme uvnitř, stisknu tlačítko ‚zavřít dveře‘, aby se k nám Bryan nemohl připojit. Prostě stojí na místě s otevřenou pusou, ale neřekne ani slovo. Podívám se na něj pohledem, který říká, aby se držel kurva dál a jsem si jistý, že ho pochopil.

Když se zavřou dveře, vyťukám kód bytu.

„To bylo tak trapný.“ Snaží se odtáhnout z mého sevření, ale nepustím ji. Nejsem si jistý, že bych mohl, i kdybych to zkusil. Na prstech cítím její měkkou hedvábnou kůži, ne, je měkčí než hedvábí. Nevím, jestli pro to existuje to správné slovo.

„Snažil se ti dostat do kalhotek. Máš štěstí, že jsem vás vyrušil.“ Snažím se, aby to vyznělo, že jsem jí udělal laskavost. Mám-li být upřímný, Bryan je skvělý kluk. Ještě jsem ho neviděl vcházet nebo odcházet s náhodnými ženami, ale nezajímá mě to. Ona je příští týden moje. Mám ji na starost, opravím se. Možná i déle, pokud nebude moct najít nové bydlení. Ve skutečnosti po tom, co se stalo dole, by bylo lepší, kdyby u mě zůstala déle. Možná až do doby, kdy nastoupí na vysokou, nebo by zde mohla zůstat i během studia. Je jasné, že mě potřebuje, přesvědčuju sám sebe.

„Děláš si legraci, že? Bavili jsme se. Je s ním zábava.“

Řekne to tónem, jako by mi to chtěla hodit do obličeje nebo je možné, že si to domýšlím. Asi to způsobuje jen moje žárlivost a tak mlčím.

„Ty jsi ten, kdo mi řekl, abych si našla někoho v mém věku.“ Hodí mi to do obličeje, jako kdybych to potřeboval připomínat. A naštve mě to ještě víc, protože do této pozice jsem se dostal sám.

„Neřekl jsem, abys své skoro neoblečené tělo předváděla každému chlapovi, kterého uvidíš.“ Řeknu skrz zaťaté zuby. Podívám se dolů, co má na sobě. Vlastně to není tak odhalující, jak jsem předpokládal, ale nelíbí se mi, že všichni můžou vidět každou křivku jejího těla.

„No, popravdě, někteří lidé chtějí vidět, co mám pod šaty a nejsou kvůli tomu naštvaní.“ Vyštěkne, když se otevřou dveře a já ji pustím. Kdyby věděla, na co jsem před chvílí myslel, neřekla by to. Společně vejdeme do bytu a najdeme Lily, jak v kuchyni připravuje večeři.

Obvykle jím sám ve své kanceláři, ale předpokládal jsem, že by možná bylo hezké jít domů a pro změnu se najíst tam. Cítil jsem se špatně, že jsem posledních pár dnů byl pryč od Sophie. Vypadá to, že jsme spolu vykročili špatnou nohou. Myslel jsem, že když dnes večer přijdu dříve, mohli bychom to urovnat a dostat se zpět do vyjetých kolejí. Mohl bych ji pomáhat a vést, ale vše na co můžu myslet je, jak by její kundička chutnala poté, co bych ji ošukal. Chutnala by jinak? Byla by sladší?

Lily a Sophie se na sebe podívají a Lily mrkne. Nevím, o co jde, ale nelíbí se mi to. Slyšel jsem, že Lily pomáhala Sophie vychovávat, ale nikdy dřív jsem tomu nevěnoval pozornost, až do teď. Lily už tu byla, když jsem si vzal Debru, ale nikdy jsme se moc nebavili. Hádám, že jsem doopravdy nemluvil s nikým mimo moji práci.

„Prostřela jsem snídaňový bar, abyste si mohli dát neformální večeři. Asi bude pršet. Mohl by to být perfektní filmový večer.“ Řekne Lily a vyruší mě z myšlenek. Přísahám, že jsem ji viděl znovu na Sophie mrknout, když odcházela, ale stalo se to tak rychle, že jsem si to možná jen představoval.

„Děkuju Lily.“ Zamumlám. Sebere si kabelku ze stolu a odejde.

Sjedu Sophie přísným pohledem. „Jdi se převléct. Tyto šaty nejsou vhodné.“ Podívám se dolů na její bradavky, a vidím, že jsou už tvrdé. Testuje moji trpělivost a já už toho mám dost. Jestli se chci dostat přes tuhle večeři a urovnat náš vztah, musí se převléct.

„Dobře.“

Odkráčí do svého pokoje a já se odvrátím, abych ji nesledoval. Vím, že bych celou dobu zíral na její zadek a potřebuju, aby můj pták konečně vychladnul. Jdu k sobě do pokoje, sundám si oblek a hodím ho do koše, aby ho mohla Lily odnést do čistírny. Je léto a já obvykle chodím v obleku a dnešek není výjimkou. Svléknu se a obleču si basketbalové šortky. Chladný materiál dělá mému ptáku dobře. Vím, že kdybych v nich ztvrdl, bude to vidět, takže se budu muset lépe ovládat. Plánuju jít hned po večeři do postele, takže není šance, že bych celou dobu byl naštvaný. Natáhnu si tričko a vrátím se do kuchyně.

Když se tam dostanu, uvidím Sophiinu kabelku na podlaze vedle vchodu. Vyvalím oči, zaregistroval jsem, že ji tam odhodila a její obsah teď leží na podlaze. Měla ji položit na stůl a nic by se nevysypalo. Napadne mě, že bych se podíval dovnitř a zjistil, jestli jí Bryan nedal svoje číslo. Mohl bych ho vzít a ona by se to nikdy nedozvěděla. Napadá mě, že celou dobu ztrácí něco z kabelky, když ji stále odhazuje.

Jdu k ní, abych ji zvedl. A když to udělám, vypadnou nějaké papíry. Sáhnu dolů a seberu je. Všimnu si, co na nich je a nevím, jestli to není ještě horší, než kdybych našel Bryanovo číslo.

„Co to sakra je?“ řeknu sám pro sebe.

„Co to děláš?“

Otočím se k ní s kabelkou v jedné ruce a s papíry s nabídkou realitních kanceláří v druhé, ale neřeknu nic. Jsem omráčený z toho, co má na sobě.

Je oblečená ve volném tričku, které ji spadá přes jedno rameno a je jasné, že nemá podprsenku. Když se podívám dolů, vidím malé růžové kraťásky, které by mohli být kvalifikovány jako spodní prádlo. Dokonce, i když je to tričko volnější, můžu vidět všechny její křivky. Začínám si myslet, že nic, ani tohle pytlovité tričko, je nemůže skrýt. Její nohy jsou nekonečné, ale možná že tuto iluzi jim dávají ty kraťasy. Tak či onak, hlavu mám plnou různých obrazů a má znovu ty zatracené podkolenky. Nikdy ve svém životě jsem si nemyslel, že by mohli být podkolenky tak sexy. Umřel bych, abych ji mohl vidět jen v nich.

Můj pták miluje tento outfit. Okamžitě je plně v pozoru a proklínám se, že jsem si jen na chvíli myslel, že být v jejím okolí nezpůsobí, že budu tvrdý jako skála. Můj velký penis mi trčí ve volných šortkách a nemyslím, že bych mohl udělat cokoli, abych to zakryl. Není nic, co bych ve svém životě chtěl víc. Doprdele, kdybyste se mě zeptali, jestli bych chtěl radši vyhrát případ Johnsnových, na kterém dělám poslední tři roky nebo ošukat Sophie na jednu noc bez jakýchkoliv následků, v sekundě by na této podlaze Sophie ztratila svoje panenství.

„Co to máš sakra na sobě Sophie?“ Copak nemá něco normálního na sebe? Mému ptákovi se až příliš zamlouvá tato myšlenka. Podívá se na své tělo a trochu se začervená.

„Pyžamo.“

Občas vypadá úplně nevinně, předtím, než chce něčeho dosáhnout. Asi se mě nesnaží svést, ale nejsem si jistý.

„Zatraceně Sophie, víš, co to se mnou dělá.“ Podívá se mi na ptáka a zčervená ještě víc. „Nemůžeš kolem mě takto chodit a nečekat žádnou reakci. Nebo to je to, co chceš?“

„Nahá? Vážně?“ obrátí oči v sloup. „Jen jsem chtěla něco pohodlného na sebe. Věř mi, že jsem tě ráno slyšela nahlas a jasně.“

„A co je tohle?“ zatřepu papíry a snažím se dostat z hlavy, jak nevinně právě v tomto okamžiku vypadá. Z nějakého důvodu ten fakt, že dělá to, co jsem ji ráno řekl, mi nepomáhá vychladnout. Stejně jako nenávidím její malé kousky oblečení, získávají mou pozornost a toužím po nich.

„To je nabídka bytů na prodej. Má matka mi důvěřovala a já chci mít stabilní místo, než se rozhodnu, co dál. Nemovitost je dobrá investice.“ Vrhne se na mě a hrábne po papírech.

„Nikam nepůjdeš.“ Nevím, odkud to přišlo, ale od okamžiku, kdy jsem je vypustil z úst, jsem věděl, že jsem to neměl říkat. „Myslím tím, že ti pomůžu s hledáním bytu, ale ne teď. Musíš se nejprve rozhodnout, co chceš dělat a je lepší to dělat tady a nekupovat si byt, když nevíš, jestli ho za rok budeš potřebovat.“

Pomalu přikývne a já na ní vidím, že tak daleko dopředu nemyslela. Cítím, jak s jejím souhlasem povolil kousek napětí v mé hrudi. Když jsem si jistý, že se uklidnila, položím její kabelku na stůl a zamířím do kuchyně. Po cestě si upravím ptáka v šortkách a vyhodím ty papíry do koše.

Vyzařuje z ní porážka, když mě následuje. Vím, že to, co jsem řekl, bylo drsné, ale nechci, aby si myslela, že jsemna ni příliš tvrdý. Tak se jí snažím nabídnout něco, aby měla pocit, že vyhrála.

„Co kdybychom snědli večeři a podívali se na film? Vážně se mi dnes nechce pracovat a nemůžu si vzpomenout, kdy naposledy jsem se doma relaxoval.“

Po mých slovech se jí rozzáří obličej jako na Vánoce.

„To zní skvěle.“

Cítím bodnutí smutku nad její radostí jen z jednoduchého faktu, že si dáme večeři a podíváme se na film.

Poodtáhnu jí židli, a když se posadí, sednu si i já.

„Co plánuješ Sophie?“

„Abych k tobě byla upřímná, nejsem si jistá. Plánovala jsem se vrátit na školu a jít v máminých šlépějích, ale už si nejsem jistá, jestli to chci.“

„Proč ne?“ zeptám se a podám jí kousek vepřového od Lily. Nemůžu si představit jemnou Sophii jako právníka. Jistě je plná vášně a života, ale bylo by to zbytečné mrhání na právničinu.

„Dělala jsem to kvůli mámě, abych jí byla blíž, ale začínám si myslet, že jsem spíš chtěla rodinu a právo by mi to umožnilo.“

Uchechtnu se při jejích slovech, ale když se jí podívám do obličeje, vidím to, je osamělá. Nemůžu se zastavit, abych se nenatáhl a nedotkl její tváře. Palcem jí přejedu po tváři a ona se do mé ruky nakloní, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

„Věř mi Sophie, pracovat v tom samém oboru jako tvoje rodina, vás nesblíží. Sám bych to měl vědět.“ Udělal jsem to samé. A kam mě to dostalo? Žiju čtyři státy od své rodiny a sotva je vidím, i když mám dovolenou. Už jsou to měsíce, co jsem s nimi mluvil. Má matka si vždy dělala, co chtěla. Byla příliš zaneprázdněná vlastní sobeckostí a neobtěžovala se s mojí výchovou. Měl jsem tolik chův, že si je všechny ani nepamatuju a můj otec, no on byl já. Žil a dýchal pro práci.

„Nechci stejný život, jaký vedla ona. Dokonce jsem ji ani neznala. Vím, že je strašné to říct, ale myslím, že mi ani nechybí. Toužila jsem spíš po představě, co by mohlo být.“

„A já ti říkám, sladká Sophie, že tento nápad by z tebe akorát udělal mě – osobu, která se snažila být tím, co od ní chtěli její rodiče, až jsem skončil jako oni, a ne abych k nim měl blíže. Ve skutečnosti nás to rozdělilo ještě víc.“ Stáhnu ruku z její tváře a vrátím se zpět k jídlu.

„Nehodlám být jako ona.“ Zašeptá.

„Tvá matka nebyla hrozná osoba, jen prostě nebyla matkou. Nesbližovala se s lidmi, a to je pravděpodobně důvod, proč naše uspořádáni tak dobře fungovalo. Všechno bylo o práci a nic víc. Poté, co jsem si uvědomil, že není nic, co bych mohl udělat, abych se s rodiči sblížil, ponořil jsem se do budování své kariéry. Teď je mým životem. Prostě jen nechci dělat ty samé chyby jako moji rodiče. Nechci si do svého života přivést někoho jiného a pak ho ignorovat. Nechci to a ani nepotřebuju.“ Nebo jsem si myslel, že ne. Protože od chvíle, kdy mi Sophie nakráčela do života, práce už nevypadá tak důležitě. Ve skutečnosti jsem toho moc od té doby neudělal. Nezáleží na tom, že s ní nejsem po celou dobu, stejně naplňuje každou mou myšlenku. Je jako závan čerstvého sladkého vzduchu.

„Pro tebe ještě také není pozdě. Mohl by si to změnit.“

Nemůžu se přinutit zareagovat. Nechci na to myslet. Strávil jsem roky budováním své kariéry. Hodiny a hodiny, ale představa, že bych odešel, mi zanechává sladkou chuť v ústech. Sophie a já toho máme společného víc, než jsem si myslel. Nutí mě chtít věci, které bych neměl chtít. Nutí mě si představovat si sám sebe, jak vlastním malou firmu a každou noc se vracím ke své ženě a dětem. Ale i kdyby to bylo to, co bych chtěl, Sophie by nemohla být tato osoba. Je pro mě příliš mladá a můžu si představit, co by na to říkali lidé, kdybych začal šukat svojí nevlastní dceru. Nemusel bych dávat výpověď, vyhodili by mě.

Oba v tichosti dojíme. Poté jde Sophie udělat popcorn a já jdu vybrat film. Nechci jí vnuknout další nápady. Prostě chci jen odpočívat a zkusit si s ní vytvořit nějaký nevlastní táta/nevlastní dcera vztah. Vím, že je osamělá, ale já ji nemůžu nabídnout více než toto a nezáleží na tom, jak moc bych chtěl. Mohli bychom takto nevinně trávit více času. Možná vyplnit trochu té osamělosti, kterou oba cítíme. Vyberu film z osmdesátých let, který jsem viděl už snad tisíckrát a jdu si sednout. Je zde dlouhý gauč před plátnem a jediné křeslo, ležící vedle pohovky. Pravděpodobně bych si měl sednout do křesla, ale chci si natáhnout nohy.

Rozhodnu se pro sedačku před plátnem a sednu si na stranu, aby měla Sophie dostatek místa. Odvrátím se od ní a konečně dostanu svého ptáka pod kontrolu, takže bych měl být schopný tady prostě jen sedět a sledovat film bez jakýchkoliv problémů.

Když vejde do pokoje, podívám se na druhou stranu a cítím, jak si sedne, až příliš blízko ke mně.

„Sophie, musíš se trochu posunout.“

„Jen jsem si myslela, že byschtěl trochu popcornu.“ Zní úplně nevinně. Nic by se mi nelíbilo víc, než si ji k sobě přitáhnout blíž, ale potřebujeme si držet nějaký odstup.

„Dobře.“ Řeknu a ona se přisune blíž.

Cítím teplo její kůže vedle mé, ale nedotýká se mě. Pták mi začíná znovu tvrdnout. Musím to vypnout.

„Přemýšlel jsem. Tvoje narozeniny jsou v sobotu a já jdu večer na nějakou společenskou událost, ale myslel jsem, že bych tě mohl vzít na večeři a pak bys mohla jít se mnou. Setkat se s lidmi, se kterými tvá máma pracovala?“

„To zní hezky. Neznám tu nikoho kromě Lily a Bryana.“

Zatnu čelist při zmínce Bryanova jména. Možná kdyby poznala další kamarády, nebude chtít chodit ven s ním.

„Dobře, budeš potřebovat šaty. Mohli bychom se zítra na nějaké podívat.“ Nabídnu jí.

„To by se mi líbilo, alespoň bych viděla více z města.“ Její tvář se znovu rozsvítí a můj hrudník se stáhne. Sakra, když se usměje, svítí jí celý obličej. Na levé tváři se jí dokonce objeví dolíček.

V duchu se poplácám po zádech. Teď se nemusím starat, že by s ním zítra vyrazila ven. Zavolám Holly a uvidím, jestli vezme Sophii na nákup šatů. Jsem si jistý, že Holly ví, kam zajít.

Když se film začne přehrávat, oba ztichneme. A opět, jako v práci, na ní nemůžu přestat myslet, tak se na ni podívám. Proklínám popcorn, že překrývá Sophiinu vůni. Teď už ji dokonce nemůžu ani cítit. Aspoň mi to pomůže vychladnout.

„Bruci, podržíš ten popcorn? Je mi trochu zima a potřebuju deku.“ A postaví mi misku do klína dřív, než můžu zareagovat. Pak stáhne deku z opěradla pohovky a zakryje si spodní polovinu těla.

Jsem vděčný, že použila něco, s čím zakryla její tělo před mým pohledem, ale přeju si, aby si zakryla i prsa. Její bradavky jsou tak tvrdé, že jí trčí přes tričko. Začnu myslet na baseball a snažím se nemyslet na to, jestli jí ztvrdly kvůli chladu, nebo vzrušením.

Oba v tichosti sledujeme film a ona se každou chvíli natáhne pro popcorn v mém klíně. Cítím, jak se přibližuje, až se ke mně přitiskne.

„Sophie.“ Varuju jí, ale ona se nepohne.

Letmo se na ni podívám a ona se na mě dívá skrz řasy, tak sladká a nevinná. „Je mi jen trochu zima. To je všechno. Tento druh dotýkání je v pořádku, ne?“

„Ano, hádám, že ano. Vážně je ti taková zima?“ Zčervená a podívá se na své ztvrdlé bradavky a pak zpět na mě.

„Ano.“ Zašeptá tiše, jako by se bála, že bude mít potíže. Nemůžu si pomoct a přemýšlím, jak se naposledy dostala do potíží a já vtrhl do jejího pokoje a udělal se při pohledu na její kočičku. Má okamžitou erekci a není způsob, jak to zakrýt. Možná, že TO chce znovu, ale já nemůžu. Už jsem ztratil kontrolu dvakrát a znovu se to nestane, tak se snažím nad tím nepřemýšlet.

Cítím se špatně, protože je jí opravdu zima. Tak zvednu paži a obejmu ji kolem ramen a přitáhnu si ji blíž k sobě. Pootočí se a přitiskne své tvrdé bradavky k mé hrudi, snažím se to nevnímat. Prostě ji jen zahřeju. Je to zcela nevinné.

Najednou cítím, jak položí svoji hlavu k mému krku a vdechuje moji vůni.

„Sophie.“ Varuju ji znova, ale ona se znovu nepohne.

„Jen se snažím zahřát.“ Zašeptá mi do kůže, její studený nos mě lechtá na krku. Z ptáka mi unikne trochu preejakulátu. Kape mi do šortek. Podívám se dolů a uvidím mokrou skvrnu. Sophie následuje můj pohled a olízne si rty.

„Ne,“ řeknu a zavrhnu její myšlenky. Ale nemůžu sám sebe dostat pod kontrolu. Představuji si, jak si stahuji šortky a osvobozuju svého ptáka. Hrál bych si s jejími vlasy, když by si mě vzala do úst. Musel bych kontrolovat své pohyby, protože ona ještě nikdy žádného ptáka nesála.

„Pokud se nedokážeš chovat, tak se spolu nemůžeme dívat na film.“ Končím.

Ona přikývne v souhlasu a na pár okamžiků v tichosti sedíme. Za minutu nebo dvě ucítím, jak se o mě znovu opře rukou a zaboří mi hlavu zpět do krku. Neříkám nic, když se ke mně přitulí, protože to je něco, co táta s dcerou dělají. Jsem si jistý, že se k sobě tulí a dívají se na film. Takže se s tím hodlám smířit a přestat myslet na svého ptáka a jak kurva nadrženým mě to dělá.

Tlačí se na mě a cítím, jak hýbe rukou. Podívám se dolů. Má zavřené oči a ruka se jí pohybuje pod peřinou. Nemůžu vidět, co dělá, ale mám přesnou představu a začnu se potit.

„Sophie.“ Řeknu a ona naříká proti mému krku.

„Tohle nemůžeš dělat. Jsem tvůj táta a není to správné. Nechceš to.“ Snažně ji prosím, protože má kontrola je už nalomená.

„Nedotýkáš se mě.“ Zašeptá mi do krku. Bože pomoz mi, péro mi zaškube při jejích slovech. Má pravdu, já se jí nedotýkám.

„Jsi pro mě příliš mladá. Není to správné.“

„Jsem tak blízko, dej mi chviličku prosím.“ Její zastřený hlas obalí mé koule. Pevně zavřu oči. Vím, že je to špatné, ale nemůžu jí odolat. Odložím popcorn na stůl a přitáhnu si ji oběma rukama pevně k sobě.

„Dobře Sophie, ale buď rychlá. Nikdo se to nedozví.“ Deka zakrývá spodní část jejího těla a já nemůžu vidět, co dělá. Po mých slovech cítím, jak zrychlí a přitlačí se víc ke mně, když se tře.

Zavřu oči a přestavuju si, jak její malé prstíčky třou její klitoris tak rychle a tvrdě, až se udělá.

„OhBruci.“ Řekne a olízne mi krk. Myslím, že se mě snaží udělat jen svými slovy.

„Nedělej to Sophie. Jen si tři svoji kočičku a rychle se udělej, abychom mohli předstírat, že se to nikdy nestalo.“

Přikývne a souhlasí s mým hloupým nápadem, že bychom mohli předstírat, že se to nestalo. Možná můžeme. Předstírám, že ten večer, kdy jsem se udělal na ní, se nikdy nestal. Namlouvám si, že to byl jen sen.

Znovu pohne paží, tře si o mě prsa a já cítím, jak jí tričko sjelo z ramene a odhalilo ji prsa úplně.

„Chci cítit tvoji kůži na mé. Prosím.“ Nakloní se kousek ode mě a já vidím v jejích očích potřebu.

„Dobře, ale musíš se udělat rychle.“ Řeknu jí, ale jedna moje část to tak nechce. Už je to dlouho, co jsem cítil někoho tak blízko. Kůži na kůži.

„Dobře.“

Stáhnu si tričko přes hlavu a zvednu ji, aby si mohla přitlačit bradavky k mé odhalené hrudi. Lehnu si zpátky na sedačku s paží okolo ní, ona sedí vedle mě natočená u mého boku, tak aby se naše hrudě dotýkali. Jeden malý pohyb a mohla by si na mě sednout obkročmo, ale já držím její hruď proti své, zatímco ona pracuje oběma rukama pod přikrývkou.

Pocit jejích tvrdých bradavek oproti mě je tak dobrý a zároveň špatný. Neměl bych být tak vzrušený. Měl bych se stydět, ale nemůžu si pomoct, její tělo je krásné.

Držím ji pevně u mě a třu si péro o deku, která ji zakrývá.

„Oh bože.“ Zasténám a zavřu oči.

Tenká deka je to jediné, co odděluje naše dolní části těla a pocit našich těl přitlačených na sebe je to jediné, co potřebuju. Přestávám se kontrolovat, cítím blížící se orgasmus a bojuji proti němu.

„Prosím, udělej se rychle Sophie. Není to správné.“ Slyším prosbu ve svém hlase. Pokud se rychle neudělá, tak já ano.

„Jsem tak blízko.“

Pevně zavřu oči a nevidím, jak si vytáhne ruku zpod deky, ale cítím ji, když se mi omotá okolo ptáka. Trhnu sebou při jejím dotyku a začnu protestovat, ale ona ho začne třít rychleji a já prohrávám bitvu.

„Udělej se se mnou, Bruci.“

Její jemná, sladká slova mě dostanou přes okraj a udělám se do šortek. Slyším její výkřik, když se udělá, zatímco vrcholím. Otevřu pusu a zalapám po dechu s posledním výstřikem. Ucítím, jak se prstem dotýká mé pusy. Bože pomoz mi, vsaju její promočený prst do úst a ochutnám její sladký nektar.

Když oba chytíme dech, podívám se na ní a ona je znovu stočená vedle mého boku.

„Miluju filmové noci.“

Sedím tam, ohromený tím, co se stalo a vše na co můžu myslet je… že souhlasím.