MNS - 5. kapitola

Překlad: Lusesita
Kor.: Arey

Tak jo holky, dneska trochu delší kapitolka. Sophie dále provokuje a Bruce už vyletí. Užijte si čtení J

Bruce

Posté čtu pořád ten samý paragraf a stejně nevím, o čem je. Zeptejte se mě na Sophiini bradavky a já bych vám mohl o nich přednést čtyřstránkovou esej, ale neřeknu vám, na co jsem zíral poslední hodinu.

Celé mé ráno vypadalo takhle. Má asistentka mi připomněla, že jsem zapomněl na jeden dokument, což se mi předtím nikdy nestalo. Nikdy jsem nebyl tak roztěkaný a znám přesnou příčinu.

Položímpero na stůl a začnu si dlaněmi třít oči.

„Seber se, Archere.“ Přesvědčuju se, když se otevřou mé dveře od kanceláře. Vzhlédnu a vidím Jacoba vstoupit do kanceláře. Několikrát zamrkám, abych zahnal tu vidinu. Když dojde k mému stolu, vidím, že ho někdo následuje. Postavím se za stolem, nechápu, co se děje.

„Co tady děláš?“

Civím na Sophii a ona dělá, jako by se jí to netýkalo. Podívám se na Jacoba, který pokrčí rameny a položí složku a stůl. Jsem ještě naštvanější, protože jsem si neuvědomil, že Jacob šel do mého bytu. Měl jsem si uvědomit, že ho tam má koncipientka Sharon nejspíš pošle. U mě doma už byl několikrát pro nějaké podklady, ale neuvědomil jsem si, že tam bude Sophie.

Podívám se přes něj a uvidím co má na sobě. Modré letní krátké šaty a stejně jako dnes ráno, jsou téměř průhledné. Sevřu čelist, když vidím její tvrdé bradavky prosvitovat přes lehký materiál. Do pekla, copak nevlastní nějaké oblečení, které by neukazovalo její tělo? Potřebuju, aby nosila nějaké decentnější oblečení. Poznamenám si, abych požádal Lily, aby ji ještě tento týden vzala Sophii nakupovat.

„Děkuju.“ Ostře se podívám na Jacoba s výrazem, jestli ještě něco potřebuje. Podívá se na Sophii se zábleskem v očích. Neušlo mu, co má Sophie na sobě a mě popadne vztek.

„Pane Archere, myslel jsem si, že bych Sophii ukázal firmu a kancelář její mámy.“ Mrkne na ni a Sophie zčervená a podívá se na zem. Nejen, že jsem já odhadl jeho úmysly, ale ona taky.

Nevěděl jsem, co plánovali, ale to se kurva v žádným případě nestane. Mám ji na starost a nenechám žádného asistenta s chtivýma rukama někde poblíž jí.

„To je v pořádku Jacobe, můžete jít.“

Podívá se ne mě, pak na Sophii a chystá se něco namítnout, ale přeruším ho.

„Děkuju za svezení, ale jsem si jistá, že se o mě Bruce už postará.“

Vzhlédne a naše oči se setkají. Mám pocit, že za jejím prohlášením je víc, než jen co řekla. Bez přerušení očního kontaktu přikývnu v souhlasu.

„Bylo hezké vás poznat Sophie. Kdykoliv budete něco potřebovat, dejte mi vědět.“ Naposledy si ji prohlédne a já se snažím vším, co ve mně je neobejít stůl a nezlomit mu krk.

Zatřesu hlavou, nevím, odkud tento hněv a ochranářství pochází, ale jsem si jistý, že se za ni cítím zodpovědný, protože je to Debřina dcera. Ano, To je ono. Neznamená to, že ji chci pro sebe.

Sophiezvedne hlavu, ale neodpoví, což mě potěší víc, než bych si chtěl přiznat. Sleduju řeč jejího těla a její reakce na něj mi ukazuje, že nemá zájem. Cítím, jak mi napětí v hrudníku trochu povoluje. Jacob odejde a zavře za sebou dveře.

Natáhnu se k interkomu na stole a stisknu tlačítko pro mého asistenta.

„Paule, nepřepojuj mi žádné hovory, mám schůzku.“

„Jistě pane Archere.“ Odpoví a já uslyším, jak se zamknou dveře.

Paul může zamykat mé dveře, ale jen já je můžu odemknout. Je to životně důležitá funkce zabezpečení vzhledem k tomu, jak citlivé informace o svých klientech zde mám. Je to také užitečné, když mám schůzku s důležitými klienty, kteří nechtějí, aby nás rušili jejich šílení ex manželky a manželé. To už se v několika případech stalo a je ku prospěchu každého jedince mít takový zámek nainstalovaný. Takže to není neobvyklý požadavek a to Paul dobře ví.

„Co tady děláš?“ zírám na Sophii. Vím, že má slova jsou tvrdá, ale ona mě rozptylovala celý den a to ani nebyla přede mnou.

„Omlouvám se, že obtěžuju, jen jsem chtěla vědět, kde pracuješ.“

„Tento týden si na tebe udělám čas na nákup nového oblečení. Člověk by si myslel, že po našem ranním rozhovoru o vhodném oblečení si při odchodu ke mně do práce oblékneš něco slušnějšího.“ Ignoruju její slova.

Podívá se dolů na své šaty a pak znovu zklamaně na mě.

Zatnu zuby a obejdu stůl až k ní. „Můžu vidět skrz tvé šaty Sophie, to co máš oblečeného i to co nemáš.“

Zadívám se jí na prsa a ona se nemůže splést v tom, co tím myslím. Přiloží si ruku ke krku, snaží se skrýt svá prsa, ale je to k ničemu. Má velká plná ňadra a její tvrdé bradavky se tlačí proti lehké látce.

„Nevím, co tím myslíš.“ Řekne a začne se červenat. Zajímalo by mě, jestli je zčervenalá i jinde.

Potřesu hlavou a snažím se soustředit. „Sophie, máš na sobě aspoň kalhotky?“ Okamžitě své otázky lituju. Nemůžu se nadechnout, když si představím její holou kočičku vystavenou v krátkých šatech.

„Jestli mám s sebou kalhotky?“ zopakuje a já nevím, co tím myslí.

„S sebou?“

Chvíli hledá ve své kabelce, než vytáhne bílý bavlněný materiál. Ruce se mi třesou touhou se jí dotknout, když se na ni dívám. Nemůžu se jí dotýkat, je to má nevlastní dcera a není ani plnoletá. To není dobré. Snažím se dýchat, ale stále se soustředím na bílý materiál v její ruce a nemůžu myslet.

Vypadá tak nevinně, když ke mně vzhlédne skrz řasy a drží kalhotky přede mnou. „Myslela jsem, že když se ti ráno na mě tak líbily, možná bys je chtěl mít u sebe.“

„Proč to říkáš?“ Je všechno, co ze sebe dostanu. V ústech mám sucho a uvnitř hrudi mi bije srdce.

„Viděla jsem tvůj, hmm.. penis, když ses tam dolů díval. Vím, že jsi říkal, že není vhodné, aby si mě v nich viděl, ale napadlo mě, že by sis je možná chtěl nechat u sebe.

Nemůžu popřít, že mě vzrušuje ji takto vidět, ale oba víme, že by mě neměla pokoušet.

Znovu se na mě podívá skrz řasy. Je to tak sladké a čisté. Nabízí mi něco, co se intimně dotýkalo jejího bezchybného těla a chce, abych to měl. Nemůžu se dotýkat jí, protože by to bylo špatné, ale můžu se dotknout tohoto. Můžu vlastnit tento kousek jí a pak se můžeme vrátit k chování, jaké by mezi námi mělo panovat.

„Dobře Sophie, vezmu si tvoje kalhotky, ale pak se zase musíš začít chovat jako hodná holka. Rozumíš mi?“

„Ano Bruci.“

Vezmu si ten kousek materiálu z její ruky a její prsty se dotknou mého zápěstí. Snaží se mě držet stejně, jako to chci já, ale musím to zastavit. Nereaguju na její dotek, i když bych moc chtěl, a zastrčím si kalhotky do kapsy od kalhot.

„Myslím to vážně Sophie, jsi moje nevlastní dcera a musíš se tak chovat. Není správné, jak jsem se na tebe ráno díval a jak se ty díváš na mě teď.“

„Jak se na tebe dívám?“ zeptá se a naváže se mnou oční kontakt. Znovu se podívám na její tvrdé bradavky a pak zpět na ni.

„Jsem tvůj nevlastní táta a nesmím tě chtít celou vidět.“

„Ty mě chceš vidět celou?“ 

Zavrtím hlavou a snažím se najít ta správná slova. „Je ti sedmnáct Sophie, dokonce ani nejsi plnoletá. Mohli bychom se dostat do potíží.“

„Mohli bychom se dostat do problémů, jen když se mě dotkneš ne?“ Co to povídá?  A proč se mi v hlavě promítají miliony obrázků, jak se dotýká sama sebe?

„Ne, tato konverzace se neděje. A je čas, abys odešla. Dala jsi mi kalhotky a už to je přes čáru.“ Nadávám, i když vím, že jsem se dostal přes čáru už včera večer vlastní pěstí. V odvážném pohybu si sáhne dolů a pomalu začne vyhrnovat lem šatů.

„Sophie.“ Varuju ji, ale ona pokračuje. „Co to děláš?“ zavrčím, aby přestala. Ale část mě chce vidět, co skrývá pod šaty. Potřebuje to vidět.

„Když se mě nedotkneš, nemůžeme se dostat do potíží. Můžeš se jen trochu podívat a slibuju, že pak půjdu.“

„Proč to děláš?“ Měl bych ji říct, aby přestala, ne se ptát proč. Měl bych se pohnout z místa a odemknout dveře, a přinutit ji, aby odešla. Ale místo toho jen čekám, co udělá.

„Protože se mi líbí, jak se na mě díváš.“ Zašeptá a zvedá lem šatů. Uvidím její kundičku.

Rozkročí se, aby roztáhla nohy a trošku rozevřela stydké pysky. Tak aby odhalila klitoris. Můžu zahlédnout i její šťávičku stékající po stehnech. A mám dost.

Popadnu ji za paži a donutím ji upustit lem šatů. Vedu ji ke dveřím, kde vyťukávám kód na otevření zámku. Popostrčím ji k Paulovu stolu.

„Zavolejte taxíka, osobně ji doprovoďte dolů a pošlete zpět domů.“

Pustím ji paži a bez ohlédnutí jdu zpět do kanceláře a zabouchnu za sebou dveře tak silně, až se otřesou.

Než se přestanou třást, už mám před nosem její kalhotky. Má druhá ruka zničí pásek a rychle vytáhne mého ptáka a tvrdě ho stisknu, stejně, jako kalhotky před obličejem. Dýchám její vůni a trestám svého ptáka. Jsem na sebe naštvaný, že jsem dovolil, aby se to stalo a aby mě přelstila. Jsem tak nasraný, že mě sedmnáctiletá holka dělá tvrdší a nadrženější než kdokoli jiný v mém životě.

Trvá mi jen chvíli, než mě její vůně donutí se udělat. Silně vrcholím, sperma mi stéká po penisu a ruce. Udělal jsem se tak silně jen při pomyšlení na ni a nedokážu si představit, jak by to vypadalo, kdybych byl s ní.

Setřesu tu myšlenku a utřu si ptáka jejími bílými kalhotkami. Něco na tom pohledu mého uvolnění na jejím spodním prádle donutí mého z části tvrdého ptáka vzrušeně zaškubat.

Kurva, musím se dát zase dohromady. Dnes jsem k ničemu.

Uhodím do interkomu a čekám na spojení. „Zrušte můj oběd. Zůstanu po celý den ve své kanceláři.“

Spadnu zpět do křesla a zavřu oči. Snažím se zahnat obrázek Sophie, ale marně, protože tam stále je.

Později toho večera…

Dnešek byl… neproduktivní. Nedokázal jsem nic udělat, protože mě rozptylovali myšlenky na Sophii.

Celý den jsem byl tvrdý při pomyšlení jejích kalhotek, které jsem měl pořád ve své kapse. A teď když jsem doma, plánuju jít do postele a znovu masturbovat, dokud ji nedostanu ze systému.

Záměrně jsem počkal s návratem domů, dokud nebude hodně pozdě. Dnes bych další setkání se Sophii nezvládl a potřebuju čistou hlavu, až s ní budu příště mluvit.

Vejdu do dveří, v bytě je tma a ticho. Když procházím halou, poslouchám, jestli Sophii nezaslechnu, ale nic neslyším. Trochu zpanikařím při pomyšlení, že možná není doma, tak otevřu dveře jejího pokoje a nahlédnu dovnitř.

Měsíční světlo vrhá dost světla, abych mohl vidět, že spí. Je přikrytá dekou, takže nevidím, co má na sobě. Tiše zavřu dveře, jdu do svého pokoje a zamknu za sebou. Rychle se vysvléknu a vyndám její kalhotky z kapsy. Čekám celý den, abych to mohl udělat znovu, a tentokrát se udělám tolikrát, než se můj pták utahá.

Vylezu do postele a lehnu si na záda. Kalhotky si položím na břicho. Dívám se na ně, když oběma rukama popadnu svého ptáka a začnu rukou pohybovat nahoru a dolů. Jsem tak tvrdý a tohle je tak dobrý pocit. Zavřu oči a zvrátím hlavu.

Jak se nadechuju a vydechuju, cítím slabou vůni Sophiiny kočičky. Myslím, že jsou to její kalhotky. Zhluboka se nadechnu a jejich sladká vůně mi naplní plíce. Dále oběma rukama zpracovávám svého ptáka a potěšením obrátím hlavu na stranu. Uvědomím si, že ta vůně je silnější. Zmateně se nadzvednu a zabořím obličej do polštáře.

Šokovaně ztuhnu, když si uvědomím, co udělala. Tento polštář nepatří normálně do mé postele. Patří do jejího pokoje a voní jako její kočička. Musela ho sem dát, když jsem byl v práci. Udělala se na něj? Při té myšlence se na vrcholu mého ptáka objeví kapička a já se naštvu.

Dělá si ze mě legraci. Testuje mě.

Sophie, ta rajcovní holka, si začala se špatným chlapem. Chce, abych cítil její kočičku? Abych ji viděl? Dobře.

Seberu polštář, vylezu z postele a ženu se do jejího pokoje. Úplně nahý a tvrdý jako ocel. Jsem tak nadržený a vytočený, ani nepřemýšlím, co dělám.

Pták mi stojí, když mířím chodbou do Sophiiny ložnice.

„Probuď se.“ Zavrčím, když zapnu lampičku a strhnu z ní přikrývku.

Pomalu otevře oči, pak je vytřeští a zaleze do rohu postele.

„Oh, to nedělej, holčičko.“ Slovně ji zastavím. „Dala jsi to do mé postele.“ Hodím na ní polštář. „A teď se vypořádáš s následky.“

Dívám se na ni dolů a vidím, že má na sobě stejné tílko, které měla na sobě ráno a dokonce stejné kalhotky, které mi dala.

„Roztáhni nohy, Sophie.“ Vyšplhám za ní na postel.

„Bruci, omlouvám se, já ne…“

„Na to už je pozdě. Nebudu tě šukat, protože jsi stále pod zákonem, ale díky tobě vypadám takhle a ty mi ukážeš svojí kundičku, než odejdu.“

Nahlas polkne a přikývne. Pomalu posune ruku dolů a jedním prstem roztřeseně odhrne bílou bavlnu a odhalí svůj klín.

Její nohy jsou doširoka roztažené a já můžu jasně vidět její vstup. Je tak malý a těsný. Zmáčknu rukou svoje péro a tvrdě zatáhnu. Představuju si místo mé ruky její kundičku.

„Jsi panna že?

„Ano.“ Zašeptá, ale já ji sotva slyším přes zvuky, které vydávám. Přestanu masturbovat a natáhnu k ní ruku.

„Plivni na ní.“ Zavrčím a čekám, až to udělá.

Nakloní se dopředu a jemně mi plivne na ruku. Může jen děkovat mé železné vůli, že ji v této chvíli nešukám pusou. Položím si ruku zpět na ptáka a sleduji její vystavenou kundičku. Tvrdě po sobě přejíždím a dívám se na její vstup. Přemýšlím, jak tvrdě bych ji chtěl šukat.

„Máš štěstí, že jsi nezletilá, Sophie. Jinak bych tě tvrdě ošukal za tu lest dnes v kanceláři a za tu vůni tvé kundičky po celém polštáři.“

Zvedne se výš, až jí prsa vylezou ven z tílka. Konečně vidím, jakou mají barvu, světle růžovou.

To je vše, co potřebuju a udělám se na ní. Výstřikem pokryju její panenskou kundičku, bříško i prsa. Udělal jsem se silněji, než kdy předtím.

Když ze sebe dostanu poslední kapičku orgasmu, lehnu si na záda, abych na ní nezkolaboval. Po chvíli se dám dohromady a vylezu z postele.

„To je to, co se stane, když budeš dráždit muže Sophie. Nejsem kluk a to, co jsi udělala, je nebezpečné. Kdybych byl tebou, najdu si kluka, se kterým si budeš moct hrát.“ Jen co ta slova opustí mou pusu, lituju jich. Stále je nezletilá a příští týden je moje. Možná se ji za tu dobu nemůžu dotýkat, ale prozatím patří jen mě.

Podívá se dolů na své tělo pokryté mým semenema zpět na mě, ale nic neřekne.

„Jdi spát a už mě nikdy takhle znovu nepokoušej. Jsem tvůj nevlastní táta a potřebuješ se podle toho chovat.“

Zavřu dveře od jejího pokoje a zamířím zpět do toho svého. Na posteli uvidím kalhotky, které mi dala dříve a začnu znovu tvrdnout.

„Kurva.“