MNS - 4. kapitola

Překlad: Lusesita
Kor.: Arey

Sophie

Mé tělo vibruje vzrušením, když se vracím zpět do pokoje. Nemůžu uvěřit, že jsem to udělala. Nikdy ve svém životě jsem nebyla víc vzrušena, mezi nohama cítím vlhkost, a jak se ke mně kalhotky lepí. Potřebuju se udělat.

Vejdu do pokoje a sundávám si své bílé bavlněné kalhotky. Odhodím je vedle postele a chytím se polštáře.

Vždy jsem byla na pokoji s dalšími dívkami, tak jsme se museli naučit být ticho, když jsme masturbovali. Bylo to něco, co jsem rychle zvládla. Teď mám pocit, že mi to nebude dlouho trvat. Nikdy v mém životě se na mě žádný muž nedíval tak jako Bruce a nikdy jsem se ještě takto necítila. Bylo to opojné. Cítila jsem se živá.

Prohlížím si pokoj a hledám dokonalé místo. Když zahlédnu křeslo v rohu, uvědomím si, že je přesně určené k tomu, co zamýšlím. Umístím polštář přes opěradlo židle a rozkročím se nad ním. Dává mi přesně to, co potřebuju, pevnost a tlak a měkký povrch pro pohodlí. Vždy jsem si zrovna takto představovala penis.

Rozšířím nohy dál od sebe a začnu se hýbat. Zavřu oči, odstrčím stud a představím si jeho obličej. Normálně v mých představáchmuži nemají obličej, když masturbuju, je to vždy poslední hrdina z románu, který jsem četla. Tentokrát vidím obličej Bruce, mého nevlastního táty. Představuju si, jak je na něm vše tvrdé, od očí až po čelist. Ale teď si představuju jeho hřejivý pohled, kterým mě počastoval v kuchyni.

Třu si kočičkou o polštář a předstírám, že jsou to jeho boky, nad kterými jsem rozkročená, místo područky křesla. Představuju si, jak třu klitoris proti jeho erekci a přivádím se k okraji, zatímco on sedí pode mnou a bojuje, aby se mě nedotknul. Přitisknu se hlouběji do polštáře, po zádech mi přejede mráz. Touhou bez sebe mě zvedne z klína a položí na stůl a přesune hlavu mezi mé nohy. Potřebuje mě ochutnat. Svojí pusou a prsty mě připraví pro jeho penis. Bojí se, aby mi neublížil, protože pro něj znamenám všechno. Dělá to hodiny, uctívá mě a nestará se o nic dalšího na světě. A mě záleží jen na tom, že jsem jeho všechno.

Každý můj pohyb vysílá potěšení do celého těla. Kůže mi brní, když myslím na všechny věci, které by se mnou Bruce dělal. Pohybuju se rychleji, zvýším tlak a obrazy v mé hlavě se mění stále rychleji, než se udělám.

Třesu se slastí, která mi prostupuje tělem. Zanechá mě slabou. Orgasmus mě zasáhne tvrdě a jediné, co můžu dělat je se pořádně držet, než vlny slasti přejdou.

Otočím se a padnu do křesla, polštář nechám spadnout na zem. Podívám se dolů a uvidím mokrou skvrnu od svého uvolnění. Bože, když se udělám jen při pomyšlení na Bruce, jaká by mohla být realita? Vzpomenu si na tu ženu ze včerejška, se kterou půjde na oběd. Přivedl ji k orgasmu? Vzal si ji na jeho pracovním stole, jak jsem si to právě představovala? Vsadím se, že je mnohem zkušenější, než kdy budu já. Zvládla by muže jako je Bruce. Nikdy jsem nikoho nepolíbila. Nikdy jsem nedostala ani pusu od vlastní mámy, ale vsadím se, že Bruce ano.

Ucítím pálení v očích a zavřu oči, abych zatlačila slzy zpět.

Je to jen pár hodin, co jsem se je snažila přivolat a teď je nemůžu zastavit. Ne, to nejsou emoce, které teď chci. Chci to, co jsem cítila v kuchyni. Vzrušení z toho, že jsem chtěná, neznámé, ale vzrušující pocity. Ale jak můžu toužit po muži, kterého si vzala moje máma? Mohla ho milovat, ale nemyslím, že toho byla vůbec schopna. Je hanba, že nemůžu přestat toužit po Brucovi.

Snažím se setřást myšlenky na Bruce.

Otevřu jeden ze svých kufrů a najdu si dívčí letní modré šaty a bílé žabky. V koupelně si umyju obličej, vyčistím zuby, udělám si rychlý cop a zadívám se do zrcadla. Přemýšlím, jestli si dát make-up, ale má tvář je stále červená, takže se s tím nebudu obtěžovat.

Vyjdu z pokoje a zastavím se před máminým pokojem. Pořád mi přijde divné, že nesdíleli jeden pokoj. Otevřu dveře a šokovaně zůstanu na místě.

Usměju se, když uvidím Lily oprašovat prádelník.

„Lily!“ zaječím a běžím k ní ji obejmout.

„Oh, můj bože, Sophie. Podívej se, jak si vyrostla.“ Zvolá a já si nemůžu pomoct a stisknu ji pevněji.

Odtáhnu se a podívám se na ni. Vypadá pořád stejně, až na pár vrásek na obličeji a pár šedivých pramenů v jejích hustých tmavě hnědých vlasech. „Co tady děláš?“ Neviděla jsem ji roky a nevěděla jsem, jestli pro mámu stále pracuje. Pracovala pro ni tak dlouho, jak si jen pamatuju. Skoro se stydím, že jsem se na ni nezeptala.

„Nikdy jsem pro tvou mámu nepřestala pracovat a teď pracuju pro pana Archera.“ Při zmínce mé matky mě znovu obejme. „Omlouvám se Sophie, vše se stalo tak rychle.“

„Jsem v pořádku.“ Snažím se ji uklidnit.

„Pojďme do kuchyně a popovídáme si nad šálkem kávy.“

Následuju ji a sednu si ke snídaňovému baru. Koukám, jak se pohybuje po kuchyni a je mi jasné, že ví, kde co je.

„Pracovala jsi pro mou matku, když se vdala?“ Jsem zvědavá na mámu a Bruce. Nehodí se k sobě, ale když o tom přemýšlím, nemůžu si představit mámu s kýmkoliv. Nikdy nevyjadřovala náklonost k nikomu a nevypadalo to, že by si zahrávala s myšlenkou se vdát.  Nevím, jak jsem se stala já, ale o mém otci nikdy nemluvila.

„Když to nazveš tak.“ Její odpověď mě zaujala, a podle pohledu, který mi věnovala, odhadovala moji reakci. „Jejich manželství bylo jen na papíře, kvůli práci.“

„Šokující.“ Nechala jsem mými slovy prosakovat sarkasmus. Všechno bylo pro práci. Nemůžu si pomoc, ale pocítím úlevu.

Lily přejíždí prstem po vršku hrníčku s kávou, studuje mě a rozhoduje se co říct.

Obavy ji zbarví hlas. „Chyběla ti?“

Přemýšlím o její otázce. Chyběla mi? „Já, no…může někomu chybět něco, co nikdy neměl?“ Ta myšlenka se mi převalovala v hlavě od doby, kdy jsem zjistila, že měla infarkt a následně zemřela. Čím více uplynulo dní, tím víc jsem přicházela na to, že mi nechyběla, spíš mi chyběla představa, co jsme mohli mít. Po vysoké jsem plánovala mít svou vlastní rodinu, která by mě milovala. Ale vše to bylo jen v mé hlavě, sen, který změní hodně věcí. Ve skutečnosti musím přiznat, že by se pravděpodobně nic nezměnilo.

„Víš, že tě milovala.“ Přeruší mé uvažování.

„Ne, to teda nevím.“ Odseknu tvrdě, ale je mi to jedno.

City k mé matce jsou jako pevně zauzlovaný suk, který nemůžu rozvázat. Hněv, touha, smutek jsou tak pevně spojeny, že je nemůžu oddělit.

„To je fér.“ Zhluboka se nadechla. „Možná jsem to řekla špatně, milovala tě jediným způsobem, jakým to dokázala.“

„Nevím, co to znamená, ale abych řekla pravdu, nejsem si jistá, jestli mě to zajímá.“ Cítím, jak ve mně roste hněv a bolest.

„Víš jaký je to pocit, zůstávat na koleji sama, protože nemáš kam se vrátit na prázdniny? Nebo když tě nikdo nenavštíví i když jsi sama v cizí zemi?“

„Ne, srdíčko, to nevím.“ Její měkký hlas zahání moje rozčilení. Svůj hněv si vybíjím na špatné osobě, ale není zde nikdo jiný.

„Tvá máma nebyla nejlepší matkou, vím to a myslím, že to věděla i ona. Myslím, že proto tě poslala do zahraničí. Myslela si, že je to pro tebe nejlepší, vím, že to není omluva, ale to samé prožívala ona s tvým dědečkem. Takoví oni byli, své emoce vkládali výhradně do své práce, ale ty je nemusíš následovat. Můžeš si vybrat vlastní způsob života.“

Skutečnost v jejích slovech mě zasáhne tvrdě do žaludku. To je v podstatě život, ke kterému jsem byla vedena. Chtěla jsem se vrátit zpátky do Států a pracovat tak, aby na mě máma mohla být pyšná. Získat její pozornost tím, že budu taky právnička, jako ona. Je to to co ona dělala pro svého otce? Byla jsem připravována jít tou samou mizernou cestou? Asi bych skončila s infarktem stejně jako oni.

Nechci už nikdy být sama.

„Nemusíš být.“ Zašeptala a já si uvědomila, že poslední část jsem řekla nahlas. Měla pravdu. V sobotu mi bude osmnáct a moje budoucnost je jako čisté plátno. Můžu dělat cokoli, co budu chtít. Při té myšlence se mi v hlavě objeví Bruce a všechny špinavé věci, které by mi dělal. Kousnu se do rtu a snažím se zastavit horko, které mi stoupá do obličeje.

„Takže, Bruce a máma?“ nechala jsem tu otázku viset mezi námi.

„Ne, on je workoholik stejně jako tvoje máma. Když není v práci, je tady ve své pracovně. Myslím, že se vzali kvůli tvému dědovi. Udělal je partnery, jen co zaschnul inkoust na oddacím listě.

Chci získat více informací, ale nechci, aby to bylo tak zřejmé. Ale předtím, než se můžu zeptat na další otázku, nás přeruší zvuk přijíždějícího výtahu. Z výtahu vystoupí pohledný muž, ke třicítce. Další, který vypadá, jako by vypadl z obálky časopisu. Sakra, to je tady něco ve vzduchu nebo co?

„Oh, omlouvám se dámy, nevěděl jsem, že tu někdo bude. Asistent pana Archera mě poslal vyzvednout nějaké podklady, které bude potřebovat na dnešní setkání.

„Ahoj Jacobe.“ Tón Lilyina hlasu mi napovídá, že už tu dříve byl.

„Dobré odpoledne, paní Lily. Budu hned pryč, omlouvám se, že obtěžuju.“

Lily kývne hlavou a on se usměje, než opustí místnost. Sleduju, kam jde.

„Je hezký.“ Slyším za mnou Lily zašeptat, když mě přichytí, že na něj koukám. Ale plete si důvod mého zájmu. Je hezký, ale také ví, kde Bruce pracuje.

Nemusíš být. Její slova mi stále vězí v hlavě.

Ne, už víc nemusím být sama. Jsem unavená ze sezení a čekání na to, co chci. Jdu si pro to. Kouknu se na hodiny, že je skoro jedenáct. Možná ještě Bruce na oběd neodešel. Možná bych mu mohla zničit plány.

Když se Jacob vrátí zpět do haly, neztrácím čas.

„Chystáte se to odnéstBrucovi?“ kývnu na složky v jeho ruce.

„Jo, ty jsi Sophie, Debřina dcera, že?“ přikývnu. „Jsem Jacob, právník ve firmě“ a podá mi ruku.

„Můžu se s Vámi svézt, Jacobe?“ sjede mě pohledem a rukou stále držící moji a já si vzpomenu, že pod šaty jsem nahá.

„Vezmu Vás, kamkoli budete chtít Sophie.“ Jeho tón naznačuje, že udělá mnohem víc, než, že mě vezme za Brucem.

„To je skvělé, jen si vezmu peněženku.“ Řeknu a rozběhnu se chodbou do mého pokoje. Popadnu kabelku z prádelníku a všimnu si, že moje kalhotky a polštář leží stále na zemi. Zvednu prádlo a hodím ho do kabelky a ohnu se pro polštář. Kousek je stále mokrý a pořád se můžu cítit. Projede mnou něco temného a vzrušujícího a dostanu nápad. Znám to správné místo pro ten polštář a moje postel to není.