Lucca - 5. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

TOHLE SKONČÍ VÁLKOU

"Můžeš mi říct, proč sakra včera moji lidé vyhodili mě a mou rodinu z mého domu?" Vyplivnul na něj Dante v okamžiku, kdy se Lucca posadil v jeho kanceláři v kasinu.

Lucca zapálil konec své cigarety, zoufale ji potřeboval k rozhovoru, který se chystal mít se svým otcem.

"Už to tam není bezpečné."

"Co tím myslíš, že už to tam není bezpečné? Můj dům byl vždy bezpečný."

To je přesně důvod, proč ho potřebuju. Nicméně, detaily Dante ještě nemusel vědět.

"Až bude hrozba pryč, ty, Maria, a Leo se můžete vrátit."

Dante udeřil pěstí do stolu. "Proboha živého, Lucco! Hrozba? Jaká podělaná hrozba?"

Vyklepal popel do popelníku a říkal si, že se bude muset pro tuto chvíli něčeho vzdát. "Mám Lucianova muže. Dostávám od něj informace"

"Do prdele." Jeho otec zvedl sklenku likéru a vypil jeho obsah. Přesně věděl, o čem Lucca mluví.

Lucianovi byla jiná rodina, která vlastnila malou část Kansas City, a ještě před sedmi měsíci, obě rodiny byly v míru. V poslední době byl jeden z bytů v kasinovém hotelu pod útokem, když se tam vloupal Luciánův muž. Naštěstí nebyl úspěšný, když si vzal jako rukojmí Luccovu sestru, Marii.

Nemohli Lucianovi obvinit bez důkazů a přesně proto potřebovali krysu, která na ně všechno práskne.

"Jako tvůj podšéf ti říkám, že čím méně ti říkám, tím lépe. Tyto naše byty jsou nyní nejbezpečnější místo pro všechny. Zůstaň tady, dokud to neskončí."

Dante si promnul spánky a nakonec kývl na souhlas. "Ví o tom někdo z rodiny?"

"Jenom dva lidi. Sal" -Lucca popotáhl ze své cigarety a věděl, že jeho otec by neměl být překvapen se Salem, ale pravděpodobně bude s dalším člověkem-" a Drago."

Otcovy ledově modré oči se na něj blýskly. "Zatraceně, Lucco, bereš ho ode mě, viď?"

"Ano," dal mu odpověď, kterou jeho otec nechtěl slyšet. "Budeš tu mít celý zbytek svých mužů, aby chránili tebe, Mariu a Lea. Žádám jenom o něj. Potřebuju jeho pomoc a ochranu jinde."

Viděl, jak jeho otec uvažuje, zda poskytne jeho nejzkušenějšího a nejsmrtelnějšího muže, aby se připojil k Luccovi. Kvůli tomu, že Dante byl šéf a Lucca podšéf, oba museli mít po svém boku muže a to za všech okolností; muži potřebovali velení a dělat věci, které ani jeden z nich dělat nemohl.

Luccova pravá ruka byl Sal. Nejen, že Sal byl jeho nejlepší přítel, který byl jako jeho bratr, ale byl zručný v odlišných směrech, než Lucca. Lucca nikdy nepotřeboval ochranu, byl vražedným dost, aby se o sebe postaral. To, co potřeboval byly informace, a Sal byl obdařený mozkem, který v rodině Caruso nikdo neměl. Byl velmi inteligentní a schopen proniknout do jakéhokoli počítače za méně než jednu minutu. Zjednodušeně řečeno, Sal byl nenahraditelný. Nicméně, Drago byl něco úplně jiného.

Dante byl nejvyšším cílem na rodokmenu. Nepotřeboval muže; on potřeboval tank. Tank, který by mohl schytat i několik kulek bez mrknutí oka a stále jít kupředu a zabít muže, kteří stáli v cestě. Drago byl zručný zabiják nejsmrtelnějšího typu. Takový, který neměl žádné slabiny. Takový, který by nikdy nepozdravil smrt, protože… on byl smrt.

Lucca byl někde mezi těmito dvěma muži, měl dovednosti a intelekt, ale byla to jeho sadistická, zvrácená, šílená mysl, která ho dělala nejhoršího ze všech. Když měl pod sebou dva muže, kterým velel, nikdo a nic mu nemohlo stát cestě. Pokud by chtěl, oni tři spolu by mohli zpustošit všechny a všechno v Kansas City.

Dante kývl ještě jednou, souhlasil s tím, aby jeho pravá ruka byla s ním, dokud nebude po všem.

Luccovi ani moc nezáleželo na tom, jestli by souhlasil nebo ne. Drago musel být pod jeho velením. A Lucca by udělal všechno pro to, aby se tak stalo. Dokonce, i kdyby měl střelit kulku do lebky svého vlastního otce, udělal by to… aby ji zachránil.

Položil svou cigaretu do popelníku a vstal k odchodu.

"Tohle skončí válkou, co?"

Luccův hlas byl chladný, jak se ohlédl přes rameno. "Válka začala před několika lety; jen jsme si to neuvědomili"

"Kde je?" Zeptal se Lucca  v okamžiku, kdy Drago vstoupil do obývacího pokoje.

"Je pořád ve svém pokoji."

Lucca se na něj ohromeně podíval. "Nevyšla ven?"

Drago zavrtěl hlavou. "Ne. Jen zírá do zdi. "

Celý zuřivý, Lucca šel do své kanceláře a zavřel se.

Do prdele! Udeřil rukama do stolu, rozzlobeně shodil jeho obsah a ten se rozbil o podlahu. Snažil se být na ni milý, jak jen mohl, dal ji po domě volnost, aby jí tu bylo pohodlně, ale dva dny nevyšla z pokoje. Jen jednou vyšla ven a to bylo ráno prvního dne.

Chtěl, aby jí tu bylo příjemně, aby jí tu bylo příjemně s ním, ale Chloe to vše komplikovala.

Ozvalo se zaklepání na dveře.

"Pojď dovnitř."

"Všechno v pořádku?" Zeptal se Drago, když otevřel dveře.

Přikývl, málem nechal Draga zavřít dveře před tím, než ho zastavil.

"Potřebuju, abys pro mě něco udělal."

Drago zabral celý prostor dveří, zatímco čekal na rozkaz.

"Řekni jí, že jestli chce večeři, musí přijít dolů." Lucca se na krátkou vteřinu zastavil a pak pokračoval v příkazu. "Řekni jí, že jestli chce opět jíst, musí opustit tu zasranou místnost."

Drago přikývl, než opustil místnost a zavřel za sebou dveře.

Během posledních dvou dnů se zdálo, že Lucca zapomněl, že neměl v úmyslu se k ní chovat jako k dítěti stejně jako zbytek jejích malých kamarádíčků. Tak jako tak jsem nikdy neuměl být milý.