Lucca - 4. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

JESTLI TĚ CHYTÍM, NEBUDU SCHOPEN ZASTAVIT SÁM SEBE

Ďábel byl tím, kdo ji vždycky pronásledoval, ale nikdy nepřišel. Na jeho místě byl přízrak, který jí sliboval, že tento únos bude mnohem horší než její první od ďábla.

Chloe zůstala nehybně na podlaze, což se zdálo být jako celé hodiny. Nyní byla zcela ochromená, jak se dívala na zeď před sebou. Až když vycházelo slunce, které prosvítalo místností a zahřívalo její kůži, se podívala na svá zavazadla, která Lucca musel přivést spolu s ní.

Můj mobil! Rychle pospíchala ke svým taškám a zoufale začala hledat svůj telefon. Je pryč… pak ji zasáhla Luccova slova. "Žádný odchod nebude."

Jak měla otevřenou tašku, zahlédla svou zlatou hudební skříňku. Sáhla dovnitř a vytáhla křehký zlomený kousek a položila jej vedle leštěného a nového.

Jak je viděla vedle sebe, uvědomila si, jak velkou škodu měla na sobě ta, kterou měla od dětství. Byla těžce popraskaná, takže nebyla schopna hrát ukolébavku, kterou kdysi slýchávala každý večer před usnutím.

Otočila klíčkem na té nové a začala poslouchat melodii.

Jak ji sehnal? Jak to mohl vědět?

Jak hrála píseň, došlo jí to. Vrátila se do doby před sedmi měsíci, když šla do malého obchůdku, který měl starou hrací skříňku na prodej.

Tu a tam, prohlížela stránky na internetu, jestli by se nenašla podobná hrací skříňka, aby mohla znovu uslyšet tu melodii. A nakonec se její sen stal skutečností, když obchod blízko místa, kde žila, ji vystavil k prodeji na svých internetových stránkách. Hned ten další den tam jela, aby si poslechla melodii ale ještě předtím, jí majitelka řekla, že stála tři tisíce dolarů. Avšak se tam znovu vydala…

Chloe otevřela dveře od obchodu a zamířila přímo k místu, kde ani ne před týdnem viděla krásnou skříňku. Nicméně když se podívala do vitríny, viděla, že byla pryč.

Myslela si, že ji jen přesunuli, a tak si šla prohlédnout celý obchod.

"Dobrý den," pozdravil ji známý starší ženský hlas. Podle ženiných rysů poznala, že si dělala starosti.

"D-dobrý den."

"Je mi to moc líto, ale pokud hledáte hudební skříňku z minula, právě včera jsem ji prodala."

Chloe si začala mačkat ruce a podívala se dolů na zem, tvář si zakryla závojem vlasů. "Ach."

"Snažila jsem se na vás počkat, ale hned poté, co jste odešla, se tu objevil muž a chtěl ji. Odmítla jsem mu ji prodat, ale pak se včera vrátil a nabídl víc peněz a vysvětlil mi, proč ji musel mít. Je mi to opravdu líto."

"T-to je v pořádku. Tak jako tak jsem si ji nemohla dovolit… Jen jsem ji chtěla ještě jednou slyšet. "

Zavřela hrací skříňku, kterou nechal Lucca otevřenou a umlčela tak místnost ještě jednou, zatímco se snažila pochopit skutečnost, že ji Lucca měl už sedm měsíců. Proč? Ze všech lidí si nemyslela, že zrovna Lucca. Byl Nerovým bratrem, který byl přítelem její nejlepší kamarádky.

Nemohl mě prostě unést, aniž by o tom někdo věděl, že ne?

Rozhlédla se po místnosti a náhle si něco uvědomila. Byla v jeho rodinném domě, takže někdo musel přijít domů… Maria! Sestra Lucci a Nera zde žila. Ona mi pomůže.

Šla ke dveřím, položila ruku na kliku a zhluboka se nadechla, než jí pomalu otočila a lehkým pohybem otevřela dveře. Vykoukla do haly, jestli je čistý vzduch. Ze všech sil se snažila vzpomenout, kde měla pokoj Maria, ve kterém byla jen jednou, když s Elle přišly na návštěvu.

Věřila, že našla správnou místnost a tak tiše zaklepala na dveře. Když tam nebyla žádná odezva, opatrně je otevřela a zjistila, že opravdu našla správnou místnost, ale Maria tam nebyla.

"Pojď se mnou," ozval se hluboký, neznámý hlas za ní, který ji na místě vyděsil. "Okamžitě!" Zahřměl, když se ani nepohnula, aby se otočila.

Pomalu se otočila a uviděla obrovského muže v obleku. Velký muž se otočil a šel chodbou ke schodům.

Její nohy se daly neochotně do pohybu, bála se, že velký muž by si našel jiné prostředky, jak ji přimět, aby šla s ním, kdyby to neudělala sama.

Šla za ním po schodech dolů, halou a pak do velké, otevřené místnosti, kde byl obývací pokoj s kuchyní, a tam ho uviděla.

"Našel jsem ji v pokoji vaší sestry," řekl mu ten velký muž v obleku, než se postavil ke zdi a zkřížil si ruce na prsou.

Viděla, jak se Lucca mírně usmál, když si nalil šálek kávy.

"Sedni si, miláčku," řekl Lucca a ukázal na stoličku u velkého kuchyňského ostrůvku.

Se dvěma muži, kteří si ji prohlíželi, cítila, jako by neměla na výběr. Z toho důvodu opatrně zamířila směrem k Luccovi a posadila se, zatímco on sledoval každý její pohyb.

Nechala vlasy spadnout kolem obličeje a podívala se na své ruce, které tiskla, jak již nebyla schopna vidět, jak se na ni dívá. To moc nepomohlo. Stále mohla cítit, jak si ji prohlíží.

Napil se kávy a promluvil. "Dnes vypadáš unaveně."

Nehty začala zatínat do dlaní.

Odložil šálek, přešel ke kuchyňské skříňce a vytáhl další hrnek. Pak ho naplnil tmavou tekutinou, než ho dal před ní.

Hleděla na šálek kávy, ale ani se nepohnula, aby se pro něj natáhla, stále zatínala nehty do dlaní. "Já - já ne-"

"Pij," přikázal Lucca.

Její víčka se zvedla, aby se mu podívala do očí, které byly stejně tak velící. Když se natáhla pro kávu, nedokázala pochopit, proč tak snadno udělala, co ji nařídil.

Poté, co si vzala dost velký doušek, aby ho nasytila, položila šálek zpět dolů. Zjistila, že teplá tekutina zahřála její chladné tělo.

"Takže" - Lucca se napil ze svého vlastního hrnku - "Moje rodina zůstává v kasinu mého otce… na nějakou chvíli. Řekl jsem jim, že v domě už není bezpečno, takže sem nikdo nepřijde, dokud jim neřeknu, že je zase bezpečný."

"J-Jak dlouho je na chvíli?" Zeptala se tiše, opět stiskla ruce při jeho chladných slovech.

"To bude záviset na tobě."

Zvedla hlavu a podívala se na něj. Na mě?

Uviděl její zmatek a pokračoval. "Dokud neuvěřím, že ode mě neutečeš."

Chloe na něj několikrát zamrkala. "T-ty mě nezabiješ?"

Usmál se na ni; bylo jasné, že měl pro ni jiné plány. "Ne, miláčku."

Co ode mě chce?

Napila se ze svého hrnku, káva hřála její vyděšené tělo, zatímco přemýšlela o svých příštích několika slovech. "Takže jsem tvůj v-vězeň?"

Na jeho tváři se objevil dravý pohled, líbilo se mu, jak se nazvala jeho vězněm. "Jen na tak dlouho, jak jim budeš chtít být."

Nehty nyní propíchly její kůži.

"Musím odejít," řekl jí Lucca. Naposledy se napil kávy a kývl hlavou směrem k muži v obleku, který se opíral zády o zeď. "Drago bude od nynějška tvůj stín. Bude tě za mě hlídat. "

Krev v žilách ji zchladla. Znehybněla při pomyšlení, že bude sama s neznámým cizincem po celý den.

Lucca vycítil její úzkost a jeho hlas ji zazvonil v uších, "Chloe, nedotkne se tě, pokud mu nedáš jinou možnost. Rozumíš?"

Nehty zaryla hlouběji do dlaní a přikývla, když nebyla schopná vyslovit odpověď.

Lucca udělal krok k odchodu, ale zastavil se. "Pokud se pokusíš utéct, budeš mít štěstí, když tě chytí." Odmlčel se na krátký okamžik, než se jeho hlas znovu ozval, tentokrát temněji až se všechny chloupky na jejím těle postavily. "Jestli tě chytím já, nebudu schopen zastavit sám sebe od toho, abych si vzal to, co chci od okamžiku, kdy jsem tě uviděl."

Krev tekla z jejích dlaní. Nebyla to hrozba. Byl to slib.