Lucca - 37. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

TENTOKRÁT TO BYLO JINÉ… HORŠÍ

Chloe seděla na Luccově posteli, tiskla si kolena k hrudi a houpala sebou dopředu a dozadu. Dnes ráno jí rostla jáma v žaludku z dnešní noční můry, a z toho se jí dělalo špatně. Dusila se těžkým vzduchem kolem ní. Cítila, jak se něco blíží. Něco velmi špatného se mělo stát, a bála se, že její osud byl tentokrát zpečetěn.

Prsten s podkovou, spolu s ďáblovýma zlověstně černýma očima, neopouštěli její mysl.

Jde si pro mě… Slíbil to.

Drago zpozoroval něčí přítomnost na bezpečnostním monitoru. Auto jelo po dlouhé příjezdové cestě. Mělo znak v horní části, který ukazoval, že šlo o donášku jídla. Nic neobjednal, a tak rychle zavolal Luccovi, aby zjistil, jestli neobjednal něco on. Hhovor však šel rovnou do hlasové schránky, v místě, kde se nyní nacházel, byl signál s největší pravděpodobností blokován.

Když auto zastavilo před domem a muž v uniformě vystoupil s pizza sáčkem, domyslel si, že ji Lucca objednal, aby nakrmil Chloe, protože ještě nic nejedla a on bude s největší pravděpodobností nějakou dobu pryč.

Vstal, zamířil ke dveřím a dostal se k nim ve stejnou dobu, jako chlap z donášky, který právě zaklepal.

Pootevřel dveře s rukou na pistoli u dolní části zad, když uviděl muže v uniformě, který držel pizza sáček.

"Dodávka pro Luccu Carusa."

Drago přikývl, stáhl ruku z pistole a otevřel dveře dokořán.

Muž z donášky vsunul ruku dovnitř sáčku…

PRÁSK.

Když vystřelil přes sáček, Drago si uvědomil svou smrtelnou chybu.

Sáhl po zbrani, udělal krok směrem k muži, když…

PRÁSK.

Oba výstřely ho zasáhly do hrudi, než se jeho zbraň objevila u boku.

Zvednul zbraň a viděl teď z auta vystoupit další muže, všichni drželi zbraně.

PRÁSK.

Stiskl spoušť, ale cíl netrefil, díky další kulce vstřelené do jeho ramene.

Věděl, že to nezvládne a jeho jedinou nadějí bylo ji varovat.

"Chloe, schovej se!" Zahřměl jeho hlas.

PRÁSK.

Odmítajíc se vzdát, napadl muže.

PRÁSK.

Dragovo tělo se zhroutilo na podlahu, jak jeho mysl se začala zamlžovat. Selhal.

Mrzí mě to… Chlo-

Když Chloe uslyšela hlasité zvuky, objala se pevněji.

"Chloe, schovej se!" Slyšela Dragův tlumený řev.

O milimetr se pohnula, než na ní promluvil známý hlas, zmrazujíc ji na místě.

Zůstaň v klidu, holčičko…

Zazněly další výstřely, a pak už bylo jen ticho.

…Jinak to bude bolet hůř.

Slza jí spadla z oka. Skutečná, jediná mokrá slza se dotkla její tváře.

Dveře se pomalu otevřely, a postava muže stála ve dveřích. Vypadal přesně, jak před čtyřmi lety, jako by vyšel z její noční můry, černé oči mu stále zářily zlem.

Zavřela oči. Chloe, probuď se a všechno bude v pořádku.

"Chyběla jsi mi, holčičko."

Lucca odešel z místa, kde držel v zajetí svého vězně a stejně jako vždycky čekal, až budou jeho hříchy odváty náporem čerstvého vzduchu. Tentokrát však ne, a jeho srdce se hluboko ppropadlo, jak pocit, který on a Chloe sdíleli, začal praskat, říkajíc mu, že se něco hrozného děje.

Vytáhl z kapsy telefon, viděl, že měl nepřijatý hovor od Draga. Rychle mu zavolal zpátky.

ZVEDNI TO!

Žádná odpověď.

Nyní běžel k autu a zavolal Salovi, který to zvedl po prvním zazvonění.

"Dům, teď!" Bylo vše, co řekl před tím, než zavěsil, vrhl se do svého cadillaku a nastartoval.

Sal by měl být schopen na svém počítači vidět, co se tam děje. Měl by být schopen pomoci a zhodnotit situaci, protože byl blíž k domu.

Lucca jel závratnou rychlostí. Byl příliš daleko od domu. Znovu příliš daleko od Chloe. Bylo to již potřetí, co ho tentokrát přemohl ten katastrofální, beznadějný pocit a převzal jeho tělo.

Tentokrát to jiné… horší.

Zůstaň se mnou, Chloe. Prosím, neopouštěj mě.

Teď ji už měl, ochutnal ji, cítil ji. Žil s ní jen krátkou dobu, ale jedna věc už byla jistá.

Nebudu moci bez tebe žít.