Lucca - 36. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

POCHOPIL TÍM DRUHÝM

Lucca táhl tělo k ocelovému potrubí, které bylo v zadním rohu místnosti.

"KKKde to jsem?"

Ten hajzl nebyl mrtvý, ale byl k tomu zasraně blízko.

Zvuk kovových řetězů se rozléhal po celé temné, studené betonové místnosti.

"Cccco to dděláš?" Vykřikl a neúspěšně se pokusil zvednout.

Hlasité prasknutí následováno nějakým uzamčením umlčelo místnost.

Lucca zíral na dobitého muže, který omdlel a trhl řetězem, který poutal jeho kotník k potrubí.

"AUUUUUU! Ccco ode mě chcešš?" Slzy mu padaly z očí.

"Koho jsi hledal?"

"Nnevím."

Další škubnutí řetězem zatáhlo za jeho zraněnou nohu a přimělo ho naříkat bolestí.

"Koho jsi hledal?"

"Já nnevím!"

Lucca si dřepl vedle muže a všiml si zlatého prstenu na prstu. Vytáhl nůž, popadl mužovu ruku a pak mu roztáhl prsty, než mu přitiskl čepel přímo pod prsten.

"Hned-"

Muž začal opakovat. "Prosím nedělej to."

"Řekni mi, koho jsi v tom bytě hledal."

"Nnnnemůžu ti tooo říct!"

Lucca se hluboko zařízl do jeho prstu.

"Jjjizvy!" Zakřičel muž a Lucca okamžitě přestal, zbavujíc muže bolesti. "Tu dívku s jjjizvami."

Lucca na něj zíral. "Skutečně?"

"Ano." Zhluboka se vděčně nadechl.

"Bohužel,"- řekl a znovu se zařízl do prstu- "jsi šel po někom, kdo je můj."

Teď, když řezal kost, křik, který naplnil vzduch, byl stále hlasitější… dokud muž neomdlel.

Lucca stáhl prsten z useknutého prstu, otřel krev odhalujíc tak diamanty obklopující podkovu…

Lucca si prohlížel prsten s podkovou, pak jej dal zpět do kapsy a podíval se na křehkého, podvyživeného italského muže, který se již sám sobě nepodobal. Jeho vlasy a vousy byly slepené a dlouhé; popáleniny, jizvy a modřiny nyní pokrývaly jeho tělo; a většina jeho zubů byla odstraněna, spolu se všemi nehty na prstech, na všech devíti prstech.

Lucca kráčel k řetězy spoutanému muži v rohu. "Lhal jsi mi. Řekl jsi, že tu noc jsi tam nebyl."

Muž zavrtěl hlavou, pokusil se zalézt do rohu, jak jen to šlo. "Ne, ne, ne, pane Caruso, pane."

"Pamatuju si na tvůj prsten," varoval.

Jeho obličej zastínila čirá hrůza, ruce sepjal v modlitbě. "Můůůžu ttto vysvětlllit, pane. Prosíím, dovolte mi to vysvětlit. "

Lucca vytáhl cigaretu, dal si ji mezi rty, pak vyndal zapalovač a zapálil si. "Pokračuj."

"Ten ppprvní večer jste mi řekl, že je vvvvaše, kdybych vám řekl, žžže jsem tam bbbyl tu nnoc, co byla zjizvená, zzzabil byste mě. Pak bych vám bbbyl k ničemu, pane. Udělal jsem to pro váááás, pane."

Lucca si přidržel cigaretu mezi rty, když se natáhl, popadl řetěz a vší silou zatáhl. Přitáhl k sobě svého zajatce, lisujíc ho jako palačinku.

Muž tvrdě narazil hlavou do betonu, neschopný pohnout svým křehkým a zmučeným tělem.

Lucca si dřepl vedle mužovy hlavy, pak mu otevřel pravé oko, aby nemohl mrknout, zatímco si druhou rukou vzal cigaretu z úst a držel hořící konec u oční bulvy.

"Lhal jsi mi ještě v něm jiném?" Zeptal se.

Slabý muž se pokusil uhnout, ale nešlo to. "NEEE! Přísahám!"

"Máš pravdu," -Lucca přiblížil hořící konec ještě blíž k oku, které držel otevřené tak pevně, že vypadalo, jako by se chystalo každou sekundu vypadnout - "zabil bych tě."

Strčil muži cigaretu do oka a típnul mu ji o zorničku, používajíc jeho oko jako popelník.

Pouze Lucca a betonové zdi byly svědkem toho, jak zněl mužův křik, když oslepl na jedno oko. A pak znovu, o několik okamžiků později… když to pochopil tím druhým.