Lucca - 34. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

UMOŽNIT MONSTRU, JAKO JE ON, TOULAT SE PO TÉTO ZEMI

PŘÍTOMNOST

Chloe nervózně seděla na posteli se zabalenými věcmi, jako když se sem dostala poprvé.  Kam mě vezme?

Ozvalo se rychlé zaklepání na dveře, než se otevřely a vešel Drago. "Jsi sbalená?"

Nervózně přikývla. "Kam jdu?"

"Stěhuješ se do Luccova pokoje." V jeho hlase nebyla ani špetka soucitu.

"J-j-jo?" To byla poslední věc, kterou čekala. Děsilo jí to víc, než cokoliv na co mohla pomyslet.

"Ano. Pojďme," řekl jí a zvedl tašky.

Nervóznější než kdy předtím, roztřeseně vstala z postele a následovala ho ven na chodbu. Zastavila se, byla zmatená, když nešli k místnosti naproti ní, ale místo toho zamířili chodbou ke schodům.

"K-Kam jdeš?"

Drago se zastavil, otočil se a viděl ji stát u dveří naproti těm jejím. "Říkal jsem ti. Do Luccova pokoje."

Nechápala, jak dál zírala na dveře, do kterých viděla Luccu každé ráno a večer během uplynulého měsíce vcházet a vycházet.

"Myslela jsem, že tohle je jeho pokoj."

Drago odložil tašku, šel ke dveřím a otevřel je. Rozsvítil a nechal ji nahlédnout do ložnice.

Obočí se jí ve zmatku svraštilo, když vešla do pokoje. Byl hezký, ale zdálo se, že je zařízený pro trochu mladšího muže a už vůbec ne pro někoho jako je Lucca. To není…

"To není jeho pokoj, že ne?"

"Ne, je Leův. Lucca tu začal spát chvíli poté, co jsi přišla."

Chloe se kousla do rtu. "Vážně?"

"Ano." Zhasl, dávajíc ji tak znamení, že je čas odejít.

Sepjala ruce, začala je tisknout, když začala v hlavě ten kousek informace zpracovávat. Pak opět následovala Draga, tentokrát do Luccova opravdového pokoje. Prošli kolem schodů a šli směrem ke druhému křídlu domu.

Nakonec Drago otevřel dveře na samém konci chodby. Nechal ji jít jako první.

Tento pokoj rozhodně vypadal jako Luccův. Byl obrovský a temně osvětlený s tmavým dřevem a tmavými barvami. Zdálo se, že i voněl trochu zemitě, mužně, což Chloe přišlo uklidňující.

"Lucca přijde později." Drago položil její věci do středu místnosti a otočil se k odchodu.

"D-Drago…?"

"Ano?" Zarazil se a otočil se k ní.

"Díky, že jsi mi to řekl." Věděla, že asi nebylo na místě říct jí, že Lucca spal v Leově pokoji, vzhledem k tomu, že Lucca vypadal jako velmi uzavřený člověk, pokud šlo o jeho muže, ale ona si toho cenila.

Krátce přikývl, než odešel a zavřel za sebou dveře.

Roztřeseně se nadechla, zatímco se rozhlížela po temném pokoji. Pevně se objímala z pouhé skutečnosti, že byla v přízrakově nejintimnější místnosti. Nemohla se ubránit otázce, v jakém okamžiku jí sem zavedla její cesta, nebo jestli utrpení bylo její předurčená cesta a byla nucena jít po ní znovu.

Řetězy, které držely její tělo a mysl se sevřely ještě pevněji.

Lucca čekal, dokud se neuklidnil, než odešel ze své pracovny. Musel nechat temnotu vyšumět, než se mohl znovu setkat s Chloe. I když si nebyl úplně jistý, z čeho se musel uklidnit nejvíc: že jí konečně políbil, nebo že Amo konečně viděl, že nebyl muž pro ni. Obojí přivedlo stejně silnou temnotu.

Na cestě do ložnice potkal Draga.

"Vzal jsem její věci do tvého pokoje. Chloe tam na tebe čeká."

"Děkuju." Kývl hlavou a pak se zarazil. "Je tu něco, na co jsem se tě chtěl zeptat."

Drago se zastavil a otočil se k němu.

"Zlomil jsi Amovi ruku v naději, že bych to uznal za dostatečný trest?" Lucca studoval jeho tvář. Podle mírné změny v jeho stoickém chování poznal, že měl pravdu. Drago věděl, že ho Lucca nehodlal pustit bez fyzické bolesti.

"Už se to nikdy nestane," řekl mu Drago pevně.

"Díky, že jsi to za mě udělal," řekl Lucca přes rameno a pokračoval směrem ke svému pokoji, spokojený s Dragovou odpovědí.

"Proč?" Zeptal se Drago zmateně.

Lucca se usmál. "Protože teď můžu Chloe říct, že ty jsi ten, kdo mu ublížil."

"Podělanej zmetku," Zamumlal Drago.

Chloe seděla na okraji Luccovy postele a jen nervózně čekala, protože nevěděla, co jiného dělat. Otevření dveří ji přimělo narovnat se. Doufala, že se čekání blíží ke konci.

Když uviděla, že opravdu vešel Lucca, narovnala se v zádech ještě víc.

"Nevybalila sis?" Zeptal se, když na podlaze uviděl její nedotčená zavazadla.

Podívala se na své ruce, které měla v klíně, a začala je tisknout, chtěla si seškrábat kůži. "N-Ne. Nevěděla jsem, kam je uložit."

Jeho ruce se náhle objevily na jejích a zastavily tak škodu, kterou si chtěla způsobit. "Celý měsíc sis tohle nedělala. Je to kvůli němu, nebo proto, že jsem si tě sem nastěhoval?"

Kousla se do rtu, chtěla to svést na to, že tu s ním musela spát, ale po pravdě si začala tisknout ruce, kvůli tomu, že si pro ni přišel Amo.

"Ublížil jsi mu?" Zašeptala.

"Drago mu zlomil ruku-"

"Zlomil?" Pohlédla na něj.

Stiskl jí ruku. "Ano. Ale ruka se mu zahojí. Bude v pořádku. "

"To od něho nebylo moc hezké." Chloe se trochu uvolnila. Předpokládala, že ona mu ublížila mnohem víc než Drago. Zlomila jsem mu srdce… znovu.

Úsměv mu zatahal za rty. " Můžeš mu to říct, miláčku."

"Popřemýšlím o tom." Drago ji čas od času stále naháněl strach.

Ruce, které zakrývaly ty její, se pohnuly lehkým, uklidňujícím pohybem.

"Děkuju, že jsi ho nechal jít,"

"Není zač." Jednu ruku měl stále položenou na těch jejích, když jí tou druhou zastrčil pramen vlasů za ucho, aby před ním nemohla skrývat obličej. "Víš, jestli něco takového znovu udělá, nic ho už nezachrání," varoval jí a sliboval, že příště mu už nebude moct pomoci.

Polkla, stěží ze sebe mohla dostat další slova. "Já vím."

Bylo velmi zřejmé, jak majetnický a ochranářský vůči ní byl. Jedna její část si toho tajně cenila – potřebovala to potom, čím vším si prošla - nikdy se nemusí obávat toho, že se jí dotkne někdo jiný než on.

Amo byl jediný, o koho si dělala starosti, že mu Luccova ochranitelská část ublíží.

Lucca sáhl do kapsy a vytáhl její mobilní telefon a položil jí ho do otevřené dlaně.

Nemohla tomu uvěřit. "V-vracíš mi ho? Proč?"

"Protože chci, abys věděla, že ti důvěřuju stejně, jako ty důvěřuješ mě, miláčku." Sklonil se a políbil ji na jizvu. "A jsem unavený z předstírání, že jsem ty pokaždé, když Elle napíše."

Chloe se zachichotala, snažila si ho představit, jak píše Elle jako by byl ona. "Jsem si jistá, že se budu bavit nad zprávami, které jsi ji poslal."

"No, hodně jsem používal smajlíky, opravdu." Zasmál se s ní, zatímco si omotával pramen jejích vlasů kolem prstu. "Ujisti se, že budeš používat černé srdíčko. To jsem používal hodně."

"Proč černé srdíčko?"

Hravě zatáhl za její pramen. "Přišlo mi, že by se ti mohlo líbit."

Usmála se a nakonec se začala plně uvolňovat.

Pustil její vlasy a nechal jí je spadnout na hruď. "Jdi do postele, miláčku. Zítra si můžeš vybalit."

Znovu se napjala, když vstala z postele a přešla ke svým zavazadlům. Rychle vytáhla věci, které potřebovala. Byla vděčná, že její nejtlustší fleecové pyžamo bylo čisté. Zakrývalo celé její tělo, za což byla nejvíce vděčná.

Nervy z ní dostávaly to nejlepší, když pak šla do jeho koupelny a začala se připravovat do postele. Ráno se ráda sprchovala a doufala, že mu to nebude vadit, když teď měla spát v jeho posteli.

Poté, co byla připravená, zadívala se na dveře, nervy měla napjaté, jak se bála spát vedle přízraku.

Bude to v pořádku. Neublíží mi. Pořád si ta slova v hlavě opakovala, aby sebrala dostatek odvahy k otevření dveří.

Když našla potřebný kousíček odvahy, otevřela dveře od koupelny.

Když vešla do tmavé místnosti, zaplavila jí úleva. Byla vděčná, když si všimla, že Lucca už tvrdě spal na své straně postele. Pak se přistihla, že na toho muže nějakou chvíli zírá. Spal na zádech, byl přikrytý jen po boky a měl na sobě své obvyklé černé tričko. Myslela na to, jak krásně vypadal, dokonce i ve spánku.

Lucca byl pohledný muž. Vždycky si myslela, že to bylo to, co ho dělalo tak smrtícím.

Tiše a opatrně, šla na druhou stranu postele a stejně pomalu do ní vlezla. Měla takový strach, že ho probudí, když přes sebe opatrně přetahovala peřinu. Pak se přemístila tak daleko od Luccy, jak jen mohla, až ležela na kraji postele.

Rozhodně se cítila trapně, že je v jeho posteli a s jeho nohou jen kousíček od ní. Také bylo trochu obtížné udělat si pohodlí v posteli, ve které nikdy předtím nespala. Nakonec hluboce vydechla a přece jen byla schopna se uvolnit. A když si kolem sebe ovinula přikrývku těsněji, ve vůni v místnosti našla útěchu… uklidňovala její duši…

Když si byl jistý, že Chloe usnula, otočil se na bok čelem k jejím zádům, viděl její dlouhé, černé, hedvábné vlasy rozprostřené na polštáři. Miloval vše na jejích vlasech: barvu, hebkost, vůni. Miloval, jak teď vypadaly. A miloval, jak vypadala ona v jeho posteli.

Natáhl ruku a začal zvedat osamělý pramen, když jej zastavilo zakňučení. Pak z ní vyšlo další zakňučení.

Noční můry se blížily.

Když začal křik, Lucca se přiblížil k jejímu třesoucímu se tělu. Mohl jen doufat, že to, co se chystá udělat, noční můry odežene, aniž by ji probudil.

Přitáhl si její tělo zády do svého do náručí a pevně ji držel, neschopný déle snášet její bolest. Jako zázrakem, se křik změnil zpátky na kňučení a její třes se zmenšil, až obojí zmizelo… spolu s její noční můrou.

Lucca se vzdal katolické víry po matčině smrti s vědomím, že neexistoval způsob, jak by Bůh mohl existovat, když mohl odnést lidskou bytost tak čistou, jak jeho matka a zároveň umožnit monstru, jako je on, toulat se po této zemi. Mnoho nocí dokonce pochyboval o své vlastní existenci a přemýšlel, proč si ho nevzal místo ní.

Avšak teď když držel Chloe, bylo pro něj těžké stále věřit, že Bůh neexistoval. Nebyl žádný způsob, jak mohla Chloe existovat, pokud by Bůh nebyl. Byla speciálně stvořena… stvořena pro něj.

Otázka, proč jeho matka odešla a on ne, byla nakonec zodpovězena.

Byl tady na této zemi pro ni. Aby ji zachránil.