Lucca - 33. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

MODLIL SE K BOHU, VE KTERÉHO NEVĚŘIL, ŽE JE STÁLE NAŽIVU

PŘED MĚSÍCEM

Lucca se rozhlížel po kasinu, jeho mysl však byla jinde. Chloe byla tady v kasino hotelu, v Nerově bytě, kde trávila čas s dívkami. Byla tak blízko, a přece tak daleko.

Věděl, že každý den, který na ni čekal, byl o den blíž. Ale vždycky cítil, jako by to byla věčnost.

Telefon mu zazvonil v kapse, vytáhl ho a uviděl, že volal Nero. Okamžitě si ho dal k uchu.

Nero rychle promluvil, než se Lucca vůbec stačil ozvat, "Lucco, kde jsi?"

Srdce mu zasáhl skličující pocit. Jeho instinkt věděl, že něco není v pořádku, že se něco děje a nějak cítil, že v tom byla zapojena Chloe.

Už byl na cestě k výtahu. "První patro."

"Holky… Někdo se vloupal dovnitř. Jsme ve výtahu…" Zdálo se, že Nero ztratil veškerou naději, když se jeho hlas vytratil.

Telefon Luccovi vypadl z ruky, jak se mu ostrá bolest zabodla přímo do hrudi.

Změnil směr a zamířil k nouzovému schodišti, protože ve výtahu byl Nero. Strčil do dveří a ty se rozletěly, když se rozběhl po schodech. Běžel tak rychle, jak jen mohl. To mi nedělej! Začal proklínat Boha, ve kterého nevěřil celé roky.

Bylo tam dvacet tři podlaží.

Ještě jsem se jí nedotkl.

Dvacet tři podlaží, které je oddělovaly.

Ještě jsem nepocítil, jaké to je políbit ji.

Dvacet tři podlaží, po kterých musel vyšplhat, aby ji zachránil.

Ještě jsem jí neřekl, že ji miluju.

Každý schod a každé patro, kterým proběhl, mu říkalo, kolik toho ještě zbývá.

Neopovažuj se mi ji vzít!

Ani jednou se nezastavil, ani jednou jeho tělo nezpomalilo. Jeho mysl a tělo byli silní, ochotní dostat ho k vrcholu, zatímco srdce se mu začalo uvnitř hrudi silně svírat. Srdce, které by nemělo bušit, protože ho neměl mít. Srdce, které bilo jen pro Chloe. Srdce, které se rychle hroutilo ze strachu, že ji ztratí.

Jedenáct…

Byl teď na půl cesty. Zdálo se, že to trvá věčně. Jeho jediná naděje, že Chloe bude žít, byla v rukou někoho jiného, někoho, kdo tam bude dřív, než on. Zachraň ji, Nero. Někoho jiného, kdo nebyl on, bez ohledu na to, jak moc ho to zabíjelo. Zachraň ji, Amo.

Patnáct…

Čísla se rozmazávala spolu s představami o budoucnosti, kterou měli mít společnou.

Devatenáct…

Chloe s úsměvem seděla uprostřed zahrady, obklopena krásnými květinami.

Dvacet…

Jeho ruka přejíždějící přes její dlouhé, hedvábné vlasy.

Dvacet jedna…

Klidně spící v posteli vedle něj.

Dvacet dva…

Líbajíc ji v altánku, zatímco má na sobě bílé šaty.

Dvacet tři…

Vrazil do dveří před sebou. S bouchnutím se rozletěly a ukázaly dlouhou chodbu. Jsem blízko, miláčku.

Díky adrenalinu, který mu stále proudil v žilách, se rychle dostal na konec chodby. Otevřel rozbité dveře Nerova bytu a běžel nahoru po schodech. Přitom se modlil k Bohu, ve kterého nevěřil, aby byla stále naživu.

Když byl nahoře, uviděl Chloe v koupelně, a vlna úlevy mu zaplavila tělo. V milisekundě Lucca nalezl naprostý klid. Vědomí, že její srdce stále tlouklo, přimělo to jeho bít silněji.

Strach z toho, že ji ztratí, byl nyní nahrazen pomstou, když viděl Vincenta na muži, kterého bil k smrti.

Popadl Vincenta za košili a odtáhl ho od muže, kterého se chystal zavraždit. "Neopovažuj se toho hajzla zabít."

Prohlédl si muže na podlaze, studoval ho, snažil se zjistit, kdo to byl a co tam dělal. Uvnitř měl děsivý pocit, že to věděl.

Pak vyšel po schodech nahoru Sal a nesl pálku. Musel být se vším obeznámen z bezpečnostních kamer.

"Kurva, chlape. Dostal Ala. Měli by ho teď uk-" Rychle zavřel ústa, jakmile uviděl dívky.

Lucca od něj vzal pálku a uchopil ji. Byl vděčný, že má přítele, jako je on. "Díky, Sale".

Zvedl pálku nad hlavu a udeřil jí do mužovy nohy.

Krásný zvuk tříštících se kostí vyplnil prostor.

Vincent vykřikl, "Dost!“, když si při tom zvuku zacpaly dívky uši.

Lucca zdaleka nebyl u konce, když nechal temnotu dělat si, co chce a trefil pálkou druhou nohu.

Zvedl pálku ke konečnému úderu, ale Amo zařval, "Kurva! To stačí! " což ho zastavilo a s pálkou couvl.

Pohledem následoval Amův hlas do koupelny a jeho oči přistály na Chloe, která seděla ve vaně. Nepohnula se, byla ztuhlá a hleděla mu mrtvě do očí. V jejích šedých hlubinách byl strach z něj zřejmý.

Chloe ho takhle ještě neviděla. Neviděla, čeho byl schopný, ještě neviděla skutečnou temnotu v něm.

Sevřel pálku pevněji, až mu zbělaly klouby.

To byl jeho moment, buď před ní mohl jeho pravou povahu skrýt, nebo ukázat; ukázat jí, co mělo přijít a s jakým skutečným typem muže bude.

Jeho rozhodnutí bylo učiněno ve zlomku vteřiny, když pálkou naposledy udeřil do zlomeného těla a přitom sledoval její oči a výraz. Nespouštěl z ní oči.

Netrhla sebou, nepohnula se a ani nezměnila výraz, čímž mu řekla, že již dříve byla svědkem brutality tohohle druhu.

Pustil pálku, zhluboka se nadechl a pach krve ho uklidnil.

Vlasy, které mu spadly do obličeje, si stáhl dozadu a úsměv se dotkl jeho rtů. Temnota byla nasycena.

"Teď, to kurva stačí."

Nicméně to vše se zřítilo, když Amo ovinul kolem Chloeiných ramen sako; "Pojďme tě dostat domů."

Temnota, která se usadila, se s řevem vrátila zpět, když si přidržela Amovo sako pevněji.

Sledovat jí, jak je utěšovaná jiným mužem, ho dožíralo. Vidět sako, které nebylo jeho ovinuté kolem ní a jak se k němu tiskla, to ho drtilo. Sledovat dívku, kterou tak hluboce miloval projít kolem něj s takovým strachem, bylo srdcervoucí.

Neměla nejmenší tušení, jakou bolestí si procházel, skutečný strach, který cítil, že ztratí ji, nebo lásku, kterou k ní cítil.

Sledovat krásnou, zlomenou dívku s Amem projít kolem něj, aniž by něco tušila, ho pomalu, ale jistě zabíjelo.