Lucca - 32. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

JAK KRÁSNÁ JE. JAK BOLESTIVÁ MŮŽE BÝT

Lucca palcem otevřel zapalovač, zapálil si cigaretu a zíral přes stůl na Ama. Ani jeden z nich nepromluvil, jen se navzájem tiše zabíjeli v myšlenkách, zatímco Lucca zaplňoval místnost kouřem.

"Jak jsi to udělal?" Amo promluvil první, nemohl už déle snést ticho.

Lucca pochopil, na co se ptal. "Sebral jsem ji dřív, než se mohla dostat do letadla. Pak Sal zařídil všechno ostatní, takže to vypadalo, že se dostala do Kalifornie." Dlouze si potáhl a zakončil to s úsměvem." Pak se probudila tady, kde je o ni dobře postaráno. "

"Takže jsi ji posraně unesl," uvedl Amo věcně.

Přesně. Odklepl popel do popelníku. "Ano, pro její dobro."

Amo na něj zíral, jako by byl nepříčetný. "Myslel jsem si, že jsi pojebanej, Lucco, ale nevěděl jsem, že jsi zasraný psychopat."

"Existují důvody pro to, co jsem udělal, Amo."

"Oh, jsem si jistý, že tvoje pojebaná maličkost přišla na vlastní seznam důvodů pro to, co jsi udělal." Posměšně se zasmál. "Ale buďme upřímní; oba víme, že máš bludy, jsi stalker a teď i únosce."

"Jsem si dobře vědom toho, co jsem," řekl mu Lucca temně, než si naposledy potáhl a rozdrtil nedopalek v popelníku. "Ale víš, proč bych zašel tak daleko? Proč tu mám Draga, aby jí sledoval? Víš, čeho je schopen; věci, které pro rodinu dělá."

Bylo vidět, jak se začala kolečka v Amově hlavě otáčet; věci, které přehlížel od okamžiku, kdy vstoupil do dveří. Nicméně, rychle je přiměl zmizet, nebyl schopen čelit skutečnosti.

"Ne!" Zesílil svůj dunivý hlas. "Chtěl jsi ji pro sebe, zaplnit tu zvrácenou posedlost, kterou vůči ní máš."

"Vzal bych si ji ve chvíli, kdy jí bylo osmnáct, a ty to víš." Rozhodl se odhalit, jak moc pojebaný opravdu byl, protože chtěl, aby Amo začal chápat, jak důležitá pro něj byla. "Myslel jsem, na to ještě dřív, než jí bylo osmnáct. Potom, když oslavila osmnáctiny, nevzít si ji na místě, to byla jedna z nejtěžších věcí, co jsem kdy musel udělat. Taky jsem to málem udělal, ale bylo nutné počkat. Čekal jsem na ni sedm zasraných měsíců."

Amo věděl, že jeho slova byla pravdivá. A i když tam Chloe mohla být z nějakého důvodu, nemohl to přijmout.

"Víš, že bez ní neodejdu, a i když mě necháš vyjít z těch dveří, nezastavím se, dokud nebude volná."

"Vypadala, že by chtěla odejít?" Připomněl mu Lucca.

Amo náhle vstal ze židle, zjevně nebyl schopen zvládnout to, co mu Lucca říkal.

Jedna Luccova část si to užívala, bavila se tím. Musel ho s Chloe sledovat z povzdáli téměř každý den zasraně příliš dlouho a každou noc si přál, aby byl v Amových botách. Jeho druhá část Ama litovala, že ji ztratí, protože věděl, že Chloe je to nejkrásnější stvoření na této zemi, ale ona je moje.

"Je tu se mnou volnější než kdy byla venku mimo tyto zdi."

"Co se snažíš říct?"

Lucca se na něj zadíval. "Víš přesně, co říkám."

Vztek a adrenalin, který se v Amovi vzedmul, ho přiměl zatnout zlomenou ruku v pěst. "Těch sedm měsíců, co jsi ji sledoval, jen ji pozoroval, jsem vlastně já strávil s ní, mluvil s ní, poznával jí. Byl jsem jejím ochráncem a jejím přítelem. Byla se mnou volná. Pak jsi mi ji zasraně vzal dřív, než jsem měl šanci, abych byl víc, než to." Amova tvář potemněla, z jeho hlasu vyšlo zavrčení. "Nedokázal jsi to přijmout, nedokázal, co? Nedokázal jsi zvládnout, že já jsem s ní byl, a ty ne. Jaký je to pocit vědět, že ji musíš unést, aby s tebou strávila čas?"

Lucca pomalu vstal, dosáhl svého limitu. Byl natolik velkorysý, že mluvil s Amem jako muž s mužem a ne podšéf s vojákem. To ale skončilo.

Vyšel zpoza psacího stolu a stanul Amovi tváří v tvář. "Uvědom si, s kým mluvíš." Jeho hlas byl temný, energický a vůdčí. "Odejdi, a pokud se někdo zeptá, proč jsi sem přišel, tak sis se mnou přišel promluvit o svém postavení v práci. Pokud někdo zjistí, že je tady, jen to ohrozí její život."

Amo se k odchodu neměl.

"Jediný důvod, proč ti stále dávám možnost odsud odejít živý, je, protože vím, že ti na ní záleží dost na to, abys neriskoval její bezpečnost. Byl bych tě zabil hned, jak ses sem dostal, ale potřebuju, aby se na mě Chloe chtěla dívat po celý zbytek svého života," vyhrožoval.

"Myslíš si, že jí přiměješ zamilovat se do tebe?" Amo šel ke dveřím. Rozhodl se odejít, ale zjevně se nehodlal vzdát, protože vypustil svou poslední ránu slovy na rozloučenou. "Jsi psychopat, který není schopen lásky nebo někdy být milován. Ona patří mně, a vy to víš; To je důvod, proč jsi ji unesl. Nikdy jí nebudeš milovat tak jako já. Jen ji chceš ošukat. "

Než Amo vůbec mohl otevřít dveře, Lucca se vyřítil dopředu, rychle ho přitiskl na dveře, zatímco vytáhl nůž z kapsy a přidržel ho Amovi u krku. Amo to nečekal, ale od Luccy to byl vypočítaný tah, ukázal tak rozdíl v pozicích, které byly v rodině a proč byl podšéfem, zatímco Amo byl jen voják.

V Luccovi přetékal vztek, když takhle mluvil o Chloe. Zatímco tiskl nůž na Amův krk, zlostně vychrlil. "Vídal jsi ji ve škole každý zatracený den po dobu tří a půl let, a ani jednou jsi jí nevěnoval chvilku času. Tvrdíš, že ji miluješ, ale kde jsi sakra byl!" Zařval, zatnul okraj čepele hlouběji. Jeho ostrá slova šlehala Ama jako tisíc bičů. "Když ona a Elle byly šikanovány, když se Elle nechávala bít, aby se jí nikdo nedotkl, když byla Chloe nazývána zrůdou, kde jsi byl, Amo? Jak jsi mohl procházet po chodbách kolem ní s takovými jizvami a něco neudělat? Neochránit ji?"

Amův výraz vadnul s každou drsnou otázkou. Jeho hněv se pomalu rozpouštěl v bolest, protože vše, co Lucca řekl, ho udeřilo jako cihla, nutíc ho se cítit jako odpad, kterým byl.

Lucca použil stejný cynický tón, který mu věnoval Amo před chvíli a pokračoval. "Buďme upřímní; nehodlala pro tebe roztáhnout nohy, takže snaha nebyla potřeba, že? Byl jsi příliš zaneprázdněn nazývat ji zrůdou jako všichni ostatní. "

Bledý Amo si rychle uvědomil, že Lucca zjistil jeho nejhlubší a nejtemnější tajemství.

Teď chtěl odejít, ale nemohl, protože ho Lucca stále tiskl na dveře a nutil ho, vyslechnout jak pravdu, tak i obvinění.

"Muselo ti být řečeno, aby ses podíval jejím zasraným směrem a věnoval jí svůj drahocenný čas. Mě ne," zavrčel Lucca, aniž by uvolnil tlak nože. "Chtělo to jediný pohled, abych se do ní zamiloval. Jeden pohled, abych o ní chtěl všechno vědět. Jeden pohled, abych cítil potřebu ji chránit, jako by na tom závisel můj život. Jeden pohled, abych chtěl zabít toho, kdo jí udělal ty jizvy. "

Krev teď stékala po Amově hrdle.

"Pokud pro tebe tolik znamená, tak jak jsi mohl spát, aniž bys zjistil, kdo jí udělal ty věci, kvůli kterým je teď taková, jaká je?" Lucca na Ama zíral, pohled zavrtával do slabého vojáka. "Vsadím se, že jsi ani nevěděl, že jí ty jizvy někdo udělal; že ve skutečnosti u autonehody nebyla. Ani nevíš, že trpí nespavostí, protože se příliš bojí spát ze strachu z nočních můr. Přiznej, že to ani nevíš!" Zařval Lucca.

Zahanbený Amo zavrtěl hlavou. Pomalu se začínal hroutit. Silný Amo, kterým ještě před chvíli byl, se teď Luccovi rozpadal před očima.

Pro Luccu bylo nepředstavitelné odolávat temnotě, která chtěla Amovi podříznout krk, ale udělal to. Kromě toho, tohle je mnohem lépší.

"Hodně toho o ní nevíš, protože jsi byl příliš soustředěný na lhaní a předstírání, že jsi někdo, kým nejsi, protože ses bál, že ji vyplašíš. Nic jsi neudělal, jen si ji lhal, protože sis myslel, že je slabá, i když ve skutečnosti je silnější než kdokoli, koho jsem kdy potkal."

Pak do Luccova hlasu vstoupila bolest a objevila se i v jeho modro-zelených očích, což bylo něco, co nikdy předtím žádnému muži neukázal, natož jednomu z jeho vojáků. "Nikdy nepochopíš lásku, kterou k ní cítím. Jak krásná je. Jak bolestivá může být. Jaké to bylo, když jsem se na ni poprvé podíval. A jaké to bylo, když jsem si myslel, že bych ji mohl ztratit dřív, než bych ji měl možnost zachránit. Nikdy nepochopíš opravdovou lásku, dokud se nesetkáš s pravým strachem. A nikdy k ní tohle cítit nebudeš, protože já jsem jediný, kdo je pro ni ten pravý. Ona. Je. Moje."

Amo tam skoro byl. Byl téměř zlomenou lidskou bytostí. Lucca mohl přestat a ukázat milosrdenství, ale chtěl Ama potrestat na celý život. Věta, kterou si zasloužil, protože Chloe nechal od prvního dne projít si peklem.

"Kdyby nás Elle v tu noc neviděla, nechci ani pomyslet, kde by teď Chloe byla, nebo jak by skončila. Jsem si totiž zasraně jistý, že bys ji neochránil. Ty, Nero a dokonce i Vincent jste ty největší sračky, protože jste je nechaly projít si tím peklem."

Lucca se nedržel zpátky, a necítil ani špetku viny. Jeho voják si to zasloužil poté, co se pokusil udělat totéž jemu. Jediný rozdíl byl, že Amo byl oslepen poblouzněním, myslel si, že je to láska, zatímco Lucca poznal čistotu toho, co ke Chloe cítil.

Byla jeho spřízněná duše.

"Nikdy si Chloe zasloužíš. Stejným způsobem jako si Nero nikdy nezaslouží Elle. Nero stráví zbytek svého života snažením se, ale já ti neumožním pokusit se o to a zasloužit si ji. Chtěl jsem ji tak moc, že jsem si s tebou vlastně chtěl vyměnit místo na těch sedm měsíců… Ale teď už ne. Teď se na sebe budeš muset dívat do zrcadla každý zasraný den po zbytek svého života a vidět, co jsi za nechutnou sračku. To je důvod, proč tě nezabiju." Lucca mu sundal nůž z krku, ale stále tam Ama držel jako raněné zvíře, ještě ho pustit nehodlal. "Chci, abys žil každý den s vědomím, že jsem s ní já a ne ty. S vědomím, že ona patří mně a jen mně. Umírej kousek po kousku pokaždé, když nás spolu uvidíš, přesně tak, jak jsem umíral já, když jsem ji viděl s tebou."

Teď byl zlomený.

Naděje, kterou Amo měl, stejnou naději, kterou ukazovaly jeho oči, že má ke Chloe blízko, byla teď o hodně menší, než když sem přišel. Lucca mu neublížil tak, jak ho bude bolet dívat se na sebe do zrcadla každý den, nebo na Chloe, nebo dokonce na Luccu.

Lucca odstoupil od zlomeného muže, který byl nyní shrbený a opřený zády o zeď, zlomeného muže, který se na něj ze studu už nemohl dívat. Lucca se vrátil ke stolu, odkud Ama soucitně sledoval.

Vytáhl si další cigaretu, přiložil ji ke rtům a otevřel zapalovač zápěstím. "Ztrať se mi z očí a nikdy už nevkroč do mého domu. Přibliž se někdy ke Chloe bez povolení, a už ji neuvidíš. Jestli na ní vztáhneš ruku, dodržím slib a zlomím ti vaz." Potáhl si a odmávl ho. "Můžeš odejít."

Amo  se přemáhal, aby se odstrčil od zdi a přitiskl si zlomenou ruku k tělu, zatímco odcházel. Neřekl ani slovo; nemusel. Jeho tvář řekla vše. Amo ztrácel dívku, kterou miloval kvůli Luccovi a teď cítil, jak mu proklouzávala mezi prsty.

Lucca si rukou prohrábl vlasy a jeho vlastní slova ho zasáhla jako cihla. Jaké to bylo, když jsem si myslel, že bych ji mohl ztratit dřív, než bych měl možnost ji zachránit. Ten skutečný strach zažil dvakrát. Pokaždé, když přežila, to byl nejvíce klidný a nebeský pocit… Ale pak jako by ho někdo zabil, když musel sledovat Ama být tím, kdo ji utěšoval.

Člověk by si myslel, že to poprvé bylo nejhorší, ale podruhé to bylo stejně nesnesitelné, srdcervoucí a neúnosné.

Umírej kousek po kousku pokaždé, když nás spolu uvidíš, přesně tak, jak jsem umíral já, když jsem ji viděl s tebou…