Lucca - 3. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

Bytost za dveřmi

SOUČASNOST

Chladný, kovový stůl pod ní byl ostrým kontrastem k její pálící tváři od toho, co se zdálo jako zbytečný pláč.

"Prosím! Přestaň!" Žádné množství kopání a bojování nezastavilo ruce, které ji držely na místě.

Smích zlého muže, který držel nůž, zněl v jejích uších posměšně.

"Zůstaň v klidu, holčičko," řekl a táhl nožem blíže k jejímu obličeji- "nebo to bude bolet hůř."

Zírala do jeho abnormálně velkých, černých očí a byla si jistá, že se dívá do očí ďábla…

Stříbrná čepel se přibližovala blíž a blíž k jejímu pravému oku, dokud nebyl pouhé centimetry od její zorničky.

"Nemrkej."

Slza vytryskla v oku, čímž bylo těžší držet oko otevřené. Její tělo se začalo třást. Chystala se mrknout.

"Nemrkej, holčičko," varoval ji znovu.

Slza spadla, a její oči se začaly zavírat…

"Chloe!" Zahřměl Amův hlas.

Záblesk světla vstoupil do její mysli.

"Tudy, Chloe!" Prosil Amo.

Další záblesk světla ji přiměl otevřít oči. Posadila se tak prudce, až ucítila závrať.

Postel spolu s velkou místností nepoznala, čímž se jí v uších srdce rozbušilo jako buben.

Ne! Dostal mě, a nikdo neví, že jsem tady.

Chloe roztřeseně vylezla z postele a šla k nočnímu stolku. Její ruka se natáhla…

Ďábel mě tentokrát zabije. Slíbil mi, že to udělá.

Jakmile otevřela drahou, zlatou hrací skříňku, známá ukolébavka začala hrát. Tehdy si uvědomila, že nemohla být její. Chloe přistoupila k obrovskému oknu se zadrženým dechem. Pomalu se natáhla, aby stáhla závěs.

Nikdo mě tentokrát nezachrání.

Odtáhla závěs a zadržela dech, když se setkala s krásnou zahradou spolu s bílým altánkem, kde ona už předtím byla s…

Dveře se skřípavě otevřely a Chloe se otočila, aby se setkala s bytostí za dveřmi.

"Ahoj, miláčku. "

Temný hlas ji přiměl zalapat po dechu. Krev v jejích žilách se přeměnila v led, zůstala ztuhle stát na svém místě. Její tělo začala posypávat husí kůže z jednoho pohledu do těch modrozelených očích. Snažila se vytvořit myšlenku a její ústa se dokonce pokusila vytvořit slovo, na které nebyla ani schopná myslet, nic ale nevyšlo. Nezmohla se na nic jiného, než sledovat Luccu vstoupit do místnosti a zavřít za sebou dveře.

Sledovala, jak Lucca přešel k nočnímu stolku a přejel prstem přes vyšperkovanou skříňku, která pořád hrála ukolébavku, kterou byla schopná slyšet jen ve svých vzpomínkách. Pak pomalu zavřel víko, čímž přivedl do místnosti ticho.

Když se znovu pohnul a sedl si do křesla, které bylo v rohu pokoje, Chloe zjistila, že stále lapala po dechu.

Zdálo se, že čas utíkal pod jeho pevným pohledem. Nepromluvil, zdálo se, že si tam přišel jen sednout a dívat se na ní.

Se vzdáleností mezi nimi a ohlušujícím tichem, se znovu pokusila najít slova. "J-Jak jsem…?" Její hlas se vytratil a začala ztrácet jistotu promluvit, zatímco jeho pohled líně přejížděl po jejím těle.

"Jak ses sem dostala?" Zeptal se a zvedl obočí.

Pomalu přikývla.

"Přivedl jsem tě."

Kdyby to neřekl tak suše, myslela by si, že ho přeslechla.

"P-Proč?"

Suchá odpověď nepřišla. Namísto toho byste ho mohli vidět pečlivě přemýšlet o dalších slovech. Zdálo se, že jeho oči ještě víc zezelenaly, zatímco jeho slova jí začala napadat a jeho hlas byl téměř vřelý "Přivedl jsem tě sem… abych tě zachránil."

Chloe se nevědomě objala, jak se snažila udržet vřelost z jeho hlasu, když udělala krok směrem k němu. "Z-Zachránit mě před č-čím?"

S jedním mrknutím se Luccovy oči přeměnily zpět k jejich podivnému odstínu modrozelené, což ji přimělo se cítit jako by si tu zelenou barvu představovala. Jak se zdálo, vřelost v jeho hlasu si musela představovat taky.

"Abych tě zachránil před velkou chybou, tvým odchodem."

Cože!

"Proč bys to dělal? Proč by ti na tom mělo záležet?" Projel jí hněv. Sotva okusila svobodu od tohoto města, jen pro to, aby jí byla znovu vzata.

Úsměv se dotkl jeho rtů. "Myslím, že budeš prostě muset počkat a uvidíš, miláčku."

Její oči se rozšířily při jeho cynickému tónu. Rychle ztratila jistotu, kterou získala z jejího hněvu.

Na okamžik si myslela, že v něm viděla něco jiného, ale teď v něm viděla jen temnotu. Úsměv na jeho tváři přivedl vzpomínku na noc, kdy ji ukázal své pravé já…

KŘUP.

Zvuk lámání kostí pozdravil její uši, jak baseballová pálka udeřila do bezvládného těla.

PRÁSK.

Další záblesk baseballky navazující kontakt s mužovou nohou, muže, který ležel prakticky bez života na podlaze.

Ještě jednou zvedl pálku, zastavil se jen, aby se jí podíval do očí. Zlý pár modrozelených očí na ni zíral a krev v jejích žilách ztuhla. Pozorovala, jak jeho ruce svíraly hrdlo baseballové pálky tak silně, tak intenzivně, že by se nedivila, kdyby se pálka v jeho rukou rozbila dříve, než by učinil konečný zásah.

PRÁSK.

Pak si stáhl přerostlé vlasy na své místo a mohli jste vidět mírný úsměv na jeho rtech.

Udělala malý krok zpět, když si uvědomila skutečné nebezpečí, ve kterém byla.

"A-a ublížíš mi?"

Uviděla něco jako záblesk v jeho očích a jeho úsměv zmizel.

Vstal z křesla a Chloe se zadrhl dech. Pak, když vykročil směrem k ní, ustupovala tak daleko, jak jen to šlo s každým krokem, který udělal, dokud se nesetkala se zdí.

Lucca se zastavil, když jeho tělo bylo pouhých pár centimetrů od ní. Mírně se sklonil, aby jeho vysoká postava byla blíž k ní. "Ublížil jsem ti někdy, Chloe?" Jeho hlas byl o oktávu hlubší a vyzněl temněji, než ho kdy předtím slyšela promluvit.

Pomalu zavrtěla hlavou, bála se neodpovědět démonovi, který ji měl v pasti.

Jeho pohled putoval po jejích jizvách, které se táhly od obočí k tváři. Mohla přísahat, že téměř cítila jeho lehké pohlazení.

"P-prosím, můžu-můžu odejít?" Prosila a bála se, jaká bude její budoucnost od tohoto okamžiku.

Lucca na ni hleděl a přivedl svou ruku blíž k jejímu obličeji. "Nemyslím si, že tomu rozumíš."

Chloe zatajila dech. Zoufale chtěla zavřít oči, ale ty jeho ji nechtěly pustit, nutily ji se na něj dívat.

"Žádný odchod nebude," pokračoval. Dával si pozor, aby se jí nedotknul, když obtočil pramen jejích hedvábně černých vlasů kolem svého prstu. "Jsi teď moje, Chloe." Upustil pramen a její hruď se začala těžce zvedat a klesat.

Sledovala démona jít zpět k nočnímu stolku a začala si uvědomovat, že démon nikdy nebyl její nejhorší noční můra.

Lucca znovu otevřel hrací skříňku a nechal její ukolébavku naplnit místnost, než zmizel a zavřel ji uvnitř jejího nového vězení.

On je. Přízrak.

Nohy pod ní se vzdaly a pomalu klesla na podlahu. Nohy si přitáhla blíž ke své hrudi, jak krásná melodie začala slábnout, téměř se blížila ke konci.

Jsi teď moje, Chloe.