Lucca - 14. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

ANI BŮH NEDOKÁŽE ZACHRÁNIT ČLOVĚKA, KTERÝ NA TEBE VZTÁHNE RUCE

Další den šla dolů po schodech a uslyšela hlas, který mluvil k Luccovi a který nepoznala. Našel mě někdo? Jejich hlasy byly blíž a pak uviděla muže v obleku se světle hnědými vlasy. Lucca si jí hned všiml.

"Chloe, chci ti představit Sala."

Chloe věděla o Salovi, vídávala ho kolem Carusových, když byla s Elle, ale nikdy ho neviděla tak zblízka, nikdy se nepodívala do jeho temně modrých očí, které byly téměř černé. Něco na něm přimělo veškeré chloupky na jejím těle vstát a každý alarm v její hlavě se zapnul.

"Ahoj, Chloe." Věnoval jí šibalský úsměv. "Rád tě konečně poznávám."

Ztuhlá na místě, mohla jen zírat na dobře upraveného muže.

"Sal sem přišel, aby tě pohlídal a pomohl ti s matematikou, zatímco se Drago a já postaráme o nějaké obchodní záležitosti."

"V-vážně?" Sepjala svoje třesoucí ruce a stiskla je.

Lucca se na ni chvíli díval, než jeho hlas potemněl. "Pojď se mnou, miláčku."

Příkaz ji přiměl následovat ho po domě a chodbou. Po otevření dveří počkal, až vejde první.

Vstoupila do něčeho, co se zdálo být jeho kancelář a srdce jí začalo bušit, jako by si mělo prorazit cestu ven z hrudi. Zavřel za nimi dveře.

Teď, když byli sami, jeho tvář stínily obavy. "Řekni mi, co se děje."

Stále se snažila setřást Salovy oči ze své mysli, když se pokusila co nejlépe promluvit. "J-jen ho n-neznám."

Udělal krok blíž k ní. "Drago vypadá mnohem děsivěji než Sal a taky ho neznáš, takže mi nelži, miláčku."

Silně se kousla do rtu a věděla, že jí z něj brzy poteče krev. Nevím, proč mě děsí.

Lucca udělal další krok směrem k ní, když neodpověděla.

"Já nevím…" zašeptala. "Mám pocit, jako bych ho znala, ale přitom neznám."

Udělal poslední krok a tím ji přitiskl k velkému stolu za ní, jak se snažila mezi nimi udělat prostor. Byli sotva pár centimetrů od sebe, když zvedl pramínek jejích vlasů a obtáčel si ho kolem prstu jako vždycky.

"Myslíš, že bych tě nechal jen tak s někým, Chloe?"

Její hruď klesla tak silně, jak se zvedala. Bylo to zvláštní a nechápala jak, ale někde v hloubi duše věděla, že by to neudělal. "N-Ne."

"Myslíš si, že bych někomu dovolil se k tobě dostat tak blízko, aby se tě dotkl-" točil si její pramen vlasů jemně kolem prstu a jeho oči cestovaly po jejím bledém obličeji až dolů ke krku - "když jsem se tě ještě ani já nedotkl?"

Pomalu zatřásla hlavou, její zuby se jí silně zakously do spodního rtu. Byla si jistá, že to byl ten okamžik, okamžik, kdy se jí konečně dotkne, ale ona nebyla připravená. Prosím, ještě ne.

Pohlédl na tmavé hedvábí, které si motal na prst. "Budu si namotávat tvé vlasy kolem prstu, protože to je nejblíže, jak se tě mohu dotknout, pro teď. Slibuji ti, že se tě nikdo nedotkne v tomto domě nebo mimo něj. Ani Bůh nedokáže zachránit člověka, který na tebe vztáhne ruce."

Tlak na jejím rtu se uvolnil a dýchala snadněji s vědomím, že se jí zatím nedotkne. Věřila mu každé slovo, když řekl, že nikomu nedovolí, aby se jí dotkl a to co jí děsilo, bylo, že jí to dělalo méně nervózní. Jako by byla skoro vděčná ze skutečnosti, že se nebude muset bát, že jí někdo ublíží, nebo se jí dokonce znovu dotkne.

Co to se mnou bylo?

Lucca jí dal několik centimetrů prostoru k dýchání. "Považuji Sala za mého jediného přítele, ale je také víc než to. Mám k němu blíž, než mám k Nerovi, který je můj vlastní bratr." To byl jeden z těch okamžiků, kdy dal najevo jakékoliv emoce. "Můj otec vzal k sobě Sala, když jsme byli dětmi, a byli jsme vychováni společně. Sal nemusí být moje krev, ale je to můj bratr. Věřím mu svým životem, a věřím mu s tím tvým. On ti neublíží, miláčku. "

Lucca nebyl typ člověka, který by důvěřoval někomu jinému než sobě a tak mu věřila, že by jí Sal neublížil, bez ohledu na to, že kvůli Salovi měla husí kůži.

"Dobře."

Věnoval jí úsměv, než pustil pramen ze svého sevření. "Drago a já budeme zpět, jakmile to bude možné."

Přikývla a nasadila její nejlepší statečný výraz, když následovala Luccu z jeho kanceláře a zpět k místu, kde čekal Sal. Posadila se na kuchyňský ostrůvek se svým notebookem, zatímco muži tiše mluvili mezi sebou. Nemohla si pomoct tisknout ruce do té míry, že se její nehty zaryly do dlaní. Až do teď si nikdy nepřála, aby jí Lucca neopouštěl.

Chloe byla zanechána se dvěma myšlenkami. První z nich, přemýšlela, proč Drago byl tím, kdo sledoval každý její pohyb, když to byl Sal, kdo byl jeho skutečný přítel.

Přední dveře se zavřely a uslyšela blížící se kroky. Otočila hlavu a ztěžka polkla, snažila se potlačit neznámý strach z člověka, kterého měl Lucca za bratra.

Její další myšlenka byla… Proč mi připomíná jeho?