Lucca - 11. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Radka

NAVŽDY

Lucca se pohnul ze své bezstarostné pozice do předklonu, čímž se opřel lokty o kolena. Hrubě si rukama prohrábl vlasy a přemýšlel o tom, jak mu nedovolila ani dokončit větu, než zmizela.

Chloe od něj utekla tak rychle a on nechtěl nic víc, než aby to bylo naopak.

Celou tu dobu, co seděla před ním na zemi, to nebyl test pouze pro ni, ale i pro něj. Lucca jí řekl, že se jí chystá pomoci překonat její strach z doteku, ale to, co jí neřekl, bylo, že také bude bojovat proti temnotě, aby si jí nevzal příliš brzy. Chtěl se ujistit, že zvládne její blízkost. Být jí tak blízko a nesevřít ji v náručí, byla jedna z nejtěžších věcí, kterou kdy udělal. Zvrácená část jeho mozku mu našeptávala, dotkni se jí, polib ji, vezmi si ji… Ale neudělal to. Bojoval s jeho temným nutkáním… pro ni.

Měl v úmyslu se k ní dostat každou noc blíž. Předpokládal, že bude jen těžké, dokonce bolestivé bojovat s temnotou, až se jeho prsty konečně dotknou jejích jizev.

Při zvuku kroků zvedl hlavu a uviděl Draga přijít do místnosti. Svěsil hlavu zpět dolů a vjel si rukama do vlasů.

"Nevidím, že by to zvládala… tebe. Je až moc zpackaná," řekl Drago a zkřížil si ruce na prsou, když se opřel o protější stěnu.

Existovala jediná možnost. "Naučí se."

Další Dragova otázka se vznášela ve vzduch kolem něj. "Opravdu ta holka za to všechno stojí?"

Lucca na chvíli zavřel oči…

Chloe odmítla ruku, která se k ní natahovala. "P-promiň. Jsem germophobik."

"Ne, já se omlouvám," řekla jí Lake a zvedla ruce. "Pokud si někdy budeš potřebovat s někým popovídat, budu naslouchat. Vím, jaké to je být sama."

Lucca sledoval jejich výměnu z dálky. Sledoval Chloe ven, ale Lake, dcera jeho vojáka, ji následovala ven taky. Musela vycítit Chloeinu úzkost, stejně jako on, když ji sledoval během maturitního večírku.

Předtím, než se dívka otočila, opustila Chloe s několika posledními slovy.

"Neměla by sis zakrývat tvář. Je krásná."

Nevěděl, co od Lake očekávat, když šlo o Chloe, zvláště poté, co slyšel hrůzy, kterými si Chloe a Elle prošly na střední škole, ale upřímně tohle nečekal.

Zíral na Chloe stojící pod osvětleným altánkem, obklopenou květinami v plném květu a ten pohled mu vzal dech. Čekal na tento den celé měsíce.

Udržovat si od ní odstup a jen ji pozorovat z dálky, ho dovádělo k šílenství. Ani jednou se mu s ní od minula nepodařilo promluvit, ale teď nastal čas.

Uzavřel ji v kleci jako minule, když zablokoval vchod svou postavou. "Ahoj, miláčku."

Překvapeně se na něj podívala.

Vytáhnul cigaretu, položil si ji mezi rty a ta se pohnula, když řekl. "Slyšel jsem, že stále tvrdíš, že jsi germaphobik. Přemýšlelas, že bys aspoň jednou řekla pravdu?" Zapálil si konec svým zapalovačem.

Odvrátila svůj pohled na tlak ve svých dlaních, který si způsobovala a jemný, nejistý hlas usadil něco uvnitř něj. "N-není t-to lež."

Pak to dokaž.

Udělal pár kroků kupředu, až stál nad ní a natáhl k ní svou ruku. "No tak, miláčku, zkus to."

Kdyby se stále modlil, udělal by to v tomto okamžiku. Když sledoval, jak se dívá na ruku před sebou, tak zoufale potřeboval, aby prostě natáhla ruku a dotkla se ho.

Jak se Lucca příliš zaměřil na její tvář, téměř mu ušel nepatrný pohyb ruky, která se pohnula směrem k němu, než se zastavila.

"N-nemůžu."

To, co právě udělala, bylo znamení. Taky to cítí. I kdyby to ignorovala, nedalo se popřít, že to mezi nimi jiskřilo.

Jeho hlas vyzněl dominantně, nechtěl žádné další lži, když se zeptal. "Proč ne?"

Její oči se setkaly s jeho, vzhlédla skrze její tmavé řasy, když zašeptala své tajemství: "Protože se bojím."

Bála se doteku. To bylo něco, co věděl od začátku, ale přimět ji mu to říct, bylo to, co potřeboval, jestliže to s ním měla jednoho dne překonat. Potřeboval, aby mu začala důvěřovat se svými tajemstvími.

Sedl si na židli před ní. "To nebylo tak špatné, miláčku." Potahoval z cigarety a chtěl víc. "Je teď léto, a ty pořád nosíš dlouhé rukávy."

Neodpověděla mu, ale pozoroval, jak si zkontrolovala jejich délku a stáhla si rukávy černých šatů víc dolů a to bylo vše, co potřeboval vědět k tomu, že měl zase pravdu. Bez ohledu na počasí ji ani jednou neviděl v krátkých rukávech, což mu říkalo, že něco skrývala pod materiálem.

Zachytil, jak si ho prohlíží pohledem, jako by jí na něm něco zaujalo.

Protože ji chtěl zaujmout ještě víc, vytáhl zapalovač a otevřel ho. Netrvalo dlouho a byla okouzlena světélkem, které mu zářilo mezi prsty.

"Jdeš na vysokou?"

"Ano, samozřejmě."

Začal pohybovat prsty rychleji. Důležitost této otázky bylo něco, co ještě nemohla pochopit. "Kam?"

"Stanford… v Kalifornii." Mluvila tak snadno, když byla něčím uchvácena, žádné koktání.

Zavřel zapalovač jedním pohybem poté, kdy dostal, co potřeboval. "To je strašně daleko, miláčku. Myslím, že stále pokračuješ v utíkání." Vstal, znovu se na ni podíval, přičemž z ní nasával všechno, co mohl až do příště. Díky tomu mělo být čekání méně bolestivé.

Zatajila dech a nepohnula se.

Stopy na její tváři ho přiměly přemýšlet o tom, co jí Lake právě řekla.

"Má pravdu, víš. Ty jizvy jsou krásné. "

Každý den si představoval, jak se jich dotýká, a právě teď to chtěl udělat. Dotkni se její jizvy… šeptala temnota.

Opustit ji předtím, než by udělal něco, čeho by litoval, bylo jako opustit své sny. Na okamžik měl skoro pocit, jaké by to bylo se jí dotknout. Na okamžik měl skoro pocit, jaké by to bylo, být s ní. To byla ta nejvíce blažená věc, kterou kdy cítil za svůj život…

Otevřel oči a v jeho mysli nebyl žádný náznak pochybností, že "Navždy za to bude stát."